Představení účastníků MS 2018 - Polsko

Na světové kolbiště se vrací po 12 letech a s ohledem na sestavu, kterou do Ruska vysílají, docela ve velkém stylu. Špičkový útočník, který každou sezonu střílí mraky gólů a touží po něm téměř každý velkoklub v Evropě. Gólman, který po telecích letech konečně dospěl do stádia, kdy ho lze označit za oporu a velmi dobrou volbu v brankovišti. Mladý středopolař, který v Neapoli dorostl v jednoho z nejzajímavějších hráčů na tomto postu vůbec. To vše doplňuje správná dávka dravého mládí i zkušeností.

U Poláků se toho od předloňského ME, kde vypadli ve čtvrtfinále smolně s pozdějšími šampiony z Portugalska, příliš nezměnilo. Kapitán Robert Lewandowski stále platí za jednoho z nejlepších forvardů zeměkoule, pravý kraj obrany dál brousí zkušený Lukasz Piszczek z Dortmundu a na lavičce tomu všemu šéfuje stále Adam Nawalka.

Poláci rozhodně mají potenciál dojít třeba mezi nejlepších osm - záleží ale na tom, zda papírové předpoklady dokáží převést i do praxe. Zda bude Lewandowski tím šutérem, co v Bundeslize (a nikoliv tím, co v závěrečných duelech play off Ligy mistrů), jak bude bez případně zraněného Kamila Glika z AS Monaco fungovat defenziva a zda Polsko nepřekvapí ve skupině třeba Senegal, který se na mistrovství světa vrací po ještě delší době.


Poláci jedou na svůj osmý šampionát a na to, jak málo turnajů světové špičky se zúčastnili, mají dobrou bilanci. Na kontě mají hned dva cenné kovy, konkrétně bronzy - jeden z Německa 1974, kde skončili hned za domácí reprezentací a Nizozemskem a forvard Grzegorz Lato byl dokonce se sedmi brankami nejlepším střelcem turnaje.

Druhý o osm let později ze Španělska, kde k titulu dokráčela Itálie, které Poláci podlehli 0:2 v semifinále. V boji o třetí místo si ale spravili chuť, když 3:2 porazili Francii i s Michelem Platinim na hřišti.

Na evropských šampionátech mají (na rozdíl třeba od naší reprezentace) Poláci daleko, daleko horší bilanci než na MS. Ač se to zdá neuvěřitelné, poprvé se naši sousedé na evropský turnaj kvalifikovali až v roce 2008, kdy skončili hned v základní skupině. O čtyři roky později měli pak účast na turnaji jistou, protože Euro spolu s Ukrajinou pořádali.

Tenkrát si mysleli na postup ze skupiny, o ten ale Poláky připravil český mančaft, když v posledním skupinovém zápase o všechno nad domácími zvítězil 1:0 a Polsko tak na svém druhém Euru znovu skončilo už ve skupině.

Do třetice už to vyšlo a na evropském šampionátu před dvěma lety došli Poláci do čtvrtfinále, když nejprve v osmifinále porazili na penalty Švýcary, v souboji o postup do semifinále už ale stejnou disciplínu tak dobře nezvládli a prohráli s pozdějšími šampiony Portugalci.





Deset zápasů, osm výher, dvacet pět bodů. Poláci jízdu na šampionát zvládli bez větších zaškobrtnutí, ve své kvalifikační skupině dokráčeli s pětibodovým náskokem nad Dány k prvnímu místu a suverénně postoupili přímou cestou na světový šampionát.

Pomohl jim k tomu nepřekvapivě především Robert Lewandowski - šutér Bayernu se postaral o 16 branek a stal se nejlepším střelcem evropské části kvalifikace a společně se dvěma kolegy mimo Evropu i králem kanonýrů v kvalifikačních bojích celkově. Když navíc vezmeme v potaz, že Poláci v kvalifikaci nastříleli 28 branek, najdeme podpis týmového kapitána i tahouna pod více než polovinou vstřelených gólů. Úctyhodná bilance.

Faktem ale je, že jediná prohra, kterou museli Nawalkovi svěřenci strpět, byla docela bolestivá. V září 2017 dostali Poláci 0:4 v Kodani od Dánska, což by mohlo posloužit jako dobrý varovný signál před přílišnou bohorovností, která by se na MS, kde se o všem rozhodne v pouhých 3 duelech, nemusela vyplatit.


Dnes šedesátiletého chlapíka, který je od roku 2013 hlavním trenérem reprezentace, znají polští fanoušci už z dob jeho kariéry hráčské. Téměř celou kariéru tento bývalý záložník zasvětil Wisle Krakow, jejíž je odchovancem.

V tomto klubu pak působil i po pověšení kopaček na hřebík, ale spíše v jiných než trenérských funkcích. Fungoval tu jako skaut, jenž vyhledával nové talenty a později i jako sportovní ředitel. Několikrát usedl i na lavičku, ale spíše v roli prozatímního kouče v dobách, kdy byl z Wisly dosavadní trenér odvolán a čekalo se na jmenování nového.

V letech 2007 a 2008 působil u národního týmu jako asistent Lea Beenhakkera, slavného nizozemského kouče, jenž čtyři roky trénoval i Polsko a dovedl ho na evropský šampionát před deseti lety.

Když se pak po zpackané kvalifikaci na MS v Brazílii hledala náhrada za odvolaného Waldemara Fornalika, šéf svazu a bývalá hráčská legenda Zbygniew Boniek ukázal právě na Nawalku.

Ten pro bosse polského fotbalu přitom nebyl samozřejmě žádnou neznámou, neboť ho dobře znal ze společných hráčských let v národním dresu na konci sedmdesátých let minulého století.

Nawalka přitom jako hráč udělal na světovém šampionátu docela díru do světa - na mistrovství v roce 1978 byl dokonce nominován do all-star výběru turnaje. Zda se mu povede jeho první šampionát i v roli trenéra, ukážou následující týdny.




Špičkový útočník, gólostroj, hvězda první velikost, miláček polských fanoušků. Ale také muž, který leckterým příznivcům Bayernu začíná už drobně lézt na nervy. Což o to, pokud jde o nejvyšší německou soutěž, gólů dává stále dost a trofej pro nejlepšího střelce ligy pro něj není ničím cizím.

Pro zhýčkaného fanouška mnichovského celku už je ale titul z Bundesligy něco jako samozřejmost, ze které na záda nepadnou. To, co příznivce i vedení nejlepšího německého klubu zajímá především, je Liga mistrů. A tam už je to horší.

Bavorům se od roku 2013, kdy celou soutěž vyhráli, nepodařilo dojít do finále. Vždy jim cestu do souboje o triumf zavřelo španělské mužstvo - třikrát Real Madrid, jednou Atlético a Barcelona. Čtyřikrát u toho byl i Robert Lewandowski, který mužstvo doplnil v létě 2014 právě proto, aby v klíčových soubojích byl tím rozdílovým hráčem. To se ale neděje.

Lewandowski je v zápasech o všechno na evropské klubové scéně pravidelně neviditelný a to už začíná fanoušky Bayernu štvát. Když k tomu navíc připočteme jeho občas ne úplně správné chování (viz jeho výrok po předminulé sezoně, že ho měli spoluhráči více podporovat, aby získal Zlatou kopačku, kterou nakonec získal Aubameyang) či stále intenzivnější spekulace o jeho přestupu, které ostatně některými kroky (změna agenta atd.) zesiluje sám "Lewa".

Nebylo by tedy nic překvapivého, kdyby mnichovský velkoklub Lewandowski před začátkem nové sezony opustil. Nejdřív ho ale čeká mistrovství světa v dresu Polska, kde je situace samozřejmě poněkud jiná.

V národním trikotu je muž s devítkou na dresu pochopitelně miláčkem fanoušků a tahounem mužstva. Bilance 94 duelů a 53 gólů ostatně mluví jasně. V kvalifikaci pak Lewa nastřílel neuvěřitelných 16 gólů a ovládl tak pořadí kanonýrů evropské části kvalifikace.

V bílém dresu Polska je zkrátka Lewandowski zaslouženým hrdinou. Pokud má tým Adama Nawalky dojít v Rusku daleko, musí to být on, kdo přiloží ruku k dílu jako první. A tím přesvědčí třeba i některé fanoušky Bayernu, že je skutečně nejlepším útočníkem na světě.




Kdybyste šli před dvěma lety na mistrovství Evropy kolem polské kabiny v době, kdy Nawalkovi svěřenci hráli druhý poločas svého zápasu ve skupině s Ukrajinou, slyšeli byste pláč. To plakal Piotr Zieliński, kluk, kterému se vůbec nepovedla první půle, tak ho na tu druhou trenér ze sestavy vyndal.

Zielińskimu se první dějství duelu skutečně nepovedlo, méně přihrávek za 45 minut zkompletoval jen Łukasz Fabiański - gólman. Nawalka se tak rozhodl poslat na hřišti místo mladého záložníka Udinese zkušeného Jakuba Blaszczykowskiho a pro Zielińskiho šampionát skončil. Na turnaji, na kterém nakonec Poláci došli mezi nejlepších 8, si už nezahrál.

Střih. O dva roky později je Zielinski základním stavebním kamenem sestavy Neapole, dlouhodobě druhého nejlepšího celku italské ligy. A v národním týmu je fotbalistou, na kterého celé Polsko spoléhá. Jestliže Lewandowski je hvězdou číslo 1, Zielinski je tím, kdo ho musí v ofenzivní snaze podpořit.

A kvalitu na to rozhodně má. V kvalifikaci nasbíral šest asistencí a patřil mezi důležité články polského kádru, který po 12 letech postoupil na mistrovství světa. V dresu Neapole i reprezentace ukazoval svůj herní přehled a vysokou fotbalovou inteligenci. Inu, dnes už bývalý manažer italského celku Maurizio Sarri věděl, proč si ho do svého týmu vybral. "Bude z něj nový Kevin De Bruyne," pronesl poté, co Zielinski do jeho klubu přestoupil.

Chválu dnes 24letý ofenzivní univerzál slyší ze všech stran, i od spoluhráčů z národního mančaftu. "Já hodně rychle běhám, ale Piotr hodně rychle přemýšlí. Má skvělou techniku, ví přesně, kam poslat balon. Dokáže předvídat, co se stane a vybrat to nejlepší možné řešení. Je jako hráč šachu. Je to největší polský talent," vysekl svému mladšímu kolegovi monumentální poklonu Kamil Grosicki.

Ne nadarmo se o hráče dlouhodobě zajímá i Jürgen Klopp. Zájem o Zielińskiho charismatický trenér měl už v úvodu svého liverpoolského angažmá na začátku roku 2016 a v posledních týdnech se o zájmu celku z Anfieldu znovu spekuluje. Pokud se ale Zielinskému šampionát povede, bude o něj finalista letošní Ligy mistrů ještě muset svést pořádnou bitvu.





Polští fanoušci se možná ještě dnes otřesou hrůzou při vzpomínkách na některé hrubky Artura Boruce. Tohle už ale dnes řešit nemusí - Wojciech Szczęsny to sice má na klubové úrovni docela těžké, neboť sotva se zbavil božského Gigiho Buffona, přivedlo mu Juve dalšího konkurenta v podobě mladého Mathiase Perina, v národním týmu je ale jasnou a spolehlivou jedničku a svůj tým by měl podržet i na MS v Rusku.

Na pozici stoperů musel Nawalka řešit jeden vážně nepříjemný problém. Zkušený lídr obrany Kamil Glik se totiž před šampionátem na tréninku zranil a z finální nominace tak musel být vyřazen. Pak se ale vše otočilo a 30letý bek Monaka nakonec dostal zelenou a na šampionát mohl odjet. Zda bude natolik fit, aby hrál, se uvidí. Pokud ne, místo vedle Glikova vrstevníka Michala Pazdana z Legie Varšava zaujme nejspíše mladý Jan Bednarek ze Southamptonu, který v anglickém celku dostal šanci v posledních týdnech ligy a nevedl si vůbec zle.

Pravá strana obrany je v Polsku už řadu let vyhrazena muži jménem Lukasz Piszczek. Zkušený krajní bek si drží svůj standard už celá léta, i v dobách, kdy obrana BVB nepůsobí nejjistějším dojmem. Jeho kolega z druhého konce defenzivy bude univerzál Maciej Rybus z Lokomotivu Moskva, který v případě potřeba zaskočí i napravo nebo na levém křídle.

Na double pivotu najdeme Karola Linettyho ze Sampdorie Janov, který stejně jako Zielinski sbírá v mladém věku zkušenosti v Serii A. Jeho parťákem bude Grzegorz Krychowiak - chlapík, kolem něhož byl před dvěma lety ohromný hype a s velkou slávou přestoupil do PSG - tam si ale téměř nekopl a poslední sezonu strávil na hostování v Premier League, konkrétně ve WBA. Co s ním bude dál, se uvidí po mistrovství. Nejradši by se prý sám fotbalista vrátil do Sevilly, pokud naváže na své výkony z Eura a znovu bude tím neúnavným bojovníkem ve středu zálohy, třeba ještě do nějakého lepšího klubu přestoupí.

Uprostřed tříčlenné ofenzivní lajny, která bude doplňovat osamoceného hroťáka Roberta Lewandowského, najdeme již zmíněného Piotra Zielińskiho. Společnost mu budou dělat starší a zkušenější kolegové, reprezentační inventář Jakub Blaszczykowski a Kamil Grosicki.

Na hrotu pak nenajdeme nikoho jiného než Roberta Lewandowského. Ten však samozřejmě není jediným forvardem, které může Nawalka do hry poslat. Především se nabízí Arkadiusz Milik, který zaujal už před dvěma lety na Euru, což mu vyneslo přestup do Neapole.

Tam ale bojuje jednak se zraněními, kvůli kterým vynechal i část této sezony, jednak s konkurencí v podobě Belgičana Driese Mertense. I tak ale může být vítaným prvkem, jak polskou ofenzivní hru oživit.

Pokud by se na trávník dostal, zaujme nejspíše místo Zielinskiho, který se přesune nalevo a Grosicki se bude ze sestavy pakovat.

Výhodou polské sestavy je, že na rozdíl např. od Švédů či Belgičanů nesází nezbytně na jediné rozestavení. Základní formací na hřišti je sice 4-2-3-1, z něj je ale možno utvořit 4-4-2, pokud by Nawalka poslal na hřišti Areka Milika, nebo pravděpodobněji 3-4-3, kde je možnost využít zkušeností, přehledu a ofenzivní zdatnosti Piszczeka s Rybusem, ze kterých by se stali obstojní wingbeci.

Slabším prvkem v polské sestavě může být hra křídelních hráčů - Grosicki i Blaszczykowski už nejsou nejmladší a nepředvádějí většinu času zrovna oslnivou formu. V případě využití Zielinskiho nalevo se pak nejedná o klasické křídlo, nýbrž o ofenzivně laděného středopolaře. Ve finále by tak sázka na wingbeky a 3-4-3 mohla být celkem rozumnou variantou.

Tak či tak, Polsko veze do Ruska silný tým, jehož minimálním cílem rozhodně musí být postup ze skupiny. Lewandowskému táhne na třicet, je v nejlepších fotbalových letech a rozhodně si svou spektakulární formu z kvalifikační skupiny bude chtít přenést i na samotný turnaj. K úspěchu na MS budou ale kromě vlastních dovedností potřebovat i štěstí. Zda s Glikem nakonec na turnaj odjede s polským nároďákem i Glück, ukážou už příští týdny.