Preview kvalifikace o MS 2022 - sobota 4.9.

Situace Irska je už více než kritická, přestože má za sebou všehovšudy tři stání. Jeho střetnutí s Ázerbajdžánem totiž svádí dohromady dva bezbodové týmy, které mají i na Lucembursko ztrátu celých dvou výher. To opravdu není pozice, v níž byste se chtěli v září nacházet...

Stephen Kenny takto zírá tváří v tvář manažerské smrti; pokud neskalpuje Ázerbajdžán, je prakticky jasné, že půjde od válu, kam přitom musel dorazit se čtyřměsíčním předstihem už v dubnu 2020 na místo Micka McCarthyho. S Irskem tak zažil celou pandemii de facto od jejího úplného začátku, a ta rozhodně nebyla skoupá na velké události.

Od ztráty tahounů Idaha s Connollym před semifinále baráže o Euro se Slovenskem kvůli covidu, přes vyšetřování Irské fotbalové asociace ve vztahu k videu, které ukazoval hráčům před přátelským střetnutím s Anglií, či rezignaci internacionálů Damiena Duff a Alana Kellyho z trenérského týmu, až po ostudnou březnovou domácí prohru s Lucemburskem.

Kdepak, bývalý lodivod irské jednadvacítky toho už u dospělých zažil na dvě kariéry, a pozitivního věru pramálo. Pozdní ztráta vedení nad Portugalskem a zdrcující prohra góly Ronalda v 89. a 96. minutě tak přesně zapadá do narativu kolem 49letého kouče, který si po zápase otevřeně stěžoval na čtvrtého rozhodčího a jeho pomalou realizaci střídání.

Teď tedy Irsko zoufale potřebuje vyhrát, a to nejlépe přesvědčivě. Speciálně domácím fanouškům se má za co revanšovat: doma nevyhrálo už pětkrát v řadě a čtyřikrát dokonce vyšlo střelecky naprázdno. Slavné to není ale ani obecně; ostatně Irové už teď tvoří černé dějiny a na patnáctý pokus se konečně pokusí utnout rekordní šňůru bez soutěžní výhry.

Kenny se možná pokusí tým oživit vysvlečením dua McClean-Hourihane od samého počátku, zatímco Dara O’Shea nejspíš po vynuceném střídání v Algarve nebude připraven.

Na své první vítězství v rámci aktuální kvalifikace na mistrovství světa nadále čekají celky Kazachstánu i Finska. U středoasijské země, která naposledy slavila výhru v Lize národů proti Litvě přesně před rokem, to asi nepřekvapí - to u seveřanů, kteří se účastnili nedávného Eura, již ano. Byť za to zčásti může skutečnost, že dosud nastoupili jen ke dvěma zápasům...

Ve chvíli, kdy některé týmy mají za sebou už čtyři utkání, se Finové chystají teprve ke svému třetímu poté, co Markku Kanerva využil středečního přátelského duelu s Walesem k výraznému prostřídání své obvyklé sestavy, jež nakonec uhrála bezbrankovou remízu.

Pakliže o Finsku hovoříme jako o dosud neslavícím mančaftu, nutno zmínit, že je zároveň mančaftem dosud neporaženým. A že ani domácí zápas s Bosnou a Hercegovinou ani výlet na Ukrajinu nebyly z těch, které by se automaticky měly vyhrávat. To Kazachstán je už ve vyrovnané, pouze pětičlenné skupině tím zjevně nejslabším článkem, ovšem ani on nepředstavuje klasického otloukánka, což v týdnu potvrdil remízou s Ukrajinci.

Finsko už třikrát po sobě nedokázalo skórovat, přesto se vpředu žádná dramatická změna nečeká a důvěře se nejspíš nadále bude těšit duo Pohjanpalo-Pukki. Kazašský kouč Bajsufinov by na rozdíl od Kanervy mohl sáhnout po stejné zahajovací jedenáctce jako ve středu, ačkoliv Ajmbetov a Zainutdinov mají šanci se tentokrát prodat do sestavy.

V sobotu večer se na stadionu Olimpijskyj v Kyjevě utkají dva týmy, které se svým posledním vystoupením rozhodně nemohou být spokojené. Platí to pak především o domácí Ukrajině, která měla o poznání lehčího soupeře než Francouzi. Přesto prozatím oba týmy odolávají na příčkách, jež znamenají postup či šanci na play-off.

Ukrajinský výběr vedený trenérem Oleksandrem Petrakovem rozhodně nezaujal. Pro muže, který se v Kyjevě narodil a fotbalově zde začínal, neskončilo utkání s Kazachstánem moc dobře a první duel, který na lavičce národního týmu své země vedl, pro něj bude mít hodně hořkou pachuť. Petrakov byl k týmu pozván jako dočasný trenér poté, co odešel Andrej Ševčenko teprve v polovině srpna a ostrý start se mu moc nepovedl.

Ukrajina sice na Kazachstánem dvakrát vedla, jenže nakonec z toho nebyl víc než bod. V infarktovém závěru totiž Ukrajinci získali vedení ve třetí minutě nastavení, jenže sudí pro jejich delší oslavu nastavil k pěti minutám ještě jednu. A právě v té šesti Kazachstán překvapivě udeřil! Stačil k tomu jeden dlouhý pas a nepřesná práce chabé obrany, aby se zrodilo první překvapení středečního večera.

Ukrajinci mají na čem pracovat, což před duelem s Francií dobře ví i útočník Roman Jaremčuk. "Co se týče předváděné hry, tak tam asi můžeme být spokojení. Dokázali jsme si vypracovat několik šancí a od výhry nás dělilo málo. Především měl soupeřů brankář skvělý večer a pochytal nám neskutečné věci. Ale ten výsledek nás samozřejmě musí hodně mrzet. Tady jsme měli vyhrát. Jenže jsme si vzadu nedali pozor a mysleli jsme si, že takhle pozdě už máme vyhráno. A to byla chyba."

Ukrajina půjde do souboje s favoritem, proti němuž nemívá zrovna dobré výsledky. Jen jednou za posledních 20 let se stalo, že Ukrajinci dokázali nad svým sokem vyhrát. A ještě jim to k ničemu nebylo, protože šlo o baráž na mistrovství světa a Francie zvládla domácí odvetu mnohem lépe. Jinak se Francie radovala v pěti z celkových jedenácti duelů, zbytek skončil remízou.

Nový kvalifikační cyklus nezačala dobře ani výprava ze země galského kohouta. Taky od ní se čekal podstatně lepší výsledek, byť ani v tomhle případě předváděná hra rozhodně nenudila. Francie proti Bosně a Hercegovině často držela míč na kopačkách a nebezpečně vypadaly zejména akce Karima Benzemy. Jenže Francii zlomily vaz dvě situace. Jednak brzký gól z dílny veterána Edina Džeka a jednak vyloučení obránce Julese Koundého, po němž se Francie ocitla v deseti na celých 40 minut.

V jejím dresu sice zvládl srovnat někdejší hráč Barcelony s enormním platem Antoine Griezmann, jenže to bylo všechno. Víc Bosna soupeři nepovolila. Není proto divu, že trenér Didier Deschamps byl po utkání notně zklamaný.

V rozhovoru pro L'Équipe pronesl: "Je velká škoda, že jsme naše vypracované šance neuměli proměnit. Líbilo se mi napadání, ale chyběla mi větší přesnost a agresivita v obraně. Soupeři jsme toho moc nedovolili, ale on přesto dokázal po naší chybě u vápna skórovat. Takovým individuálním chybám se chceme vyhnout."

Francie si bude muset poradit bez zraněné hvězdy Kyliana Mbappého, bez vykartovaného Koundého a také bez zraněného Tolissa. Místo něj už Deschamps stihl donominovat mladíka Guendouziho. I přes ztrátu je Francie pořád první s rozdílem čtyř bodů právě od Ukrajiny.

Kvalifikační skupina F má jasného lídra a tím jsou semifinalisté letošního evropského šampionátu Dánové. Po čtyřech zápasech neztratili ani bod a v souboji s Faerskými ostrovy jsou velkým favoritem. Dánové dosud vyhráli všechny vzájemné zápasy a s případnou ztrátou v Tórshavnu se příliš nepočítá.

Pochopitelně Dánové se musejí mít na pozoru. Faerské ostrovy jsou sice pořád považovány za fotbalového trpaslíka, ale zdaleka nejsou týmem, který by jenom prohrával. Faeřané to koneckonců ukázali v červnovém přátelském utkání s Lichtenštejnskem, ve kterém drtivě vyhráli 5:1. Na druhou stranu v této kvalifikaci ještě tři body neslavili a na kontě mají jeden za remízu s Moldavskem (1:1).

Faerské ostrovy nemají ambice postoupit, byť by to byl pěkný sen, ale pokud neskončí ve skupině poslední, budou spokojeni. Další soupeři jako Skotsko, Rakousko, Izrael a Dánsko jsou kvalitativně úplně na jiné úrovni. A švédský kouč Faeřanů Hakan Ericson to dobře ví. Koneckonců domácí tým své hosty nikdy v historii neoloupil ani o bod.

Dánové jsou ve skvělé formě a je nepravděpodobné, že by je zápas v Tórshavnu vykolejil. Už před evropským šampionátem se jim dařilo a následné semifinále závěrečného turnaje bylo třešničkou na dortu. Dánsko mohlo dokonce postoupit do finále, ale Anglii podlehlo v prodloužení. Výsledky Dánů dělají radost a ještě větší pak zdravotní stav Christiana Eriksena, navzdory tomu, že záložník Interu stále nehraje.

Dánsko všechny své zápasy v kvalifikační skupině F vyhrálo s celkovým skóre 16:0 a jasně míří za přímým postupem na šampionát do Kataru.

Faeřanům bude chybět obránce Rogvi Baldvinsson a to je jediná výraznější absence. Dánové budou bez zmiňovaného Christiana Eriksena a dále chybí Martin Braithwaite, Kasper Dolberg, Jannik Vestergaard, Philip Billing a Nicolai Boilesen. I bez těchto hráčů zůstává hostující výběr velkým favoritem.

Kasper Hjulmand zřejmě nebude dělat výrazné změny, pouze se spekuluje nad složením útoku, zdali upřednostnit duo Wind - Daramy před Poulsenem a Olsenem.

Jeden z klíčových duelů kvalifikační skupiny F se odehraje v Haifě, severoizraelském městě, kam zavítá Rakousko. Oba soupeři jsou po čtyřech kolech na sedmi bodech s pětibodovou ztrátou na vedoucí Dánsko, takže případná porážka jednoho z nich může postupovými ambicemi hodně zamávat.

Není to rozhodující duel, ale může hodně napovědět o dalším vývoji skupiny. Oba týmy shodně jednou prohrály a bylo to proti stejnému soupeři - Dánsku. Na svém kontě mají také jednu remízu se Skotskem.

Izrael se ještě nikdy na závěrečný turnaj nepodíval a nyní má další velkou šanci to napravit. Cesta na světový šampionát je samozřejmě složitá, ale i v případné baráži se může stát cokoliv. Po domácí remíze se Skotskem zapsal Izrael dvě výhry nad papírově slabšími týmy Moldavskem (4:1) a Faerskými ostrovy (4:0). Dobrý výsledek by se ale hodil proti někomu silnějšímu, především pak Rakousku.

Účastník letošního evropského šampionátu napravil ostudné zaváhání s Dánskem (0:4) a porazil o dva góly Moldavsko. Celkově jsou ale výkony Rakušanů spíše zklamáním a pokud by se nepodařil ani zápas v Izraeli, mohlo by to znamenat vážné komplikace. Ve středečním utkání s Moldavskem se Rakousko také celkem trápilo a pojistku na 2:0 vstřelilo až v nastaveném čase útočník Boloni Marko Arnautović.

Izrael se s Rakouskem potkal relativně nedávno. Před dvěma lety spolu účinkovali v kvalifikaci o Euro a vždy vyhrál domácí celek. V zápasech také padalo hodně gólů, v což mnozí fanoušci doufají i v sobotu. Celkově je vzájemná bilance vyrovnaná, Rakousko vyhrálo třikrát, Izrael dvakrát a ve třech případech se body dělily.

Do sestavy Rakouska už by se měl vrátit David Alaba. Hvězdný obránce Realu Madrid začínal proti Moldavsku na lavičce, ovšem s Izraelem začne od začátku. Hostům určitě nepomohou Julian Baumgartlinger i nová posila Bayernu Mnichov Marcel Sabitzer. Izraelcům nebude scházet nikdo, navíc trenér Willi Ruttensteiner povolal celou řadu mladých hráčů, kteří budou čekat na svojí příležitost.

Steve Clarke v čele Skotska ani omylem nekončí, i kdyby se tenhle cyklus nepodařilo dotáhnout ke zdárnému konci. Je to sotva týden, co byl populárnímu kouči prodloužen kontrakt až do Eura 2024. Ovšem to nic nemění na skutečnosti, že Skotové jsou před zápasem s Moldavskem pod enormním tlakem naplno bodovat...

Samozřejmě, v takovém utkání s trpaslíkem se chleba neláme, ale poté, co Clarke přiznával, že jeho tým byl tím dánským "smeten” v otázce intenzity, je zkrátka nutno se přesvědčivě revanšovat. Skotové se seveřany inkasovali dvakrát během 93 sekund a už se nezotavili.

Ve Skotsku se přirozeně v první řadě soustředí na blížící se výjezd do Rakouska, který teprve bude skutečně definovat jejich šance na první mistrovství světa od roku 1998, ovšem to neznamená, že se Moldavsko porazí samo. Sheriff Tiraspol se před pár dny stal prvním moldavským klubem v historii skupinové fáze Ligy mistrů, a byť prakticky celý jeho kádr tvoří cizinci (jediní dva Moldavané hrát nebudou), stále krach Dinama Záhřeb svědčí o tom, kam až může vést jedno hrubé podcenění. Pouhých pět výher ze 62 pokusů v kvalifikacích MS rozhodně strach nenahání, ale Rakušané naposledy Moldavsko nijak nezdemolovali.

Skotsko je navíc aktuálně schopné ledasčeho zlého. Na výhru čeká čtyři zápasy, přičemž jen jednou skórovalo. Naposledy navíc zmatkoval i sám Clarke, když díru na pravém kraji obrany lepil Andym Robertsonem, aby následně jak on, tak Kieran Tierney v kapitánově výsostní roli levého křídelního beka nepůsobili vůbec přesvědčivě. Před Moldavskem Clarke nic nepodceňuje a upozorňuje na soupeřovy útočné standardky, zároveň však prý z jeho svěřenců na tréninku čiší hlad a extra nasazení. Bodejť by ne; 7 bodů ztráty na Dánsko je kritických.

Svou roli ve skotském trápení jistě sehrává i marodka, která pro zápas s Dánskem čítala osm jmen, a nadále čítá hráče jako Scott McTominay, James Forrest, Stuart Armstrong či Greg Taylor. Alespoň výrazné absence v osobách Johna McGinna a pravých beků Nathana Pattersona se Stephenem O’Donnellem jsou již zažehnány - všichni vybředli z covidového protokolu, což povede k vítané reorganizaci zadní řady do obvyklejšího složení.

Také Clarkeův protějšek ovšem vítá několik navrátilců: obránce Igor Armas a záložník Vadim Rata si odpykali tresty. Na druhou stranu, na Iona Nicolaescua bude ještě brzy.

Bezmála dvacet jedna let muselo uběhnout, aby se výběry Lotyšska a Norska znovu utkaly. Tehdy byly řekněme síly vyrovnané, ale v současnosti jsou považování za velkého favorita Skandinávci. Aby si Norové zachovali postupové naděje, musí v Rize získat tři body.

Norové vedeni hvězdným útočníkem Dortmundu Hålandem remizovali ve středečním utkání s Nizozemskem 1:1 a stále zůstávají ve hře o přímý postup na světový šampionát. V tabulce jim patří díky horšímu skóre sice až čtvrté místo, ale i tak se dá považovat kvalifikace za dobře rozehranou. Pokud by Norové porazili Lotyše, určitě si v tabulce polepší, protože minimálně jeden z dvojice Nizozemsko - Černá Hora ztratí.

Poprat se o postup ještě mohou Lotyši, ale doma nad Norskem by nutně potřebovali vyhrát. Pokud bodově ztratí, tato vidina se výrazně vzdálí. Lotyši v žádném případě nejsou favoritem a spíše se s nimi počítá jako s týmem, se kterým je nutno udělat šest bodů. V tomto směru je to pro soupeře nepříjemné, protože pobaltská republika čas od času umí komukoliv zatopit. Koneckonců přesvědčili se o tom Turci, kteří doma pouze remizovali 3:3.

Norsko naposledy postoupilo na závěrečný turnaj v roce 2000 a na MS ve Francii o dva roky dříve dokonce došlo do osmifinále, kde nestačilo na Itálii. Od této doby ale Skandinávci nikdy přes kvalifikační cyklus neprošli. V boji o MS 2006 v Německu padli v baráži s Českou Republikou. Podobně starou zkušenost mají se závěrečným turnajem i Lotyši, kteří si zahráli na Euru 2004 a ve skupině se rovněž potkali s Českem.

Trenér hostí Solbakken možná sáhne kvůli náročnému programu k nějakým změnám. Mluví se o tom, že by jen na lavičce náhradníků začali Hauge s Elyounoussim a naopak od začátku nastoupil Joshua King. Na druhou stranu utkání má pro seveřany velkou důležitost. Možná dvě změny by mohlo udělat i Lotyšsko, byť k tomu po vítězství nad Gibralterem nemá úplný důvod.

Výhra v utkání s Gibraltarem je pro vedoucí Turecko povinností. Po ztrátě s Černou Horou by další překvapení mohlo zkomplikovat postupové plány, obecně se však soudí, že reprezentace půlměsíce tuhle zkoušku hravě zvládne a stvrdí vedení ve skupině.

Aby také ne, když Gibraltar patří mezi největší fotbalové outsidery vůbec. Reprezentace Gibraltaru vznikla teprve nedávno a žádný velký úspěch za sebou nemá. Domácí už si ale vyzkoušeli, jaké je to zvítězit. Povedlo se to například v Lichtenštejnsku v rámci Ligy národů minulý rok. Právě duely s dalšími fotbalovými trpaslíky bývají pro Gibraltar možností, jak lepší výsledek získat. V této skupině se to Gibraltaru ještě nepovedlo a po čtyřech porážkách mu patří poslední místo. Ve středu domácí tým prohrál v Lotyšku 1:3 a teď se pokusí překvapit lídra skupiny.

Proti Turecku to bude velmi těžké a jakýkoliv bodový zisk se rovná zázraku. Turecko po zpackaném evropském šampionátu neuspělo ani v kvalifikačním zápase a s Černou Horou bralo jen bod za remízu 2:2. Přitom nad Černohorci vedlo v průběhu utkání o dva góly a o vítězství přišlo v sedmé minutě nastaveného času. Trenér Şenol Güneş tak svůj tým zatím neprobudil a nenavázal na výkony před eurem.

Turecko ale zůstává v kvalifikační skupině G na prvním místě o bod před trojicí soupeřů - Nizozemskem, Černou Horou a Norskem. Zdá se ale, že o postupová místa bude litý boj až do úplného konce. Právě z tohoto pohledu potřebují hosté získat na Gibraltaru vítězství a čím vyšší, tím lépe. Turky totiž čeká v úterý zápas o první místo v Amsterdamu proti Nizozemsku. Pro oba sobotní týmy to bude premiéra. Gibraltar se s Tureckem ještě nikdy neutkal.

V nominaci Turecka chybí obránce Leicesteru Çağlar Söyüncü, jinak má Şenol Güneş z čeho vybírat. Beze změn je i sestava Gibraltaru a dá se očekávat, že trenér Ribas dá příležitost i méně vytěžovaným hráčům.

Ve skupině G je zatím boj o první příčku hodně vyrovnaný. Mezi prvním Tureckem a čtvrtým Norskem panuje po čtyřech odehraných utkáních rozdíl jednoho jediného bodu, takže postavení se může velmi rychle měnit. V sobotu večer se do boje pustí druhý a třetím tým tabulky, do Eindhovenu se podívá Černá Hora.

Nizozemsko stále ještě nepřekouslo nečekanou porážku z rukou České republiky a velmi brzký konec nedávného mistrovství Evropy. Po tak hořkém zážitku bylo zapotřebí změnit kurs a vedení nizozemského fotbalu se k tomu postavilo rázně. Vyhodilo trenéra Franka de Boera a nahradilo jej zkušeným harcovníkem Luisem van Gaalem. Sedmdesátiletý rodák z Amsterdamu už toho prožil hodně a má dát reprezentaci Oranjes nový směr.

Zatím se mu to ale příliš nepovedlo. Ve své oficiální premiéře totiž jeho tým dokázal urvat pouze bod. Proti Oranjes se postavilo Norsko, které táhne nastupující generace talentů, takže bylo jasné, že s nimi Nizozemci budou mít pořádnou práci. A to se potvrdilo, byť se nedá říct, že by šlo vyloženě o zklamání. Na úvodní trefu Erlinga Hålanda totiž ještě v první půli reagoval Davy Klaassen a nakonec získalo Nizozemí bod.

Ten ale Nizozemsku stále stačí na sdílené druhé místo s tím, že se na něj tlačí další dva týmy, což je prostě málo. A trenér Van Gaal věří, že v přímém souboji s Černou Horou ukáže jeho celek větší kvalitu. "Nešlo ani tak o to, že jsme remizovali, ale mrzí mě, že jsme si nedokázali vytvořit víc šancí. Na to, jak talentované a ofenzivně laděné hráče tu máme, si myslím, že jsme neodvedli úplně nejlepší práci. Proti Černé Hoře musíme být důraznější a rozhodnější. Nechceme věci tak moc komplikovat, spíš chceme hrát přímočaře."

Trenéra Van Gaala teď bude mimo jiné zajímat to, zda bude moci počítat s obránce Virgilem van Dijkem, který si při utkání vykloubil prst. Jeho případná absence by totiž byla velkou ztrátou. S Černohorci se Oranjes ještě nikdy neutkali, a to v přátelském ani oficiálním soutěžním klání.

Černá Hora si v tak nabité konkurenci rozhodně nevede špatně. Doposud se jí povedlo získat sedm bodů a to jí stačí ke třetímu místu. V minulém kole si rozdělila body s favoritem utkání a vládcem celé skupiny, Tureckem. Ale bod slavila jako výhru, protože vyrovnávací branku zaznamenal Riste Radunović dokonce až v sedmé minutě nastavení!

Černá Hora produkuje v této kvalifikační skupině zajímavý a atraktivní fotbal. Především se jí to ale daří i bez hvězdy týmu, Stevana Jovetiće, který je momentálně zraněn. A třiapadesátiletý trenér Miodrag Radulović určitě doufá, že jeho svěřenci se bez boje nevzdají ani proti Nizozemsku.

Rusko dvakrát za sebou nevyhrálo, nyní cestuje na Kypr a jeho jasným cílem bude výhra. Skupina H je hodně vyrovnaná a svou roli v ní hraje i Kypr, který se vzpamatovává z debaklu na Maltě.

Sborná v březnu po povedeném vstupu do kvalifikačního cyklu překvapivě prohrála v Trnavě se Slovenskem, následně neuspěla na evropském šampionátu a po turnaji u týmu skončil trenér Stanislav Čerčesov, jehož povinnosti převzal Valerij Karpin. Někdejší vynikající záložník se kvůli tomu vzdal práce v Rostově a nové angažmá začal bezbrankovou remízou s Chorvatskem.

"Nemohu říct, že bych byl s výsledkem spokojen, stejně tak jako nejsem zcela spokojen s výkonem. Máme jeden bod a jdeme dál, spokojen teď budu jedině v případě, že porazíme Kypr a Maltu, teď musíme myslet na tyto soupeře. Po prvním zápase rozhodně nepřevažuje nadšení, byly tam chyby," hodnotil Karpin duel s úřadujícími vicemistry světa.

"Přípravu na Kypr jsme už naplánovali a důležitou součástí bylo počasí. Víme, že bude velké horko. Teď si odpočineme a v pátek začneme s předzápasovým tréninkem," řekl dále Karpin.

Rusko zatím získalo do tabulky sedm bodů a na stejnou metu se mohl dostat i Kypr, který ovšem překvapivě vybouchl na Maltě. Směr zápasu určila 40. minuta a v ní červená karta, kterou inkasoval Konstantinos Sotiriou. Domácí početní výhodu rychle zužitkovali a během necelých patnácti minut nastříleli tři branky.

"Když slyšíte o někom, pro prohrál 0:3 s Maltou, tak jste hodně překvapeni. Menší překvapení je to ve chvíli, kdy zjistíte, že Kypr hrál dlouho v oslabení. Kypr ale také porazil Slovinsko a remizoval se Slovenskem, rozhodně to není nějaký outsider. My jdeme do duelu jako favorité a nesmíme nic podcenit, předpoklady potřebujeme potvrdit i výsledkem," nechal se dále slyšet Karpin.

Na Kypr s ruskou reprezentací už neodcestoval obránce Dmitrij Čistjakov, jehož limitovalo zranění kotníku. Potíže s kolenem má Mário Fernandes, který zatím zůstává s týmem, vyloučen není jeho úterní start proti Maltě.

Těžko říct, kdy naposledy byla fotbalová Malta v takové euforii jako po jasné výhře 3:0 nad Kyprem. Malé, nevyznamné ostrovní "derby” ukončilo maltské šestizápasové čekání na výhru a odměnilo kouče Devise Mangiu za jeho rozhodnutí svolat si všechny reprezentanty s podstatně delším, rovnou desetidenním předstihem. Extra příprava se vyplatila, a teď ji mohou pocítit i Slovinci...

Za normálních okolností by Balkánci byli jasnými favority a aspiranty na umístění v Top 2, ale teď? Slovinsko začalo skvěle - domácí výhrou v postjugoslávském derby s Chorvatskem - ale brzy na to vše znehodnotilo výbuchem na Kypru a teď i nemastnou neslanou domácí remízou se Slovenskem. Skupina dál nemá žádného lídra, ale nálada v kempu není skvostná.

O co se Slovinci rozhodně mohou opřít, to je defenzivní linie podpíraná kapitánem Janem Oblakem a vedená stoperem Ferencvárose Mihou Blažićem. Obrana Slovinska inkasovala pouze šest branek v posledních 12 vystoupeních a určitě není problémem. Tím je spíš útok, v němž naposledy Matjaž Kek lehce improvizoval a dal šanci teprve 18letému Benjaminovi Šeškovi. Ten by nyní mohl opět ustoupit nové posile Middlesbrough, Andraži Šporarovi.

Maltský skalp Kypru - první výhra v kvalifikaci MS od červan 2013, a teprve výhra o více než jeden gól v celé historii kvalifikací (ta první přišla roku 1975 v evropské kvalifikaci proti Řecku) - je o to víc fascinující, že se udál zrovna v období, kdy národní tým není ani zdaleka v plné síle.

Nadále chybí brankář Matthew Calleja Cremona, ale i plejáda záložníků - Matthew Guillaumier, Bjorn Kristensen a Luke Gambin. Ani tyto absence však trenéra Mangiu nedonutili opustit neortodoxní rozestavení 3-4-2-1, kterou tentokrát na dvou pozicích ofenzivních záložníků podpírali bratři Joseph a Paul Mbongovi.

Slovensko si v posledním utkání moc nepolepšilo a z Lublaně odjíždělo s pocitem, že mělo na víc. Navíc jej teď čeká velmi náročný soupeř, jeden z nejlepších týmů Evropy. V sobotu večer se totiž na Tehelném poli v Bratislavě představí Chorvatsko narvané hvězdami. Slováci budou muset odehrát fantastické utkání, aby si v tabulce polepšili.

Slovenský výběr má za sebou cestu ze slovinské Lublaně a nebyla to rozhodně cesta příjemná. Nejde ani tak o vzdálenost, jako spíš o pocity, s nimž se hráči vraceli domů. Slovensko totiž v zápase trochu překvapivě ztratilo a nakonec jen remizovalo 1:1. Do zápasu se Slovinskem svěřenci trenéra Tarkoviče vstupovali s velkým očekáváním bodů a navíc všechno začalo dobře. Po půlhodině hry totiž Róbert Boženík pokořil domácí obranu. Pro něj to byl mimochodem skvělý gól, protože na svou pátou reprezentační branku čekal bezmála dva roky!

Jenže neuplynulo ani deset minut a Slovensko kapitulovalo. Petar Stojanovič tři minuty před koncem pokořil brankáře Marka Rodáka a na gól do šatny už Slováci nedokázali až do konce utkání odpovědět, byť jejich snahy byly evidentní. Na Slovensku proto panuje poměrně velké rozčarování.

Potvrzuje ho i brankář Marek Rodák, který zaskočil za nepřítomného kolegu Dúbravku. "Hřiště rozhodně nebylo v ideálním stavu, ale přesto se na něm vytvořily šance na jedné i na druhé straně. Hlavně je škoda, že jsme nevstřelili víc gólů, snad se nám to podaří v následujících zápasech. Byl to tvrdě vybojovaný bod," dodal zkušený brankář.

Slovensko je po tomto bodu až na třetím místě ve skupině, ale má tu výhodu, že tato skupina je mimořádně vyrovnaná. Mezi prvním Chorvatskem a třetím Slovenskem panuje jen rozdíl jednoho bodu, zatímco čtvrté Slovinsko ztrácí na vršek tabulky body tři.

Problém pro Slováky spočívá také v tom, že s Chorvatskem rozhodně nemají dobré zkušenosti. Vzájemná bilance jasně favorizuje zemi, kam Češi pravidelně rádi jezdí za mořem. Ze čtyř dosavadních duelů (z toho dva přátelské) se Slovákům povedla jen jedna remíza, jinak ve zbylých příležitostech vyhráli Chorvati. Výhodou Tarkovičova týmu je ale to, že s Chorvatskem a pak i s Kyprem hrají doma.

Ani tým trenéra Zlatka Daliće navíc nemá zas tak oslnivou formu. První dva duely sice Chorvati vyhráli, ale v minulém kole také ztratili, takže jejich náskok na čele zůstává minimální. Hned na úvod totiž Chorvati padli právě se Slovinci, kteří jim ukázali, že tahle kvalifikační skupina nebude zas takovou procházkou růžovou zahradou, jak se asi Dalić a spol. domnívali.

Pak to národ, kterému se moc nepovedlo poslední mistrovství Evropy (skončili už v osmifinále po porážce od Španělů) trochu vylepšil výhrami nad Kyprem a Maltou v souhrnném skóre 4:0. Jenže naposledy nedal ani jednu branku Rusům a po nepříliš atraktivním duelu se z Moskvy vrátil domů.

Teď ho čeká další cestování, které má na připravenost hráčů v tak krátkém časovém intervalu také vliv. Přesto Chorvatsko zůstává jasným favoritem nejen ve skupině, ale také v nadcházejícím souboji se Slováky. Hlavním arbitrem tohoto utkání se začátkem ve 20:45 bude polský sudí Bartosz Frankowski. Chorvatsko se v dalším kole potká se Slovinskem, zatímco Slováci doma přivítají Kypr.