Prostor Jana Morávka: Hložkovi prospěl odchod do Hoffenheimu. Červ dorůstá na zahraniční angažmá

Česká reprezentace má za sebou úspěšný finiš v Lize národů. Po rozpacích při nástupu Ivana Haška a nepovedeném Euru v Německu, zvládl národní tým závěr roku výborně. Přesto zatím není velký důvod k oslavám a euforii. Více o se o tom rozepíšu v novém díle Prostoru Jana Morávka.

Mise splněna. Česká reprezentace se vrátila do elitní divize Ligy národů, bude ve druhém koši při losu kvalifikace o MS a zajistila si i velkou šanci na případnou účast v baráži. Myslím, že tohle všechno musíme hodnotit velmi pozitivně.

V lidech vždy zůstanou dojmy spíš z posledních týdnů, takže si budou pamatovat především to, jak to národní tým zvládl. I já musím objektivně říct, že výkonnost má zlepšující se tendenci. Poslední dva srazy vypadaly o dost lépe než ty předchozí.

Ještě to není o tom, že bychom měli být unešeni z fotbalu, který reprezentace předvádí, ale je vidět, že se něco mění. Trenéři reagují na podněty. Upustilo se od formace na tři stopery, vsadilo se na hráče s formou. To je za mě rozhodně dobrý směr.

Nesmíme ale propadat euforii. Ano, zvládli jsme Ligu národů. Ale pořád je to soutěž, kterou mnoho zemí nebere příliš vážně. Hodně států si v ní něco zkouší, dost TOP fotbalistů ji vůbec nechce hrát.

Nám ale posloužila výborně. Výrazně jsme si pomohli do budoucna. Pořád ale platí, že klíčová bude kvalifikace mistrovství světa. A ta bude o dost těžší. Stejně tak případná baráž. Los kvalifikace proběhne 13. prosince a když se člověk podívá na složení košů, můžeme z toho vyjít jako favorité, ale také s losem, který bude nad naše síly.

To však předbíhám. Zpátky k aktuální situaci. Kluci si povedeným závěrem určitě zvedli sebevědomí a pochválil bych i trenérský tým, protože změny, které provedl, byly ku prospěchu věci. Líbili se mi Adam Hložek, Lukáš Červ, Václav Jemelka a našel bych i další.

Mužem zápasu byl vyhlášený Hložek. Je na něm znát, že si věří a pravidelně hraje. Velký rozdíl oproti tomu, kdy jezdil na srazy z Leverkusenu. Teď je v daleko lepší formě a projevuje se to na jeho řeči těla. Byl to jeho jeden z nejlepších zápasů v národním týmu a chci věřit tomu, že to pro něj může být odrazový můstek k tomu, aby podobné výkony opakoval.

Kdo se ale proti Gruzii osobně nejvíc líbil mně, byl Červ. Volal jsem po jeho větším zapojení už na jaře před přípravou na Euro v Německu. Nakonec s týmem na turnaj alespoň odjel. Dnes je členem základní sestavy a troufám si tvrdit, že jednou z klíčových postav. Působí pozitivně, hraje agresivně, projevuje emoce. Člověk má občas pocit, že je na hřišti téměř všude. Skvěle zvládá černou práci, vypichuje balony, vykrývá prostory. Vůbec není znát, že to s Gruzií byl jeho teprve šestý zápas v reprezentaci.

Jsem z něho nadšený. Především díky němu se podařilo nahradit Tomáše Součka. Hodně mu s tím pomáhal Alex Král, ale přece jen byl ve vyšším postavení, na což je zvyklý i z klubu. Přišlo mi, že si oba kluci vyhověli a měli jasně dané role, což trochu vázne, když je na hřišti Tomáš. Oba se pak totiž snaží dělat tak trochu všechno, i když to úplně není jejich parketa. Třeba když se Souček pouští do průnikových přihrávek za obranu či lobů jako v Albánii. To jeho silná stránka není. Přednosti má jinde.

Co se týká Červa, nedivil bych se, kdyby o něj po sezoně někdo projevil zájem. Karel Poborský v televizi mluvil o Spartě, ale pro tu už je podle mě pozdě. Červ je dál. Herně i svou hodnotou. Jestli by měl někam odejít, jednoznačně do zahraničí. Tím, jak náročně hraje a jak je mentálně nastavený, by podle mého názoru zvládl roli šestky v Bundeslize.

Dokonce si myslím, že bude pro německé kluby zajímavějším artiklem než Pavel Šulc, který střílí branky. Šulce bude trochu limitovat, že na jeho post chtějí kluby ještě lépe technicky vybaveného hráče. Červ splňuje vše, co si od šestky představují. A samozřejmě bude rozhodovat i představa Plzně o finančním odstupném.

Na západě Čech působí i další příjemné překvapení srazu. Václav Jemelka. Při absenci Ladislava Krejčího, Davida Zimy a Martina Vitíka ukázal, že může kdykoliv naskočit a je spolehlivý. Ve dvojici s Tomášem Holešem působili velmi dobře a vlastně bych neřekl, že je to možná až pátá dostupná varianta za ideálního stavu kádru.

Kromě rozebírání věcí, které jsou už minulostí, bychom se měli dívat především dopředu. Co nás čeká a na čem stále ještě musíme zapracovat. Druhý zápas s Gruzií nám ukázal, že nám dělá potíže hrát v hlubším bloku. V březnu nám to názorně předvedl test s Norskem, na Euru duel s Portugalskem a v úterý byly pasáže, především ve druhém poločase, kdy jsme byli hodně pasivní.

V kvalifikaci i v Lize A nás ale čekají soupeři, kteří budou mít tendence hrát stejně. Mají kvalitu na to, aby nás zatlačili. Musíme zapracovat na tom, abychom jim to tak neusnadnili.

Kdyby měla Gruzie kvalitnější zakončení, mohl z toho být ještě průšvih. Podržel nás výborný Matěj Kovář i branková konstrukce. Ale nepochybuji o tom, že jsou si toho trenéři vědomi a podniknou patřičné kroky, když to udělali i v jiných oblastech.

Snad jen jedinou věc bych jim vytknul. Jedná se o nominaci Matěje Šína. Ve dvou zápasech neodehrál ani minutu a to v situaci, kdy jednadvacítka hraje klíčovou baráž o postup na Euro. Jsem jednoznačně toho názoru, že by byl Šín mnohem platnější v týmu Jana Suchopárka. Nepřišlo mi jako dobrý nápad tahat ho teď nahoru.

Třeba takové Belgii se to samé dost možná vymstilo. Na poslední chvíli povolala do áčka několik opor výběru do 21 let. Ovšem s tím rozdílem, že hráči jako Arthur Vermeeren, Zeno Debast či Arne Engels alespoň odehráli velkou část minut a neproseděli zápasy na lavičce.

Nakonec to Lvíčata v baráži proti Belgii zvládla a je dobře, že se znovu představí na evropském šampionátu. Pro hráče je to jednak skvělá zkušenost, protože se postaví budoucím hvězdám a zároveň na sebe mohou upozornit a zaujmout zahraniční kluby.

Sám si pamatuji, když proti nám na Euru hráli Álvaro Morata, Thiago Alcantara či David de Gea. Člověk z toho měl zážitek, na který dodnes rád vzpomíná.

Když to shrneme, musíme uznat, že možná nehrajeme nejhezčí fotbal a pravděpodobně pro nás bude ohromně složité dosáhnout na malém Euru většího úspěchu. Už ale jen fakt, že Česko znovu nebude chybět na tomto turnaji, je velmi dobrá vizitka.

Snad bych si jen přál, aby se herní stránka začala trochu víc řešit. Abychom se nespokojili s tím, že se postoupilo. V hráčích potenciál máme. Teď musíme dosáhnout toho, aby ho lépe využili.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.