Premier League v kostce: 33. kolo

Mourinhova nepříliš slavná dvoustá výhra v Premier League, Vardyho slavné pokoření stogólové mety v nejvyšší soutěži, další velká show ofenzivního trojlístku Manchesteru United, další Součkův gól ze standardky, a Arsenalem zvládnutý klíčový souboj s rozjetým tabulkovým (skoro)sousedem z Wolverhamptonu - zhruba takové jsou hlavní body k diskuzi nad 33. kolem PL...

Wolverhampton šel do tohoto kola s vizitkou posledního zbývajícího týmu, který se po restartu pyšnil stoprocentní bilancí. Tři výhry, žádná inkasovaná branka - co na tom, že šlo bez výjimky o celky z chvostu tabulky, taková vizitka se cení vždy. Arsenal mezitím do utkání kráčel s tristní bilancí se soupeři z Top 6, s nimiž do té doby zvládl jediné měření sil z devíti. A hle, teď se napříč posledními třemi koly pyšní totožnou vizitkou jako dříve Wolves. Žádný obdržený gól a osm vstřelených sice vůbec nezní jako Arsenal, ale určitě se dějí i divnější věci. Jako třeba... ne, pardon, spíš nedějí.

Souboj o Evropskou ligu se tak nyní řádně zamotává. Wolverhampton zůstává šestý, avšak na Arsenal si už hýčká pouze tříbodový náskok. Pouhý bod za Gunners potom zaostává jak Sheffield United, tak Mourinhův Tottenham, který v zoufale nekoukatelném duelu týmů vedených dvěma z nejúspěšnějších koučů historie udolal Ancelottiho Everton skrze přiléhavě ušmudlanou branku.

Manchester City vyšel teprve počtvrté v sezoně střelecky naprázdno a počtvrté přitom také prohrál. Že zároveň ze soupeřova gólmana učinil jednu z hlavních hvězd kola, to snad ani netřeba dodávat. Citizens jsou tak nyní na druhé příčce pod o něco větším, byť stále pouze lehkým tlakem, neboť Leicester i Chelsea nad svými soky zvítězily svorně 3:0. Jamie Vardy, vždy za asistence střídajícího Harveyho Barnese, u této příležitosti vstoupil do společnosti 100gólových hráčů, která nyní čítá 29 členů, z nichž tři jsou v PL stále aktivní (dále ještě Sergio Agüero a Harry Kane).

Na opačném konci tabulky se v zásadě nic nezměnilo. Všechna čtyři nejhorší mužstva šla do víkendového kola s tím, že se společně poskládala na tři body a nula výher, a bez vítězství zůstávají také nadále, přestože Aston Villa je dle statistiky očekávaných bodů (xP) od restartu v celé lize čtvrtá. Norwich pořád od návratu soutěže do akce ani nerozvlnil síť soupeřovy branky; Bournemouth zase pro změnu jenom od začátku tohoto měsíce sám inkasoval rovnou devětkrát.

Vyhlídky se naopak lepší pro West Ham; přestože Moyesův tým v posledních dvou kolech rovnou třikrát ztrácel vlastní vedení, povedlo se mu z daných utkání vytěžit čtyři cenné body a poprvé od měsíce září (!) jakkoliv bodovat ve dvou po sobě jdoucích ligových střetnutích. Tomáš Souček po své dominantní hlavičce z duelu s Chelsea tentokrát přispěchal s pohotovým volejem.

V kategorii manažera kola se poprvé od restartu konečně dostává na Oleho Gunnara Solskjaera, jehož Manchester United si stále užívá nejdelší sérii neporazitelnosti v lize (9). Ba co víc, dříve zkostnatělí, neplodní Red Devils, kteří ještě na přelomu ledna a února vyšli čtyřikrát z pěti pokusů střelecky naprázdno, jsou nyní nezastavitelnou ofenzivní mašinou, a duel s Bournemouthem byl doposud snad nejvyváženějším představením celé hvězdné pětky Pogba-Bruno-Greenwood-Martial-Rashford. Každý přispěl svou měrou, Rashford s Martialem už posbírali 20 soutěžních zásahů v sezoně (poprvé za devět let, co se něco takového povedlo dvěma hráčům United) a kompletní útočný trojlístek doplněný zázračným teenagerem Greenwoodem je už v této fázi sezony v kontextu celé historie Premier League produktivnější než jakákoliv kombinace s Ericem Cantonou.


Skládání první trojice bylo oproti minulému kolu opět řádně složité - vždyť by ji klidně mohly tvořit pouze zásahy hráčů Manchesteru United proti Bournemouthu a nikdo by si nemohl příliš stěžovat. Jak Greenwoodova pumelice do protější šibenice, tak Brunův vymazlený přímý kop by si své místo na slunci jistě též zasloužily, podobně jako Barkleyho vingl z nepřirozeného postavení nebo Stanislasův první gól Bournemouthu z velkého úhlu po věru výstavních jeslích Maguireovi.

1. Anthony Martial (Man Utd) na 3:1 proti Bournemouthu



2. Che Adams (Southampton) na 1:0 proti Man City



3. Bukayo Saka (Arsenal) na 1:0 proti Wolverhamptonu




1. Bruno Fernandes (Man Utd) - 9.13 | 1 gól, 2 asistence, 5 klíčových přihrávek

2. Ross Barkley (Chelsea) - 8.62 | 1 gól, 1 asistence, 2 klíčové přihrávky

3. Mason Greenwood (Man Utd) - 8.52 | 2 góly, 2 střely na branku, 2 vyhrané fauly




Gólman — Alex McCarthy (Southampton): Jednička Southamptonu za sebou měla dva nevydařené výkony, přičemž proti Arsenalu vyloženě kiksovala, ale tentokrát jí nešlo vůbec nic vytknout a proti titulu hráče zápasu dle WhoScored nelze jakkoliv protestovat. McCarthy se blýskl celkem 6 zákroky a hned několik z nich musel činit v bezprostřední blízkosti střelce. Mahrez si na něj takhle nepřišel z většího úhlu; Jesus se Silvou ani z veskrze ideálních pozic.

Pravý stoper — Jack Stephens (Southampton): McCarthy se sice v bráně mnohdy stavěl na hlavu, ale Sky Sports přeci jen o něco více zaujal stoper Jack Stephens, a rovněž taková volba nebyla neopodstatněná. Stephens senzačním způsobem především prodával svou obětavost - odkopával či odhlavičkovával 11 míčů a rovnou kvarteto pokusů soupeře zablokoval. Do sestavy se vrátil po vypršení karetního trestu a teprve třetí čisté konto před domácími fanoušky je i jeho velkou zásluhou.

Střední stoper — John Egan (Sheffield United): Ani minule se sestava kola neobešla bez zástupce defenzivních řad Blades, tentokrát ale do našeho výběru neproklouzl žádný z vyhlášených krajních stoperů, nýbrž rovnou ten středový maják. Egan zaujal jednak fantastickým halfvolejem, kterým v závěru pro Sheffield zachránil alespoň bod, jednak precizní distribucí balonů na delší vzdálenost a největším počtem odvrácených míčů ze všech hráčů United (5).

Levý stoper — James Tarkowski (Burnley): Stále ta samá písnička. Minule to byl Ben Mee, tentokrát to je Tarkowski - krom toho, že jsou perfektně organizovaní, holt zároveň obránci Burnley umí také pálit ostrými, a jejich klub to zrovna mimořádně potřebuje. A že Tarkowski vedle prodeje svého utajeného citu zabijáka nezklamal ani v defenzivní fázi - vyhrál tři čtvrtiny (12) hlavičkových soubojů, které podstoupil, přerušil pět akcí soupeře a odvrátil 8 míčů.

Pravý křídelní obránce — Kyle Walker-Peters (Southampton): Na míči to možná taková kvalita nikdy nebude, ale třeba se Tottenhamu na hostování na jihu země skutečně rozehrává plnohodnotný nástupce Kierana Trippiera. Walker-Peters proti mašině jménem Man City předvedl velmi svědomitý výkon, když přerušil 6 akcí a byl zcela bezchybný v obranném zákroku (3/3).

Pravý střední záložník — Jonjo Shelvey (Newcastle): Na tomto místě by úplně klidně mohl být i poslední český vyslanec v Londýně, Tomáš Souček, jemuž samotnému na oficiálních stránkách West Hamu po výkonu v zápase s Newcastlem věnovali celou analýzu. Ještě o chlup výraznější výkon však zřejmě podal Součkův soupeř ze středu pole, Jonjo Shelvey, jehož cílevědomý výlet vstříc vápnu soupeře hned po dvou minutách navázal vyrovnáním právě na Součkovu branku. Krom toho vyprodukoval tři klíčové nahrávky a zkompletoval nejvíc přihrávek na hřišti.

Levý střední záložník — Ross Barkley (Chelsea): Hráčem zápasu byl sice vyhlášen Mason Mount, ale i on sám při přebírání ceny vyjádřil údiv nad tím, že na jeho místě nestál Ross Barkley. Ten se vytasil s perfektně odměřenou kolmicí pro Girouda (1:0) a skóre záhy sám uzavřel neméně skvěle vyměřenou ranou do šibenice, když už to vypadalo, že balon příliš loví zpod vlastního těla. S bilancí 3+5 v posledních 10 startech Barkley na Stamford Bridge konečně procitá a čiší z něj sebevědomí na všechny světové strany. O víkendu neztratil míč na ani jednom z pěti průniků.

Levý křídelní obránce — César Azpilicueta (Chelsea): Pokud bychom se chtěli vydat poněkud punkovější cestou, mohl by na tomto místě klidně figurovat i křídelník Pulisic, kterého bylo na téže straně plné hřiště a právě jeho průnik stál u zrodu proměněné penalty Williana. Nakonec jsme se ale rozhodli pro konzervativnější volbu, která zároveň vůbec není konzervativní - vždyť Azpilicueta z levého beka rýsoval nejvíc klíčových přihrávek z týmu (4), připsal si asistenci na Barkleyho pojišťující branku, a to vše aniž by výrazněji kazil (86,8 % úspěšnost) nebo zanedbával své defenzivní povinnosti (nejvíc "clearances" z týmu - 5).

Ofenzivní záložník — Bruno Fernandes (Man Utd): Tenhle chlapík si zatím z PL dělá dobrý den v podstatě co kolo, a tento víkend nebyl žádnou výjimkou. Ba naopak, Bruno si vůbec poprvé připsal na konto tři "kanadské body" za dvě asistence a jeden gól, přičemž to klidně mohlo být i lepší. U střely spoluhráče asistoval celkem pětkrát a sám mezi tři tyče kromě výstavního přímého kopu mířil ještě jednou. Kdepak, takhle rychle a srovnatelně si anglickou soutěž po příchodu z objektivně horší ligy v minulosti podmanil jen málokdo, pokud vůbec někdo.

Pravý útočník — Mason Greenwood (Man Utd): Nejen červená část Manchesteru, ale i velká část zbytku Anglie se už definitivně klaní nové senzaci, neřkuli nastupujícímu králi. Greenwoodovi stačily dvě střely na dva góly, přičemž pokaždé použil jinou nohu, a přece svým projektilům vždy věnoval naprosto exkluzivní razanci. S osmi ligovými brankami v 18 letech se nyní Greenwood může statisticky srovnávat s trojlístkem Michael Owen (který to jako jediný dokázal dvakrát), Wayne Rooney a Robbie Fowler, což je společnost, v níž rozhodně chcete být.

Levý útočník — Jamie Vardy (Leicester): Další dvougólový výkon, který má velký historický a statistický význam, zároveň je ale nutno podotknout, že to měl Vardy v obou případech podstatně jednodušší než Greenwood. Poprvé mu gól na zlatém podnosu nachystal Barnes díky fatálnímu podklouznutí Sakha, podruhé se řítil sám na bránu skoro od půlící čáry. Druhou situaci každopádně Vardy vyřešil mazáckým lobem a plusové body získává také za další střeleckou aktivitu (byť z ostatních čtyř střel už vymezený prostor netrefil) či defenzivní přínos (4 interceptions).