Preview kvalifikace o MS 2022 - čtvrtek 2.9.

Dva týmy, které okupují spodek tabulky skupiny B a zdánlivě jim už o moc nejde, si to rozdají v Batumi. Domácí Gruzie s jedním bodem po třech zápasech tam přivítá Kosovo, které prozatím zůstává po dvou vystoupeních dočista bez bodu. Půjde o první vzájemné klání v historii.

Jeden bod po třech zápasech vypadá děsivě, ale ve skutečnosti se Gruzie nemá za co stydět. Ve Švédsku prohrála o gól a nad Španělskem dokonce i v poločase vedla, než nechala favorita otočit na konečných 2:1. Na horké řecké půdě potom uhrála slušnou remízu 1:1.

Gruzínci se celkem logicky opírají o své zázračné 20leté dítko Kviču Kvaratskheliu. Právě on zaskočil Španěly, a byl to také tento tahoun Rubinu Kazaň, kdo v závěru vyrovnával proti Řecku. Po dlouhé době má i tato postsovětská země svůj talisman měřitelný například s Arméncem Mchitarjanem, ovšem kvůli zranění se ho minimálně tento zápas týkat nebude.

To Kosovo si už z vyšších proher 0:3 a 1:3 s účastníky nedávného Eura těžko mohlo brát nějaká pozitiva, a k nabytí sebevědomí mu nutně nepomohla ani letní série přátelských zápasů s hratelnými soupeři. San Marino, Maltu i Gambii sice Kosované přemohli, na Guineu už ale byli krátcí. Teď jim navíc schází suspendované duo Bernard Berisha-Hekuran Kryeziu.

Také na gruzínské straně najdeme jednoho hříšníka: křídelník Levan Shengelia šel okamžitě pod sprchy za červený zákrok na Pedriho a dnes si bude odpykávat část svého trestu.

Potkali se úvodem mistrovství Evropy, aby sehráli bezbrankovou remízu, a poté se rozešli svými cestami - jeden do osmifinále, kde smolně vypadl gólem v závěru prodloužení, a ten druhý až do semifinále, kde až na penalty podlehl s pozdějšími vítězi turnaje. Švédové si to po pár měsících opět rozdají se Španěly, tentokrát o účast na světovém šampionátu...

Švédové jsou prozatím v kvalifikaci stoprocentní, také se však doposud mohou pochlubit pouze dvěma korálky. Při jejich sbírání zároveň neutrpěli ztrátu ani jedné kytičky: čisté konto udrželi při těsné výhře nad Gruzií, ale i výrazně přesvědčivějším vítězství v Kosovu.

To Španělé už stihli sehrát tři duely a svou první ztrátu si odbyli hned na samý úvod, když doma překvapivě nedokázali udolat Řecko. Na rozdíl od Švédů také stále čekají na čisté konto, když po této remíze 1:1 záhy inkasovali i při výhrách nad Gruzií a Kosovem.

Švédové se Španěly se v tomto tisíciletí potkávají už v rámci třetího kvalifikačního cyklu. Když si to rozdávali o účast na nedávném Euru, favorit dominoval na vlastní půdě (3:0), ale na severu Evropy se již musel spokojit s pouhým bodem (1:1). Podobný scénář se opakoval i na cestě na Euro 2008: Španělé opět na svém hřišti vyhráli o tři góly, aby venku dokonce padli (0:2), přestože Švédové postrádali Ibrahimoviće. To se začínala psát zlatá éra La Roji.

Také nedávná turnajová historie nám nabízí zajímavé konfrontace. Bezbranková remíza na nedávno skončeném Euru byla spíše urputným a ve druhé půli jaksi bezpohlavním dobýváním švédské branky, ale výhra 2:1 na Euru 2008, kterou až v poslední minutě vystřelil favoritovi David Villa, ta už byla z jiného soudku, co se střílení gólů i dramatu týče.

Z toho neomylně vyplývá, že pokud se už tyhle dva týmy potkají v kvalifikaci, typicky jsou záhy k sobě nalosovány také pro závěrečný šampionát. Do třetice všeho dobrého?

Luis Enrique bude o této kvalifikační přestávce postrádat svůj mladý klenot Pedriho, kterému nedal na Euru odpočinout, a právě i proto ho nyní schválně vynechal z nominace. Pedri následně cestoval i na olympiádu a po extrémně dlouhé sezoně by asi další pauzu neustál. Totéž se týká i Paua Torrese, Daniho Olma a Mikela Oyarzábala, čili mimo jiné tento zápas bude prověřením šířky hráčské základny Španělska.

Po nepříliš zářném Euru například další šanci dostane Ferrán Torres, kterému se s Manchesterem City vydařil vstup do sezony. Změna by se mohla udát též v bráně, kde si možná svůj debut vyslouží Robert Sánchez díky své formě za Brighton.

Švédský kouč Janne Andersson nemůže zatím počítat se stoperem Marcusem Danielsonem, který si odpyká trest za svou osudovou červenou kartu z osmifinále mistrovství Evropy. Vedle kapitána Lindelöfa by se tak ve středu obrany mohl ocitnout jeho spoluhráč ze zlatého Eura do 21 let, Filip Helander.

Čtvrteční večer bude patřit mimo jiné také posledním mistrům Evropy. Italové stále ještě vzpomínají na nedávné chvíle slávy, které jim vyneslo zlato z Wembley. Zároveň se ale Manciniho celek pokusí protáhnout svou sérii neporazitelnosti v rámci kvalifikace na mistrovství světa. Soupeřem jim budou Bulhaři.

Italové jsou aktuálními mistry Evropy jejich náruživí fanoušci budou z tohoto historického úspěchu žít zřejmě ještě hodně dlouho. Tým trenéra Roberta Manciniho oslnil jak výsledky, tak svou hrou. A to nepočítám ještě elektrizující a emotivní zpět hymny, který zaujal před každým jejich zápasem. Dobrou zprávou pro trenéra Manciniho je fakt, že prakticky všichni z tohoto zlatého turnaje zůstali a jsou k dispozici.

Navíc se Mancini může opět spoléhat i na hráče, kteří Euro ze zdravotních důvodů nestihli. Mimo jiné na hráče jako Sensi, Pellegrini, Kean nebo Zaniolo. Přesto má před utkáním s Bulhary dvě starosti. Od týmu se právě kvůli zranění odpojil obránce Lazzarri a také kanonýr Andrea Belotti, který bude svému Turínu chybět dost možná až měsíc.

Teď se Italové musí soustředit výhradně na další kvalifikační cyklus. Svou skupinu mají velmi dobře rozehranou. Patří jim devět bodů po třech zápasech, nezaváhali ani jednou a od třetího Severního Irska je dělí už propastných 8 bodů. Manciniho celek neprohrál už téměř tři roky, naposledy nestačil v Lize národů na Portugalsko. To se psalo září 2018.

Záložník Marco Verratti, čerstvý spoluhráč hvězdného Lionela Messiho, byl deníkem Gazzetta dello Sport dotázán mimo jiné právě na utkání s Bulhary. "Zažili jsme úžasné léto a dlouho na něj budeme vzpomínat. Hlavní ale je to, abychom se neupínali k minulosti a znova se nastartovali na sto procent. Je před námi další série zápasů a my ji chceme zvládnout. Neprohráli jsme 34 zápasů v řadě a tohle číslo chceme zvýšit co nejvíc. Bulhary nesmíme podcenit," uvědomuje si záložník PSG.

Podíváme-li se na historické tabulky, tak Italové neměli nikdy ve zvyku Bulharsko podceňovat, jakkoli nebezpečný nebo záludný soupeř to může být. Od roku 1968 s Bulhary prohráli jen jednou, ve čtvrtfinále kvalifikace na ME. Od té doby si připsali sedm výher a čtyřikrát se body dělily. Doma ale zápas vždycky vyhráli a budou doufat, že ve Florencii to bude stejné.

Bulharům se prozatím štěstí vyhýbá a v této kvalifikační skupině zaostávají. Na kontě mají svěřenci trenéra Yasena Petrova jen jeden jediný bod a nepříznivé skóre 1:5. Z vítězství se v zápase radovali naposledy v listopadu loňského roku a to šlo ještě jen o přátelské utkání s Gibraltarem.

Litva zatím jako jediný tým své kvalifikační skupiny nemá na kontě ani bod, ale pozor, o žádného automatického otloukánka se nejedná. Švýcarsko si proti ní muselo vystačit s jediným gólem a Italové ten druhý přidali až v nastavení z penalty. Teď už Litevci své snažení plánují dotáhnout i k nějaké hmatatelné nabílce proti oslabeným Severním Irům...

Vilnius soupeře ze Severního Irska pohostí vůbec poprvé od roku 1993, kdy se oba celky rovněž střetli v rámci kvalifikace na mistrovství světa, a teprve podruhé ve velice omezené historii vzájemných zápasů. Tenkrát z toho byla těsná výhra 1:0 pro favorita.

Nyní favorit zůstává stejný, ale i s přihlédnutím k absencím je spíše mírný než jednoznačný. Severní Irsko na úvod cyklu prohrálo a záhy doma uhrálo jen bezbrankovou remízu s Bulharskem, takže na tom samo není nejlépe, a v případě krachu v Litvě by mohlo rovnou opustit vyhlídky na mundial. Stejně tak by se mohl pakovat trenér Ian Baraclough, který se prozatím může pochlubit jenom jednou výhrou ze 13 zápasů a je tak pod jistým tlakem.

Po dobu celého zářijového srazu se přitom 50letý kouč bude muset obejít bez klíčového stopera Jonnyho Evanse, záložníka Corryho Evanse a útočníka Joshe Magennise; jiní hráči zase před výkopem léčí menší bolístky, což přípravu severoirského mužstva notně komplikuje. Steven Davis a Stuart Dallas například v úterý vůbec netrénovali.

"Dokáže dát nohu na balon a diktovat tempo, zpomalit hru, když je třeba. Musíme se s tím smířit a dává to příležitost někomu jinému vystoupit z řady a říct ‘Já budu další Jonny Evans’,” burcuje své mladší spoluhráče 80násobný reprezentant Gareth McAuley. Ten tak bude mít nového partnera - nejspíš ve zkušeném Craigu Cathcartovi či jedné z méně okoukaných tváří (Daniel Ballard, Ciaron Brown, Tom Flanagan nebo Liam Donnelly).

Litevci se v červnu na zářijovou kvalifikaci naladili jednou ze svých nejméně vydařených účastí na tzv. Baltic Cupu, kde soupeři s geografickými rivaly z Lotyšska a Estonska. Jedenáctinásobní vítězové tentokrát prohráli s oběma, dali jediný gól, a následkem toho začátkem srpna vyměnili trenéra - tím je teď bývalý útočník Hamburku a litevský internacionál Valdas Ivanauskas, který naposledy trénoval v nižších polských soutěžích.

Povinná výhra, remíza spíše nad očekávání a prohra coby zklamání. Bilance české reprezentace v aktuálním kvalifikačním cyklu je prozatím vyrovnaná a nyní se začne rozhodovat o tom, jakým směrem - zda úspěchu, či neúspěchu - se začne odebírat. V domácím střetnutí s Běloruskem budou Češi plnit roli jasného favorita.

Pokud jste pověrčiví, potom vás domácí vystoupení v kvalifikaci na mistrovství světa proti outsiderovi na vítkovické půdě nejspíš nenaplňuje optimismem - právě takový byl též prefix ostudné remízy 0:0 s Ázerbajdžánem, která předznamenala předčasný konec Karla Jarolíma.

Tenkrát šlo ovšem o součást dlouhodobějšího problému. Pro český tým šlo tehdy o třetí bezgólové utkání na úvod cyklu, zatímco nyní za sebou svěřenci Jaroslava Šilhavý mají výsledkově velmi vydařené Euro i jednu kvalifikační kanonádu s Estonskem a remízu s nejlepším národním týmem světa dle žebříku FIFA, Belgií. Nálada v reprezentačním táboře je dnes bezesporu na jinačí úrovni než roku 2016 před ostravským kláním s Ázerbajdžánem.

"Po posledním prohraném zápase ve Walesu nám nezbývá nic jiného než naplno bodovat, abychom si ve skupině udrželi naději na postup. Zbývá ještě více než půlka zápasů. Věřím, že to dokážeme odčinit a celou kvalifikaci dokončit v náš prospěch," uvedl český brankář Tomáš Vaclík.

Vaclík je jedním z reprezentantů, kteří v průběhu léta změnili dres, a totéž v předešlých pár dnech zažili také Alex Král či David Zima, který byl dokonce kvůli aklimatizaci v nominaci nahrazen. Chybí také ve Walesu vyloučený Patrik Schick a po Euru ukončil reprezentační kariéru kapitán Vladimír Darida.

Na druhou stranu, ani Bělorusové nejsou kompletní, když trenér Kondratěv nominoval poměrně nezkušený výběr, kde největší počet startů vlastní Maksym Skavyš (28). Právě na něj a jeho partnera z útoku, Vitaliho Lisakoviče, si bude muset český tým dávat největší pozor.

Česká seniorská reprezentace se naposledy s Běloruskem utkala dávného roku 2003, kdežto ta juniorská si to se svými běloruskými vrstevníky utkala o účast na Olympijských hrách na "malém Euru” roku 2011. Právě Vaclík, ale také v současnosti regenerující Ondřej Čelůstka, tehdy nechyběli - a narazili též na zmíněného Skavyše, jediného pamětníka na druhé straně.

"Určitě budeme favoritem. Ale víme, jak se fotbal strašně vyrovnává. Nesmíme to podcenit, což neuděláme. Věřím, že zápas bude v naší režii a zvládneme to," prohlásil český obránce Milan Havel, který je jedním ze čtyř nováčků v nominaci.

Zápas ve Vítkovicích má výkop ve čtvrtek ve 20:45. Po rozvolnění diváckých omezení proti koronaviru může být skoro po dvou letech na domácí zápas národního týmu zcela zaplněn stadion.

"Domácí zápas před zaplněným stadionem jsme naposledy zažili před necelými dvěma lety. Pamatuju si, jak jsme tehdy v Plzni slavili postup na Euro. Na nedávném mistrovství Evropy jsme zažili vyprodaný stadion v Budapešti v osmifinále proti Nizozemsku. Byl bych moc rád, kdybychom si podobnou atmosféru zopakovali teď v Ostravě," uvedl kouč Šilhavý.

Estonsko čeká náročná výzva. Jen jednou v historii země se Estoncům povedlo porazit fotbalového velikána z Belgie a to už je hodně let nazpátek. Další šanci mají svěřenci trenéra Thomase Häberliho ve čtvrtek večer, kdy se Rudí ďáblové v Tallinnu ukážou.

Neveliký stadion A. Le Coq Arena v Tallinnu (pojme něco málo přes osm tisícovek fanoušků) se ve čtvrtek večer stane dějištěm zajímavého duelu, neboť domácí Estonsko se pokusí obrat o body fotbalovou mocnost. Belgičané jsou zatím suverénním vládcem skupiny E (interesantní také pro českého diváka) a případná bodová ztráta by mimo jiné pomohla právě České republice, která za Belgií zaostává o tři body.

Belgičané nejsou stoprocentní a neporazitelní, neboť v rámci skupiny je právě Česko už o dva body ochudilo. Belgičané rovněž doufali, že dojdou o trochu dál na nedávno skončeném odsunutém šampionátu. Jenže ke své smůle narazili na silnějšího soupeře, pozdějšího vítěze z Itálie. A i když se do jejich sítě trefil největší kanonýr současného výběru Romelu Lukaku, na postup to po dvou italských zásazích prostě nestačilo.

Belgičané se ale v kvalifikaci chlubí skvělými čísly. Doposud se jim povedlo skórovat dvanáctkrát a jen dvě branky Belgičané dostali. Není proto divu, že trenér Roberto Martínez nešetřil chválou na svůj celek.

"Doposud nás trochu mrzí Euro, které se nám nepovedlo úplně podle představ. S odstupem času ale musím říct, že Italové si zasloužili jak vítězství proti nám, tak i výhru celého šampionátu. Naším cílem je zkonsolidovat své síly a naplno se vrhnout na další misi. Máme k tomu skvělé hráče a věřím, že si náš výběr poradí i ve zbylých kvalifikačních duelech. Estonsko nesmíme podcenit, ale myslím, že tu máme tak dobré hráče, u kterých nic takového nehrozí."

Jen jednou se stalo, že Estonsko nad Belgií vyhrálo - v roce 2009 v rámci kvalifikace na o rok pozdější mistrovství světa. Celkově ale s Belgií prohrálo pětkrát a dostalo od ní 16 branek.

V tomto kvalifikačním cyklu nemají Estonci na kontě ještě ani jeden bod a ono se po dvou odehraných duelech ani není moc čemu divit. Skóre 4:10, na němž měla velký podíl i Česká republika, týmovým nadějím moc neprospívá. Dočká se trenér Thomase Häberli zázraku, nebo bude tristní bilance Estonců s Belgičany pokračovat?

Když se řekne evropský fotbalový outsider, většina lidí si pravděpodobně na první dobrou vybaví buď San Marino, nebo Andorru - a právě tito dva stálí trpaslíci sedící mimo top 150 žebříčku FIFA si to nyní rozdají v rámci jednoho kvalifikačního cyklu. Kdo s koho...

Jen málokdy lze o Andoře hovořit jako o papírovém favoritovi, právě tohle je však ten výjimečný případ. Oba týmy se prozatím potkaly jen jednou, v přátelském duchu, a tenkrát před čtyřmi lety slavil právě tým z Pyrenejí (2:0). Jednalo se o jednu z jeho pouhých sedmi výher od vstupu do organizace UEFA roku 1996. San Marino je na tom ještě o poznání hůř.

San Marino je v žebříčku FIFA předposlední a v kvalifikaci na MS prohrálo 67 ze 69 zápasů. Teď si však svěrenci Franca Varrelly budou výjimečně věřit: rok 2020 byl jejich nejlepší za hodně dlouhou dobu, ba možná v celé historii, když své účinkování v Lize národů zakončili dvěma bezbrankovými remízami - přičemž ta první ukončila ošklivou sérii 40 porážek.

Andorra je na tom ovšem podobně, neboť i ona zažívá na své poměry vydařené období. Pod vedením bývalého brankáře známého i z konfrontací s českou reprezentací, Kolda Alváreze, nedávno napnula síť za zády maďarského či irského brankáře (což nebývalo zvykem) a na domácí půdě získala alespoň bod za plichtu s Gibraltarem. Teď se nečeká nic jiného než tři.

Jak těžké je přeorientovat se po prohraném finále evropského šampionátu na "běžné” kvalifikační zápasy, to si již dnes vyzkouší angličtí fotbalisté. Albion to v březnu rozjel dobře, čistým průstřelem ve třech utkáních, nyní však cestuje na půdu nevyzpytatelného Maďarska.

Přesně takové bylo také ústřední téma předzápasové tiskové konference trenéra Garetha Southgatea. Mantra zní: je v pořádku vzít si z celé turnajové jízdy až do finále určitou dávku sebedůvěry, ale zároveň je nutné k této výzvě přistoupit s čistou hlavou a patřičnou pokorou.

”Po mentální stránce je to pro nás dobrý test. Venku, před 60 tisíci diváků a proti velmi kvalitnímu soupeři. Budeme ze sebe muset vydat to úplně nejlepší,” uvědomuje si Southgate, který nemůže počítat s Philem Fodenem, ale i na poslední chvíli vypadnuvším Dominicem Calvert-Lewinem. Ten se přidal k řadě chybějících útočníků (Ings, Rashford, Watkins), které se pokusí využít dlouho trpělivý forvard Leedsu Patrick Bamford. Nejistý je start Jadona Sancha, ale obecně Southgate může sázet na neporušenou stříbrnou kostru.

Finalisté Eura nyní nezačínají odznova pouze metaforicky, ale i fakticky - jejich porážka z Wembley totiž ukončila jejich 12zápasovou neporazitelnost v soutěžních zápasech. Angličané v daném období hned desetkrát udrželi čisté konto včetně dvou z března.

Historie vzájemných zápasů Anglie s Maďarskem se datuje až na samotný počátek 20. století, do roku 1908, a jejími nejpamátnějšími střípky jsou dvě ostudné porážky, které maďarští zlatí olympionici a tehdejší národní tým číslo 1 v čele s Ferencem Puskásem a Sándorem Kocsisem hrdému Albionu uštědřili v letech 1953 (6:3 ve Wembley) a 1954 (7:1 před více než 90 tisíci diváků v Maďarsku). První z těchto srazů vešel do dějin coby "Zápas století”.

Takové nesmrtelné slávy čtvrteční utkání zcela bez debat nedosáhne, ale co sledovat bude jistojistě. Maďaři totiž ve své "skupině smrti” na Euru ukázali, že rozhodně nejsou žádnými ořezávátky a s Němci, Portugalci i Francouzi sehráli vyrovnané partie, během nichž i vedli.

Kvalifikaci na MS měli Maďaři též dobře rozjetou, ale s Polskem nakonec kvůli pozdní trefě Lewandowskiho pouze remizovali, přičemž výhry nad San Marinem a Andorrou jsou sotva měřítkem. Na druhou stranu, svěřenci Marca Rossiho prohráli jedinkrát z posledních 14 pokusů a vydrželi neinkasovat ve třech z minulých čtyř domácích vystoupení, takže na Angličany čeká legitimně složitý úkol odvézt si zpátky na Britské ostrovy všechny tři body.

Maďaři se proti Anglii představí už i s uzdraveným talismanem Dominikem Szoboszlaiem, který musel kvůli zranění vynechat Euro. Naopak v defenzívě tým oslabil - kvůli covidu se neúčastní Loic Nego a zraněný kotník vyřadil Gerga Lovrencsicse, takže by se proti své nové hostitelské zemi mohl rovnou představit Bendeguz Bolla, posila Wolverhamptonu.

Angličané se s Maďarskem v soutěžním rozhraní potkají poprvé od dávného roku 1983, kdy tehdejší výběr Bobbyho Robsona zvítězil na půdě soupeře hravě 3:0 v rámci kvalifikace na evropský šampionát. Tentokrát to asi podobně jednoduché nebude.

Polsko potřebuje nutně zabrat, pokud se chce vážně ucházet o místo na světovém šampionátu. Katar je v tuto chvíli hodně daleko a proto tým trenéra Paula Sousy hodlá porazit Albánii. To by ale nemuselo být vůbec tak jednoduché, jak se může zdát.

Poláci mají v tuto chvíli nůž na krku. Za tři odehraná utkání totiž dosáhli jen čtyř bodů, což je hodně podprůměrný výsledek na tak ambiciózní celek. Polsko dalo ve dvou ze tří duelů vždycky tři branky, ale na výhru to stačilo jen jednou, proti Andoře. V březnu pak Polsko nestačilo na jasného favorita skupiny, před Eurem se rozehřívající Angličany.

S Albánií mají Poláci velmi dobré zkušenosti. Neprohráli s ní totiž už v osmi posledních duelech, z nichž hned šestkrát brali tři body. Polsko bude chtít touto kvalifikací udělat tlustou čáru za hodně nepovedeným šampionátem. Euro nezastihlo Poláky vůbec v dobré formě, protože po jedné remíze a dvou porážkách se pakovali domů už po základních skupinách.

Trenér Paulo Sousa ale svým hráčům před utkáním s Albánií věří. "Máme silný kádr a je na čase začít ukazovat naši kvalitu. Je pravda, že po Euru jsme byli hodně zklamaní a moje pozice byla v ohrožení, ale s vedením jsme si sedli a řekli si, že budeme bojovat. A to přesně po svých hráčích chci - aby bojovali a vydali ze sebe to nejlepší, protože máme dostatek kvality na postup ze skupiny."

Albánie ale pro portugalského trenéra bude jen těžko představovat snadný odrazový můstek k lepším zítřkům. Jedná se o navýsost bojovný tým, který umí překvapit. Jen za posledních deset duelů Albánie zvládla pětkrát vyhrát. Padla jen jednou, v tom nejčerstvějším přátelském utkání s Českem.

Pravda, nejedná se o ten nejčastěji střílející nebo skórující tým, ale i tak si ve skupinových bojích vede solidně. Po třech odehraných duelech si připisuje na konto šest bodů, takže jen jeden jí schází na postupovou příčku. Za ty tři zápasy navíc dostala jen dvě branky.

Jednu výhru už mají oba odškrtnutou, teď ale potřebují nutně přidat druhou. Jak Island, tak Rumunsko senzačně padli s Arménií, která je po třech kolech stoprocentní a černým koněm skupiny, zatímco dva očekávaní favoriti na druhé místo jsou pod enormním tlakem...

Oba dnešní soupeři toho mají více společného: například se pospolu účastnili Eura 2016 - pro Islanďany dokonce navýsost památného - avšak na to poslední, nedávné se ani nekvalifikovali. Pro ostrovany šlo o zvláště srdceryvné kvalifikační vypadnutí maďarským gólem v závěru, zatímco Rumuni ve své skupině skončili až čtvrtí o tři body za Norskem.

Naposledy ve světové kvalifikaci se Island na ostatní vytáhl a stal se nejmenším národem, který se kdy na sraz celé planety podíval. Teď je však jakékoliv repete v akutním ohrožení: Arménii ani Německu nedal Island byť jen jediný gól a prohry si prakticky zasloužil. Skalp Lichtenštejnska, podobně jako ten severomakedonský v podání Rumunska, je jen slabou útěchou.

Oba celky se vrací do stejných kabin v Reykjavíku po zhruba roce, když si to díky svým výkonům v Lize národů rozdali v semifinále baráže o minulé Euro. Island tehdy díky dvěma trefám ikonického Gylfiho Sigurdssona převážil, ale bylo to těsné. Sigurdsson se dnes přitom účastnit nebude poté, co prožil perné léto a následkem zatčení za podezření ze sexuálních činech na dětech byl Evertonem do odvolání suspendován.

Rumuni se na MS nepodívali od roku 1998, takže je příliš neutěšuje ani skutečnost, že se celkem účastnili už sedmkrát. Teď je zkrátka nejvyšší čas čekání ukončit, což nevyhnutelně znamená triumf na Islandu, kde se kvůli trestu nepředstavít George Puscas a kvůli zranění kotníku nejspíš ani Florin Tanase. Aspoň Alexandru Cicaldau překonal bolesti břicha.

Beznadějně poslední tým tabulky se pokusí vzdorovat velkému favoritovi z Německa. Lichtenštejnsku se příliš šancí na úspěch nedává a není otázkou kdo zvítězí, ale jak velký rozdíl ve skóre nakonec vznikne. Německo je zatím mimo postupové příčky, takže body potřebuje a v premiéře Hanse-Dietera Flicka chce začít co nejlépe.

Jedna dlouhá éra definitivně skončila. Joachim Löw se po neúspěšném evropském šampionátu definitivně rozloučil a kormidla Nationalelf se ujal bývalý lodivod Bayernu Hans-Dieter Flick. Navázat na práci a zejména pak úspěchy Lowa bude samozřejmě obtížné. "Jogi" vyhrál v roce 2014 mistrovství světa v Brazílii a i když poslední roky tolik úspěšný nebyly, nesmazatelně se zapsal do historie německého fotbalu. Připomeňme také, že u národního týmu byl 15 let!

Postup na MS do Kataru je pro Německo samozřejmostí, ovšem začátek byl v jeho podání poněkud kostrbatý. Jasná výhra nad Islandem podpořená nejtěsnější výhrou v Rumunsku, to se jeví jako dobrý začátek. Jenomže pak přišel zcela nečekaný krach se Severní Makedonií. "Nationalelf" prohráli v Duisburgu 1:2 a spadli na třetí, nepostupovou příčku. Důvod k panice? Ten zatím není.

Trenér Flick již vybral i nového kapitána týmu a tím se stal Joshua Kimmich. Pod Löwem hrála opora Bayernu v obraně, avšak nový trenér s ním počítá do zálohy. "Určitě bude hrát na pozici šestky, je v ní jedním z nejlepších hráčů na světě," neváhal Flick.

Od Lichtenštejnska se v této kvalifikační skupině vůbec nic nečeká. Domácí plni roli fotbalového trpaslíka, který může jenom překvapit. V dosavadních třech zápasech se to ani jednou nepodařilo, tím spíš, že všechny duely Lichtenštejnsko prohrálo.

Obe země se spolu utkaly v kvalifikaci na MS 2010 do Jihoafrické republiky a není překvapením, že Německo dvakrát vyhrálo v celkovém součtu 10:0. Vysoký rozdíl ve skóre se očekává i v St.Gallenu.

Proti Lichtenštejnsku se v sestavě Německa dají očekávat změny a Hans-Dieter Flick zřejmě namixuje mix zkušenosti a talentovaného mládí. V jeho nominaci figurují jména jako Jamal Musiala, Florian Wirtz a Karim Adeyemi. Naopak chybět budou brankář Manuel Neuer i útočník Thomas Müller. Nové tváře povolal i trenér Lichtenštejnska Martin Stocklasa a určitě dobrou zprávou je návrat po zranění záložníka Nicolase Haslera ze švýcarského FC Thun.

Ve čtvrtém kole kvalifikačního cyklu o MS 2022 v Kataru se v rámci skupiny J utkají první s druhým a překvapivě nejde o Německo, nýbrž o souboj Severní Makedonie s Arménií. Tým "Havak'akan ", jak se hostům přezdívá ještě neztratil ani bod.

Je tomu skutečně tak. Arménie je bez ztráty kytičky na prvním místě a na druhé příčce trůní Severní Makedonie, účastník letošního evropského šampionátu. Po třech odehraných kolech by si podobné umístění asi málokdo představoval.

Domácí celek se v průběhu kvalifikace postaral o jedno z největších překvapení vůbec, když zvítězil v Duisburgu nad Německem 1:0. Tehdy se Makedonci nacházeli ve výtečné formě, kterou ještě před Eurem potvrdili ve dvou přátelských utkání. Navázat na úspěšné výsledky bude chtít i nový trenér Blagoja Milevski a případná výhra nad Arménií může Severní Makedonii posunout do čela tabulky.

Tam naopak bude chtít setrvat stoprocentní Arménie. Hosté si postupně poradili s Lichtenštejnskem, Islandem a Rumunskem. Mistrovství světa ještě nikdy nebylo tak blízko, jako nyní. Arméncům však zbývá ujít ještě pořádný kus cesty a ostrá zkouška se čeká již v Telekom Aréně ve Skopje.

Severní Makedonie už bude bez své největší hvězdy Goranda Panděva. Legenda ukončila po evropském šampionátu reprezentační kariéru a dál se bude koncentrovat jen na výkony v klubu, konkrétně v italském Janově. Každopádně na soupisce domácích stále figuruje několik zajímavých jmen, za všechny například Eljif Elmas, Enis Bardhi nebo Ezgjan Alioski. Také na straně Arménců můžeme mluvit o jedné výrazné fotbalové personě. Od října 2020 neoblékl reprezentační dres Henrik Mkhitaryan z AS Řím, ale tentokrát by chybět neměl.