Preview Ligue 1: Taktické změny pod vrcholem

Saint-Étienne, Rennes a Bordeaux chtějí letos shodně útočit na poháry. Les Verts loni do posledního dechu bojovali o Ligu mistrů, nakonec se ale museli spokojit s pátou příčkou a postupem do Evropské ligy společně s Les Girondins; naopak Rennes se uplynulý ročník moc nevydařil a fanoušci chtějí nápravu. Všechny tři kluby pak v létě prošly určitými změnami..

Fakt, že se tato trojice bude shodně snažit proniknout alespoň na páté, ideálně však na čtvrté místo (které znamená stoprocentní jistotu účasti v Evropské lize, bez ohledu na výsledky obou domácích pohárů), u ní není jediným vzájemným pojítkem. Bordeaux a Rennes tak například shodně (zatím neúspěšně) usilují o služby z Lyonu propuštěného Yoanna Gourcuffa, který také v obou klubech dříve hrával. Zejména ale jejich hráči už pokřtili nové stadiony, jež v nadcházející sezoně projdou zatěžkávací zkouškou před Eurem 2016.

Renneský svatostánek, dříve pojmenovaný podle ulice, kde byl v roce 1912 postaven (Stade de la Route de Lorient), se nyní po rozsáhlé rekonstrukci přejmenoval na Roazhon Park a svěřenci Philippa Montaniera jej 'odemkli' zkušební výhrou 1:0 nad Turínem FC. To v Bordeaux postavili chrám zbrusu nový; místo na Chaban-Delmas budou nyní fanoušci chodit na (poněkud stroze pojmenovaný) Nouveau Stade de Bordeaux. V předkole Evropské ligy proti kyperské Larnace se jich v ochozech sešlo na 30 tisíc, domácí vyhráli hladce 3:0, a útočník Henri Saivet označil atmosféru na tribunách jako 'exceptionelle'.

Evropské boje začalo v téže fázi také loni páté Saint-Étienne, jehož ostrý start do sezony vypadal navlas stejně: triumf 3:0 nad rumunským vicemistrem Targu Mures je však o to cennější, že přišel mimo pohodlí vlastního domova. A ještě jeden důležitý styčný bod bychom měli zmínit - všechny tři týmy přes léto změnily svůj herní systém..

---

V posledním kole loňské sezony šlo Les Verts stále o hodně. Šance dotáhnout se na třetí příčku a konečně tak proklouznout do vytoužené Ligy mistrů byla sice mizivá, ale existovala; kouč Christophe Galtier každopádně věděl, že musí stůj co stůj porazit nepříjemný Guingamp. Jeho rozhodnutí vyslat na hřiště pět obránců v jakémsi volném 5-2-3 proto nesmírně překvapilo; podobný systém sice Saint-Étienne zkoušelo už dříve, vždy ale proti soupeřům kalibru PSG nebo v extrémně důležitých zápasech, jako v lokálním derby s Lyonem. A i tehdy se zdálo, že je to od Galtiera přílišná opatrnost, že se svým klasickým 4-3-3 by měl jeho tým větší šanci (koneckonců byl na něj zvyklý). Guingamp však tato nová sestava porazila 2:1, a přestože to nakonec na posun z pátého místa nestačilo, nová filozofie hrdého klubu byla validována.

První věc, kterou po sezoně udělal sám Galtier, byla schůzka s prezidentem Rolandem Romeyerem následovaná prodloužením stávajícího kontraktu do roku 2018. Může se totiž sice zdát, že ASSE už nějakou dobu přešlapuje na místě (prorazit mezi elitní trojici je zkrátka nad jeho síly), nebo že Galtierovi pomalu docházejí nápady a měl by postupně přenechat své místo někomu, kdo týmu dodá nový impulz, jenže pro Romeyera je právě on jedinou správnou možností - otevřený, upřímný lokální patriot, miláček fanoušků, od jehož povýšení z pozice asistenta v roce 2009 se Les Verts postupně zvedli ze sestupového pásma, získali první trofej po třech dekádách, předstihli v tabulce nenáviděný Lyon, stanovili nový sezonní bodový rekord, a třikrát po sobě neskončili hůře než pátí. Napříč nejlepšími evropskými ligami je u svého klubu déle pouze Arséne Wenger. "Mezi Saint-Étienne a Christophe Galtierem je velice úzké pouto," vysvětluje Romeyer.

Jediní dva bývalí trenéři, kteří mají na svém kontě více zápasů na lavičce Les Verts, jsou legendární Jean Snella a Robert Herbin; dva pánové, kteří si předali vládu v polovině 60. let a společnými silami získali osm z deseti klubových titulů (ASSE je v tomto ohledu stále nejúspěšnějším týmem francouzské historie). Galtier je tedy v elitní společnosti, a kdybychom sečetli získané body za poslední tři sezony, našli bychom jeho squadru na kýženém třetím místě. Jenže až dosud těchto úspěchů dosahoval buď s klasickým 4-3-3, nebo upraveným 4-2-3-1 (podle toho, jestli se na hřišti objevili tři defenzivní záložníci, nebo pouze dva doplnění kreativním Benjaminem Corgnetem). Nyní se na zeleném břehu Rhony bude hrát 5-2-3, a fanoušci si hryžou nehty, neboť kromě víry v nezlomné schopnosti svého trenéra jim příliš důvodů k optimismu nezbývá.

Romeyer je sice ve Francii známý jako jeden z nejobratnějších zákulisních obchodníků, letos ale (zatím) trochu zaspal - odchody Rickyho van Wolfswinkela (návrat do Norwiche), Mevlüta Erdinga (Hannover) a Maxe-Alaina Gradela (Bournemouth) znamenají ztrátu 32 z loňských 51 ligových gólů. To je abnormálně vysoké číslo. Náhrady? Šikovný Nolan Roux, loni nejlepší útočník Lille, je určitě velice slušnou posilou, jenže je prozatím sám. Co hůře, toto mohla být ideální průlomová šance pro neobroušený diamant Allana Saint-Maximina; teprve osmnáctiletý odchovanec však zmizel do Monaka, takže za Rouxem nyní zeje obrovská propast, již vyplňuje pouze litevský junior Dovydas Virksas (získaný z Atlantisu Klaipeda). Romeyer se sice usilovně snaží o angažmá dalšího zázračného dítěte Néala Maupaye (Nice), případě nejlepšího střelce loňského ročníku Ligue 2 Mickaëla Le Bihana (Le Havre); zatím ale neúspěšně.

Je to vlastně podobná situace jako po odchodu Pierre-Emericka Aubameyanga s Brandaem; tehdy se Saint-Étienne přes léto proměnilo ve vyloženě negativní, defenzivně laděný tým s nesmírně tuhou obrannou linií, a soudě podle pohledu na Galtierovy sestavy v přípravě (a předkole Evropské ligy) se totéž chystá i letos. Tři stopeři, vedení loajálním kapitánem Loïkem Perrinem, před nimi dvojčlenný blok defenzivních záložníků, a vepředu osamocené tykadlo Roux doplňované dvěma křídly. Jedním z nich musí bezpodmínečně být Romain Hamouma, neboť jiný natolik kreativní a zároveň efektivní hráč už v kádru zkrátka nezůstal. Zvlášť poté, co agilní levý bek Franck Tabanou odešel do Swansea a byl nahrazen vyčpělým kamerunským ex-reprezentantem Benoïtem Assou-Ekottem.

Kraje obrany a střed zálohy jsou vlastně jedinými adekvátně zdvojenými posty: pravák Francois Clerc i levák Jonathan Brison pozice wing-backů v případě potřeby jistě zvládnou, pod stopery se zase kromě stálice Jérémyho Clémenta a Ismaëla Diomandého (jehož v létě neúspěšně naháněla Sevilla) mohou objevit i aktuálně zraněný Fabien Lemoine, majitel skvělé rány ze střední vzdálenosti, či nová posila Vincent Pajot z Rennes.



Nové posily jsou označeny hvězdičkou.


Jinde se zkrátka musí doplňovat z vlastních zdrojů: levý kraj obrany (stopera či wing-backa) bude suplovat mládežnický reprezentant Pierre-Yves Polomat, v pronikání do prvního týmu by rád pokračoval křídelník Jonathan Bamba, autor jediné branky z vítězné generálky s Ajaxem, a v přípravných zápasech proti Nantes (0:2) a Mainzu (1:1) na sebe upozornili i další křídlo Dylan Saint-Louis či střední záložník Cazim Suljić. Plus, samozřejmě, v týmu stále zůstávají i ofenzivní středopolaři Renaud Cohade a Corgnet. To kdyby Galtier cítil, že by nebohý Hamouma (loni 8 asistencí) potřeboval na hřišti při svém boji proti všem trochu pomoci.

Předvídat ASSE nějaký drastický pád by bylo příliš troufalé; přísný kouč zatím vždy ukázal, že dobře ví, co dělá, a stejně tak tomu bude i nyní. Ať už ve svém novém systému vytrvá až do konce, nebo někdy během sezony přepne na osvědčenější 4-3-3 / 4-2-3-1. Hezký fotbal se ale na Geoffroy-Guichard hrát pravděpodobně nebude - s pěti středovými defenzivními hráči tu vždy platilo pravidlo 'beton a brejky'.

---

"Systém zůstane zachován. V sestavě mohou nastat nějaké změny, ale strategii máme vytyčenou," prohlásil kouč Rennes Philippe Montanier těsně před generálkou s Turínem, v níž jeho svěřenci inaugurovali nově rekonstruovaný (a přejmenovaný) stadion výhrou 1:0. Otázka přitom nesměřovala pouze k tomuto zápasu, ale i k nadcházejícímu startu ligové soutěže. Můžeme tedy prakticky s jistotou prohlásit, že největší bretaňský klub zahájí svoji honbu za návratem do pohárové Evropy v krajně neortodoxním rozestavení 3-4-3.

Bylo jasné, že Montanier musí udělat něco. U kormidla Les Rouge et Noir začíná svoji už třetí sezonu, dosud ale nezaznamenal viditelný pokrok - jistě, oproti chaosu biblických rozměrů, který po sobě zanechal vyhlášený bouřlivák Frédéric Antonetti, působí atmosféra v současném Rennes klidněji a profesionálněji, k tomu ale prezident René Ruello nepotřeboval služby čerstvě oceněného nejlepšího kouče španělské Primera División. Montanier byl povolán, aby vymyslel koncepci, vytvořil dlouhodobý systém, postavil zbrusu nový, funkční tým, a do nějakých pěti let etabloval Rennais mezi širší francouzskou elitou. Jinými slovy, jeho úkolem je zajistit stabilitu, a to nejen zákulisní, ale i výkonnostní. To se mu zatím nedaří. Brejkové 4-3-3 se neosvědčilo.

Od jeho příchodu zažívá renneský kádr každé léto velké přestavby, a nejinak tomu je i letos - i když tentokrát je poměr mezi novými posilami a čerstvými odchody mnohem příznivější než dříve. Z širšího základu klub opustil pouze versatilní záložník Vincent Pajot, který si vydupal přestup do konkurenčního Saint-Étienne; že zdravotními problémy mučený forvard Philipp Hosiner zakotvil na hostování v Kolíně, to Montaniera trápit nemusí, a zbytek loňského týmu má pohromadě (včetně zdaleka největší hvězdy a suverénně nejdůležitějšího hráče, mladého křídelníka Paula-Georgese N'Tepa).

Ve skutečnosti Rennes naopak velice dobře posílilo. V útoku se místo jalového 'kladiva' Oly Toivonena mohou fanoušci těšit na mnohem pohyblivějšího a prověřenějšího Giovanniho Sia, reprezentanta Pobřeží slonoviny, který na jaře svými pěti góly (13 startů) výrazně přispěl k záchraně Bastie; řady stoperů rozšířil mladý Portugalec Pedro Mendes (Parma), střed zálohy zase místo Pajota vyztužil neústupný Yacouba Sylla (Aston Villa). Z různých hostování se vrátili talentovaní odchovanci Axel Ngando, Adrien Hunou, Wesley Saïd a Cédric Hountondji, a z Lens získali bretaňští ne jednoho, ale rovnou dva výborné útočné beky: Dimitri Cavarého napravo (ve skutečnosti byl koupen už v zimě) a Ludovika Baala nalevo.

Respektovaný stratég je zkrátka plně odhodlán vylepšit loňskou devátou příčku a odstranit depresivně dlouhá, několikatýdenní pásma bez adekvátních výsledků, problém, který Les Rouge et Noir trýznil už za Antonettiho a který jim doteď zabraňuje efektivně zaútočit na pohárové pozice. Za tímto účelem dal dohromady kádr, který je už nyní nejširší v celé lize (33 jmen!), a to ještě vnitřní změny určitě nejsou u konce; někteří mladíci odejdou opět hostovat, na cestě z klubu je prý i frustrovaný Toivonen, a na jeho místo je Ruello prý již domluven s ghanským reprezentantem Majeedem Warisem (jednání s Jimmy Briandem nakonec nevyšla). Největší radost ale mají fanoušci z udržení tří klíčových opor: N'Tepa, bez nějž by Rennes loni hrálo regulérně o záchranu, gólmana Benoita Costila, který pošilhával po Marseille, a kapitána Romaina Danzého, jenž černo-červený dres obléká už od svých patnácti let a v osmadvaceti letech má na kontě úctyhodných 301 profesionálních startů.

Nyní už zbývá učinit pouze poslední, nejdůležitější krok: vytvořit z tohoto regimentu talentovaných fotbalistů silnou, pružnou, kvalitní základní jedenáctku, bránící a útočící jako jeden muž, která naplní trenérovu vizi o pohyblivém, ofenzivním fotbalu s dravým tahem na branku. Zvolené rozestavení 3-4-3 v přípravě fungovalo spíše střídavě. Proti Celtiku (0:2) se Rennes viditelně trápilo, na hráčích šlo poznat, že nový systém nemají v krvi, a výsledkem byl neslaný, nemastný, bezkrevný výkon. Na druhou stranu v generálce s Turínem už bretaňští hráli opravdu slibně. Svoji roli určitě sehrálo i zařazení Abdoulaye Doucourého, nejproduktivnějšího asistenta týmu, na falešné pravé křídlo; ve Skotsku na této pozici hrál mnohem ortodoxnější Kamil Grosicki a Montanierovi tak chyběla plastická spojka mezi útokem a zálohou. Doucouré v základu by tudíž měl být jistotou, stejně jako Sio, N'Tep, střední záložník Benjamin André a objev loňské sezony, divoký a ohromně silný stoper Méxer.





Kdo z takto znázorněné jedenáctky v prvním kole rozhodně nenastoupí, je Mendes - nová posila se nechala proti Turínu vyloučit a její místo tak nejspíš zaujme Fallou Diagné, který doplnil Méxera s veteránem Armandem už dříve v přáteláku s Borussií Mönchengladbach (2:2). Další z přípravných zápasů s Ulmem skončil dokonce 3:3, takže je asi bezpečné očekávat, že s Rennes se v sezoně nudit nebudeme. Montanierův systém bude určitě potřeba ještě trochu vyladit, na papíře ale nevypadá vůbec špatně - a s hráči jako Prcić, Diagne, M'Bengue, Lenjani, Konradsen, Grosicki, Pedro Henrique, Gelson Fernandes a spoustou šikovných mladíků navrch má Rennes navíc k dobru luxus bohatě zásobené lavičky, což je oproti řadě konkurentů nezanedbatelná výhoda. Loni průměrný tým by měl letos atakovat první šestku, cokoliv jiného bude považováno za neúspěch.

---

Být fanouškem Bordeaux musela být v posledních dvou měsících šílená nuda. V klubu se totiž nedělo takřka vůbec nic - ze základu odešel přesně jeden hráč, brazilský pravý bek Mariano (Sevilla), a nahradil jej čerstvý mistr světa do 20 let, talentovaný Srb Milan Gajić (OFK Bělehrad), jenž se popere o místo v sestavě s odchovancem Frédérikem Guilbertem. Post za post. Za veterány Marka Planuse a Juliena Fauberta, kterým nebyly nabídnuty nové smlouvy, číhají ve frontě noví mladíci, těch se ale startovní jedenáctka ještě nějaký čas týkat nebude. Tiago Ilori se vrátil do Liverpoolu. Jinak jako by vedení Bordelais vedlo se sousedním Toulouse rivalskou bitvu o to, kdo bude na přestupovém trhu apatičtější.

Ne že by kouč Willy Sagnol nějakou zvláštní aktivitu potřeboval. Sám přišel ke kormidlu teprve loni v létě, bez jakýchkoliv předchozích (áčkových) zkušeností, a musel se potýkat s nelehkým úkolem sestavit nový tým po svém předchůdci Francisi Gillotovi; do kádru následně během desíti měsíců úspěšně zakomponoval borce jako Wahbi Khazri, Nicolas Pallois a Clément Chantome, k obrovskému vývoji došlo pod jeho rukama u odchovanců Thomase Tourého a Cédrika Yambérého, a přes zimní pauzu se mu dokonce povedlo naučit své svěřence hrát v diamantovém rozestavení 4-1-2-1-2 (což je nyní ve Francii 'hit' číslo jedna). To vše Sagnol zvládl, aniž by Bordeaux byť jedinkrát kleslo níže než na sedmou příčku; nakonec z toho byla pozice šestá a postup do předkola Evropské ligy. Úchvatná první sezona, nemyslíte? Bývalý výtečný levý bek si tak nyní jistě zaslouží trochu klidu a času na konsolidaci.

Bylo by snadné podlehnout dojmu, že kdo Bordeaux přes léto vůbec nesledoval, vlastně o nic nepřišel. Kádr vypadá prakticky totožně, v přípravě vzrušující zápas s belgickým Gentem (3:4) rychle vystřídaly nezajímavé duely s Angers (0:0), Guingampem (1:1) a druholigovým Clermontem (2:0), a sám Sagnol se nikterak netajil tím, že za svůj úkol považuje především pokračovat v započatém projektu (Les Girondins mají jeden z nejmladších týmů celé ligy) a zapracovat na proměňování šancí, neboť to se loni pohybovalo pod kritickou hranicí 10%. Třetí nejvyšší počet střel v rámci soutěže vedl k ubohým 47 gólům, což je stejně, jako nastřádala patnáctá Remeš. Je jasné, že pokud chtějí bordeauxští vystoupat výše, musí zkrátka přesněji pálit.

Mladý kouč získal v tomto ohledu jednu velkou posilu - malijský tank Cheick Diabaté je po vyčerpávající operaci kolene a následné půlroční rekonvalescenci konečně zdravý a nemůže se dočkat, až zase naskočí do ligového kolotoče. Loni dal před svým zraněním osm gólů v patnácti zápasech. "V posledních dvou letech mi bolavé koleno vždy zabránilo absolvovat předsezonní tréninky," podotkl takřka dvoumetrový zabiják, "takže jsem rád, že letos mohu konečně nastoupit ke kompletní přípravě. Určitě mi to hodně pomůže."

S Diabatého návratem se přímo pojí také vlastně jediná, zato ale hodně zajímavá změna v bordeauxském táboře - Sagnol totiž po konci jarní části sezony upustil od svého diamantu a vrátil se zpět ke klasickému 4-2-3-1, které Malijcovu apetitu vyhovuje přece jen mnohem více. Jako osamocený hrot umí být Diabaté doslova k nezastavení a klidně by Les Girondins mohl prakticky vlastními silami vystřílet další pohárové umístění. Právě jeho zranění bylo ostatně důvodem, proč k zimní změně vůbec došlo; Sagnol tehdy zkrátka neměl nikoho, kdo by prototypickou 'devítku' zahrál s takovou grácií. Teď má svého klíčového hráče zpět, a tak se systém zkrátka přizpůsobí.

Ještě jeden faktor potom hraje ve prospěch 4-2-3-1 - kapitán Lamine Sané, skvělý, silný stoper, se celé léto potýká se zdravotními problémy a jeho návrat se předpokládá až v září. V obraně jej tak musel zastoupit Grégory Sertic, původní profesí defenzivní záložník, což logicky zúžilo počet středopolařů vhodných do diamantu. Pokud by se snad Diabaté opět zranil a Sané byl zároveň k dispozici, můžeme s klidem očekávat další 'přepnutí' na systém bez křídel a se dvěma forvardy - všem ostatním útočníkům (Henri Saivet, Diego Rolán, Nicolas Maurice-Belay a čerstvý mistr Evropy do 21 let Isaac Thelin) to tak vyhovuje lépe. Jedinou Diabatého náhradou je mladičký Enzo Crivelli, který podobně ambiciózní tým v Ligue 1 sám ještě táhnout nemůže.





Je samozřejmě možné, že z této sestavy ještě zmizí Rolán - loni excelující uruguayský talent trvale poutá pozornost z Anglie, vyptávali se na něj v Newcastlu i Aston Ville, pro tuto chvíli ale v klubu zůstává. Vedle výše zmiňovaných útočníků si určitě hodně zahrají i anarchistické pravé křídlo Thomas Touré, veterán Jaroslav Plašil či levý bek Diego Contento. Jakmile bude Sertic moci v záloze vystřídat stále trochu rozjařeného Poka a k Palloisovi se vrátí Sané (loni jedna z nejlepších stoperských dvojic ligy), může takto poskládané Bordeaux (s notnou dávkou štěstí!) zaútočit klidně i na Ligu mistrů. Talentu má Sagnol v týmu opravdu požehnaně.

U dalších dvou týmů, které přijdou na řadu v zítřejším, předposledním díle, očekávají jejich příznivci něco podobného - tedy přímý atak na pohárové příčky, ideálně na 'bednu'. Zároveň se ale může docela dobře stát, že budou oba fanouškovské tábory svorně zklamány. Změny, k nimž přes léto došlo v Marseille a Lille, jsou totiž opravdu masivní..