Rajtoral se bál konce kariéry, ale únavový syndrom opět přemohl
Text článku byl v souladu s podmínkami smlouvy s autorem článku, agenturou ČTK, ze systému vymazán.
Text článku byl v souladu s podmínkami smlouvy s autorem článku, agenturou ČTK, ze systému vymazán.
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Komentáře (84)
Přidat komentářako ze sa to prejavuje?
únavou
Taková nikdy nekončící silná opice. Jsi unavený, ale spánek to nevyřeší. Kolikrát ani stejně nemůžeš spát. Kvůli tomu přijdou migrény, poruchy soustředění a obrovské výkyvy nálad. Začne ti selhávat pomalu paměť a když se k tomu přidá fyzická slabost, velmi těžce se dá udržet pozitivní myšlení. Po fyzické stránce jsi schopen pracovat při dobrém dni tak na 60%. Kde jsi dříve vyšel schody do desátého patra, tak teď začneš být silně unavený už ve třetím. Rychleji se unavíš a potřebuješ více času na regeneraci, což ale vzhledem k tomu spánku není prakticky možné. Do pěti let jsi na nějakých 30-35% a stále to klesá.
Lidé co to mají delší dobu končí do dvou let na antidepresivech, do čtyř naprostá většina vyhledává odbornou pomoc u psychologů nebo psychiatrů kvůli stále častějším myšlenkám na sebevraždu. Pokud to má někdo déle než pět let, je to fakt špatné. Je to ohromný nápor na psychiku a jeden ze čtyř to nezvládne do šesti let. Do deseti to jsou dva ze čtyř a ty zbylí ,,dva'' končí v nemocnicích nebo doma připoutáni na lůžku a odkázání na pomoc druhých.
Je důležité udělat vše pro to, aby se z toho člověk nejpozději do 18 měsíců dostal. Už v té době je to ohromný nápor pro tělo i psychiku a čím déle to trvá, tím je vše horší, energie je ještě méně, stejně tak chuť s tím bojovat odchází každým dnem.
Postihuje to stále více a více lidí, ale neví se o tom vůbec nic. Neví se jak to léčit, co je spouštěč a jestli a kdy to nemocného opustí. Záleží na každém člověku jednotlivě a jak se k tomu postaví. Důležité je to nepřijmout a snažit se žít jako dříve, nemoc si nepřipomínat a najít si nové koníčky, přátelé. Musí se zkrátka žít a nenechat se tím porazit. Je to pěkná svině. Před sedmi lety se objevila u mého kamaráda. Má doktorát z psychiatrie a chemie, byl to živel, který když se zrovna nemusel učit, tak někde něco dělal, běhal maratony, lezl po horách a teď je rád, když dojde na záchod bez berlí třeba v chemii by měl problém udělat devítku na základce. Jestli to neporazíš co nejdříve, stále více a více tě to bude připravovat o vše co jsi a kým jsi. Lidem, kteří se z toho třeba po šesti letech vyléčí stejně trvá další dva roky, než se jejich tělo dostane do pořádku a po psychické stránce je to otázka ještě delší doby.
masakr
fuck...
Wow, věděl jsem, že to neni sranda, ale že je to až takhle vážný, to jsem teda netušil
díky za objasnění
A to člověku diagnostikuje obvoďák nebo jak vlastně oficiálně zjistíš, že to máš?
většinou to doprovází jiné zdravotní obtíže, chronické záněty atd.
Ano, dle tohohle. Je to jedna z přednášek na medicíně.
Je hromada doktorů, kteří na tuhle nemoc nevěří a diagnostikovat to nejde, protože to vlastně oficiálně ani nemoc není. Jde o hromady příznaků, při kterých tě pošlou na všemožná vyšetření - hlavy, krve atd. atd. atd. a pokud se neukáže nic a doktoři nevím, přikloní se k tomuhle. Je zarážející, jak moc se to ignoruje a kolik doktorů se tomu vysmívá. Člověk si to vlastně může diagnostikovat sám, pokud se zná. V naprosté většině to postihne lidi, kteří opravdu nejsou zvyklí sedět doma na zadku a nemají důvod najednou začít simulovat. Je to těžké, protože ne každý doktor to přijme, stejně tak i šéf, profesor atd.
úplně mě děsíš. Bo moja je už dva měsíce bledá a furt nemocná a doktoři neví z čeho. Plus unavená. Funguje polovinu dne a pak je v háji.
Tak to jsi dost dobre popsal stav, kterej zazivam..
Hmm, taky je mi to právě dost povědomý...
Tim se prakticky vse vysvetluje
Tak co jsem se tu jednou nebo dvakrát dočetl, tak máš vlastně dvě práce, ne? Se třemi spolužáky se o to už osm měsíců zajímáme a mluvili jsme s dvaceti dlouhodobě nemocnými a dvaceti, kteří se zvládli během pěti až osmnácti měsíci vyléčit. Snažíme se najít nějakou spojitost mezi všemi a z těch čtyřiceti lidí bylo 27 fakt extrémních. Jeli na doraz, v práci třeba byli 10 hodin, z toho hned jeli třeba na dvě hodiny do posilovny, či dělali nějaký a další čtyři hodiny se doma učili kvůli dálkovým maturitám, vysokým, nebo se věnovali dětem, dalšímu sportu atd. Prakticky se nezatavili. Šest z nich byli sportovci, kteří se na delší dobu zranili a místo obvyklého pohybu najednou mohli jen ležet. Když se vyléčili a snažili se začít zase sportovat, objevil se únavový syndrom. Ten zbytek byli normální lidi vedoucí normální, ničím extrémní životy. Ještě jsem nenarazil na nikoho, kdo by měl přes čtyřicet a dostal tu nemoc, spíše se objevuje mezi dvaceti a třiceti lety.
Nevím, jestli ti to někomu pomůže, ale mezi vyléčenými a nemocnými bylo dost rozdílů, co se jejich způsobu léčení týče. Vyléčení jedli v mnohem větší míře brokolici, kořenovou zeleninu, ryby, případně brali rybí tuk v tabletách, pili mnohem více zeleného a černého čaje, stejně tak vody a vyhýbali se minerálkám. Snažili se co nejvíce relaxovat a spojit to s pohybem. Čtyři třeba našli zálibu ve fotografování. Chodili přírodou a fotili. Zkrátka žili, nepoddali se tomu a nemluvili o tom.
Pak jsou tady dva, kteří se uzdravili rekordně rychle a oba dva měli prakticky totožný příběh. Oba dva se vzdali lepku, rybího tuku se jim dostávalo ještě více než ostatním, minerálky si nedávali ani příležitostně, cvičili jogu a oba dva chodili na plasmový generátor. Slyšel jsem už o tom a slyšel jsem na to chválu, ale sám o tom nevím více, než jsem si přečetl na internetu. Kdyby měl někdo zájem, tak ať si o tom více najde a zkusí zjistit, jestli to je v jeho městě. Každopádně už ten lepek, zelený čaj a joga má ohromné účinky na tělo i mysl a když se člověk cítí lépe, mnohem snáze to, dle mého, porazí.
To jsem mel dva roky, pak jsem se rozhodl pro zmenu, sel jsem do Nemecka a mam jednu, ale mozna si sezenu jeste jednu. Kazdopadne ja to vzdycky pripisoval unave z prace, i tu blbou naladu, ze jsem moc nespal. Ale ted to pokracuje dal, ja at spim cokoliv, tak jsem vycerpanej a pak nejsem schopnej vylezt z postele, ja pak treba dalsich 10 hodin lezim, nez musim zase do prace.. Nebo nekdy sejit schody, nemam silu v nohou. Moc tomu nerozumim, porad to pripisuju nezdravemu zivotnimu stylu. Ale posledni dobou uz ani moc nesportuju. A to me spis stve. Blby je, ze me vsechno hodne rychle unavi.
To může být ten přechod z extrému vlastně do nového extrému, tedy změny prostředí, práce, země. Já osobně ti připisuji množství stresu, s kterým si hlava neumí poradit a začne proto omezovat tělo, aby se člověk ,,uklidnil'' a zpomalil, ale nemám to absolutně jak dokázat. Každopádně to za návštěvu doktora stojí. Lepší je vědět na čem jsem a začít s tím co nejdříve bojovat, než to nechat dojít do stádia, kdy je ten boj už opravdu těžký. Může jít třeba ''jen'' o štítnou žlázu. Každopádně ta úprava stravy a pití dělá zázraky. Stačí dva tři týdny a už ti ta brokolice, čaje atd. nebudou vůbec vadit, naopak ti začnou chutnat.
http://finance.idnes.cz/jak-predejit-vyhoreni-0uu-/podnikani.aspx?c=A141210_152805_podnikani_zuk#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
Hm, a Rajtoralovi se to ještě k tomu vrátilo, ten z toho musel být těžce v prdeli.
Jeden člověk, který to měl a s kterým jsem mluvil, prodělal v patnácti rakovinu, byl na tom fakt špatně a podstoupil rizikovou operaci za vteřinu dvanáct. Bylo to buď nedělat nic a on umře nebo to zkusit s tím, že zemře při operaci na nějakých 70%. Bojoval s tou rakovinou přes rok a ve dvaceti se u něj objevil únavový syndrom. Má jej tři roky a vykazuje horší psychické výsledky, než při té rakovině. Sám to označuje za horší, než byla rakovina. Únavový syndrom ti dává naději každý den a každý den ti jí zase vezme. Pln sil si vyrazíš na procházku a za deset minut si musíš sednout na obrubník, protože už nemůžeš. A takhle každý den, zase a zase. Pro hlavu je to hrozné a z toho co jsem se dočetl, tak Rajtoral to hned poprvé dost rychle vyléčil. Pro něj to bylo jako mít chřipku. Určitě jej to omezovalo a bylo to nepříjemné, ale nedošel do stádia, kde už by to bylo opravdu těžké, takže když se mu to vrátilo, nemělo to být pro něj tak těžké, ale rozhodně jej to nepotěšilo, to je jasné. Držím mu palce, aby to bylo vážně pryč a jen to v něm nedřímalo.
Jak to tak čtu, tak od října pociťuju něco podobného . . . .
No vidíš, Bola vám všem zachránil život.
tak ja si to u sebe myslim uz dlouho, ale zatim jsem se neodvazil jit k doktoru..
taky mám někdy unávový syndrom, někdy se mi nechce vylezt z postele ale stejně musím
nemusis
já únavový syndrom nemám, prostě jsem línej jako prase
http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTf_eJphzUnS56DoormeEqTmhxPlXuOjeapjIzp9OiwKlUScYdw&t=1
to je jako s tou knihou Konec prokrastinace, chtěl jsem si jí přečíst, ale pak jsem to odložil
Je to borec, sympaťák a výborný týmový hráč k tomu
Poslední sympatický hráč v kádru Plzně... Možná ještě plus Horvy a Pavlík...
Hořava, Tecl
+Roman
+Vlastimil
toho neznám ale Hubna je frajer...
Nedávno byly Sport na Nově, reportáž o mači Jabko - Plzeň a na obrazovce za Hrdličkou Hubník, naprosto šílená fotka s plnovousem. Říkám mladý - kolik myslíš, že tomuhle borcovi je roků? A mladá prej - no tak tady vypadá na padesát, ale to mu asi nebude, když hraje fotbal. Řikám - je mu 29 a mladá se málem pomočila smíchy.
no a? Jak to spolu souvisí?
Nijak. Jen historka na přilepšenou.
No nevím, jestli mu to zrovna přilepšilo
Prdel
Historka na přilepšenou, že v 29 vypadá o 20 let starší, to bylo smyslem 
nějak, jen že mladá je blbá
ako pekne vysvetlene. ale samovrazdy kvoli tomu ze menej vladzem?to aj predkovia ked klesla vykonnost sa zabijali?uz vidim ak dakto ma miliony a nevladze ako sa zabija. moderna doba depresie a nove diagnozy namiesto ist do lesa popit poopekat obehovat cvokarov to je teraz moderne. v usa kto nema psychologa je divny a outsider.namiesto vecneho zistovania co vam je skuste ist do lesa vypit pobehat poopekat.
Urcite je ten les dobrej napad, ale většinou ty lidi už moc nesnesou ani vetsi komtakt se svetem.
v USA k psychologovi, na Slovensku do lesa
Muj nejoblibenejsi hrac v Plzni.
http://fotbal.idnes.cz/foto.aspx?c=A141201_170315_fotbal_pes&foto=TOF5723b7_191610_804933.jpg
Mešanović
to snad ne... 
...teda spíš Chramostu
psychika je svina...snad bude uz dobrej...
Teď bude mít půlka Eurofotbalu pocit, že má únavový syndrom taky
neasi
99% z nich (z nás) jsou jen líný prasata a z toho zbytku bude mít 99% něco jinýho, než zrovna tenhle syndrom
To je dobrý důvod pro nemocenskou
Možná k tomu klapnou i nějaké vycházky od doktora 
Na to ti stačí deprese - až půl roku doma a neomezený vycházky...
Sranda no, nevim jestli bys zrovna něco takového chtěl mít :)
Tohle je fakt svinstvo ...Muj kamarad tohle měl ,prestal kvuli tomu hrat fotbal a nakonec mu selhalo srdce pri blby chripce ...
A na vině byl tenhle debilni syndrom ...
Tak mě taky "selhalo srdce" a doteď neví doktoři proč.
Jak selhalo? Co se ti stalo? Infarkt?
jo infarkt.
Selhala mi jen půlka. Jsem ještě sám dojel do nemocnice 
Každopádně se zdravím si nezahrávej. Měl jsem ho ve 25 a doktoři ze mě dost byli v háji.
A umřel jsi?
ano
Domnívám se, že ne.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele