Preview 15. hracího dne kvalifikace na MS (zóna CONMEBOL)

Oba týmy už v průběhu kvalifikace vyměnily trenéry. Zatímco však paraguayský Guillermo Barros Schelotto má za sebou už dva odkoučované zápasy, uruguayského trenéra Diega Alonsa čeká na lavičce národního týmu premiéra. Bude to však velmi ostrá premiéra, protože trápící se Uruguay potřebuje v Asunciónu nutně zvítězit, aby zvýšila šance na postup.

Problémy Paraguaye i s novým trenérem zůstávají stále stejné. Tým nedal gól už v pěti utkáních v řadě a naopak jich sedm inkasoval. To stačilo na pouhé dva body za dvě bezgólové remízy s Argentinou a Kolumbií. Paraguayci sice stále živí teoretickou naději na postup a objektivně mají stále vše ve svých rukách (respektive nohách), prakticky však lze plný bodový zisk očekávat jen těžko. Což o to, defenziva Paraguaye ještě docela funguje (čtyřgólový příděl v Bolívii už dostaly i lepší týmy než Paraguay), zato ofenziva je doslova tristní. Nejde ani tak o těch posledních pět zápasů, ofenziva totiž Paraguayi nefunguje už několik let, s trochou nadsázky pak snad od konce Roqueho Santa Cruze v reprezentaci.

Kádr Paraguaye neobsahuje žádná velká překvapení, nicméně někoho by mohla zarazit absence nejlepšího paraguayského střelce Ángela Romera. Ten však už téměř půl roku nemá angažmá a spoléhat na hráče bez herní praxe by nebyl dobrý nápad. Chybět budou také obránce Alderete a záložníci Cubas a Romero Gamarra. Tahounem týmu by tradičně měl být Miguel Almirón, který však sám není žádný střelec. Góly se budou očekávat nejspíš od Antonia Sanabrii, ten se však dlouhodobě v reprezentaci trápí. Jeho bilance 27 zápasů/2 góly mluví za vše. Nejlepším současným střelcem reprezentace je tak paradoxně stoper Gustavo Gómez, který má na kontě 4 branky. Jelikož Paraguay tradičně v ofenzivě spoléhá zejména na standardní situace, právě Gómez bude možná klíčovým mužem jak v obraně, tak i v útoku.

S koncem legendárního Óscara Tabáreze skončila v Uruguayi jedna dlouhá a úspěšná éra. Starý stratég však v poslední době už opravdu neměl výsledky, které by odpovídaly kvalitě týmu. Po vzájemné dohodě se tak svaz rozhodl ukončit s Tabárezem spolupráci a na jeho místo jmenoval podstatně mladšího bývalého reprezentanta Diega Alonsa. S ním do reprezentačního trenérského štábu putuje také úspěšný kondiční trenér Atlética Madrid Óscar Ortega. Sám Alonso je pak ověnčen třemi pořádnými trenérskými úspěchy. Za svou poměrně krátkou trenérskou kariéru totiž dokázal vyhrát mexickou ligu s Pachucou a dvakrát vyhrát Ligu mistrů CONCACAF s Pachucou a Monterrey.

I s novým trenérem však zůstávají některá stará známá jména. Diego Godín sice už má nejlepší léta nejspíš definitivně za sebou a letos se vydal hrát na svůj domovský kontinent za Atlético Mineiro, přesto stále tvoří s José Giménezem silnou stoperskou dvojici. V nominaci nechybí ani veteráni Suárez a Cavani, druhý jmenovaný už však nejspíš uvolní místo v základní sestavě Darwinu Núñezovi.

Kdo naopak chybět bude, je gólman Fernando Muslera. Ten bude chybět kvůli zranění kolenních vazů. Po předchozím dlouhodobém zranění se ale v minulých zápasech vrátil v dost bídné formě a po sérii laciných gólů by jej trenér Alonso možná i tak do brány nenasadil. Šanci tak mezi třemi tyčemi dostane nejspíš Martín Campaña. Kromě Muslery budou chybět Alonsovi také univerzál Nández a záložník Torreira. V nominaci se naopak konečně objevila také bývalá superhvězda MLS Diego Rossi, v současnosti hájící barvy Fenerbahçe. Zajímavým jménem je také mladík patřící Manchesteru United Facundo Pellistri. Uvidíme, jakým způsobem se hra Uruguaye pod novým trenérem změní. Případná výhra by totiž vzhledem k losu byla možná klíčovým krokem k postupu na MS.

Chile bude proti velkému rivalovi potřebovat pořádně zabrat, aby v tabulce nenechalo své soupeře odskočit. Právě fakt, že jde pro Chilany o derby, jim může pomoct se správnou motivací na zápas. Argentinci sice už postup na MS mohli oslavit, jde jim však o natažení senzační šňůry 27 zápasů bez porážky. Okusit porážku v derby by se jim tak nezamlouvalo dvojnásob.

V minulém zápase proti Ekvádoru Chilany hned na začátku utkání potkala velká komplikace, a to vyloučení Artura Vidala. Nejen, že to zapříčinilo dosti bolestivou porážku, zároveň to samozřejmě také znamenalo jeho suspendaci pro další utkání, tudíž Vidal ani nefiguruje v nominaci. Nahradit by jej měl ve středově řadě už docela zkušený Claudio Baeza. Kromě absence Vidala se však na Chile usmálo štěstí a žádný jiný hráč ze základní sestavy chybět nebude.

Kvůli dalšímu karetnímu trestu bude absentovat pouze stoper Roco, který ale v reprezentaci plní roli náhradníka. Stejnou roli v týmu mívá rovněž absentující (koronavirus) Francisco Sierralta. Při dobrém zdraví stoperů Medela a Maripána ale snad nebudou tito dva hráči Chile vůbec chybět. V ofenzivě je naopak třeba zmínit vynikající výkony na klubové úrovni v podání Bena Breretona Díaze, který v Blackburnu zaznamenal už 20 branek a táhne tento tradiční a v minulosti úspěšný tým k vytouženému návratu do Premier League.

Zatímco rivalové Argentiny z Brazílie na kvalifikační dvojzápas vzali až na zraněné hráče nejsilnější možnou sestavu, Argentina si dovolila nechat doma svou největší hvězdu "jen tak". Po minulé kontroverzní nominaci Messiho se tentokrát svaz dohodl s PSG, že Messi zůstane v Paříži a dočká se odpočinku. Koneckonců Argentina už se za žádnými body honit nemusí, jelikož postup byl zajištěn.

Nicméně absence se trenéru Scalonimu i tak poměrně nepříjemně nakupily. Kvůli doléčení zranění zůstali doma důležitý stoper Romero a křídelník Joaquín Correa. Z důvodu zranění či Covidu pak chybět budou také obránce Foyth, záložník Guido Rodríguez a útočník Alario. Ze známých důvodů pak kariéru musel ukončit legendární kanonýr Agüero. I přes vysoký počet absencí ale stále Argentina disponuje velice silným kádrem. Zejména je důležité, že sehraná trojice středopolařů Lo Celso - Paredes - De Paul nebude zraněním ani Covidem narušena. Sám Scaloni byl však v den zápasu pozitivně testován na Covid a koučování se tak musí ujmout jeho asistenti.

Pro pamětníky MS 2018 si Lionel Scaloni přichystal drobnou perličku, když po dlouhé době do reprezentace povolal "proslulého" Maximilana Mezu. I přes pověst, kterou si na MS nechtěně vybudoval, je však Meza kvalitním hráčem, který si místo v širším kádru zaslouží. Není však pravděpodobné, že by se při současné kvalitě Argentiny dokázal prosadit do sestavy.

V zápase Kolumbie proti Peru se dá očekávat hodně tvrdý boj. Oba týmy jsou totiž fyzicky velmi zdatné a co víc, oba mají stejně bodů a nachází se na čtvrtém a pátém místě. Peruánci navíc vyznávají agresivní napadání, takže o vyhrocené situace nejspíš nebude nouze.

V mírně výhodnější situaci je domácí Kolumbie. Zaprvé má lepší skóre než její soupeř a zadruhé má přece jen o něco snazší los. V případě vítězství nad Peru už by Kolumbii musel potkat jen pořádný kolaps proti outsiderům z Bolívie a Venezuely, který by jí zabránil v účasti na MS. Kolumbie však nejprve musí najít ztracenou formu. V posledních pěti kvalifikačních utkáních totiž nevstřelila ani gól. Na druhou stranu gól pustila pouze proti Brazílii, takže zaznamenala čtyři bezbrankové remízy a nesmazatelně se tak zapsala do srdcí fanoušků defenzivního fotbalu.

V lednu však odehrála Kolumbie přátelský zápas s Hondurasem, kde konečně dokázala vstřelit dvě branky a zvítězila 2:1. V tomto zápase však hráli pouze dva hráči, kteří se pravidelně objevují v základní sestavě: Quintero a Borja. K bídě kolumbijské ofenzivy se nově přidává fakt, že v nominaci se neobjevil ani jeden z dua z Atalanty Muriel, Zapata. Kvůli pozitivnímu testu navíc bude scházet záložník Lerma. Na druhou stranu k dispozici bude snad už v plné síle a v odpovídajícím herním vytížení James Rodríguez, který se nedávno stal hrdinou katarské ligy po poskytnutí první pomoci soupeřovu hráči Ousmanovi Coulibalymu.

V nominaci nechybí ani už téměř 36letý veterán Falcao, který by při absenci Muriela a Zapaty mohl dostat šanci v základní sestavě. Největším tahounem by ale měl být jednoznačně Luis Díaz, po kterém díky prvotřídním výkonům v Portu pokukují i anglické velkokluby. Uvidíme, zda Rodríguez s Díazem přinesou Ruedovu celku potřebnou ofenzivní kvalitu, aby protrhl střelecké trápení v ten nejvhodnější moment. Druhá nejlidnatější země kontinentu by totiž neúčast na MS brala jako malou národní tragédii.

Zatímco Kolumbijci byli před začátkem kvalifikace pokládáni za jednoho z favoritů na postup, Peruánci spíš své fanoušky příjemně překvapují. Relativně veteránská parta kolem Cuevy, Lapaduly nebo Yotúna totiž vlastně zatím nepředvádí nijak oslnivé výkony, přesto se díky nesmírné bojovnosti stále drží v boji o postup.

Pro Peru je však bude naprosto klíčové bodovat v Kolumbii, jelikož bodové rozestupy jsou minimální a Peruánce čekají ještě náročné zápasy s Ekvádorem, v Uruguayi a s takticky vyspělou Paraguayí. Peruáncům bude znatelně chybět stoper Christian Ramos, jehož zkušenost pořádně zpevnila do té doby nejistou obranu Peru.

Zraněný je také stále legendární kapitán Paolo Guerrero, jehož reprezentační kariéra se tak pomalu chýlí ke konci a v případě nepostupu na MS by byla pravděpodobně završena úplně. Na pozici hrotového útočníka však naštěstí pro Peru podává skvělé výkony Gianluca Lapadula, který je svým herním stylem Guerrerovi podobný. Ztracenou formu navíc našel také ofenzivní záložník Cueva, jehož kreativita v ofenzivě Peruáncům hodně scházela. Případné vítězství nad Kolumbií bude záležet ale hlavně na výkonu defenzivy bez Ramose.

V této fázi kvalifikace většinou už ani jednomu z týmů o postup nešlo (výjimek by se ale několik našlo). Tentokrát je to však pro mnohé překvapivě Bolívie, která si stále drží nevysokou, ale stále reálnou šanci na postup ze skupiny. Případná porážka ve Venezuele by však znamenala definitivní konec nadějí, pokud by se tedy nestal malý zázrak, kdy by Bolívie zvítězila v Kolumbii.

Domácí Venezuela už hraje pouze o čest. Ztráta na postupová místa činí čtyři kola před koncem 10 bodů a takové manko už se zkrátka stáhnout nedá. Prozatímního trenéra Gonzáleze vystřídal na lavičce zkušený kouč José Pékerman, který si tak ve zbývajících zápasech může s týmem nacvičit taktiku do příštího kvalifikačního cyklu.

Jeho první nominace neobsahuje prakticky žádné překvapení, koneckonců šířka kádru Venezuely není taková jako u nejlepších týmů kontinentu. V nominaci figuruje konečně snad definitivně i Salomón Rondón, kterého v předchozích zápasech vždy vyřadilo buď zranění nebo rozhodnutí klubu. Naopak zraněný Yangel Herrera opět své zemi nepomůže. Proti Bolívii by však mohla Venezuela po delší době opět zažít radost z vítězství.

Bolívie sehrála na rozdíl od svého soupeře v lednu přípravný zápas s Trinidadem a Tobagem, který jasně ovládla poměrem 5:0. Tento soupeř však přece jen nedosahuje kvalit jihoamerických týmů. Citelnou ztrátou bude absence vykartovaného buldoka Algarañaze, který viděl červenou kartu v zápase s Uruguayí. Mimo něj však Bolívie nastoupí v nejsilnější možné sestavě.

Bolivijci však už jednou vyhořeli ve venkovním zápase, díky kterému se mohli přiblížit výrazněji postupu, a to proti Peru. Trend neustále se zvyšující kvality hry Bolívie je ale patrný. Někteří hráči dokonce už zaznamenali zajímavé přestupy. Ofenzivní záložník Saavedra přestoupil do týmu jihoafrických šampionů Mamelodi Sundowns, stoper Jairo Quinteros zamířil do Interu Miami a technicky zdatný záložník Ramiro Vaca už od loňského roku hájí barvy belgického Beerschotu. Výše zmíněný vykartovaný Algarañaz zase nedávno přestoupil do egyptského Ismaily. Pro dříve kompletní soupisku z domácí ligy to budou zajímavé zahraniční zkušenosti. Přejme Bolívii, aby se jí zápas vydařil a dále mohla žít svůj sen o postupu na MS po 28 letech.

Pokud Ekvádorci doufali, že již jistě postoupivší Brazilci dají šanci v reprezentaci mladším a méně zkušeným hráčům, přání se jim nevyplnilo. Brazílie totiž s výjimkou zraněných Neymara a Danila povolala tu nejsilnější možnou sestavu. Ekvádor však už nejednou dokázal, že i s výrazně silnějším soupeřem dokáže hrát vyrovnanou partii.

Svěřenci trenéra Gustava Alfara jsou prozatím nejpříjemnějším překvapením jihoamerické kvalifikace. Se ziskem 23 bodů jsou velmi blízko postupu na MS. Zároveň však v ekvádorském táboře nemůže panovat uspokojení, protože zbývající utkání budou velmi obtížná. Domácí zápasy odehrají s Brazílií a Argentinou, venkovní pak v Peru a Paraguayi. V domácím zápase s Brazílií se tak dá očekávat ze strany Ekvádorců nehezký defenzivní fotbal plný zdržování a kouskování hry. Ačkoliv je tým Ekvádoru velice mladý, v obraně si zatím na jihoamerické poměry vede velmi dobře.

Klíčovým mužem pro organizaci defenzivy ve středu pole je Carlos Gruezo. Záložník Augsburgu sice nevyniká technickými superschopnostmi nebo nadstandardní rychlostí, jeho předností je však velmi dobrá poziční hra a taktické myšlení. S ním v sestavě Ekvádor nehraje žádný "hurá fotbal" jako když jej v sestavě nuceně nahradil Jhegson Méndez. Gruezo si je moc dobře vědom, že svého mladičkého kolegu Caiceda musí ve středu pole zajišťovat jako kotva.

V posledních zápasech se ekvádorská sestava relativně ustálila. Trenéru Alfarovi se začalo vyplácet neortodoxní rozestavení 3-4-2-1, ve kterém Ekvádor těží z nadstandardní rychlosti křídelních beků Estupiñána a Preciada. V přátelských zápasech sice Alfaro opět zaexperimentoval, do kvalifikačních zápasů si však pravděpodobně ponechá úspěšnou taktiku. Obranná trojice patrně zůstane ve složení Hincapié, Arboleda, Torres, složení ofenzivní trojice ale nejspíš bude obsahovat nějaké překvapení, která jsou pro argentinského kouče Ekvádoru typická. Šanci by tak mohl dostat na hrotu útoku Jordy Caicedo, jehož rychlost a sílu v osobních soubojích by mohl Ekvádor proti favoritovi uplatnit.

To Brazílie už bude pouze ladit formu a nacvičovat herní situace do Kataru. Postup Brazilců se urodil letos nesmírně rychle a na první pohled také snadno. Ve 13 zápasech totiž 11krát vyhráli a 2krát remizovali při skóre 27:4. Některá vítězství se však vůbec nerodila snadno a zpravidla to bylo v zápasech se soupeři, kteří se rozhodli pro silně defenzivní styl (Kolumbie, Venezuela). Zároveň při absenci Neymara bude scházet Brazílii potřebná kreativita v ofenzivě. S nezkušeným Ekvádorem by si ale hráči jako Paquetá, Raphinha nebo Vinícius Júnior měli poradit.

Kromě Neymara bude scházet také útočník Richarlison a obránce Danilo, oba hráče však kouč Tite může snadno nahradit. Velký návrat do reprezentace pak slaví 38letý Dani Alves, který se v letošní sezóně po pěti letech vrátil do Barcelony. V základní sestavě však pravděpodobně dostane přednost Emerson. Bude zajímavé sledovat, nakolik Tite proti Ekvádoru vsadí na zkušenosti, či jestli se v základní sestavě objeví také hráči ročníku 2000 a mladší Antony, Vinícius Jr. a Rodrygo. Minimálně Vinícius by si šanci v základu za své výkony zasloužil.