PŘEDVEČER FINÁLE LIGY MISTRŮ

V sezóně 2004/2005, kdy se na závěr nehraje mistrovství světa ani evropský šampionát, bude středa 25. května 2005 tím opravdovým vyvrcholením fotbalové sezóny v Evropě. Na Atatürk Olympic Stadium v Istanbulu se utkají AC Milán a Liverpool FC ve finále nejprestižnější evropské klubové soutěži. A nebude to jen tak obyčejné finále, v pořadí bude již jubilejní padesáté…

Istanbul, město na rozmezí dvou kontinentů, hostí finále evropského poháru vůbec poprvé. To že si Turci nesmírně váží této pocty je znát na každém kroku. Připravenost organizátorů a hlavně samotný nový stadión, který pojme 75 000 diváků, jsou připraveni takřka dokonale. Hlavní chod středečního večera bude však samozřejmě na samotných hráčích, kteří ve 20:45 hodin středoevropského času vyběhnou k finálovému utkání. Nyní zabrousíme trochu do historie a připomeneme si cestu obou klubů až do istanbulského finále.



Historie AC Milán ve finále Ligy Mistrů (dříve PMEZ)
Favorizovaným klubem je bezesporu jeden z nejslavnějších klubů Apeninského poloostrova, AC Milán, který byl založen roku 1899. Milánští jsou ve finále Ligy Mistrů (dříve PMEZ) již po desáté. V předchozích devíti případech byli hned šestkrát úspěšní a ve třech případech odešli z finálového klání poraženi. Za zmínku také stojí tři vítězství v již neexistujícím Poháru vítězů pohárů (1968, 1973, 1990).

První finálová účast a také první prohrané finále se datuje do roku 1958. Tehdy se v Bruselu střetli s neporazitelným Realem Madrid a po velkém boji podlehli Bílému baletu až v prodloužení 2:3 (tehdejší sestava AC Milán: Soldan - Fontana, Maldini, Beraldo - Bergamaschi, Radice - Danova, Liedholm, Schiaffino (1), Grillo (1), Cucchiaroni a trenér Viani).

V roce 1963 byl již milánský AC úspěšnější, když v Londýně zdolal Benficu Lisabon i s Eusebiem 2:1 (tehdejší sestava AC Milán: Ghezzi - David, Maldini, Trebbi - Benitez, Trapattoni - Pivatelli, Sani, Altafini (2), Rivera, Mora a trenér Rocco).

V roce 1969 si italský klub v Poháru mistrů evropských zemí připsal již druhý vavřín, když v madridském finále jasně přehrál Ajax Amsterdam 4:1 (tehdejší sestava AC Milán: Cudicini - Malatrasi, Anquilletti, Schnellinger, Rosato, Trappattoni - Lodetti, Rivera - Hamrin, Sormani (1), Prati (2) a trenér Rocco).

Na další triumf si museli Rosoneri počkat celých dvacet let, to na slavném Nou Campu převálcovali rumunský tým Steaua Bukurešť 4:0 (tehdejší sestava AC Milán: G. Galli - Tassotti, Costacurta (74. min. F. Galli), Baresi, Maldini - Colombo, Rijkaard, Ancelotti, Donadoni - Gullit (2 - 60. min. Virdis), Van Basten (2) a trenér Sacchi).

Hned o rok později si dal AC Milán repete, když ve vídeňském finále porazil, stejně jako v roce 1963, Benficu Lisabon 1:0 (tehdejší sestava AC Milán: G. Galli - Tassotti, Costacurta, Baresi, Maldini - Colombo (89. min. F. Galli), Rijkaard (1), Ancelotti (72. min. Massaro), Evani - Gullit, Van Basten a trenér Sacchi).

V roce 1993 se hrálo finále v Mnichově a poprvé oficiálně pod hlavičkou Ligy Mistrů, Italové se tentokrát museli sklonit před francouzským Olympique Marseille, kterému podlehli těsně 0:1 (tehdejší sestava AC Milán: Rossi - Tassotti, Maldini, Albertini, Costacurta, BAresi, Lentini, Rijkaard, Van Basten (86. min. Eranio), Donadoni (55. min. Papin), Massaro a trenér Capello).

O rok později v aténském finále složili milánští reparát i s úroky, to deklasovali jasně Barcelonu 4:0 (tehdejší sestava AC Milán: Rossi - Tassotti, panucci, Albertini, Galli, Maldini (84. min. Nova), Donadoni, Desailly (1), Boban, Savičevič (1), Massaro (2) a trenér Capello).

V roce 1995 se pomyslná sinusoida italského klubu dostala opět do záporné roviny, když ve finále, hraném ve Vídni, prohráli s Ajaxem Amsterdam 1:0, tehdy rozhodl utkání těsně před koncem normální hrací doby vycházející hvězda Patrick Kluivert (tehdejší sestava AC Milán: Rossi - Panucci, Baresi, Desailly, Maldini, Donadoni, Boban (86. min. Lentini), Albertini, Costacurta, Massaro (90. min. Eranio), Simone a trenér Capello).

Naposledy si AC Milán zahrál finále před dvěma lety, kdy se na Old Trafford v italském derby střetl s Juventusem Turín. Ani 120 minut nepřineslo branku na žádné straně, a tak rozhodnout musel penaltový rozstřel. Pevnější nervy nakonec měli milánští a po rozhodující penaltě Andreje Ševčenka mohli slavit již šestý triumf v nejprestižnější evropské klubové soutěži (tehdejší sestava AC Milán: Dida, Kaladze, Maldini, Nesta, Costacurta (66. min. Roque Junior), Seedorf, Pirlo (71. min. Serghino), Gattuso, Rui Costa (87. min. Ambrosini), Inzaghi, Ševčenko a trenér Ancelotti).



AC Milán v letošní sezóně Ligy Mistrů
To byla tedy historie milánského AC ve finálových kláních Ligy Mistrů (dříve PMEZ). Do letošní sezóny Ligy Mistrů byli Rosoneri nasazeni přímo do základních skupin jako úřadující mistr Apeninského poloostrova. Ve skupině F jim los přisoudil FC Barcelonu, Celtic Glasgow a ukrajinský Šachťor Doněck.

Milán do úvodní fáze Ligy Mistrů vstoupil impozantně třemi výhrami. Nejprve zvítězil na půdě Šachťoru Doněck 1:0 a pak uspěl dvakrát na domácím hřišti, postupně porazil Celtic Glasgow 3:1 a Barcelonu 1:0. V barcelonské odvetě pak přišla první porážka 1:2, když dvě minuty před koncem rozhodl Ronaldinho. Poté doma rozstříleli ukrajinský celek 4:0 a na závěr bojů ve skupině uhráli v Celtic Parku bezbrankovou remízu. Italský klub se v konečném účtování mohl radovat z postupu z prvního místa, tři body před druhou Barcelonou.

Hned do osmifinále dostal AC Milán velmi těžkého soupeře, kterým byl Manchester United. Mnoho napověděl již první zápas na Old Trafford, odkud si milánští odvezli cenné vítězství 1:0, které pak zopakovali i v domácí odvetě. Mužem dvojzápasu se stal argentinský reprezentant Hernan Crespo, který zařídil obě branky.

Ve čtvrtfinále se pak konalo městské derby s Interem Milán. První zápas vyhrál AC 2:0 a i odvetu měl rozehranou skvěle. Za stavu 1:0 pro AC však situaci nezvládli fanoušci Interu a postarali se o jeden z největších skandálů historie Ligy Mistrů. UEFA pak jen potvrdila kontumační výhru 3:0 pro AC Milán a postup do semifinále, kde na něj čekalo největší překvapení letošního ročníku Ligy Mistrů.

PSV Eindhoven se dostal mezi nejlepší čtyři týmy Evropy zcela po právu a nechybělo málo a psali bychom tady o jiném klubu, než o milánském AC. V prvním utkání, které se hrálo na San Siru, zvítězili domácí 2:0, když pojišťovací gól padl až v poslední minutě. V odvetě na Philips Stadium se už zdálo, že utkání skončí naprosto stejným výsledkem, tentokrát však ve prospěch nizozemského klubu. Zápas pomalu spěl do prodloužení, ale v 90. minutě šokoval domácí hráče a fanoušky Ambrosini, který tak vsítil postupový gól AC Milán. Nic na tom už nezměnil ani fakt, že PSV stačilo ještě v nastavení vstřelit třetí branku, ale to bylo však málo. Díky vyššímu počtu vstřelených branek na hřišti soupeře se do istanbulského finále podívá AC Milán.



Historie Liverpool FC ve finále Ligy Mistrů (dříve PMEZ)
Nyní se budeme věnovat druhému finalistovi, který se do samotného finále, podle mnoha odborníku, probojoval zcela překvapivě. V historii finálových klání nejprestižnější evropské klubové soutěže není však klub, z města slavných Beatles, žádným zelenáčem. Letošní účast ve finále Ligy Mistrů je pro klub z Britských ostrovů již šestá v pořadí. A že si Liverpool vedl v předchozích případech skvěle, dokazuje fakt, že poražen odešel pouze jen jednou. I u Liverpoolu stojí za zmínku úspěchy v dalších evropských pohárech. Hned třikrát se mu podařilo triumfovat v Poháru UEFA (1973, 1976, 2001).

První finále evropského poháru číslo jedna si Liverpool zahrál v roce 1977 v Římě proti německé Borussii Mönchengladbach a hned napoprvé to vyšlo, když anglický klub zvítězil 3:1 (tehdejší sestava Liverpool FC: Clemence - Neal (1), Jones, Smith (1), Hughes - Case, Kennedy, Callaghan, McDermott (1) - Keegan, Heighway a trenér Paisley).

Hned o rok později se podařilo Liverpoolu, jako v pořadí šestému v historii, obhájit triumf v Poháru mistrů evropských zemí. Ve finále, hraném v Londýně, těsně porazil belgický Club Bruggy 1:0 (tehdejší sestava Liverpool FC: Clemence - Neal, Thompson, Hansen, Hughes - McDermott, Kennedy, Souness - Case (Heighway), Fairclough, Dalglish (1) a trenér Paisley).

Třetí a opět úspěšná účast ve finále nenechala na sebe dlouho čekat. V roce 1981 v Paříži zdolal anglický klub slavný Real Madrid 1:0 (tehdejší sestava Liverpool FC: Clemence - Neal, Thompson, Hansen, A. Kennedy (1) - Lee, McDermott, Souness, R. Kennedy - Dalglish (Case), Johnson a trenér Paisley).

V roce 1984 v římském finále sehrál Liverpool své nejdramatičtější finále. Soupeřem mu navíc byl italský AS Řím, který tak měl výhodu domácího hřiště. Po normální hrací době a i po prodloužení zůstalo utkání nerozhodné 1:1, ke slovu tak přišly střely ze značky pokutového kopu. Penalty v poměru 4:2 zvládl nakonec lépe anglický klub, který se tak mohl radovat již ze čtvrtého zisku Poháru mistrů evropských zemí (tehdejší sestava Liverpool FC: Grobbelaar - Neal (1), Lawrenson, Hansen, A. Kennedy - Johnston (Nicol), Lee, Souness, Whelan - Dalglish (Robinson), Rush a trenér Fagan).

Poslední finálová účast Reds v nejprestižnější evropské klubové soutěži je stará přesně dvacet let. A nejedná se o žádnou příjemnou vzpomínku. Nejde tak ani o to, že Liverpool prohrál po brance Michela Platiniho 0:1 s Juventusem Turín, ale mnohem důležitější je fakt, že 29. května 1985 byl bruselský stadion svědkem obrovské tragédie, která se neobešla bez lidských obětí. Po tomto incidentu měli všechny anglické kluby, kvůli řádění anglických rowdies, zakázanou účast v evropských pohárech na pět let (tehdejší sestava Liverpool FC: Grobbelaar - Neal, Beglin, Lawrenson (Gillespie), Hansen - Nicol, Dalglish, Whelan, Wark - Rush, Walsh (Johnson) a trenér Fagan).



Liverpool FC v letošní sezóně Ligy Mistrů
Anglický klub skončil v minulé sezóně Premier league na čtvrtém místě, a tak si jen těsně zajistil alespoň účast ve třetím předkole Ligy Mistrů. Za soupeře mu los přisoudil rakouský GAK Graz, který měl být snadnou překážkou k postupu do hlavní soutěže, což ukázal i první zápas, kdy Reds zvítězili 2:0 na soupeřově hřišti. Odvetu však Liverpool vypustil a nečekaně doma prohrál 0:1 a musel se tak strachovat o svůj postup do poslední minuty.

V hlavní soutěži Ligy Mistrů byl pak Liverpool vylosován do základní skupiny A do společnosti AS Monaca, Olympiakosu Pireus a Deportiva La Coruňa. Samotný průběh skupiny byl dramatický až do posledních minut posledního kola. Úvodní zápas ve skupině zvládl Liverpool skvěle, když zdolal posledního finalistu Ligy Mistrů AS Monaco 2:0. Ovšem hned ve druhém zápase podlehl na řecké půdě Olympiakosu 0:1. Další ztráta přišla ve druhém domácím zápase, když uhráli bezbrankovou remízu se španělskou La Coruňou. Po polovině zápasů základní skupiny, tak nemohly být výhlídky na postup nijak optimistické. Ale víru v postup přinesl hned další zápas, kdy dokázali zvítězit v La Coruňi 1:0, ovšem poté stejným výsledkem prohráli, tentokrát v Monacu. Rozhodnutí měl tak přinést poslední zápas, kdy na Anfield Road přijel Olympiakos Pireus, na který Reds ztráceli tři body. K postupu do osmifinále potřeboval Liverpool zvítězit o dvě branky, čemuž málokdo věřil po první půli, kterou Řekové vyhráli 1:0. Hned na začátku druhého dějství se podařilo domácím srovnat a v poslední desetiminutovce padly obě tížené branky, které znamenaly vítězství 3:1 a postup do osmifinále pro anglický klub.

V osmifinále se Liverpool utkal s německým Bayerem Leverkusen, který hrál neúspěšné finále Ligy Mistrů v roce 2002. První zápas se odehrál na Anfield Road, kde jednoznačně dominovali domácí a po vítězství 3:1 si připravili solidní základ do odvety. Ale i tento výsledek byl ošidný, stačilo aby Leverkusen doma vyhrál 2:0 a bylo by po nadějích. Ovšem žádné drama se nekonalo a úplně stejným výsledkem vyhráli Reds i odvetu na německé půdě.

Ve čtvrtfinále se pak po dvaceti letech od bruselské tragédie střetli v evropských pohárech Liverpool s Juventusem Turín. Opět anglický klub začínal doma, ale tentokrát zvítězil jen 2:1, což už vůbec nic neřešilo. V odvetě se čekala útočná smršť Juventus, ale ještě lépe pracovala obrana Liverpoolu, která nakonec vyválčila postupovou remízu 0:0. Obrovské zklamání prožíval Pavel Nedvěd, který tolik toužil po poháru pro vítěze Ligy Mistrů.

Semifinále pak přineslo anglické derby mezi Liverpoolem a londýnskou Chelsea. Tentokrát začínali Reds venku a opět na soupeřově hřišti neprohráli, když se jim podařilo na Stamford Bridže uhrát bezbrankovou remízu. V odvetě na Anfield Road udeřili domácí hned ve 4. minutě, když po akci Milana Baroše vstřelil branku Luis Garcia. Chelsea se snažila celý zápas o vyrovnání, ale marně. Možná byla Chelsea největším favoritem celé Ligy Mistrů, možná byla v semifinále lepším týmem. Ve fotbale se však hraje na góly a ten jediný dal právě Liverpool, který se tak po dvaceti letech může těšit na finále nejprestižnější evropské klubové soutěže.



Předzápasové úvahy
Oba finalisty Ligy Mistrů jsme blíže představili jak z pohledu historie, tak současnosti. Pár hodin před samotným výkopem jsou nejčastější diskuse o tom, s jakou taktikou a samozřejmě v jakých sestavách oba týmy nastoupí. Většina odborníků se shoduje na tom, že budeme večer svědky spíše taktické bitvy, než nějaké útočné podívané. Je pravdou, že oba týmy zdobí spíše obranná hra, ale taktické bitvy bývají na pořadu dne, když jeden tým chce útočit a ten druhý jen urputně bránit. Oba týmy by tak mohly svou hrou překvapit a připravit divákům na celém světě skvělou podívanou a dokázat tak, že jsou ve finále právem.

Pikantní příchuť bude mít utkání také pro českého diváka. Poprvé v historii do finále Ligy Mistrů může přímo zasáhnout český fotbalista. Milan Baroš a Vladimír Šmicer budou zcela jistě přinejmenším připraveni na lavičce náhradníků. Tento primát měl však patřit v roce 2003 Pavlu Nedvědovi, který dotáhl svůj Juventus až do finále proti AC Milán. Ovšem, jak si většina fotbalových příznivců vzpomene, tak tehdy nemohl ve finále nastoupit kvůli žlutým kartám.

Poslední poznámka se bude týkat Liverpoolu, kterému ani případné dnešní vítězství nemusí zajistit účast v milionářské soutěži pro příští sezónu, jako obhájci vítězství. V anglické lize totiž Liverpool skončil až pátý a do Ligy Mistrů postupují jen první čtyři týmy Premier league. Vedení anglické ligy také rezolutně odmítlo spekulaci o tom, že by čtvrtý tým, na úkor případného startu Liverpoolu v Lize Mistrů, nakonec do nejprestižnější evropské klubové soutěže nepostoupil a musel by se spokojit s Pohárem UEFA. Jediná šance pro Reds je ta, že by UEFA povolila výjimku a poslala tak poprvé v historii do Ligy Mistrů pět týmů z jedné země. Důležitý je také fakt, že když dnes bude triumfovat milánský AC, jsou tyto spekulace zcela bezpředmětné.

Doufejme tak, že fotbalový divák si dnes přijde na své a samotní hráči na trávníku budou tak přinášet jen samou radost a ukážou, že je to skutečně opravdový vrchol letošní sezóny. Nechť zvítězí ten lepší, i když možná český fanoušek bude po očku fandit Liverpoolu.





HISTORIE FINÁLOVÝCH ZÁPASŮ:

Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ)
1956 (Paříž): Real Madrid - Stade de Reims 4:3
1957 (Madrid): Real Madrid - AC Fiorentina 2:0
1958 (Brusel): Real Madrid - AC Milán 3:2 pp
1959 (Stuttgart): Real Madrid - Stade de Reims 2:0
1960 (Glasgow): Real Madrid - Eintracht Frankfurt 7:3
1961 (Bern): Benfica Lisabon - FC Barcelona 3:2
1962 (Amsterdam): Benfica Lisabon - Real Madrid 5:3
1963 (Londýn): AC Milán - Benfica Lisabon 2:1
1964 (Vídeň): Inter Milán - Real Madrid 3:1
1965 (Milán): Inter Milán - Benfica Lisabon 1:0
1966 (Brusel): Real Madrid - Partizan Bělehrad 2:1
1967 (Lisabon): Celtic Glasgow - Inter Milán 2:1
1968 (Londýn): Manchester United - Benfica Lisabon 4:1 pp
1969 (Madrid): AC Milán - Ajax Amsterdam 4:1
1970 (Milán): Feyenoord Rotterdam - Celtic Glasgow 2:1 pp
1971 (Londýn): Ajax Amsterdam - Panathinaikos Atény 2:0
1972 (Rotterdam): Ajax Amsterdam - Inter Milán 2:0
1973 (Bělehrad): Ajax Amsterdam - Juventus Turín 1:0
1974 (Brusel): Bayern Mnichov - Atlético Madrid 4:0
1975 (Paříž): Bayern Mnichov - Leeds United 2:0
1976 (Glasgow): Bayern Mnichov - AS Saint-Etienne 1:0
1977 (Řím): Liverpool FC - Borussia Mönchengladbach 3:1
1978 (Londýn): Liverpool FC - Club Bruggy 1:0
1979 (Mnichov): Nottingham Forest - Malmö FF 1:0
1980 (Madrid): Nottingham Forest - Hamburger SV 1:0
1981 (Paříž): Liverpool FC - Real Madrid 1:0
1982 (Rotterdam): Aston Villa - Bayern Mnichov 1:0
1983 (Atény): Hamburger SV - Juventus Turín 1:0
1984 (Řím): Liverpool FC - AS Řím 1:1, 4:2 pen.
1985 (Brusel): Juventus Turín - Liverpool FC 1:0
1986 (Sevilla): Steaua Bukurešť - FC Barcelona 0:0, 2:0 pen.
1987 (Vídeň): FC Porto - Bayern Mnichov 2:1
1988 (Stuttgart): PSV Eindhoven - Benfica Lisabon 0:0,6:5 pen.
1989 (Barcelona): AC Milán - Steaua Bukurešť 4:0
1990 (Vídeň): AC Milán - Benfica Lisabon 1:0
1991 (Bari): CZ Bělehrad - Olympique Marseille 0:0, 5:3 pen.
1992 (Londýn): FC Barcelona - Sampdoria Janov 1:0 pp
Liga Mistrů
1993 (Mnichov): Olympique Marseille - AC Milán 1:0
1994 (Atény): AC Milán - FC Barcelona 4:0
1995 (Vídeň): Ajax Amsterdam - AC Milán 1:0
1996 (Řím): Juventus Turín - Ajax Amsterdam 1:1, 4:2 pen.
1997 (Mnichov): Borussia Dortmund - Juventus Turín 3:1
1998 (Amsterdam): Real Madrid - Juventus Turín 1:0
1999 (Barcelona): Manchester United - Bayern Mnichov 2:1
2000 (Paříž - Saint Denis): Real Madrid - Valencia CF 3:0
2001 (Milán): Bayern Mnichov - Valencia CF 1:1, 5:4 pen.
2002 (Glasgow): Real Madrid - Bayer Leverkusen 2:1
2003 (Manchester): AC Milán - Juventus Turín 0:0, 3:2 pen.
2004 (Gelsenkirchen): FC Porto - AS Monaco 3:0
2005 (Istanbul): AC Milán - Liverpool FC ?:?