Říjnová Premier League v kostce

První tři měsíce Premier League utekly jako voda. Říjnem nejpřesvědčivěji "proplaval" Arsenal, který dokázal vyhrát všechny zápasy a dohnal Manchester City na čele tabulky. Senzační výkony i výsledky má také Leicester, jenž pod vedením dua Mahrez - Vardy dvojici na špičce zdatně sekunduje. V mizerných výkonech naopak pokračuje obhájce titulu.

Od začátku letošní sezóny anglické nejvyšší soutěže vám Eurofotbal přináší novou rubriku s názvem Premier League v kostce, která má za úkol shrnout v pokud možno stravitelné formě uplynulý víkend. Jako bonus k pravidelným článkům po každém kole jsem však, stejně jako minulý měsíc, připravili i souhrn za celé září, který se ohlíží za uplynulými koly anglické soutěže trošku analytičtějšíma očima.

Chybět samozřejmě nemůže ideální sestava měsíce, kterou rozeberu ještě o něco podrobněji než po jednotlivých víkendech. Nejvíce zástupců má suverénní Arsenal, který vyhrál všechny čtyř říjnové zápasy. Dalším fenoménem uplynulých dní je Leicester a jeho kanonýr Jamie Vardy, jenž skóroval už osmkrát v řadě a obhájil účast v ideální jedenáctce měsíce. Totéž se podařilo dalšímu objevu Odionu Ighalovi.

Další kategorie - Piedestal měsíce října - nabídne naopak stručněji než po jednotlivých týdnech pohled do toho úplně nejzajímavějšího. Gól a zákrok měsíce doplní zklamání měsíce a také hráč a manažer měsíce.

Hlavní součástí měsíčních kostek však bude podrobnější náhled do nejprobíranějších problematik, které předchozích jednatřicet dní definovaly. Opět se nevyhneme krátkému zamyšlení nad situací Chelsea a především jejího manažera Josého Mourinha. Svůj díl si zaslouží i nový šéf Liverpoolu Jürgen Klopp a rysy jeho strategie, které se pozvolna promítají do hry Reds. Nakonec se zaměřím na Bournemouth, který se v zápasech snaží dominovat, ale na jeho výsledky to má spíše negativní vliv.


Patnácté místo v tabulce, čtrnáct bodů ztráta na čelo, čtvrtá nejhorší obrana v Premier League... výčet před sezónou nemyslitelných statistik mistrovské Chelsea už vlastně ani nepřekvapuje. Blues vstoupili do sezóny nejhůř za čtvrt století a posunuli se na čelo tabulky nejslabších obhájců v historii soutěže. José Mourinho je médii odejit prakticky po každém zápase už měsíc. Kam až tahle krize povede?

Nejprve ztratím pár slov o situaci portugalského kouče. Ono to totiž vypadá, že jeho odchod si "přejí" skutečně pouze anglická média a pár zanedbatelných jedinců mezi fanoušky. Právě oni jsou obrovskou Mourinhovou oporou, což zcela vygradovalo ve středečním utkání proti Dynamu Kyjev. Po vítězném gólu Williana spustilo všech 40 tisíc příznivců Blues opakované "José Mourinho, José Mourinho" a sám mnohdy egoistický kouč neskrýval dojetí.

Právě fanoušci jsou při leckterých manažerských popravách tou poslední instancí, která vypískáním či jiným veřejným vyjádřením nesouhlasu setne svému kouči hlavu. Taková reakce, kterou při středečním utkání vyjádřily ochozy Stamford Bridge, by de facto znemožnila Abramovičovi Mourinhovo odvolání - a to i kdyby chtěl. Jenže hlavu dvojnásobného vítěze Ligy mistrů podle všeho nechce ani vedení Blues. Chelsea se mohla Mourinha snadno zbavit a ještě za to inkasovat tučnou odměnu. Nabídku Monaka ale s díky odmítlo. Portugalec má zkrátka obrovskou podporu ze všech důležitých stran. A že si "Special One" z médií hlavu nedělá, prokázal už několikrát.

Nicméně zpátky na zem, protože na důvěře fanoušků a vedení se však úspěch postavit nedá. Mourinho se nyní může cítit o dost lépe, ale pokud bude Chelsea v okolí patnácté příčky i před Vánoci, nedovedu si představit, že by na lavičce setrval i přes svátky. Musí zkrátka začít vyhrávat. Mentální posun by mohl přinést zmíněný duel s Kyjevem, který Blues zvládli i přesto, že ztratili vedení. Něco podobného bylo v dosavadním průběhu sezóny nemyslitelné, a právě zvýšené sebevědomí se zdá být klíčem ke zvratu v dění.

Ten by mohl přijít už v sobotu na hřišti Stoke City, kde se budou hráči Chelsea za svého kouče prát doslova. Mourinho totiž kvůli hádkám s rozhodčím Mossem o tento duel přijde a nesmí být ani na stadionu. Po návštěvě Britannia Stadium čeká Londýňany domácí zápas s Norwichem, derby na Tottenhamu a další domácí klání s Bournemouthem. Zisk sedmi bodů je absolutní nutnost - ke zlomu musí Chelsea vyhrát aspoň tři ze čtyř klání.

Skutečnost, že Chelsea strádala na všech frontách bez ohledu na hráčské posty, je nasnadě, že problém není jen individuální povahy. Přesto však můžeme ukázat prstem na tři fotbalisty, kteří loni hráli klíčovou roli. Eden Hazard je od léta absolutně bez formy, navíc chvílemi na svůj tým "kašle" i z hlediska bojovnosti. Nemanja Matić pak vypadá jako duch loňského kolosu, jako kdyby někdo absolutně zlomil jeho sebevědomí a silnou psychiku. Cesc Fábregas takhle labilní není, ale týmu zoufale schází jeho gólové přihrávky a klíčové pasy vůbec.

Tyto tři osobnosti musí Mourinha podržet nejvíc, ukázat to nejlepší ze svých schopností a potvrdit, že kromě vedení a fanoušků stojí za koučem také vlastní hráči. Vždyť veškeré pomluvy a spekulace médií se nejrázněji vyvracejí přímo na hrací ploše...


Necelý měsíc je na lavičce Liverpoolu Jürgen Klopp a už nyní můžu říct, že se mi "jeho noví Reds" skutečně zamlouvají. Vrchol byl k vidění na Stamford Bridge, kde Kloppova parta obhájce titulu většinu utkání nepustila ke slovu - a nutno říct, že tomu tak bylo díky strategii, jíž týmu vštípil německý trenér.

"Normal One", jak se neotřele nazval na první tiskové konferenci, se vedle nakažlivého optimismu a pozitivního přístupu vyznačuje především tím, že své hráče nutí do aktivního presinku. Právě v utkání proti Chelsea byl tento rys nejmarkantnější - mezi 10. a 45. minutou si londýnští fotbalisté nebyli schopni vyvinout jakýkoli tlak, jelikož se na ně při každém zpracování jako vosy přilepili minimálně dva hráči v červeném, což dříve nebo později resultovalo jako ztráta.

Výsledkem této snahy byl gól do šatny Philippa Coutinha, jenž se nakonec ukázal jako klíčový. Viditelné bylo i to, že po změně stran fotbalisté Liverpoolu nebyli schopni takto aktivní presink udržet v tak dokonalém vyobrazení. Chelsea totiž z pasivního pojetí přepnula do aktivnějšího režimu a na tento "vyšší level" ještě Klopp své hráče nachystat nestačil.

Máme se však rozhodně na co těšit; Liverpool rozhodně nemá o moc slabší kádr, jako měla v době Kloppova nástupu Borussia Dortmund, a ta ve své nejlepší formě téměř vládla Evropě. Kloppovi by podle mě mohly stačit dvě přestupové období, hráči navíc pod sympatickým manažerem mohou ještě vyrůst.

Velkým pozitivem je i skutečnost, že nový šéf Anfield Road při svých začátcích nezapomíná na to nejdůležitější - zabezpečenou obranu. Martin Škrtel a spol. náhle působí ještě jistěji, ze sestavy navíc definitivně vypadl slabý Lovren. Z šesti zápasů pod Kloppem tak Liverpool udržel tři čistá konta, což je dokonalý základ k budoucí práci na kvalitnější ofenzivě. Tam má totiž tým stále viditelné rezervy.


Napovídalo tomu už předsezónní chování Eddieho Howea na přestupovém trhu. Už jen fakt, že v létě nepřišel žádný defenzivní záložník, naopak byla ještě výrazněji posílena už tak dost silná útočná řada. Bournemouth pod vedením mladého a ambiciózního kouče ani v prvních zápasech Premier League nehodlal upustit od své aktivní taktiky, která až příliš spoléhá na ofenzivu, zatímco vzadu zůstávají vrátka pootevřená.

Úplný úvod Cherries docela vyšel, až v říjnu se konečně projevila nezkušenost a naivita manažerského týmu, jenž především v zápasech s Manchesterem City a Tottenhamem absolutně selhal. Nováčci Premier League musí spoléhat v první řadě na zabezpečenou obranu, což Bournemouth zkrátka a dobře odmítl. Proti Citizens proto hosté drželi míč neskutečných 53 procent času. A dostali pět gólů.

Nutno dodat, že bez jistoty v bráně se vyhrává těžko - a Bournemouth má ve svém týmu cokoli, jen ne stabilního gólmana. Adam Federici ve zmíněném duelu na Etihad zavinil dva góly, naproti tomu Artur Boruc daroval šílenou minelou bod Watfordu a proti Tottenhamu (1:5, stejně jako s Man City) měl prsty hned ve třech (!) gólech Spurs.

Zpátky ale k jadérku věci. Bournemouth hraje v Premier League nesmírně sympaticky, na jejich fotbal se pěkně kouká - jenže elitní anglická soutěž je krutá a slabší týmy se jen málokdy udrží bez toho, aby hráli se zabezpečenou obranou. Obzvlášť, když se jim zraní dva nejlepší hráči Callum Wilson s Maxem Gradelem.

Bournemouth má v oblibě mít otěže zápasu v ruce - míč na kopačkách má průměrně 51,3 procent času, čímž drží osmé místo mezi všemi celky Premier League. Podobně nahoře je ale i ve statistikách ztrátovosti: Jen dva týmy mají vyšší průměr neúspěšných doteků s balónem a jen pět celků víc míčů ztratilo. Vzniká z toho pak logický rys většiny zápasů Cherries, kteří naivní hrou umožňují zkušenějším soupeřům šance z protiútoků. Právě v těchto situacích by přitom týmy střihu Bournemouthu měly nejvíc těžit - jenže Howeovi borci nedali z brejku zatím ani jeden gól.

Otázkou nicméně zůstává, zda je Bournemouth vůbec schopen svoji hru změnit. Po dvou debaklech totiž nastoupil k malému derby se Southamptonem s notně pozměněnou taktikou, o poznání víc se jeho hráči v prvním poločase soustředili na bránění - a výsledek? Nulová ofenziva a dvě inkasované branky. Naopak po změně stran už to byl opět ten "starý" Bournemouth, který nakonec přehrál soupeře v držení míče s 55 procenty a ve druhé půlce mu vlastně nedal čuchnout. Pokud by dokázali při této hře vyvinout vyšší koncentraci na pevně zabezpečenou defenzivu, mohlo by to přinést úspěch.


O všech kategoriích se píše v "týdenních" kostkách, popř. výše/níže v tomto článku, zde tedy jen heslovitě.

---

Hráč měsíce: Mesut Özil

Manažer měsíce: Claudio Ranieri

Gól měsíce: Jeremain Lens (Sunderland - West Ham 2:2; 3. října 2015)

Zákrok měsíce: Hugo Lloris (Swansea - Tottenham 2:2; 4. října 2015)

Zklamání měsíce: Artur Boruc




Za výslednou grafickou úpravu sestavy děkuji Lukáši Recovi.

Do sestavy měsíce se počítají i výkony ze zápasů hraných 1. a 2. listopadu.

---

Petr Čech: Arsenal a Petr Čech - tohle spojení v letošní sezóně funguje (až na výjimku s West Hamem) fantasticky. Říjen vyšel českému brankáři naprosto dokonale, Gunners i díky němu udrželi tři čistá konta a získali maximální počet dvanácti bodů. Skvělé výkony předvedl Čech především v utkání s Manchesterem United (3:0) a Evertonem (2:1), v nichž dohromady vychytal devět pokusů z kopaček soupeře.

Hector Bellerín: Jeden inkasovaný gól ze čtyř zápasů, to je skvostná vizitka pro každého obránce. Hector Bellerín patří v letošní sezóně k nejlepším krajním bekům Premier League a minulý měsíc hrál výborně. Perfektní výkon předvedl v duelu s Watfordem, kdy kromě obranných povinností skvěle podporoval i útok. Teprve v zápase se Swansea měl potíže s rychlým Monterem; vykoupil se ale dokonalým zákrokem při stoprocentní šanci Gomise.

Laurent Koscielny: Platí pro něj totéž co pro Bellerína, přičemž zásluhu na nepropustné obraně má možná ještě větší. Koscielny je neuvěřitelně konzistentní - vzadu nechybuje a je permanentním nebezpečím i ve vápně soupeře. V zápase s Man Utd chyběl, ale zbylá tři klání byl fantastický. Watford spolu s kolegy nepustil prakticky k ničemu, naopak Everton a Swansea pomohl pokořit vstřelenou brankou.

Chris Smalling: Nejlepší stoper dosavadního průběhu sezóny? Pravděpodobně. Chris "Michael" Smalling od začátku srpna prakticky ještě neměl špatný den. Jeho výkony jsou neochvějně skvělé, drží si neobyčejně vysokou úroveň a v takticky svázaných zápasech Manchesteru United bývá mnohdy i nejnebezpečnějším hráčem v ofenzivě. Tři čistá konta jsou z velké části jeho práce, jedinou říjnovou výhru proti Evertonu navíc pomohl zajistit asistencí u vítězné branky.

Philipp Wollscheid: Defenziva Stoke City, to je především gólman Jack Butland. V říjnu ale fungovala perfektně celá obrana, v čele s Glenem Johnsonem a stoperem Phillipem Wollscheidem. Ten jako jediný střední zadák odehrál všechna čtyři klání a stabilními výkony se výrazně přičinil o tři čistá konta. Především v utkáních na hřištích Aston Villy a Swansea spolu s ostatními nedovolil soupeři prakticky nic.

Marcos Rojo: Zranění Luka Shawa mělo být pro Manchester United klíčovou ztrátou - Marcos Rojo však vlétl do základní sestavy jako uragán a předvádí výtečné výkony. Tři říjnové starty = tři čistá konta; Rojo navíc neustále z levé strany podporuje útok a třeba v utkání s Evertonem skvělým centrem nahrál na jeden z gólů. Platí pro něj to, co pro Smallinga - argentinský zadák patří díky výpadům po lajně - a při slabé formě ofenzivních hráčů Red Devils - k tomu nebezpečnějšímu i z hlediska útoku.

Hráč měsíce Mesut Özil: Říjen neodehrál nikde v lepší formě než právě německý středopolař patřící do týmu Arséna Wengera. Mesut Özil odehrál všechny čtyři zápasy v naprosto stabilní a výtečné formě, vždyť ve všech zápasech měl prsty minimálně v jedné brance. Celkem si během října připsal jeden gól a šest asistencí. Svým spoluhráčům navíc během této doby nachystal hned 18 (!) brankových příležitost, za což si cenu pro hráče měsíce vysloužil i od serveru WhoScored.com (průměrná známka: 8.39).

Moussa Dembélé: Do základní sestavy Tottenhamu se dostal až v utkání proti Liverpoolu; první říjnový zápas sledoval téměř celý z lavičky náhradníků. Suspendace Erika Diera mu však otevřela cestu o Dembélé hned první zápas ovládl hřiště. V dalších dvou kláních se z pozice středního záložníka posunul na podhrot a zářil rovněž. Bournemouthu i Aston Ville vstřelil gól a především onom utkání proti Villans sehrál klíčovou roli Spurs při výhře 3:1.

Kevin De Bruyne: Tak tenhle nákup se Manuelu Pellegrinimu povedl na výbornou. Zranění Davida Silvy Manchester City příliš trápit nemusí - do svých řad totiž získal belgického zrzka Kevina De Bruyneho. Nejlepší výkon předvedl někdejší hráč Chelsea či Wolfsburgu proti Newcastlu, kdy byl naprosto k nezastavení a kromě gólu ještě na dva přihrál. Asistenci si připsal i v zápasech proti Bournemouthu a Norwichi.

Jamie Vardy: Fenomén letošní sezóny nese jméno Jamie Vardy. Útočník Leicesteru se i v říjnu rozhodl pokořit každého soupeře, který se mu postaví do cesty, a svoji střeleckou šňůru natáhl už na osm zápasů. Celkem se minulý měsíc trefil pětkrát a jasně vládne tabulce střelců. Není proto divu, že svoji zářijovou nominaci, kdy byl navíc vyhlášen hráčem měsíce, zopakoval i v říjnu.

Odion Ighalo: Kromě Vardyho si účast v sestavě měsíce zopakoval i útočník Watfordu Odion Ighalo. Stejně jako v září si vybral jeden hluchý zápas, zbylé tři ale táhl Hornets za úspěchem. Nigerijský útočník měl prsty ve všech brankách svého celku, když tři nastřílel a zbylé dvě svým spoluhráčům připravil. Celkem už má na svém kontě sedm gólů a v tabulce střelců má před sebou jen fenomenálního forvarda Foxes.

---

To nejlepší ze světa Premier League, včetně odkazů na články, naleznete i na naší Facebookové stránce. Staňte se fanoušky a žádná zajímavost z anglického fotbalu už vám neunikne!