Představení účastníků MS 2010 - Jihoafrická republika

Do vrcholu letošní sezóny zbývá už jen osm dní a během této doby vám představíme všechny účastníky šampionátu. Začínáme pořadatelskou zemí, která se nemusela prokousávat žádnou kvalifikací a možná i proti se jí nevěří, Parreirův tým ale hodlá všechny předpoklady postavit na hlavu.

Historie

Dá se říct, že dějiny jihoafrického fotbalu začínají buď v roce 1906, nebo 1992. Samotná historie fotbalu v zemi je totiž velmi silně postižena rasovou segregací, která ovládala veškerý strukturovaný sport až do konce apartheidu v roce 1991. Suma sumárum to znamená, že jihoafrický fotbal, rozložený do několika "úrovní" podle toho, jaké barvy pleti byli ti, kteří jej chtěli hrát, si na oficiální půdě "neškrtl" až do roku 1992, kdy sjednocená reprezentace Bafana Bafana sehrála historické utkání s Kamerunem, které vyhrála 1:0.

Na MS 1994 (kde vyhrála Brazílie vedená současným koučem JAR Parreirou) se zbrusu nový tým ještě nekvalifikoval, ale na příštích dvou svátcích fotbalu už nechyběl - jak ve Francii, tak v Japonsku a Koreji zanechal slušný dojem, ale skončil už ve skupině. Ve Francii ‘98 se Bafana Bafana coby nováčci Mundialu zapsali dvěma remízami, prohráli jen s hostitelským týmem, pozdějšími mistry světa. To je poměrně slušná vizitka, kterou se o čtyři roky později pod vedením Joma Sona podařilo ještě překonat - a to premiérovou výhrou se Slovinskem. Ve skupině se silnými Paraguayí a Španělskem tak sahali zelenožlutí po postupu, který nakonec svojí obrovskou hrubkou v jinak překvapivě vyrovnaném zápase s hvězdnými Španěli odmítl veterán v bráně Andre Arendse. Jihoafrická republika tedy nikdy nepostoupila na MS ze skupiny, jenže zároveň se nikdy nestalo, že by nepostoupilo mužstvo pořádající země. Která tradice bude přetržena letos?

P.S.: Bez zajímavosti není ani bilance týmu z kontinentálních šampionátů: ten první v Tunisku ’94 se ještě bez nově se rodícího mužstva obešel, ale o dva roky později už se hrálo přímo v JAR a domácí mužstvo triumfálně zvítězilo. Dva roky na to skončilo druhé. Pak třetí. Pak ve čtvrtfinále. Pak třikrát ve skupině. A letos v Angole poprvé po 16 letech nehrálo vůbec...

P.P.S.: Konfederační pohár v roce 2009 poukázal na zajímavou věc: JAR dokáže hrát vyrovnanou partii téměř s kýmkoliv, ale nezvládá vítězit. Bafana Bafana sice zanechali velice dobrý dojem a jejich výkony vlily fanouškům optimismus do žil, ale nezapomínejme na fakt, že porazit se jim podařilo pouze Nový Zéland!

Hvězda: Steven Pienaar

Bude se Stevenu Pienaarovi v červnu dařit? Pokud ano, má Jihoafrická republika šanci na úspěch. Pokud ne, bude zle. Závislost Parreirova týmu na Pienaarovi je totiž poměrně evidentní. Jistě, v domácí lize běhá dost technických, talentovaných a neokoukaných fotbalistů, kteří mohou z dříve chaotické hry JAR udělat efektní a efektivní podívanou, ale pokud mají uspět v konfrontaci s nejlepšími fotbalisty světa, potřebují mezi sebou lídra. Hvězdu, jejíž projev táhne lidi do ochozů a dodává spoluhráčům sebevědomí. Ofenzivního ďábla, jakého Bafana Boys závidí půl Afriky.

A koho taky jiného ze současného kádru vyzdvihnout? Parreira není hloupý a ví, že tým se neskládá tak, že vedle sebe srovnáme všechny fotbalisty působící v Evropě a necháme je, ať něco vymyslí. Kdo je tedy skutečnou hvězdou? MacBeth Sibaya z Kazaně? Kapitán Aaron Mokoena z Portsmouthu? Současný kádr JAR je velkou a podceňovanou neznámou, která může vyletět hodně nahoru; stejně tak je možné, že než se onen plamen podaří zažehnout, bude už pozdě. Bude záležet na tom, jak se s tlakem očekávání vypořádá záložní řada. Co vymyslí Pienaar.

V národním týmu má osmadvacetiletý ofenzivní záložník anglického Evertonu téměř neomezenou volnost - dá se jen těžko určit, na kterém místě v sestavě vlastně hraje. Je zkrátka všude. V jednu chvíli zakládá útok ve staženém bloku, pak se zničehonic zjeví na podhrotu, odkud párkrát vyběhne až na hrot, a chvíli nato už zase hlídá levou stranu, jak je zvyklý z klubu. Parreira ví, že je potřeba využít jeho potenciál a nesvazovat ho přílišnými omezeními. A tak se snad můžeme těšit na Pienaara ve vrcholné formě, jak ho znají fanoušci Toffees a obou Ajaxů - toho amsterdamského i toho z Kapského města.

Trenér: Carlos Alberto Parreira

Carlos Alberto Parreira je ve světovém fotbale unikátní pojem. Sedmašedesátiletý Brazilec dovedl čtyři týmy (z toho Brazílii dvakrát) na finálový turnaj mistrovství světa; Jižní Afrika bude jeho pátým zářezem, což znamená vyrovnání rekordu Bory Milutinoviće. I když, pravda, s reprezentací JAR nemusel procházet kvalifikačním sítem. Rodák z Ria čtyřiadvacetkrát měnil zaměstnavatele, vedle Brazílie vedl národní týmy z Asie a Afriky, řadu domácích klubů, ale například taky MetroStars, Fenerbahce, Valencii nebo Asante Kotoko. Je tedy tento světoběžník skutečně ideální volbou pro jihoafrický tým?

Parreira eklektické prostředí reprezentace Bafana Bafana dobře zná, už dříve ji totiž vedl. Konkrétně hned po Mundialu 2006, kde s Brazílií zklamal a podlehl ve čtvrtfinále pozdějším finalistům z Francie. Jenže přišly rodinné důvody, a tak si tento strůjce historického úspěchu Kuvajtu (československým fanouškům netřeba připomínat) balil kufry a šel o dům, nebo spíš o pěkných pár bloků dál - domů do Fluminense. Nevydržel tam dlouho. Rok a půl po odchodu od reprezentace JAR už ho tatáž organizace vítala zpět - jeho nástupce Joel Santana prohrál osm zápasů z devíti.

Vypisovat Parreirův trenérský profil by byla práce vskutku vyčerpávající; pojďme se tedy podívat na to, co bude pravděpodobně s podceňovaným týmem, složeným převážně z hráčů jihoafrické ligy, na domácí půdě hrát.

Přednosti jihoafrického týmu jsou nasnadě: mladí, draví hráči, zhusta technicky velmi dobře vybavení, entuziasmus a ochota předvést se na největší fotbalové akci světa - to jsou ony syrové diamanty, z nichž má velezkušená koučova ruka vybrousit fotbalový šperk. Rychlí dribléři na křídlech, tradičně kvalitní gólman, hra, která má myšlenku - to je to, co se od současné reprezentace očekává. Rozestavení bude klasicky 4-4-2 a dobře se dá odhadnout i většina sestavy; otazníky vyvstávají v podstatě jenom v záloze a útoku, kde existuje několik variant v závislosti na tom, kam v grafickém záznamu přijde Steven Pienaar.

Už teď je ale jasné, že jedním z klíčových faktorů bude forma Bernarda Parkera. Nejlepší útočník země byl na Konfederačním poháru výborný, ale poslední sezona v Twente se mu příliš nevydařila. Hráči jako Pienaar, Tshabalala a Modise umí vytvářet příležitosti, ale pokud si s nimi útočníci nebudou vědět rady, tradiční bolest JAR - totiž produktivitu - to nevyřeší.

V elektrizující atmosféře podpořené houfy fanoušků s tolik diskutovanými vuvuzelami se Jihoafričanům bude hrát výborně. Přestože si fandové týmu samozřejmě přejí, aby uspěl co možná nejvíce, nebudou naštvaní, když to nevyjde; samotný fakt, že mohou být přítomni u tak významné události, jako je první MS na africkém kontinentu, jim společně s tím, že jejich tým bude určitě bavit svojí hrou, bude stačit. Historický postup ze skupiny by byl fantastický. A nevypadá to, že by Parreirova squadra měla důvody skládat zbraně.

Předpokládaná sestava: Khune - Gaxa, Mokoena, Booth, Masilela - Modise, Sibaya, Pienaar, Tshabalala - Parker, Mphela

Kvalifikace

Jihoafrická republika se jako hostitel šampionátu kvalifikovala automaticky. Přesto je tu však několik zajímavostí...

Vzhledem k zachování formátu africké kvalifikační zóny se JAR automaticky přidala k pěti postupujícím ze závěrečných skupin. Šest týmů ještě černý kontinent na žádném šampionátu nikdy neměl.

Africká kvalifikace na MS slouží i jako "propustka" na Africký pohár národů... JAR si tedy účast na kontinentálním šampionátu v Angole musela vybojovat. Jak to dopadlo, víme - ve skupině s Nigérií, Sierrou Leone a Rovníkovou Guineou skončili Bafana Bafana až třetí, nechali za sebou pouze Rovníkovou Guineu. Angolský svátek se tedy obešel bez nich.