Představení účastníků MS 2010 - Slovinsko

Reprezentace Slovinska se chystá na své druhé mistrovství světa. Po neúspěšném šampionátu v roce 2002 se svěřenci trenéra Matjaže Keka pokusí o revanš a v konkurenci Anglie, USA a Alžírska chtějí postoupit ze skupiny. Kek v nominaci vsadil na mezinárodní zkušenosti, ve výběru figurují pouze dva hráči z domácí ligy.

Historie

Historie slovinského národního týmu nemá příliš silné kořeny, spíš jen takové kořínky. O svou první turnajovou zkušenost se totiž vinou dlouholeté podřazenosti Socialistické federativní republice Jugoslávie ucházela až v letech 1994-1996. Samotný stát se dočkal své deklarace o necelá dva roky dříve než Česká republika a tamní fotbalová federace se mezi rozsáhlá společenství UEFA a FIFA zapsala hned o pár měsíců později. V témže roce zároveň sami Slovince sehráli své první mezistátní utkání. Už se Zahovičem v sestavě.

Právě okolo této naděje, tehdy ještě vycházející hvězdičky válčící v "domácím" Partizanu, se později utvořila první opravdu slovinská generace, na kterou se teď snaží navázat Koreň a kolektiv. Nutno říct, že Balkánci měli poměrně štěstí, že svou reprezentaci formovali zrovna v době, kdy se na obzoru objevil někdo jako Zahovič. Takhle totiž mimo povědomí širého světa nežili až tak dlouho.

Uplynulo sotva osm let od vzniku nezávislé slovinské reprezentace a parta okolo Zahoviče, Ačimoviče nebo Aleše Čeha vnikla na svůj první velký turnaj. Tím šampionátem, který Slovinci prvně poctili svou přítomností, bylo belgicko-nizozemské Euro 2000. Na to vlastně až doteď Balkánci vzpomínají s notnou dávnou nostalgie. Jejich vyslanci totiž čerstvě porozené zemičce patrně nemohli udělat lepší reklamu. Sic ani jednou nevyhráli a šampionát opouštěli hned po skupinové fázi, svůj úkol si splnili do posledního puntíku. Se Španěly "nebouchli" (1:2) a neprohráli obzvláště pikantní souboj s Jugoslávií (3:3). Když k tomu připočteme další plichtu s Nory, vychází nám opravdu slušná premiéra. Kór v porovnání s druhou "osvětovou" misí. Na světovém šampionátu o dva roky později už totiž Slovinci žádnou díru do světa neudělali. V asijském prostředí si tentokráte balili kufry ještě docela rádi, na soupeření s celky posbíranými napříč celou planetou zkrátka ještě neměli.

Nestačili Španělům ani Paraguayi a podlehli i jedinému protivníkovi, s nímž možná nějaký ten bod uválčit mohli - Jihoafrické republice. Teď už by Slovinsko teoreticky mělo disponovat zkušenějším kádrem, ale spíš tomu tak není. Zahovičova generace se totiž téhle akce již "nedožila", takže Balkánci do Afriky cestují vlastně se zbrusu novým, neokoukaným mužstvem. V nominaci vlastně nepozorujeme žádné jméno, které bychom znali už z předchozích představení Slovinců na velkých turnajích. Nejstarším borcům je sotva třicet let, a to jich je ještě poměrně málo. Slovinsko tedy očividně čeká další cyklus, jehož začátek snad nemůže být naplněn ničím jiným než nevinným rozkoukáváním. Nebo snad...

Hvězda: Robert Koren

Patří k nejstarším, v "nároďáku" si odkroutil vůbec nejvíce zápasů, a přesto v září oslaví teprve své třicáté narozeniny. Robert Koren tedy bude mít na nadcházejícím šampionátu celkem přirozeně jeden důležitý úkol - ukočírovat nezkušenost roztroušenou všude kolem něj, aby se Slovinci vyhnuli další blamáži, podobné té, jakou si prožili na minulém mistrovství světa. Předem bychom si ale měli ujasnit jednu věc - Zahovič byl jen jeden. Koren je svůj, nejspíš nikdy nebude takovou modlou jako Zlatko, ani mu do vínku nebylo naděleno tolik talentu jako jeho idolu. Přesto toho nemají společného až tak málo.

Zahovič dlouhá léta byl, Koren teď je a ještě chvíli bude výsostným vůdcem reprezentace, prakticky neohroženým kapitánem. Také podoba pečlivě střižené frizúry na nejslavnějšího slovinského fotbalistu všech dob tak trochu odkazuje. Zdaleka nejnápadněji se však Koreň svému vzoru podobá samotným stylem hry. Prvně byl k legendě legend připodobněn během svého angažmá v Lilleströmu, kde strávil tři sezony a odešel až roku 2007. V Norsku je doteď považován za jednoho z nejlepších cizinců, který tu kdy působil. Spíše průměrný klub táhl hlavně on a právě v době svého účinkování tady byl spojován třeba i s přestupem do Manchesteru City. Nakonec na Ostrovech přeci jen zakotvil, jeho dalším zaměstnavatelem se stal West Bromwich.

Tam se Koren uvedl slušným jarem, jenže hned v červenci téhož roku jej potkala nepříjemná nehoda. Na tréninku ho míč trefil přímo do obličeje tak, že byl načas nucen žít v zajetí temnoty - náraz totiž způsobil vnitřní krvácení a krátkodobou ztrátu zraku. Sám fotbalista později přiznal, že se obával i trvalé slepoty. Přes čtyři hodiny se mohl dívat do zrcadla, aniž by přes haldy krve cokoliv uviděl. Nicméně ani tahle událost houževnatého Slovince nezastavila. Brzy v něm Tony Mowbray rozpoznal "model profesionála" a ohromnou posilu do budoucna.

Koreňovou velkou výhodou je totiž téměř bezchybná všestrannost, výraznější slabinu byste u něj vážně hledali jen těžko. Proto si ho všude, kde byl, zatím jen nadmíru cenili. A proto o něm pravdivě můžeme prohlásit, že ve WBA patří k nejvytíženějším borcům. Během ročníku 2008/09 dokonce manažer využil častěji pouze služeb brankáře Carsona. Tohohle chlapíka zkrátka nejde mít v týmu a nestavět ho. A vlastně ani nejde nestavět na něm. Své o tom vědí i na Slovinsku...

Trenér: Matjaž Kek

Vždycky to byl skvělý lídr. Jako aktivní hráč byl zvyklý ze středu obranné linie hlasitě dirigovat vše před sebou. Bohatými vůdčími schopnostmi trenérům dokonale vynahrazoval patrnou absenci pořádného nadání. Talent ale k trénování zrovna nepotřebuje. Proto byl tak úspěšný v Mariboru, kde de facto plynule přešel ze hřiště na lavičku (nejprve na jednu sezonu do role asistenta), a také proto okamžitě dotlačil podceňované Slovinsko na další velkou akci. V nejslavnějším klubu slovinské historie Kek čtyři roky působil coby hráč, dalších pět jakožto hlavní trenér. Dohromady měl s tímto mužstvem něco společného nepřetržitě více než deset let. A, patrně ne náhodou, s ním oslavil hned sedm z celkových osmi ligových titulů, z toho tři po sobě jdoucí jako hlavní kouč a jeden coby asistent.

Roku 2006 se potom uchýlil pod křídla národního týmu, kde se skrze výběry patnácti a šestnáctiletých kluků propracoval až k dospělákům. S nimi nejprve nepřekvapil v těžké kvalifikační skupině o Euro 2008. Navíc umístění až za Albánci či Bělorusy bylo přece jen hořkým zklamáním. Vše si ovšem on a celý slovinský lid vynahradil během příštího cyklu. A obsah této pohádky už nám je moc dobře známý. Zbývá snad jen uzavřít slovy samotného Matjaže Keka po zvládnuté baráži s Ruskem: "Slovinsko si splnilo sen"...

Ideální sestava: S. Handanovič - Brečko, Cesar, Šuler, Jokič - Birsa, Radosavljevič, Koren, Kirm - Dedič, Novakovič

Kvalifikace

Slovinsko je jedním z těch překvapivých účastníků letošního mistrovství. Pro nás má celá slovinská senzace ještě zvláštní hořkou příchuť, že se vlastně stala na náš úkor. Lichými se ukázaly být předpovědi o favoritech z Polska a Česka, přímo nakonec postoupili naši východní sousedi a do baráže putovali nohsledi Zlatka Zahoviče a jeho generace. Jakkoliv potom mohli Slovinci během dvojzápasu s Ruskem jenom překvapit, favorizované Rusko přesto na šampionát nepustili. Takový Keržakov na své prohlášení o "příznivém losu" nepěkně dojel, když pozdní moskevské trefy Pečnika Slovinci v domácím prostředí využili k postačujícímu vítězství v poměru 1:0.

V samotné kvalifikaci se Slovinci dlouho prezentovali trošku rozpačitým dojmem. Celé situaci přihlíželi poněkud nečinně, respektive někde v temném zákoutí, nepozorovaně. Pozornost na sebe poutali snad jen vyváženým skóre. Úvodní remízu s Polskem totiž sice následovaly výhry nad Slováky a Severními Iry, ale ty vzápětí Balkánci vyvážili dvěma prohrami (s Českem a Sev. Irskem) či jednou bezbrankovou plichtou s Radovým výběrem.

Až v pomyslné druhé části kvalifikace již Slovinci působili cílevědomě, očividně najednou silně toužili po účasti na mistrovství. Závěrečné čtyři zápasy tedy odehráli bez jakékoliv "újmy na zdraví" a s konečným, navýsost pohledným skóre 13:0. Na to má samozřejmě značný vliv účastný dvojzápas se slaboučkým San Marinem, ale sebejisté výhry nad Poláky (tou naše východní sousedy vlastně definitivně donutili ke složení zbraní) a postupujícími Slováky rovněž dávají tušit, že i na samotném šampionátu není radno Slovinsko předem odepisovat.