Představení účastníků MS 2010 - Nigérie

Nigerijci se účastní již čtvrtého z poslední pěti světových šampionátů a budou chtít napravit nepříliš zářivé výsledky z posledních let. Tým zkušeného kouče Lagerbäcka se stejně jako před osmi lety potká s Argentinou, vyhlídky postupu ze skupiny B se však budo spíš odvíjet od zápasů s dalšími soupeři...

Historie

Super Eagles - jak se nigerijskému národnímu týmu přezdívá - se na světový šampionát probojovali počtvrté v historii; jsou tedy jedním z nejúspěšnějších afrických týmů vůbec, a to jak na půdě mezinárodní, tak na té kontinentální. Dvě osmifinále MS, tři vítězství na MS U-17, olympijský titul z Atlanty ’96 - dlouho to vypadalo, že má-li nějaký africký tým konečně prolomit hranici semifinále, bude to právě Nigérie. Vždyť v roce 1994 ji od čtvrtfinále dělily vteřiny! Poslední dobou nicméně kredit Super Eagles nepříjemně uvadá, a to zejména díky odchodu nejlepšího fotbalisty národní historie - famózní Jay-Jay Okocha s sebou vzal nejen "zlatou generaci" olympijských vítězů jako Uche Okechukwu, Amuneke, Amokachi nebo Oliseh, ale i myšlenku přímo na hřišti. Až letos to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy...

Svoji premiéru na MS si nigerijský národní tým odbyl v roce 1994 v USA, kde zanechal velmi dobrý dojem, když porazil Řecko a velmi silné Bulharsko; stopku mu vystavila až v osmifinálovém prodloužení Itálie, pozdější finalista. O čtyři roky později to se Super Eagles vypadalo ještě lépe - v základní skupině slavně porazili Španělsko a postoupili dokonce z prvního místa, ale ve vyřazovacích bojích nestačili na Dány, když prohráli 1:4 po hrubých chybách brankáře a doplatili tak na tradiční slabinu mnoha afrických mužstev. A při své třetí účasti v Japonsku a Koreji už západoafrický tým narazil - "skupina smrti" s Argentinou, Anglií a Švédskem byla nad jeho síly. Nigerijci ve zbrusu nových, zářivě pastelových dresech působili jako odevzdaný protivník, ta tam byla jejich útočná síla a entusiasmus, kterým se na předchozích dostaveníčcích světové elity zapsali do povědomí fanoušků na celém světě.

Vypadá to, že Argentina je Nigerijcům souzena - letos budou hrát na MS počtvrté, z toho potřetí právě proti Jihoameričanům. Zatím dvakrát prohráli. Podaří se toto prokletí zlomit letos?

Hvězda: Obafemi Martins

Pokud by záleželo čistě na papírových předpokladech, bude ideálním kandidátem na zazáření v JAR Taye Taiwo. Mladík, na kterého se na marseilleské Vélodrome jezdí dívat z celé Evropy, je přímo ukázkovým příkladem moderního krajního obránce: neskutečně rychlý, odolný, technický, skvělý v podpoře útoku, ale umí i výborně bránit. Jen kdyby ta letošní sezona nebyla z jeho pohledu tak zřetelně slabší než loni...

Faktem zůstává, že Taiwo by Nigérii měl hodně pomoct. Hráč, který dokáže 90 minut brousit lajnu, je pro Super Eagles, jejichž hráči jsou jinak přizpůsobeni tahat všechno výhradně středem, téměř vysvobozením. Jenže - člověk míní a trenér mění. Na levé straně obrany se totiž dost možná místo Taiwa bude pohybovat kometka z Rennes, Elderson Échiejilé.

Vypadalo to tedy, že tíha herního projevu Nigerijců bude záležet z velké části na jednom muži - Johnu Obi Mikelovi. Nebylo by to pro něj nic nezvyklého, netradiční roli špílmachra zkoušel v národním týmu už nějakou dobu. Nikdo lepší zkrátka po ruce není. A Mikel, defenzivní štít anglické Chelsea, se tak potkával v sestavě s Etuhuem, Ayilou nebo Kaitou, což taky nejsou zrovna ofenzivní zabijáci - a tím vysunutým tvůrcem hry býval právě on. Stažený blok v záloze, tvořené defenzivními hráči do středu, a útočníci roztroušení všude na soupeřově polovině, to jsou skoro typické atributy nigerijského fotbalu. Doba, kdy rozděloval míče geniální technik Jay-Jay Okocha, je zkrátka pryč.

Takový byl plán. Jenže premiérové africké mistrovství jako by bylo zakleté; zranění kosí jednu hvězdu za druhou a výjimkou není ani nigerijský středopolař. Je tedy třeba zaměřit se na některého z útočníků: kdo bude nejzářivější hvězdou? Leccos ukazuje na to, že by jí měl být právě krajánek z Wolfsburgu.

Obafemi Martins není jen jedním z mnoha nigerijských forvardů, on je s největší pravděpodobností tím momentálně vůbec nejlepším. Byl to právě pětadvacetiletý střelec, kdo veledůležitými trefami v rozhodujícím zápase kvalifikace katapultoval tehdy ještě Amoduův tým na šampionát, a už to by mu mělo zajistit místo v základní sestavě. Se svými 172 centimetry není žádný obr, o to těžší je ho "chytit" - zeptejte se italských, anglických nebo německých obránců, jak umí Martins střílet góly. Dařilo se mu to ještě jako mladíkovi v Interu, góly dával tři roky i v Newcastle a neztratil se ani minulou sezonu v konkurenci hvězdného dua Grafite-Džeko. A samozřejmě svůj kanonýrský instinkt potvrzuje i v dresu Orlů: jeho bilance je téměř perfektně vyrovnaná. Každý druhý zápas rozvlní soupeřovu síť.

Martinsovy schopnosti budou hrát veledůležitou roli v nigerijských plánech pro nadcházející šampionát. Přitom nechybělo mnoho, aby si v dresu Super Eagles už nezahrál! V únoru 2007 hrál výběr jeho země proti Ghaně a mladý útočník byl povolán do akce, ale k zápasu se nedostavil, což tehdejšího trenéra Eguavoena rozčílilo natolik, že hráči pohrozil vyřazením z kádru. Vše se objasnilo poté, co Martins o týden později vysvětlil, že musel do Lagosu postarat se o svoji nemocnou matku, jejíž zdraví je přednější než fotbal. Že mu Nigérie odpustila, je patrné už z toho, že hned v březnu téhož roku už stál opět na hřišti v jejím dresu. A v listopadu, o pouhých 9 měsíců později, ho trenér vůbec poprvé v životě pověřil nošením kapitánské pásky... A hráči, funkcionáři ani fanoušci, při pohledu na kanonýrovy výkony, které dávají Super Eagles naději na zopakování nebo dokonce překonání více než desetiletí starých úspěchů, tohoto kroku určitě nelitují.

Trenér: Lars Lagerbäck

Když Nigérie v rozpačitém úvodním utkání posledního APN podlehla Egyptu i přes průběžné vedení 1:3, bylo to jako symbolické memento práce trenéra Shaibu Amodua. Nigerijci nabití ofenzivními hvězdami předvedli na oko svižný a pohledný fotbal, jenže jako by ani neměli vůli zvítězit. Téměř polovinu utkání svého soupeře přehrávali, dali gól, načež k závěru stále intenzivněji vyklízeli pole a nechali Egypťany získat bez nějaké větší práce 3 body. Amoduův tým se porazil de facto sám.

V době, kdy mají díky čím dál rychlejšímu pojetí fotbalu a rostoucí poptávce po atletických hráčích africká mužstva v rukách obrovský potenciál, se stalo víceméně nepsanou tradicí, že do čela ambiciózních reprezentačních výběrů dosazují svazoví předáci evropské lodivody, kteří mají surový materiál vytvarovat k obrazu západnímu, tak, aby mužstva mohli vyhrávat: ne vyhrát, ale vyhrávat. Nigerijci se k tomuto kroku odhodlali až po zmíněném APN, na kterém se Super Eagles představili jako typické africké mužstvo, praktikující běhavý a nepříjemný fotbal, s obrovským potenciálem v útoku, skvělou fyzičkou a individuálními výkony, které je ovšem neschopné být systematicky úspěšné a při nárazu na takticky vyspělý tým jde ke dnu jako Titanic. Ani konečné třetí místo nepomohlo; Amodu musel od rozdělané práce a novým trenérem byl představen Lars Lagerbäck, který se tak zařadil po bok jmen jako Bonfrere, Troussier, Vogts, Milutinović nebo legendární Clemens Westerhof.

Švédský stratég působil dlouho úspěšně u národního týmu své vlasti; známý je nejen díky své vynikající kvalifikační bilanci, kdy Tre kronor pod jeho vedením postupovali na jednu velkou akci za druhou (ve skutečnosti odešel právě poté, co se mu nepodařilo protlačit se na letošní Mundial, což tak bude první velká akce bez účasti Švédska od roku 2000), ale i díky tomu, že v čele mužstva stál jeden čas společně s Tommym Söderbergem. Ne jako trenér a asistent, ale dva hlavní trenéři. V Nigérii je ale sám, má před sebou spoustu práce a velmi málo času.

Lagerbäck by ze Super Eagles měl rád progresivní mužstvo hrající v rozestavení 4-4-2, ale přebytek útočníků a naopak mizivá kvalita záložní řady předurčuje Nigerijcům stavět do základu co nejvíce forvardů. A tak se za Amodua hrálo 4-3-3 nebo dokonce 4-2-4 a doufalo se, že se povede vstřelit víc gólů než soupeř - většinou to vyšlo, nigerijští útočníci jsou opravdu výborní. A 4-3-3 se pravděpodobně bude hrát i letos.

Problémem totiž je absence hráčů do Lagerbäckova oblíbeného systému. Super Eagles jako by se svým nabitým, ale disproporčním kádrem byli předurčeni stavět do záložní řady hráče jako Kanu, Odemwingie, Obasi nebo Anichebe, přičemž záložníci, kterým se daří v klubech (Kalu Uche), v reprezentaci selhávájí. A novopečený lodivod se nebojí experimentovat. Z bezbrankového přípravného utkání se Saúdskou Arábii si kromě poznatku, že se 4-4-2 to asi opravdu nepůjde, odnesl i pořádného brouka v hlavě: útočná souhra nefungovala, Chidi Odiah na pravém beku zůstal hluboko ve stínu nováčka Terny Suswama z domácí ligy (který se ale nakonec do konečné nominace neprobojoval). Hře zálohy dodával jiskru mladičký Haruna Lukman, který tak bude po zranění očekávaného špílmachra Johna Obi Mikela zřejmě vhozen přímo do "jámy lvové". Sestava a taktika Nigérie je tak zatím trochu neznámou.

Před Larsem Lagerbäckem leží úkol, jehož zdolání se zdá být nesmírně složité. Je devátým koučem Nigérie v posledních deseti letech. Musí se vzdát systému, na nějž je zvyklý, a to v podstatě ze dne na den. Musí se potýkat se zákulisními tlaky - troufne si například posadit stárnoucího a povadlého Kanua, přestože je to kapitán a symbol nigerijského fotbalu? Nemá po ruce žádného Okochu, který by dirigoval hru. Přitom základní skupina je pro Super Eagles hratelná - jak se s tím protřelý stratég vypořádá?

Předpokládaná sestava: Enyeama - Odiah, Shittu, Yobo, Echiejile (Taiwo) - Etuhu, Kaita, Lukman (K. Uche) - Odemwingie (Obasi), Yakubu, Martins

Kvalifikace

Nigerijci vlétli do kvalifikace jako uragán a v prvním kole nenechali nikoho na pochybách, že nehodlají dopustit podobnou blamáž jako před čtyřmi lety, kdy jim jízdenku do Německa vyfoukla podceňovaná Angola. Jihoafrická republika, Sierra Leone ani Guinea nedokázali v šesti zápasech sebrat borcům v zelených dresech ani bod.

A spanilá jízda pokračovala i v dalším, finálním kole, kde sice Amoduův tým třikrát remizově zaváhal, ale neporazitelnost udržel a nechal za sebou Keňu, Tunisko i Mozambik. Největší nervozita zavládla po domácí remíze s Tuniskem - výsledek 2:2, který se zrodil na stadionu v Abuji, totiž při případném neúspěchu v posledním zápase v Keni mohl znamenat podobnou situaci jako naposledy. Ale diametrální rozdíl v kvalitě kádrů se nakonec projevil, Nigerijci zahnali nepříjemné déjá-vu a v infarktovém zápase v Nairobi urvali zejména díky střelci Obafemi Martinsovi vítězství 3:2. V minisouboji "orlů" tak nakonec ostrouhali, jak se očekávalo, ti z Kartága - a v táboře Super Eagles zavládla postupová euforie.