Recenze knihy Fotbalové devadesátky

Pro čtenáře (potažmo samozřejmě i čtenářky), kteří si fotbalové dění v první porevoluční dekádě dobře pamatují, měla být tahle kniha takovým pěkným dárečkem. A naopak těm, kterým jména jako Petr Mach, Boris Korbel, Dragiša Binič, Pavlín Jirků či Lubomír Hrstka už nic neříkají, měla pomoct rozšířit si obzory. Protože 90. léta 20. století byla dobou, kdy bylo v ČR (nejen) po fotbalové stránce možné cokoli.

Bývá zvykem, že alespoň v jednom odstavci se dozvíme něco o autorovi. V tomto případě to neplatí. Určitě nelze podezřívat Štěpána Filípka z toho, že by sám sebe považoval za celebritu natolik proslulou, že nepotřebuje jakékoli představování. A ani jej nemůžeme podezřívat, že by z nějakého důvodu nemohl knihu Fotbalové devadesátky vydat přesně podle svých představ, tudíž by s ní nechtěl být přespříliš spojován (ve filmovém světě se v takových situacích dříve místo vlastního jména užíval pseudonym Alan Smithee). Vždyť na titulní straně nechybí jeho jméno spolu s názvem a s fotkou, na které Karel Poborský provádí ve čtvrtfinále EURA 96 proti Portugalsku svůj geniální lob. Ikoničtější moment spojený s českým fotbalem by se v dané dekádě sotva našel, jelikož tahle trefa byla zvolena nejkrásnějším gólem po sólové akci, a to v celé historii evropských šampionátů! Spolehlivě tedy navnadí ke čtení, ačkoli očekávání poněkud zmrazí celkový rozsah, neboť narvat takhle pestrých deset roků do 250 stran, to jaksi od prvopočátku tušíme, že snad ani nejde.

Úvodní pětina této publikace patří pokecu Hosta Siegla, tedy sparťanské ikony, se slávistickým srdcařem Vladimírem Šmicerem. Proberou podstatné, byť tedy už bezmála třicet roků staré záležitosti, neodpustí si několik vtípků a zamíří na místa, která tehdy byla spjatá s tím či oním klubem (restaurace U Růžového sadu a dnešní hotel Mama Shelter Prague, neboli tehdejší Parkhotel). K tomu dojde na retro dotazníček, tj. na otázky týkající se jejich oblíbeného devadesátkového televizního pořadu, největšího baviče v šatně, případně nejvíc neoblíbeného protihráče při derby. Pár odstavců bude věnováno památné výhře 1:0 nad Barcelonou v nultém ročníku Champions League, k čemuž budou mít, co říct i přímí účastníci.

Právě rozhovory měly být největší předností knihy. I proto, že umožňují zpovídaným se na dané události podívat s odstupem. Šmicerovi a Sieglovi, kteří se mimochodem pyšní vskutku unikátní sbírkou po zápasech vyměněných dresů, do rozmluvy autor podle všeho příliš nezasahoval. Jinak sám vedl rozhovory s Jurajem Venglošem, jehož otec Jozef se spolu s Václavem Ježkem coby trenér podepsal pod velké úspěchy ještě československé reprezentace, včetně posledního velkého společného šampionátu v Itálii. Zároveň se stali vzorem pro řadu následovníků, z nichž Ivana Haška a Vítězslava Lavičku nevyjímaje. Slovo dostanou také Ivo Knoflíček a Luboš Kubík, kteří v roce 1988 utekli do zahraničí a k jejichž cause se autor víckrát vrací. Opojený mocí už zřejmě není někdejší sparťanský boss Petr Mach. A takový Vlastimil Petržela si taky zažil nevšední věci.

To platí rovněž pro Tomáše "Bombera" Skuhravého, ovšem dvojnásob pro Petra Pelikána, jenž se z majitele děčínského klubu, kde svého času zaměstnával jako trenéra legendárního Josefa Masopusta, proměnil v italského pašeráka drog. Evžen Amler nebyl namočený do skandálu kolem rozhodčích (kde se veřejnost poprvé seznámila se jménem Roman Berbr) - tuto profesi zastával svědomitě, díky čemuž se mohl podívat na mistrovství světa jak do Francie, tak do Japonska a Jižní Koreje. Později se začal věnovat vědecké činnosti. Každopádně zlatým hřebem mělo být povídání se stříbrným trenérem Dušanem Uhrinem, jenž před sedmadvaceti rokama navzdory všeobecným předpokladům dotáhnul svůj podceňovaný výběr až do finále ve Wembley proti Německu...

Všechno probíhá v podstatě ukázkově, dokud nepřijde poslední otázka, jakou bychom čekali spíše někde v polovině rozhovoru. Pro Štěpána Filípka totiž devadesátky nekončí rokem 1999, potažmo 2000, nýbrž 1996! Jen letmo se otře o Pohár konfederací FIFA v Rijádu v roce 1997, kde se český tým pod Uhrinovým vedením střetl s Brazílií a v konečném účtování bral třetí příčku. Neřeší se úspěšné tažení Sparty Ligou mistrů v sezoně 99/00, ani nedostane prostor stoprocentní kvalifikace na potom bohužel nepovedené EURO 2000. Větší pozornost by si bývala zasloužila i jízda sešívaných do semifinále Poháru UEFA v ročníku 95/96. Vlastně taky to slavné ME se dalo rozebrat podrobněji. Třeba v souvislosti s tím, že se vicemistři rozutekli na prestižní fotbalové adresy - Manchester United, Lazio Řím, Atlético Madrid, Racing Lens, ... Takhle musíme být rádi alespoň za glosy Vernera Ličky, jenž byl tehdy asistentem hlavního kouče a jenž ke každému z dvaadvaceti borců řekne několik vět. I v domácí lize by se bývaly našly momenty hodné zaznamenání. Jenže autor se holt rozhodnul, že si vezme za vzor seriál Devadesátky a investigativní novináře á la Jaroslav Kmenta, Josef Klíma nebo Janek Kroupa, což je na jednu stranu záslužné, jenže na tu druhou rozpačité.

Takže se řeší František Chvalovský a jeho únos, dále Jan Gottvald, Petr Mach, Jaroslav Starka (bez zátahu na dálnici, ke kterému sice došlo až v novém století, nicméně do jeho příběhu prostě patří), Miroslav Švarc, Miroslav Pelta, Tomáš Pitr, ovšem ve stručnosti dojde i na ty úplně nejtěžší váhy, totiž na Radovana Krejčíře a Františka Mrázka. Začleněny proto budou kapitoly "Horké léto 95" a "Temné stíny", kterou kniha náhle končí!?! Přitom se v nich do značné míry pouze rekapitulují aféry, o kterých jsme se dozvěděli na předchozích stránkách. Zakončit monografii o fotbalových devadesátkách právě tímto způsobem jest přinejmenším podivné a krajně neobvyklé. Až si leckteří jistě položí otázku, co tím vším chtěl vlastně "básník" říci. Přece díky tomu, že se chci věnovat jedné dekádě, můžu postupovat krásně chronologicky, což mě zajistí jednak přehlednost, a jednak čtenáře (potažmo samozřejmě i čtenářky) neustále udržuju v očekávání. Ve smyslu, že vědí, že v roce 1996 se dočkají EURA, v roce 1997 Poháru konfederací, ... A nejrůznějším causám můžu věnovat celou samostatnou pasáž. Jasně, Fotbalové devadesátky obsahují i tak dost zajímavých informací - zvláště potěšující je pasáž o velkém fotbale v malých obcích (Blšany, Drnovice, Lázně Bohdaneč, ...) - nicméně jejich uspořádání a nekompletnost věru nepotěší.