Představení účastníků MS 2010 - Japonsko

Japonci prý jedou na mistrovství světa s nejsilnějším výběrem asijské kopané v historii a míří vysoko. Výběr ze Země vycházejícího slunce, který bude dirigovat Šunsuke Nakamura, by se rád dostal až do semifinále. Dokáže ale Japonsko naplnit vysoké ambice?

Historie

Ti Asiaté, kteří se v červnu nebudou moci občansky ztotožnit s některým z účastníků, budou zajisté největší naděje vkládat právě do Japonců. Prý nejsilnější tým v historii asijské kopané teď na jih Afriky vysílá Země vycházejícího slunce. A to už je nějak silné prohlášení! Ovšem nikterak nadsazené. Japonsko sice na nadcházející šampionát vysílá mužstvo protkané z valné většiny borci nepůsobícími v Evropě, ale zároveň ho můžeme označit za věkově nesmírně vyvážené a asijskému kontinentu už nějakou dobu dominující. Za posledních osmnáct let totiž Japonsko hned třikrát triumfovalo na Asijském poháru, ve zbývajících dvou případech z toho byla jednou "bramborová" placka a jednou nevydařené čtvrtfinále. Oproti výkonům takových Korejců jak nebe a dudy. Zatímco tedy pro tradičního rivala Modrých Samurajů hovoří spíše minulost, přítomnost by teoreticky měla patřit "věčně druhým" Japoncům. Ti se na velké světové akci budou muset vůbec poprvé obejít bez ikonického záložníka Hidetošiho Nakaty. Nabízí se tudíž vtíravá otázka: Byl snad právě on tou pomyslnou brzdou rozvoje japonské kopané?

Spíše ne. Právě s ním totiž Japonci posbírali ty dvě poslední zlaté medaile na srazech asijské elity, bez něj už z toho bylo pouhé čtvrté místo. Na druhou stranu na těch největších možných turnajích ani Nakata nedokázal Zemi vycházejícího slunce protlačit dále než za hranice základní skupiny. Nepovedlo se mu to hned třikrát. Přitom pokaždé na něj v Japonsku sázeli jako na největší hvězdu. Ať už byl v národním výběru zelenáčem jako v případě francouzského MS, nebo někým předčasně dosluhujícím jako naposledy v Německu. Faktem nicméně zůstává, že největšího úspěchu Samurajové dosáhli, právě když byl Nakata na vrcholu sil. Anebo spíš domácí publikum bylo tím důvodem. Každopádně roku 2002 Japonci po francouzském výbuchu, kdy ve skupině nezískali ani bod a vstřelili jedinou branku, postoupili ze skupiny rovnou z prvního místa a v osmifinále vypadli jen smolně s Turky. Poslední představení na podobně velké akci už zase Daihyō nevyšlo podle představ. Ve skupině jasně podlehli Austrálii i Brazílii a jejich maximem byla bezbranková remíza s Chorvaty. Teď tedy mají co napravovat a s nově rozloženými silami nemíří zrovna nízko. Jejich kouč Takeši Okada dokonce myslí až na semifinále...

Hvězda: Šunsuke Nakamura

Šampionátu podřídil všechno. Přesto není vyloučené, že i kdyby zůstal vysedávat v Espanyolu a nepřesunul se v zimě zpátky do Japonska, povolán by byl tak jako tak. Málokdo si totiž dovolí spekulovat ohledně nástupce Hidetošiho Nakaty. Sám bych se dokonce vsadil, že by celé Japonsko v případě povinnosti jmenovat jednoho borce zasluhujícího tohoto vznešeného titulu sborově vypálilo: "Šunsuke Nakamura". Ono se taky není čemu divit. Vždyť právě první Japonec, který docílil gólu v Champions League, je i Nakatovým přímým nástupcem, co se herní role týče. To on totiž organizoval samurajskou jízdu za čtvrtou po sobě jdoucí účastí na mistrovství světa. Tak jako dřív Nakata.

Pro leckoho muselo být překvapením, že se tento šikovný středopolař neprosadil zrovna ve Španělsku, zemi to technikům přímo zaslíbené. Jenže stalo se. Čtyřleté souznění se skotským Celticem, v jehož dresu po všech stránkách vynikal, jako by se na Nakamurovi podepsalo více, než by bylo záhodno. Ale ono to je také docela pochopitelné. V Glasgow byl totiž za hvězdu od prvního dne, bez přehánění. Hned při svém debutu byl vyhlášen oficiálním hráčem utkání a nastavený rytmus držel i nadále. Sever Británie si získal nejen svým klidem v rozehrávce, jenž na skotské publikum musel obzvláště působit jako pěst na oko, ale i všeobecným přehledem a zejména geniálními exekucemi standardních situací. Kupříkladu jeden jeho slavný přímý kop, jímž rozhodl duel s Manchesterem United, posunul Celtic vůbec poprvé v historii do vyřazovací fáze Ligy mistrů.

Jeho působení v Glasgow navíc bylo ověnčeno hned několika kolektivními, ale i individuálními úspěchy. Společně s celým týmem Nakamura nechyběl u mistrovského hattricku z let 2006-2008, dohromady třikrát triumfoval i v obou skotských pohárech. Sám kreativní záložník, po němž dokonce v Japonsku pojmenovali i asteroid, pak byl chválen zejména na konci sezony 2006/07, kdy pro sebe ukořistil takřka všechny možné individuální trofeje. Stal se tedy hvězdou roku podle protihráčů, spoluhráčů, fanoušků Celticu i novinářů. V tomtéž ročníku byl navíc označen za autora nejkrásnějšího gólu SPL. Zároveň se Nakamurovi náramně dařilo i v reprezentaci. Obzvláště mu sedlo období Zicovy nadvlády (2002-2006), v němž byl například vyhlášen nejužitečnějším hráčem zlatého Asijského poháru 2004. Naopak záložníkovy ofenzivní choutky vůbec nevoněly defenzivněji laděnému Troussierovi, jenž ho dokonce ke všeo becnému zděšení opomněl v nominaci na MS 2002. Proto se teď Nakamura chystá teprve na svůj druhý světový šampionát, leč měl ambice účastnit se všech čtyř.

Trenér: Takeši Okada

Okada je prý široko daleko nejlepším japonským stratégem, přesto o něm na evropském kontinentu víme pramálo. Jeho aktivní kariéra totiž čítá pouhých deset hubených let strávených v jediném klubu, Furukawa Electric, a také coby trenér dosud z Japonska paty nevytáhl. Také tím si můžeme vysvětlit skutečnost, že do Afriky bere jen čtyři legionáře. I tak se ale Okadovi v Japonsku bezmezně věří, koneckonců na lavičce domácího "nároďáku" není nijak neokoukaný. Modré Samuraje už totiž vedl i při jejich prvním vystoupením na mistrovství světa roku 1998. I když tehdy zrovna úspěšný nebyl, po necelých deseti letech na nejdůležitější japonskou sesel usedá znovu. Tentokrát už alespoň s nějakými trenérskými zkušenostmi za sebou. Zatímco onehdá to byla jeho první anabáze, momentálně se už může pochlubit vytažením Sappora z druholigových vod a dvěma tituly s Yokohamou F. Marinos, kde teď mimochodem působí i Šunsuke Nakamura a stávající kapitán reprezentace Yuji Nakazawa. Z klubové scény zmizel na vlastní popud roku 2006 a "počkal" si na mrtvici, která jednoho dne navštívila rezidenci dosavadního vůdce reprezentace Ivici Osima. Díky ní se mohl se štěstím opět vrátit do čela národního týmu.

Ideální sestava: Narazaki - Uchida, Nakazawa, Tanaka, Nagatomo - Okubo, Endo, Š. Nakamura, K. Nakamura - Okazaki, Tamada

Kvalifikace

Předtím už dvakrát Japonci propluli na závěrečný turnaj jako nůž máslem, pouze jednou se kvalifikaci dokonce vyhnuli díky úloze pořadatele. Nicméně také teď hledali konkurenci jen stěží. Přemožitele Modří Samurajové našli akorát v Bahrajnu během třetí fáze (přesto postoupili hladce z prvního místa) a pak ještě jednou podlehli silné Austrálii. Zrovna prohra s novými účastníky asijské kvalifikace a pak i bezbranková remíza se stejným soupeřem byly jediné zápasy, v nichž Japonci výrazně zaostali za očekáváním. Jinak povinnou druhou příčku za protinožci uhájili vcelku bez problémů a jistými postupujícími se stali už v červnu zároveň s Jižní Koreou a právě s Austrálií.