PROKLETÉ ATLÉTICO

Když se tým v roce 2002 vrátil zpět mezi elitu začala se psát nová historie. Ovšem trochu jiná, než by si všichni na stadionu Vicente Calderón přáli. Chtěli evropské poháry, chtěli útok na titul, chtěli trofeje. Místo toho však ne a ne se dostat ze středu tabulky...

Do své první sezony v Primera División, 2002/2003, vstoupilo Atlético jako tým lehce pod průměrem. V skončilo na 11. místě. Hodně očekávaná sezona 2003/2004 skončila opět bez úspěchu, Atlético zůstalo na 7.místě, těsně za evropskými poháry. I nadále pokračovala mizérie ambiciózního klubu z hlavního města. Po řadě 11., 10. a nakonec 7.místo opět a znovu zklamalo. Bez účasti v evropských pohárech, bez jediné trofeje. Největším úspěchem zůstalo semifinále Copa del Rey v sezoně 2004/2005. Týmu v pruhovaných dresech nepomohla ani velká podpora fanoušků, ani výměny koučů (Zambrano, Bianchi, Murcía), ani nákupy ve velkém.

Vedení klubu chtělo zlomit neúspěšnou éru v sezoně 2006/2007. Pod kapitánem, reprezentantem a hvězdným útočníkem Fernandem Torresem se začal utvářet nový tým. Podle všeho silnější a sebevědomější. Nově příchozí kouč Javier Aguirre, jenž zaujal vedení klubu během svého angažmá v Osasuně, měl za úkol konečně vynést tým do hvězdných výšin. Atlético si dělalo zálusk na Ligu mistrů. Tak smělé byly plány zbrojícího klubu.

Atlético na posilách rozhodně nešetřilo, přesvědčte se sami: Pernía (Getafe), Zé Castro (Coimbra), Seitaridis, Costinha, Maniche (všichni Dynamo Moskva), Jurado (Real), Aguero (Independente), Mista (Valencia). Tým výrazně (alespoň papírově) posílil, přitom pryč odešly jen dvě výraznější postavy Ariel Ibagaza a Mateja Kežman.

Historie se ale opakovala a Atlético přes veškerou snahu skončilo nakonec na sedmém místě, opět bez evropských pohárů. Navíc přišlo o věneček s Barcelonou, proti které se týmu dařilo víc než komukoli jinému. Na domácím hřišti prohrálo vysoko 0:6! Mohlo být ještě hůř, kdyby Barca proměnila několik dalších slibných šancí...

Přestupová politika po neúspěšné sezoně (kolikáté vlastně?) si naordinovala pořádnou dávku steroidů a přivedla liverpoolského Luise Garcíu, španělský talent z Pamplony Raúla Garcíu, ostrostřelce z Villarrealu Diega Forlána. Krýt záda Leu Francovi by měla nová akvizice z AC Milán Christian Abbiati. Trochu ve stínu hvězdných posil přišli Cléber Santana (Santos) a Diego Silva (Braga). V pořadí další hvězdou by měl být portugalský reprezentant hájící barvy Benfiky – Simao Sambrosa. Atlético zaplatilo za nové posily desítky milionů euro. Náplastí na díry v pokladně by měl být prodej největší hvězdy Ferananda Torrese, který zamířil za 30 milionů do Liverpoolu. Konec v Atléticu zažil také Luciano Galletti, který je již hráčem Olympiakosu Pireus. Nově odchozím hráčem je také záložník Martin Petrov, za sedm milionů euro se stal zaměstnancem Manchesteru City.

Na konec se tedy nabízí otázka: dokáže se konečně Atlético vymanit ze svého prokletí, nebo zůstane průměrným týmem La Ligy i další sezonu? V posledním utkání ve třetím kole Poháru Intertoto Atlético ostudně prohrálo s rumunským týmem Gloria Bistrita. Náhoda nebo znamení?