Představení účastníků MS 2010 - Korejská republika

Již na svůj osmý šampionát celkově a sedmý v řadě vyráží jihokorejský tým. Družina kolem hvězdného Park Ji-Sunga, která zaválela před osmi lety na domácí půdě a v Německu jen tak tak nepostoupila ze skupiny, nyní hodlá překonat minimálně první fázi a ve skupině B má šance poměrně vysoké...

Historie

Z historického hlediska je Korejská republika nejčastějším asijským účastníkem mistrovství světa. Letos si vybojovala už v pořadí osmou letenku na závěrečný turnaj, přičemž na něj nepřetržitě postupuje už více než 20 let. Teď se totiž na MS kvalifikovala posedmé v řadě. To je ale pořád ještě veskrze nedávná minulost, o něco dřív to s Korejci tak slavné nebylo. Ačkoli si hned v 50. letech začali na asijském kontinentu získávat velké renomé a v letech 1956, respektive 1960 ovládli Asijský pohár, širý svět o jejich umění dlouho nic moc nevěděl. Příliš tomu šíření asijské kopané do všech koutů světa nenapomohlo ani korejské epizodní vystoupení na švýcarském šampionátu roku 1954. Tam se Asiaté mihli jen na dva zápasy, utržili v nich dva debakly (s Maďarskem 0:9, s Tureckem 0:7) a pak jim šlo jen o to, co nejrychleji z Evropy vypadnout. Dlouhý let, nezkušenost, stále ještě zanedbatelná kvalita asijské kopané - to nejvíc ovlivnilo tento premiérový krach.

Dnes už si ovšem takovou situaci ani nedovedeme představit. Korejci si totiž poté dali více než 30 let pauzu, "uzráli" a roku 1986 se vydali na své druhé mistrovství do Mexico City. Tam už ostudu neudělali. Se ctí vyvázli z duelu s Argentinou, bod uhráli proti Bulharům a jen těsně podlehli Italům. Na chlup stejně si pak vedli i o 12 let později ve Francii, o něco lépe dopadli předtím ve Spojených státech. Za opravdu nevyvedený šampionát mohou Korejci pokládat snad jen ten italský, na němž ve skupině třikrát prohráli a vsítili jen jedinou branku. Svou první výhru na největším mezinárodním turnaji planety Jižní Korea oslavila až doma, roku 2002, a hned z toho byl boom o nevídaných rozměrech.

Stejně jako spolupořadatelé z Japonska, i Korejci celou fotbalovou veřejnost příjemně překvapili. Ještě víc než sousedi. Došli totiž až do semifinále a ve skupině, kterou vyhráli, se například zasadili o šokující vypadnutí Portugalců. Co na tom, že nakonec své tažení neukončili na stupních vítězů - skalpy Itálie a Španělska je určitě hřejí doteď. Na posledním mistrovství už Korejci de facto nemohli překvapit. Přesto remíza s pozdějšími vicemistry z Francie leckoho překvapila. Nicméně právě Les Bleus nakonec skončili o bod před Koreou, kterou k předčasnému návratu domů odsoudila prohra se Švýcary.

Hvězda: Park Ji-Sung

Kapitán, mediální hvězda, jeden z nejdéle sloužících reprezentantů, první Asiat ve finále Ligy mistrů. To všechno sedí na tvořivého záložníka Manchesteru United, který v národním týmu debutoval již v čerstvých 19 letech, roku 2000. Nechyběl tedy na žádném z nejdůležitějších turnajů, byl u obou úspěchů na předchozích dvou šampionátech. Pokaždé jako výsostní tahoun. A je jím stále. I navzdory tomu, že v Manchesteru patřil do základní sestavy jen v jedné z celkových pěti sezon a ani letos pořádně nehraje. Přesto můžeme zcela neohroženě tvrdit, že právě na něm bude v Africe stát víceméně celá korejská hra.

Park, který mimochodem nikdy na seniorské úrovni nehrál ve své domovině, totiž může těžit z mnoha svých předností. Jednou z nich je takřka nevyčerpatelný fyzický fond, což je ostatně devíza většiny korejských hráčů. Park ale i tak dokáže v tomto směru vyčnívat. Vždy energický, naplno jde do každého souboje, každého sprintu. Jezdí nahoru a zase dolů a přitom zvládá být neustále svěží. Dále je schopen vymyslet tunu překvapivých přihrávek, zahrát kdekoliv v záloze - z kraje zásobuje spoluhráče přesnými centry, ve středu (tak jako nejčastěji v reprezentaci) plní roli dispečera, vrchního organizátora hry.

Subtilní záložník s velkým fotbalem začínal v nedalekém Japonsku poté, co byl kvůli své nevelké postavě odmítnut hned několika korejskými celky. V Kyotu se ovšem nevzrostlý mladík rozhodně neztratil. Gólem a asistencí mu dokonce pomohl k historicky prvnímu triumfu v prestižním Císařském poháru. Po třech letech si pak Parka, již se statusem reprezentační stálice, roku 2003 vytáhl do PSV Eindhoven Guus Hiddink, který ho dříve vedl na asijském MS. Netrvalo dlouho a Ji-Sung si podmanil rovněž celé Nizozemí, po odchodu Robbena byl dokonce jedním ze strůjců senzačního tažení Ligou mistrů, které našlo svůj konec až v semifinále. Když se pak po dvou letech s Holandskem loučil, fandové PSV pro něj a o něm dokonce složili písničku.

Trenér: Huh Jung-Moo

Právě tento vysloužilý, osmdesátinásobný reprezentant, který zakončil svou kariéru na MS 1986, roku 2007 utnul nizozemskou hegemonii v čele korejského národního týmu. Před osmi lety vedl Taegeukovi válečníky na šampionátu Hiddink, o čtyři roky později jim velel jeho krajan Advocaat a pak i další Holanďan Pim Verbeek. Teď má na tyhle dva vcelku úspěšné turnaje navázat domácí trenér.

Nebyla to úplně nelogická volba. Pětapadesátiletý kouč si kontakt s národním výběrem udržuje prakticky nepřetržitě. Útržkovitě u něj působil už pětkrát, dvakrát coby asistent, dvakrát jako hlavní trenér. Na jeho lavičce však buď stanul v období, kdy se Korejci baví tak akorát přátelskými zápasy a nehraje se ani kvalifikace, nebo totálně vyhořel. Za první případ můžeme označit jeho tamější štaci z roku 1995, do té druhé kategorie pak spadá jeho dvouletka mezi roky 1998 a 2000. Během ní se prezentoval jako nekompromisní trenér, jenž dává tvrdohlavě šance mladým hráčům na úkor hvězd, a za to byl také všude možně kritizován. S neznámými talenty navíc pohořel na Olympijských hrách v Sydney, takže skončil jako dokonalý psanec. Jenže teď se po pár zkušenostech s fungováním Korejského fotbalového svazu vrací na místo činu. A po ruce má, světe div se, ještě kolem milénia zavrhované mladíky v čele s Park Ji-Sungem, Lee Young-Pyoem či Seol Ki-Hyeonem. Co s nimi asi tak udělá teď?

Ideální sestava: Lee Won-Jae - Oh Beom-Seok, Cho Yong-Hyung, Kang Min-Soo, Kim Dong-Jin - Cha Du-Ri, Lee Chung-Yong, Kim Jung-Woo, Park Ji-Sung, Yeom Ki-Hun - Park Chu-Young

Kvalifikace

Korejci si také v této kvalifikaci na světový šampionát uchovali nálepku prakticky neporazitelného giganta. Její sérii neporazitelnosti, která se nakonec loni v listopadu zastavila na neskutečných 27 zápasech, docela přiléhavě museli "odstartovat" Jihoameričané z Chile a naopak utnout Evropané ze Srbska. Na svém domovském kontinentu totiž borci z jižní části Korejského poloostrova nacházejí konkurenci opravdu jen stěží. Přesto už v minulosti zažili bezproblémovější kvalifikační cykly.

Na letošní šampionát sice prošli pokaždé jako vítězové skupiny, ale v obou fázích svého "školení" měli vždy na svém kontě stejný počet výher jako remíz. Poprvé tři, podruhé čtyři. Osobním zklamáním mnoha Jihokorejců pak byla zejména dlouhotrvající neschopnost porazit rivaly ze severu, s nimiž družina utvořená okolo Park Ji-Sunga ve třetí fázi jen dvakrát remizovala 0:0. Skalp nenáviděných sousedů přišel až ve fázi čtvrté, kdy už se definitivně rozhodovalo o postupujících na MS, ani těsná prohra 0:1 však Severokorejcům v účasti na šampionátu nezabránila.