PRIMERA DIVISION 2006/2007 (2)

Ve Španělsku byla letos k vidění vskutku zajímavá sezóna a to nemluvíme jen o nejvyšších patrech tabulky. Výbornou hru předváděla po většinu roku Zaragoza, byť se nakonec sklonila před Villarrealem, jehož doprovodí do Poháru UEFA. Za branami Evropy zůstalo jedno z největších zklamání, a sice madridské Atlético.

Zbytek první desítky naopak tvoří příjemná překvapení - v Huelvě, Getafe ani Santanderu by se nejspíše na tak dobré umístění před sezónou nevsadilo. Úspěšně si vedla i třináctá Mallorca, spokojeni budou také v Levante, o další rok v nejvyšší soutěži si svou tradici prodloužilo Bilbao. Další baskický celek - San Sebastian - podobné štěstí neměl a po více než čtyřiceti letech se se španělskou elitou loučí. Do Segunda División ho překvapivě doprovodí Celta Vigo a také outsider ligy Gimnástic de Tarragona.

Villarreal - 5. místo, 62 bodů
Villarreal se v této sezoně dlouho trápil a vypadalo to jen na klidný střed tabulky. Počínaje dubnovým vítězstvím nad Barcelonou se ale tým chytil a vyhrál i zbývajících sedm zápasů. Stačilo to na konečné páté místo a žlutá ponorka tak bude opět hrát Pohár UEFA. Kouč Pellegrini vtiskl týmu líbivý styl, ale výsledkově se to projevilo až v závěru sezony, kdy se do sestavy vrátili zranění hráči.

V brance strávil většinu času Viera a má výrazně lepší průměr obdržených branek, než Barbosa. Pohroma nastala hned na začátku sezony ve stoperské dvojici. Zranili se Gonzalo, Peňa a po nich též Quique Alvarez, a tak se musel Pellegrini spoléhat hodně na dvojici Fuentes a Cygan a zvláště první jmenovaný rozhodně nezklamal. Na pravém kraji obrany se přes Javiho Ventu dost prosazoval Josemi, na levém na místě Arruabarreny zase mladíček José Enrique. Ve středu hřiště ubral ze své formy Senna, výrazně rozkolísanou výkonnost měl playmaker Riquelme a z týmu odešel. Na jeho místo přišel v zimě velký talent Matías Fernandez a pro příští sezonu bude jistě základním stavební kamenem. Stejně na sebe upoutal i mladé levé křídlo Marcos, který hrál místo prakticky celou sezonu zraněného Pirese. Více se čekalo i od křídelníka Caniho, kterému se dařilo loni v Zaragoze. Dlouho byl velmi málo produktivní útok. Nihat byl zraněný, střeleckou pohodu nenašli Guille Franco ani José Mari. Příliš se neprosadila ani lednová posila Tomasson. Vše na sebe nakonec vzal Forlán a nebývalou střeleckou potencí v závěru soutěže vytáhl tým do pohárové evropy.

O to více je nepříjemnou novinkou jeho odchod do Atlétika Madrid, náhradou za něj by mohl být Tamudo. Do AEK Atény odchází Arruabarrena. Na odchodu jsou i Quique Alvarez, Tacchinardi a Peňa. Z hostování se naopak vracejí Cazorla a Arzo. Defenzivu posílí gólman Diego López z Realu Madrid, Ayala a levý bek Capdevila.

Ideální sestava: Viera (Barbosa) - Josemi (Javi Venta), Fuentes (Gonzalo), Cygan (Quique Alvarez), José Enrique (Arruabarrena) - Cani (Somoza), Senna (Tacchinardi), Josico (Mati Fernandez), Marcos (Riquelme) - Forlán (Tomasson), Guille Franco (José Mari).


Zaragoza - 6. místo, 60 bodů
Zaragoza si vybojovala šestou příčku a zajistila si tak start v Poháru UEFA. Je třeba říci zaslouženě, když se od začátku soutěže držela v první šestce, v průběhu sezony se dostala i na čtvrtou pozici, kterou ale musela po pár kolech chtě nechtě přepustit Valencii. Tým trenéra Víctora Fernándeze tak strávil skoro celou sezonu na páté příčce, tu však v závěru ztratil. V posledním kole předskočil Zaragozu Villarreal, který převedl neobyčejný finiš (vyhrál posledních sedm utkání). Real však ztráta páté pozice ani tak moc mrzet nemusí, protože šestá příčka taktéž zaručuje účast v Poháru UEFA, ke všemu Los Maňos nemuseli být ani šestí, zachránila je až branka Diega Milita čtvrt hodiny před koncem posledního zápasu sezony s Huelvou.

V bráně opět odváděl spolehlivé výkony César Sánchez, který nechyběl Zaragoze ani v jednom utkání. Před ním hrála spolehlivá obranná čtveřice. Zprava hrával Carlos Diogo, holohlavý Uruguayec oslňoval svými útočnými výlety, při nichž vstřelil čtyři góly. Kvalitní stoperskou dvojici vytvořili Juanfran a Gabriel Milito, hlavně druhý jmenovaný přilákal svými výkony řadu velkoklubů. O levou stranu se potom staral Sergio. Real se mohl chlubit i velmi silnou zálohou, hlavně pak jejím středem, kde nastupovali Pablo Aimar s Albertem Zapaterem. Argentinec D'Alessandro měl na starosti pravou stranu, na levé straně se střídali Celades a Movilla. Kapitola sama pro sebe je potom útočník Diego Milito, který nastřílel dvaadvacet branek a byl klíčovým hráčem Realu. Vedle argentinského forvarda se střídali Ewerthon a Sergio García.

Pro fanoušky Zaragozy to vypadá špatně s udržením stopera Gabriela Milita, o jehož služby se eminentně zajímá FC Barcelona. Naopak do Zaragozy má namířeno Philipp Senderos.

Ideální sestava: C. Sánchez A. , Diogo (Ponzio), Juanfran, Milito, Sergio (Piqué) – Movilla(Celades), Zapater, Aimar, D'Alessandro - Sergio García (Ewerthon), Diego Milito.


Atletiko Madrid - 7. místo, 60 bodů
Atlétiko zůstalo opět za očekáváním. Nevzkřísil ho ani kouč Aguirre, i když se musel potýkat s velkou marodkou. Týmu se celkem dařilo v utkáních venku, hodně bodů ale poztrácel doma, například od Barcelony dostal šest branek. Oporou a jasnou jedničkou mezi tyčemi je stále Leo Franco, jeho náhradník Pichu vůbec nepřesvědčil. V obraně se hráči hodně střídali a to kvůli zranění obou obvyklých stoperů Pabla a Perey. Zé Castro a Eller je ale dokázali nahradit. Na pravém kraji obrany se pevně zabydlel Seitaridis, nalevo opět Antonio López, který se ale občas posunul do zálohy a hrál tak Pernía. Střed zálohy byl stabilní, nejvíce hrála dvojice Luccin a Maniche, záda jim kryli Costinha s Gabim. Problémy byly s křídly, když se hned na začátku sezony zranili hvězda z MS Maxi Rodríguez a také Petrov. Galletti nebyl tak dobrý jako Maxi, to spíše Petrova nahradil Jurado, zejména zkraje sezony hrál tento odchovanec Realu Madrid velmi dobře. V útoku se přes dvojku Aguero a Torres jen velmi těžko prosazoval Mista. Velmi drahý mladý Argentinec Aguero herně nezklamal, ale s pouhými šesti góly zůstal za očekáváním. O góly se staral nejvíce opět Torres, ale patnáct tref, když hodně jich bylo z penalt, nepatří k jeho nejlepším výkonům a po mnoha letech v Atlétiku zřejmě dozrál čas na přestup - od nové sezony bude hájit barvy Liverpoolu. Galletti odchází do Olympiakosu, Gabi do Zaragozy. Liverpool již získal Luise Garciu, jisté jsou i posily Abbiati, Raúl García a Forlán.

Ideální sestava: Leo Franco (Pichu) - Seitaridis, Perea (Zé Castro), Pablo (Eller), A. López (Pernía) - Galletti (Maxi), Luccin (Costinha), Maniche (Gabi), Jurado (Petrov) - Torres, Kun Aguero (Mista).


Recreativo Huelva - 8. místo, 54 bodů
Recreativo Huelva byla pasována na jasný sestupující tým, ale vzepřela se prognózám a bojovala spíše o pohárovou evropu. V závěru jí ale došel dech a skončila osmá. Zlatým hřebem sezony bylo vánoční vítězství na půdě šampiona Realu Madrid 3:0. V brance si dobře vedl López Vallejo, pár střetnutí odchytal i Laquait, ale dostal v průměru dva góly na zápas. Slušně hrála obrana, Mario je nyní už hráčem Getafe. V záloze se na pravé straně dařilo hostujícímu Cazorlovi, který zkraje sezony dal i důležité góly. Chloubou Recreativa byl útok, kde operovala technické a rychlé duo. Uche Ukechukwu jako loňský nejlepší střelec Segunda division a Sinama-Pongolle na hostování z Liverpoolu. Sinama se navíc v lednu stal kmenovým hráčem Huelvy. Dohormady se postarali o dvacet branek, další přidal veterán Javi Guerrero. Druhá sezona mezi elitou bude určitě těžší. Z hostování se do Villarrealu vracejí Arzo a Cazorla, Uche s Mario jdou do Getafe a Viqueira do Levante. Z hostování Beta v Huelvě se nyní stal právoplatný přestup, ze Sportingu Lisabon přicházejí Varela a Martins.

Ideální sestava: López Vallejo (Laquait) - Aitor, Dani Bautista (Edu Moya), Merino (Pablo Amo), Mario (Poli) - Cazorla, Jesús Vázquez (Arzo), Beto (Juanma), Viqueira (Barber) - Uche (Javi Guerrero), Sinama-Pongolle (Rosu).


Getafe - 9. místo, 52 bodů
Nejmenší madridský tým má za sebou další dobrou sezonu. Kouč Schuster postavil velmi dobře organizovaný tým, který se mohl opřít o dobrou defenzivu podtrženou výbornými výkony jednotlivců. Po většinu sezony mělo Getafe jasně nejmenší počet inkasovaných branek, a to zejména v domácím prostředí. Dlouho bojovali Azulones o pohárovou evropu, v únoru šli ale s formou dolů a dohrávali v klidném středu tabulky. Dařilo se jim zejména proti Valencii, kterou deklasovali v lize i v poháru. Jistotu měli v brance, "Pato" Abbondanzieri byl nejlepším gólmanem v celé lize. Hodně mu pomáhal do té doby prakticky neznámý stoper Alexis. Byl bojovný, důrazný, výborný hlavičkář a vysloužil si tak přestup do Valencie. Pokud chyběl, jeho kolegové Belenguer a Tena měli problémy. Na pravém beku hrál zpočátku Contra, pak jej vystřídal Cortés, na levém Paredes. Spolehlivě pracovala záloha, Mario Cotelo s Nachem připravovali šance, životní formu měl středový záložník Casquero, který i sám dal pět gólů. V útoku zklamali Paunovič s Pachónem, odpovědnost na sebe tak vzal jedenáctigólový Giuza a spolu s playmakerem Manu del Moralem. V lednu přišel na hostování Verpakovskis, ale už je zpět v Dynamu Kijev.

Kouč Schuster odejde pravděpodobně do svého bývalého klubu Realu Madrid, jeho nástupcem se stane Michael Laudrup. Kromě Alexise odcházejí Paredes a Pulido. Posilami jsou valencijská dvojka Pallardó a Pablo Hernandez a také Mario a šikovný útočník Uche z Huelvy.

Ideální sestava: Abbondanzieri - Contra (Cortés), Belenguer, Alexis (Tena), Paredes (Pulido) - Mario Cotelo (Alberto), Celestini (Vivar Dorado), Casquero (Sousa), Nacho (Redondo) - Manu del Moral (Paunovič), Guiza (Pachón).


Racing Santander - 10. místo, 50 bodů
Racing zažil po velmi dlouhé době sezonu bez záchranářských starostí. Přitom na začátku sezony to se Santanderem vypadlo hodně bledě, prohrál úvodní tři utkání, v dalších dvou jen remizoval a ocitl se na úplném konci tabulky. Poté se sice zlepšoval a dostal se ze sestupových pozic, ale stále to nebylo ono. Svou tvář našel tým až ve druhé polovině sezony, kdy se mu povedlo osm zápasů za sebou neprohrát. Kantabrijcům se vedlo natolik, že pár kol před koncem dostali až na sedmé místo a sahali tak po historické účasti v Poháru UEFA. Ovšem sen se Racingu hodně rychle rozplynul, finiš ligy mu hrubě nevyšel, když v posledních osmi kolech nasbíral jen tři body a klesnul na konečnou desátou pozici.

Za vcelku úspěšnou sezonou se slušnými výkony podepsal navrátivší brankař Toňo. O pravý kraj obrany se postarala dvojice Fernandez, Oriol. Elitní stoperské duo měl tvořit Ruben a Moráton, ovšem druhý jmenovaný celou sezonu laboroval s operovaným kolenem, a tak si zahrál jen ve dvou utkáních. Více než dobře ho však nahradil mladíček Ezeguil Garay, který ve svých jedenadvaceti letech patřil k nejlepším hráčům Santanderu, o čemž svědčí i devět vstřelených branek v této sezoně. Napravo vládl zkušený Pinillos, předním nastupoval Vitolo. Ve středu pole si dobře vedli Gonzalo Colsa a Luis Scaloni. Útočně laděný Serrano měl na starost levou stranu. V útoku si z bravurou vedl zkušený Munitis, který zásoboval výbornými pasy parťáka z útoku Nikolu Žigiče, ten nastřílel v této sezoně nastřílel jedenáct branek a získal si respekt u mnoha obránců.

Po posledním zápase odstoupil trenér Miguel Angel Portugal, týden na to byl zvolen novým koučem Marcelino. Bývalý trenér Huelvy bude mít co dělat s udržením trojlístku Žigič, Garay a Ruben Gonzales. O tyto hráče se zajímají kluby z Anglie a Itálie.

Ideální sestava: Toňo (Calatayud) - Oriol (Fernandez), E. Garay, Ruben, Pinillos (Christian) – Serrano, Colsa, Scaloni (F.Melo), Vitolo – Munitis, Žigič.


Espanyol Barcelona - 11. místo, 49 bodů
Espanyol si prožil velice průměrnou sezonu v La Lize, zato na evropské scéně zářil. Katalánský tým se dostal až do finále Poháru UEFA, kde po těžkém boji podlehl dalšímu španělskému týmu Seville. Svoji roli v nevydařené sezoně určitě sehrála motivace hráčů na zápasy v lize, kde si Espanyol nechal v začátku ujet vlak a poté už jen paběrkoval. Zato v Pohár UEFA tým sahal po historickém úspěchu, a tak se motivace hledala snadno. Trenér Ernesto Valverde často nechával v zápasech Primery největší hvězdy (De la Peňa, Tamudo a další) odpočívat na lavičce a šetřil je na následující utkání UEFY, a tak se lehce zrodily nečekané porážky třebas s Athleticem či Gimnásticem.

Kouč Valverde v brance střídal dvojici Kameni, Iraizoz. Mladší Kameni chytal výborně v domácí soutěži, Španěl Iraizoz si své odchytal v UEFĚ. Mladou stoperskou dvojici vytvořili Daniel Jarque s Jesus Lacruz, na stoperovi také často hrával příslib do budoucnosti Torrejon. Na pravé straně obrany nastupoval Chica, levou stranu obstarával Moises. Roli playmakera na sebe vzal zkušený De la Peňa, kterého zajišťoval defenzivnější Hurtado. Na pravé straně předváděl kvalitní výkony Riera, i druhý krajní záložník Francisco Rufete odváděl Los Pericos dobré služby. V útoku nastupoval Raul Tamudo, kapitán a kanonýr v jedné osobě, kterého v lize doplňoval další kvalitní útočník Luis García. V Poháru UEFA poté dostával šanci ligový náhradník Walter Pandiani, jenž se stal nejlepším střelcem evropské soutěže a o jeho služby se zajímá anglický Bolton, či německý Wolfsburg. Na hostování do Katalánského celku přišel z ruského Spartaku Moskva Clemente Rodriguez, na přestup Valdo.

Ideální sestava: Kameni – Moisés (Velasco), Jarque (Pochettino), Lacruz (Torrejon), Chica (Torrejon) – Rufete (Zabaleta), Jonatas, De la Peňa, Riera - Luis García (Coro), Tamudo (Pandiani)

Real Mallorca - 12. místo, 49 bodů
Takovouto sezónu si v Mallorce jistě představují každý rok. Dobrá hra, klidný střed tabulky, stálý trenér... Klíčovým se pro ostrovany stal návrat trenéra Gregoria Manzana, po jehož odchodu v roce 2003 (po zisku Copa del Rey) se v Mallorce nenašel kouč, který by ho dostatečně nahradil.

Návrat Manzana ale nebyl jedinou pozitivní změnou v Mallorce. Skvělým tahem bylo angažování Ariela Ibagazy, zazářil také mladý Boško Jankovič. Díky produktivní záloze (po aklimatizování se k dobrým výkonům rozehrál také Juan Arango) se tak Mallorca vyrovnala i s neschopností nově příchozí "kanonýrů" Maxi Lópeze a Diega Tristána. Oba na Baleárské ostrovy přicházeli s lepší vizitkou, než se kterou odchází.

Překvapivě dobře fungovala i obranná řada, ve které zazářili Sergio Ballesteros a Portugalec Nunes. Právě tito dva měli velkou zásluhu na tom, že po dvou měsících měla Mallorca nejméně inkasovaných branek z celé ligy. Díky tomu se tým usadil v bezpečné vzdálenosti od sestupových pozic a v Mallorce zavládl velký optimismus. Nicméně jejich dobrá série výsledků skončila výhrou nad Tarragonou, po které následovaly čtyři porážky v řadě a nebezpečné přiblížení se dolním příčkám tabulky. Ale v nejhorší moment sezóny přišel fantasticky výkon v Seville a překvapivý zisk tří bodů, který Mallorcu posadil zpátky do sedla, ve kterém se udržela až do konce ligy. Na Baleárách se slavilo už šest kol před koncem, což nebylo v předchozích letech vůbec obvyklé.

Manzano má všechny předpoklady k tomu, aby vytvořil podobně silný tým, který před čtyřmi lety vyhrál španělský pohár.

Ideální sestava: Prats - Varela, Nunes, Ballesteros, Navarro - Gutiérrez, Arango, Jankovic, Ibagaza - Víctor, Maxi López.


Deportivo La Coruňa - 13. místo, 47 bodů
Před dvěma lety vybral prezident klubu Augusto Lendoiro Joaquína Caparróse, aby započal třetí dynastii Deportiva La Coruňa. Tzv. "Babydepor" vznikl kvůli nedostatku prostředků, kterými v tomtéž klubu dříve disponovali "Superdepor" Arsenia a "Eurodepor" Javiera Irurety. Angažování hráčů z druhé i třetí ligy, nabírání odchovanců, to byla nová cesta a Caparrós měl pro ni být ideálním trenérem díky všemu, co dokázal se Sevillou.

Avšak skončila sezóna 2006/2007 a nikdo vlastně neví, co se v La Coruňi děje. Odchod Caparrós jde proti všemu, co se Deportivo chystalo vybudovat. Třinácté místo jistě není pozice, na kterou by byl klub hrdý, ale je otázkou, zda se vůbec dalo z týmu vyždímat něco více. Sám Caparrós se před rokem vyjádřil jasně: "V Deportivu jsou na prodej i balóny", čas mu dal za pravdu. A také Fabricio Coloccini: "Tento projekt vytvoří hráče a pak je prodá." Nedá se než souhlasit. Arbeloa přišel loni v létě, ještě v zimě se stěhoval do Liverpoolu. Arizmendi odehrál jen rok a půl, příští sezónu bude oblékat barvy Valencie.

Co tedy vlastně mají v La Coruňa z cíl? V létě přišlo 15 hráčů (mimo jiné Rodri, Arbeloa, Verdú, Riki, Cristian, Estoyanoff) za celkově osm a půl milionů eur. Někteří zcela propadli (zvláště pak Riki), ale ne jen ti nově příchozí. Valerón s Bodipem promarodili celou sezónu, Andrade byl jen stínem toho obránce před loňský zraněním, o Coloccinim nemluvě. Jako zázrak se tak jeví dosažení semifinále ve španělském poháru a jako naprostý nesmysl pak odchod strůjce toho malého zázraku. Ale on o to vlastně zcela koresponduje s momentální přestupní politikou klubu, koupit a následně prodat.

A jaký Depor uvidíme napřesrok? Těžko říct, s největší pravděpodobností však nebude lepší než ten letošní. A pokud si vedení nezačne své mladé klenoty hlídat a nepřestane je prodávat, fanoušky La Coruňi rozhodně nečeká úspěšná budoucnost...

Ideální sestava:Aouate - Barragán, Andrade, Lopo, Capdevilla - Juan Rodríguez, Coloccini, Sergio, Cristian - Riki, Arizmendi.


Osasuna Pamplona - 14. místo, 46 bodů
Osasuna zažila průměrnou sezonu v lize, která ale byla hodně ovlivněná startem v Poháru UEFA, kde došla až do semifinále. Tým kouče Cuca Zigandy do sezony špatně odstartoval, v prosinci ale vyhrál pětkrát po sobě a nakonec se vcelku v klidu zachránil. Často hráli baskové dost defenzivně, jen na jediného útočníka. Do branky se postavil staronová posila Ricardo, chytal velmi dobře a nedal tak téměř žádný prostor Elíovi. Obrana je konsolidovaná, hrají v ní bratři Flaňové, málokdy chybí stoper Cuéllar, po zranění se zapojili Izquierdo s Cruchagou. Zprava opět posílal nebezpečné centry do vápna David López, nalevo hrál nejvíce tvůrce Valdo. Výborný byl střed hřiště, kde působil defenzivní záložník a kapitán Puňal a také playmaker Raúl García, který teď pravděpodobně zamíří do Atlétika Madrid. García ale často hrál i na postu podhrotového hráče. Krajní záložník Delporte pro zranění toho nalevo moc neodehrál, více se čekalo i od Héctora Fonta. V útoku se brzo prosadil Soldado, který se buď vrátí do Realu Madrid, či přestoupí do jiného většího klubu. Miloševič byl hodně zraněný, přesto jsou jen čtyři branky zklamáním. Miloševič a další útočník Webó ale odcházejí, na odchodu jsou i Valdo s Davidem Lópezem a Pamplona tak bude lepit kompletně novou ofenzivu. Jedinou posilou je zatím striker Portillo ze sestupující Tarragony.

Ideální sestava: Ricardo - Javier Flaňo (Cruchaga), Cuéllar, Josetxo (Miguel Flaňo), Corrales (Izquierdo) - David López (Juanlu), Puňal (Nacho Monreal), Nekounam (Muňoz), Valdo (Juanfran) - Raúl García (Miloševič), Soldado (Webó).


Levante UD - 15. místo, 42 bodů
Z pozice nováčka vstupovalo do soutěže Levante, které před začátkem sezony vydatně posilovalo, aby se neopakovala situace z minulých let, kdy Levante postoupilo ze Segundy División do Primery, ovšem hned následující sezonu putovalo opačným směrem.

Klub z předměstí Valencie v první polovině sezony tápal, pohyboval se na sestupové hranici, a tak se vedení rozhodlo pro změnu trenéra, Lopeze Cara nahradil Abel Resino. Ani nový trenér Levante ze začátku nepomohl, v březnu a dubnu nevyhrál klub jediné utkání a propadl se do sestupového pásma. Ovšem poté přišel skvělý květen v podání valencijského klubu, nejdříve porazil konkurenty v boji o sestup (Gimnástic a Celtu), poté sice zaváhal s Osasunou, avšak hned příští kolo vyhrál v Santanderu a zajistil si tak klidný konec sezony. Z výkonnostního hlediska si dobře vedl zkušený brankař Molina, obránce Alexis, záložník Kapo, který před sezonou přišel na hostování z Juventusu a útočník Riga, jenž se stal nejlepším střelcem týmu. Naopak svými výkony nezaujali obránce Zé Maria a záložník Damiano Tommasi, prvně jmenovaný přišel do klubu před sezonou z Interu, druhý zavítal do Španělska z italského AS Řím. Do Levante už přišel ofenzivní Savio Bortolini a brankař Vladan Kunovic, naopak na odchodu jsou Ian Harte a Frederic Dehu.

Ideální sestava: Molina (Cavallero) - Descarga (Manolo), Alexis (Zé Maria), Alvaro (Serrano), Rubiales (Déhu) - Ettien, Berson (Tommasi), Camacho (N'Diaye), Courtois (Robert) - Kapo (Nino), Riga (Salva Ballesta).


Betis Sevilla - 16. místo, 40 bodů
Další úspěšnou záchranářskou sezonu má za sebou Betis, který se stal remízovým králem (16krát skončilo utkání Betisu dělbou bodů). Největší krize postihla Verdiblancos začátkem března, kdy prohráli s Osasunou 1:5. Od té doby nevyhráli jedenáct utkání v řadě. Sevillští se zachránili až v posledním kole, když zvítězili na hřišti Santanderu. Během nepovedené sezony se vystřídali na lavičce Betisu hned tři trenéři. Javiera Iruretu nahradil po šestnácti kolech Luis Fernandez, jenž vedl tým až do předposledního kola. V Santanderu vedl tým dosavadní trenér rezervního celku Paco Chaparro.

Andalusanům se nevedlo hlavně v útoku, kde nevyšla sázka na mladého Brazilce Sobise, a tak musel za záchranou tým dotáhnout hlavně záložník Edú. V obraně si dobře vedl Juanito, zklamáním je prozatímní vystoupení záložníka Odonkora, německého reprezentanta, jenž přišel v létě jako velká posila, ovšem zranil se a poté stihl nastoupit jen v osmi utkáních.

Novým koučem Betisu by se měl stát Argentinec Hector Cuper. Mezi vytipovanými posilami je Mark Gonzalez z Liverpoolu či Santa Cruz z Bayernu.

Ideální sestava: Toni Doblas (Contreras) - Melli (Vega), Juanito (Isidoro), Nano (Rivas), Romero (Ilič) - Miguel Angel (Odonkor), Assuncao (Arzu), Capi (Vogel), Rivera (Fernando) - Edú (Xisco), Sobis (Robert)


Athletic Bilbao - 17. místo, 40 bodů
Ve španělské lize byl letos viděn dost možná nejhorší Athletic Bilbao v jeho dlouhé a slavné historii. Hrdí Baskové si s ní po celou sezónu nepěkně zahrávali, udržení tradice si zajistili až v posledním kole a při nadcházejících volbách bude v Bilbau asi pěkně horko.

Athletic snad nemohl začít hůř. Co se týče posil, přišlo hlavně několik hráčů z béčka (Iturriaga, Garmendía), z Alavésu tým doplnil Sarriegi, ze San Sebastianu pak Gabilondo. V létě se po problémech s vedení rozloučil s aktivní kariérou symbol Bilbaa Julen Guerrero, po stejným potížích klub opustil také trenér Javier Clemente, přičemž jeho nástupce Félix Sarriugarte kvalit svého předchůdce nedosahoval. Baskové hned od úvodu obsadili ty nejnižší pozice v tabulce, krize byla herní i výsledková, do všeho se pak přidal zmiňovaný Javier Clemente, který využil možnosti trénovat v zahraničí, aby svůj bývalý klub neustále bombardoval slovními výpady, které vedli k další destabilizaci. A tak se stalo, že po další domácí porážce, tentokráte se Sevillou, byl Félix Sarriugarte propuštěn a na jeho místo přišel José Manuel Esnal, "Mané”, jemuž se v prvních zápasech povedlo skoro nemožné, když se obraz hry celého celku obrátil o 180 stupňů, čemuž se krátce nato začalo říkat "Efekt Mané". Nicméně ztráty důležitých hráčů (Tiko následkem zranění přišel o zbytek sezóny) a hlavně absence výraznější změny, než byla jen výměna trenéra, měly za následek, že se Athletic stále nedokázal odtrhnout od té nejdolnější části tabulky. A tak nastal další velký třesk, prezident klubu podal demisi a na jeho místo přišla první žena ve vedení Bilbaa v historii Ana Urquijo.

Přesto všechno zůstali fanoušci na San Mamés svému klubu věrní. Hráče podporovali v průběhu celé sezóny, což nakonec hrálo klíčovou roli v tom, že se Athletic o jeden jediný bodík zachránil. Rozhodnutí přitom přišlo až v posledním kole, kdy v pekelném prostředí domácí porazili Levante 2:0 a zajistili pokračování jedné slavné tradice. Krátce na to, když už byl všemu utrpení konec, dali tamní fanoušci pískotem jasně najevo, že další podobná sezóna nepřipadá v úvahu. Když nic jiného, nejvěrnější příznivce mají jistě v Bilbau.

Otázkou je, jestli budou stejně trpělivý i v příští sezóně. Z Ahleticu totiž odchází Ismael Urzaiz, klíčový muž týmu. A jestli se celek dostatečně neposilní, může dojít k nejhoršímu...

Ideální sestava: Aranzubía - Iraola, Sarriegi, Murillo, Amorebieta - Etxeberría, Yeste, Javi Martínez, Gabilondo - Urzaiz, Aduriz.


Celta Vigo - 18. místo, 39 bodů
S velkými ambicemi vstupovali do začátku sezóny svěřenci trenéra Fernanda Vázqueze. Místo úspěchu však přišel naprostý propadák, který až příliš připomíná ten z před dvou let. Sestup od týmu hrajícího (a poměrně úspěšně) evropské poháry asi čekal málokdo.

Celta přitom svůj už tak úspěšný tým ještě značně posílila. V létě na stadion Balaídos dorazili Guayre (Villarreal), Jorge (Atlético de Madrid), Lequi (Lazio), George Lucas, Nené (Alavés), Gabriel Tamas (Spartak Moskva), Pablo García (R. Madrid), naopak odcházeli spíše nepotřební hráči, jedinou citelnější ztrátou byl návrat Davida Silvy, jehož si po hostování stáhla zpět Valencie.

Úvodní zápas sezóny, kdy Vigo prohrálo gólem v poslední minutě, jakoby předznamenával celý budoucí vývoj. Celta na hřišti (krom prvního zápasu pod vedením nového trenéra Hrista Stoichkova) nepůsobila sebevědomě, hře chyběla myšlenka, náboj. Ten dříve z velké části zajišťoval Uruguayec Canobbio, ale letos zažil tento ofenzivní záložník jednu ze svých nejhorších sezón kariéry. Do značné části zápasů nastoupil jako hráč základní sestavy, přesto vstřelil pouhopouhé dva góly, což je oproti jeho předchozím statistikám (osm zásahů v loňské sezóně, dvanáct v Segunda División o rok dříve) velmi slabé. Jeho práci dokázal částečně nahradit nad očekávání dobře hrající Brazilec Nené se svými osmi góly, statistiky si vylepšil i další Brazilec - Fernando Baiano, jenž vyrovnal svých třináct gólů, které nasázel i loni, a přidal ještě další dvě.

Dobré výkony (dost možná nejlepší z celého mužstva) předváděl i pravý obránce Ángel, který si držel stálé místo v sestavě jak pod Fernandem Vázquezem, tak pod Hristo Stoichkovem. Bulharská legenda vystřídala Vázqueze několik kol před koncem, aby nastartovala často pomalou a nenápaditou hru Celty. Bohužel tento "Efekt Stoichkov" trval pouhý jeden zápas a když se pak znovu začalo dařit (v posledních třech kolech plný zisk bodů), bylo už příliš pozdě. Největší zklamání přišlo pět kol před koncem, Celta Vigo doma podlehla přímému konkurentovi v boji o udržení - Levante. Přestože zbývaly ještě další čtyři zápasy, Ve vigu zavládla beznaděj, slzy Gustava Lópeze po závěrečném hvizdu byly toho smutným důkazem. Stoichkov každopádně ukázal, že je kvalitní trenér, a proto mu vedení dalo důvěru i pro nadcházející sezónu.

V ní bude cíl jasný: Návrat zpátky mezi elitu, kam Celta nepochybně patří.

Ideální sestava: Pinto, Ángel, Contreras, Lequí, Placente - Pablo García, Oubiňa - Núňez, Guayre, Nené - Baiano.


Real Sociedad San Sebastian - 19. místo, 35 bodů
San Sebastian po dlouhých čtyřiceti letech sestupuje do Segunda Division. Baskický celek se i v minulých letech pohyboval na hraně sestupového pásma, dobrým finišem se vždy nakonec zachránil. Letos však ani zlepšené výkony na konci sezony nepomohly. Sociedad katastrofálně odstartoval, první vítězství si připsal až v patnáctém kole, kdy porazil netěsnějším rozdílem Gimnástic. Kufry si tak musel balit trenér Bakero, jehož vystřídal Miguel Angel Lotina. I pod jeho vedením tým jen paběrkoval a chvílemi ztrácel na nesestupové příčky až dvanáct bodů. Od března sice došlo ke zlepšení, ale navíc než zdramatizování závěru ligy to nestačilo. Vyhořel hlavně útok, Real vstřelil za 38 zápasů pouhých 32 branek a v této statistice se podělil společně s La Coruňou o nejhorší místo. Neprosadil se dřívější obávaný kanonýr Darko Kovačevič, ani Španěl Gari, či Argentinec Herrera. Naopak špatně si nevedl brazilský záložník Savio nebo brankař Bravo, ale ani on se někdy nevyvaroval zbytečných chyb. Po sestupu na svou funkci rezignoval Miguel Angel Lotina, kterého nahradí Angličan Chris Coleman.

Ideální sestava:Bravo (Riesgo) - Aitor (Gerardo), Juanito (M. González), Ansotegiu (Labaka), Víctor Lopéz- X. Prieto, Garitano (M. Alonso), Rivas (Aranburu), Savio(Garrido)- Kovačevič (Herrera), Gari (Cerio).


Gimnastic de Tarragona - 20. místo, 28 bodů
Gimnástic de Tarragona přinesl do španělské nejvyšší soutěže svěží vítr. Katalánský celek sice v Primera División pobyl jen jediný rok, ale ten si náramně užil. Trenér Paco Flores svým svěřencům po celou dobu ordinoval útočný a velmi atraktivní fotbal, kterým sice nedosáhl vytoužených výsledků, nicméně zaručil, že Nástic odchází do druhé ligy se ctí a zdviženou hlavou. Kéž by podobný pohled na věc dostaly všichni fotbaloví trenéři...

Diváci v Tarragoně dokázali tento přístup náležitě ocenit a náruživě fandili po celý průběh sezóny, atmosféra na malinkém stadiónu Nou Estadi patřila k nejlepším. Těžko odhadovat, jak velké naděje si vlastně vedení Gimnásticu před sezónou dávalo, každopádně dvanáct letních posil značí, že se pro udržení pokusili udělat maximum. Kádr doplnili mimo jiné Bizzarri z Valladolidu, Portillo z Realu Madrid, Makukula ze Sevilly, Óscar López z Betisu či Matellán z Getafe. Byl to právě Javier Portillo, který byl hnací silou Tarragony. Už se pomalu začínalo zdát, že z něj bude jen další věčný talent, ale tato sezóna ho zařadila mezi nejlepší španělské útočníky současnosti. Dával góly, připravoval šance i svým spoluhráčům a Nástic může hodně mrzet, že se Portillo po sestupu rozhodl odejít. Dalším z tahounů byl veterán Antonio Pinilla. Tento již 36letý útočný záložník již byl mnohými odepisován, ovšem letos dal všem svým kritikům jasnou odpověď a dokázal, že do starého železa ještě nepatří.

Tak v čem byl vlastně problém? Byla to samozřejmě obranná činnost. Je jasné, že útočné pojetí hry představuje značné rizika, ale bráněné Gimnásticu bylo často skutečně tragické. Za vše to dokazují výkony Aníbala Matellána, od jehož koupě si Tarragona slibovala získání vůdce obrany. Matellán ovšem zcela vyhořel. Hrubé chyby, častá ztráta koncentrace, zbytečné fauly, to vše bylo u zkušeného třicetiletého obránce na denním pořádku.

Tým z Katalánska byl na posledním místě tabulky prakticky celou sezónu, jen na okamžik se mu podařilo předstihnout utrápený Real Sociedad San Sebastian. Přesto se tu a tam Násticu podařilo značně potrápit mnohem silnější celky, v domácím prostředí dokonce získal skalp o titul bojující Sevilly či pohárové Zaragozy. Sezónu pak zakončil symbolicky - V krásném zápase plném šancí a útočného fotbalu podlehl Barceloně 1:5...

Ideální sestava: Bizzarri - Ruz, Matellán, Llera, Mingo - Abel Buades, Cuellar, Campano, Generelo - Pinilla, Portillo.


Ideální sestava sezony 2006/2007: Abbondanzieri - Ramos, Puyol, Ayala, Milito - Poulsen, Zapater - Messi, Milito, Kanouté - Van Nistelrooy.

Ideální sestava 2 sezony 2006/2007: Palop - Alves, Alexis, Albiol, Puerta - Beckham, Ibagaza, Luis García - Eto'o, Villa, Forlán.