Rozhovor s Jaromírem Bosákem

Mezi příletem z mistrovství Evropy ve Francii a odletem na olympijské hry do brazilského Rio de Janeira se nám povedlo pořídit jeden exkluzivní rozhovor, poskytl nám ho oblíbený fotbalový komentátor Jaromír Bosák.

Eurofotbal.cz: Od mistrovství světa ve Francii v roce 1998 píšete po každém šampionátu deník, ve kterém popisujete svoje zážitky z pobytu v té které zemi. Teď vychází Francouzský deník a někde jsem četl, že by mohl být poslední. Co je na tom pravdy?
JAROMÍR BOSÁK: To záleží na tom, jestli ještě budu jezdit za fotbalem po světě. Já jsem člověk, který neplánuje moc dopředu, takže co já vím, co bude za dva roky. Ale pokud bych do Ruska jel a byl zájem ze strany nakladatelství, tak bych další napsal. Už jenom proto, že to bude Rusko, tak si myslím, že by to bylo hodně zajímavé. Ani ne tak ten fotbal, jako všechny ty věci okolo. (smích)

Eurofotbal.cz: Tak on by i případný Katarský deník byl hodně zajímavý ...
JAROMÍR BOSÁK: Tam je otázka, jestli to v Kataru vůbec bude, protože se objevují hlasy, že jim to nakonec stejně vezmou. Protože se během toho hlasování opravdu uplácelo. Takže je možné, že se to nakonec bude hrát někde jinde.

Eurofotbal.cz: Deníky píšete od roku 1998, ale už předtím jste byl jako komentátor na dvou turnajích. Na kterých ze všech nejraději vzpomínáte? Ať už z hlediska předváděné hry nebo nějakých vašich osobních zážitků?
JAROMÍR BOSÁK: Mně se strašně dobře vzpomíná na Ameriku, protože to byl první turnaj a byl jsem tam poprvé, tak jsem si to užil. I proto, že jsme tam pak zůstali a ještě jsme tři neděle jezdili po Americe. A pak musím říct Portugalsko, vzhledem k úspěchu českého týmu. Protože ta euforie všech diváků byla obrovská a člověk to cítil. Takže to bylo strašně příjemné. A pak ještě po stránce organizační a zvládnutí všeho okolo Německo 2006. Tam se prostě ukázalo, že Němci to mají pünktlich-přesně, a když jste novinář, tak vám to extrémně vyhovuje.

Eurofotbal.cz: A na který turnaj naopak nevzpomínáte moc rád?
JAROMÍR BOSÁK: Já bych neřekl, že na některý vzpomínám nerad. Ale samozřejmě na spoustě těch turnajů se objevují nedostatky, které vám jako novináři komplikují život. Ať už při přesunech nebo při práci jako takové, což bylo hodně patrné třeba na Ukrajině. A ne úplně jednoduché to bylo i v Brazílii. Hlavně po té organizačně-technické stránce.

Eurofotbal.cz: Můžete být v případě Brazílie konkrétnější?
JAROMÍR BOSÁK: V té Brazílii to bylo složité. Bylo to profesně nejhorší, co jsem zažil. Protože jsem dělal redaktora, musel jsem si napsat scénáře těch věcí, které se pak musí sestříhat a namluvit. Spočítali jsme podle stopáží, že jsme tam natočili dva celovečeráky. A k tomu musíte ještě komentovat. A nemáte ani žádného produkčního, takže všechno řešíte vy. A že těch problémů bylo. To se kolikrát stane, že dorazíte na stadion minutu před tím, než máte komentovat. Takže nevíte, jaká je sestava, protože jste se do té doby hádal s techniky, kteří nebyli schopní vám zapojit skříňku a nebyli schopní doladit spojení. Takže máte tep 240, jste brunátný a utahaný, protože jste ten den přiletěli a vstávali jste ve tři ráno. A je večer, když už máte zavřené oči, protože ta víčka jsou těžká a divák čeká, že tam přijde vysmátý, navoněný a odpočatý frajer. Takže někdy je to strašně složité a v tomhle byla Brazílie opravdu extrém.

Eurofotbal.cz: A jak to třeba bylo s letenkami, když jste se pohyboval mezi Riem a Salvadorem dalšími městy?
JAROMÍR BOSÁK: Ty letenky byly koupené dopředu, ale spousta věcí se řešila přímo na místě. Protože ten spoj třeba neletěl a vy se musíte někam dostat a nějak to vyřídit s lidmi, kteří neumějí anglicky. To bylo hodně složité a hodně vyčerpávající. To komentování potom, to je prostě práce, na kterou jsem zvyklý, ale všechny ty věci okolo ... Když zjistíte, že to komentování je až sedmé v řadě, protože předtím musíte vyřešit spoustu věcí, tam to fakt bylo strašidelné.

Eurofotbal.cz: Píšete vlastně nejen deníky. Je to tři roky zpátky, co vyšla vaše memoárová knížka Životní mač ...
JAROMÍR BOSÁK: To bylo tak, že přišel kolega z Lidových novin, přinesl s sebou otázky a já jsem mu na ně dlóóóuze odpovídal a on to potom přetvořil. Takže ne, že by to napadlo mě, protože já nejsem tak pyšný, že bych vydával nějakou knížku o sobě. To si myslím, že jsou tady daleko důležitější lidi. Ale myslím, že se to nakonec docela chytlo, protože se to prodalo a jsem rád, že to nebyl propadák.

Eurofotbal.cz: Tak to vysvětluje, proč tam kupříkladu úplně chybí jakákoliv zmínka o vašem namlouvání komentáře k počítačové hře FIFA. Jak přesně tahle činnost probíhá?
JAROMÍR BOSÁK: Normálně mě oslovili jako českého komentátora, kterého potřebovali pro českou verzi, která bohužel loni skončila. Ta šestnáctka už se s českým komentářem nedělala, což nevím, jak čeští hráči ponesou. Vy sedíte před monitorem, kde vám běží jenom text a vy jednu větu musíte říct čtyřikrát nebo pětkrát s různou kadencí, s různou silou hlasu, s různou intonací, takže je to práce pro vraha. Protože ty herní situace před sebou nemáte. Prostě máte jenom před sebou ten napsaný text na tom monitoru, takže je to kolikrát trochu na palici, když to děláte osm hodin v kuse. Ale byla to zajímavá zkušenost.

Eurofotbal.cz: Takže jste ani neměl možnost tam propašovat nějaké svoje nápady?
JAROMÍR BOSÁK: Ne. Protože ten originál je přeložený do všech jazyků, do kterých se to namlouvá. To znamená do němčiny, francouzštiny, španělštiny a dalších. A dost se to hlídá. Občas tam něco dáte, ale jenom v minimální míře.

Eurofotbal.cz: S vaší slovní zásobou, přemýšlel jste někdy, že byste zkusil napsat i nějakou beletrii, třeba z prostředí a s tématy, které jsou vám blízké?
JAROMÍR BOSÁK: Já se přiznám, že jeden nápad v hlavě mám, ale už strašně dlouho. A nemám na to čas, protože beletrie je něco, co fakt musíte vysedět, když píšete ten příběh. A druhá věc je, že já si moc neumím vymýšlet. Proto vlastně píšu takovouto deníkovou formu, protože to jsou věci, které se staly. A já si nejsem jistý, že dokážu vytvořit velký, dokonale promyšlený a vypointovaný příběh, který bude na delším úseku, na nějakých dvou stech stranách se všemi podpříběhy a minipříběhy a se vším, co k tomu patří. Takže takový sen mám, to nezastírám, ale musel bych si na to vzít asi roční dovolenou.

Eurofotbal.cz: Nic konkrétního neprozradíte?
JAROMÍR BOSÁK: Tak ono je to takové mlhavé. Mám v podstatě širší námět, ale na to fakt není čas. Těch přenosů za sezonu uděláte do stovky a psát prostě nemáte kdy.

Eurofotbal.cz: Vy jste byl poměrně skeptický ohledně toho rozšíření týmů na EURU na čtyřiadvacet. Teď po skončení turnaje, pořád si myslíte, že to nebyl dobrý nápad?
JAROMÍR BOSÁK: Nebyl, nebyl. A to říkám i přes to, že jsem chválil Velšany a Iry, kteří se právě kvůli tomu rozšíření dostali na mistrovství Evropy. Ten problém je v tom, že pak hraje čtvrtfinále tým, který má třeba o tři dny méně na regeneraci. A to je podle mě katastrofa. To přeci nejde! Ti lidé mají úplně nevyrovnané podmínky. A v tu chvíli jeden tým totálně diskriminujete. Možná to jde v hokeji, ale tady, když jste 90 nebo 120 minut na hřišti, tak to je prostě katastrofa.

Eurofotbal.cz: Ono za čtyři roky to bude asi ještě jiné drama ...
JAROMÍR BOSÁK: To bude drama hlavně pro nás novináře a pro fanoušky, protože budeme létat po celé Evropě za zápasy. Poletíte do Ázerbájdžánu na zápas Německa proti Skotsku? To je divné, ne?

Eurofotbal.cz: Jaký je váš největší zážitek z letošního EURA?
JAROMÍR BOSÁK: Jednoznačně irští a islandští fandové. To bylo něco, u čeho se vám chce fakt brečet. A já jsem na brečení takový trochu háklivý, protože naposledy jsem brečel ještě někdy jako kluk. Nejsem moc na patos a na dojímání se, to přiznávám. Ale musím říct, že potom, co předvedli irští a islandští fandové, když prohráli ten svůj poslední zápas ... Když vidíte, že ti Vikingové, ti drsní chlapi vousatí, svalnatí, a zřejmě taky schopní vypít cokoliv, co teče, tak když stojí proti těm fanouškům a po tvářích jim tečou slzy a vy vidíte, že nepláčou proto, že by byli smutní. Oni byli hrdí! To je prostě fantazie! Já bych strašně přál českým reprezentantům, aby se jim někdy něco takového poštěstilo. Protože můžete vyhrát to mistrovství Evropy, ale mně se zdálo, že tohle je víc.

Eurofotbal.cz: A největší zklamání?
JAROMÍR BOSÁK: Vystoupení českého týmu. Ani mě tak nezklamalo, že kluci nepostoupili ze skupiny. Mně vadil ten způsob hry. Když to srovnám třeba s Maďary nebo Severními Iry. Ti hráli ve stylu: "My si to prostě jdeme rozdat, i když třeba dostaneme čtyřku." No a co? Tak dostanete čtyřku a ti lidi vám po tom zápase zatleskají. Kdežto takové to zbabělé nakopávání, a pak prohlášení, že jedeme domů, protože Turci dali gól jako první ... To mě prostě naštvalo. A druhé zklamání byli Rusové. Teď nemyslím ty fanoušky, protože to je prostě banda pitomců. Ale oni jeli na mistrovství Evropy a bylo to, jako kdyby jeli hrát pouťák. To je pro mě nepřijatelné a mám tak trochu obavy, jak bude vypadat mistrovství světa za dva roky právě v Rusku. Takže tohle pro mě byly ty dvě nejmíň příjemné věci.

Eurofotbal.cz: Kam jste před EUREM tipoval, že by mohli dojít Portugalci?
JAROMÍR BOSÁK: Když si vzpomenete na předchozí turnaje, tak tam se to hrálo většinou systémem všechno na Ronalda a ono to většinou nevyšlo, i když teda hráli semifinále a doma finále. Ale nevycházelo to, aby ten turnaj vyhráli. A to ani v době, kdy měli třeba ještě Luise Figa. To byl hvězdný mančaft, ale nevyšlo to. A teď překvapili. Já bych je netipoval ani na čtvrtfinále. Zvláště ne po prvním zápase. A když si vezmete, co rozhoduje ... Kdyby bývali prohráli s Maďary, tak tam nebyli. A to je krásné na tom sportu.

Eurofotbal.cz: Koho jste tedy tipoval na vítěze?
JAROMÍR BOSÁK: Tipoval jsem, že Francouzi by měli hrát finále a že by ho měli i vyhrát, protože jim se tradičně doma daří. Myslel jsem si, že Němci půjdou turnajem nahoru, jak je u nich zvykem. Ze začátku takové nic moc, a pak to jde nahoru. Ale bohužel, i v zápasech, kdy měli více šanci, byli jaloví a doplatili na to. A myslel jsem si, že budou daleko lépe hrát Angličani. V těch přípravách vypadali skvěle, ale nakonec to dopadlo jako vždycky.

Eurofotbal.cz: A jaký byl váš tip na nejlepšího střelce?
JAROMÍR BOSÁK: To jsem netipoval, protože to bych si netroufnul. Já jsem vůbec špatný tipér, takže ani nesázím a moje předpovědi se spíše nevyplňují. A musím říct, že mě překvapil Griezmann, protože to jsem nečekal, že to vyhraje on. Logicky by člověk čekal, že hodně nahoře bude Ronaldo. Ale nepřekvapil mě Bale, že se mu dařilo. Bohužel měl malou podporu spoluhráčů, zvláště když chyběl Ramsey, protože to je pak strašně těžké, sám si tu akci rozjet, sám si přihrát, sám vystřelit ... To je strašně těžké.

Eurofotbal.cz: V poslední době často míváte spolukomentátora. Letos na EURU to byl Martin Hyský, předtím třeba Vladimír Táborský. V čem vidíte výhody a nevýhody toho, když komentujete dva?
JAROMÍR BOSÁK: Nevýhoda může být v tom, když nejsou ti dva sladění a vlastně se tak trochu ruší. A další nevýhodou může být to, že ten přenos může být přemluvený. To se stává ve chvíli, kdy nemáte jasně rozdělenou roli komentátora a spolukomentátora. To se děje i na jiných českých stanicích. Toho slova je tam pak příliš a diváky to ruší. Protože divák taky potřebuje, aby tam bylo chvíli ticho, aby si odehrál ten svůj příběh kolem toho fotbalu. A výhodou je to, že spolukomentátoři jsou lidi, kteří to na rozdíl od nás dotáhli do ligy a do reprezentace. Vláďa Táborský je mnohonásobný reprezentant a mistr ligy se Spartou jako trenér i jako hráč. Tak ten, když něco řekne, tak to prostě má váhu a od toho tam je ten expert. Ne, aby řekl, co se děje, ale proč. Já k tomu kluky nutím, i když ne vždycky se nám to povede takhle naladit. Protože co se stane, to divák vidí. Ale je potřeba vědět, proč se to stalo. A to oni vědí, protože na téhle úrovni hráli. Akorát je samozřejmě potřeba to zformulovat a ve dvou větách to rychle divákovi předat. Takže je s tím samozřejmě trochu boj a určitě to nemají jednoduché, protože se k téhle práci dostali relativně pozdě a učí se to třeba jako Vláďa Táborský po padesátce. Takže ono to chce čas a nějaký vývoj a myslím, že to jde nahoru.

Eurofotbal.cz: Měli jste velké obavy z terorismu?
JAROMÍR BOSÁK: Měli jsme veliké. Nečekali jsme, že by se stalo něco na stadionech, protože ty byly hlídané. Ale spousta fanouškovských zón, nádraží, letiště ... Pro mě bylo obrovské překvapení, že nádraží v podstatě nebyla hlídaná. A na nich se v určitých dobách pohybuje daleko více lidí než na letištích, protože dneska se většina Francouzů přemísťuje vlakem TGV, protože tyhle vlaky jsou pohodlné a na vzdálenost 400 kilometrů vás dopraví za hodinu a čtyřicet minut. Co jsme viděli na nádražích, byly akorát dvoučlenné hlídky vojáků se samopaly, ale že by třeba probíhaly nějaké kontroly toho, co máte v zavazadlech ... Uznávám, ono by to asi bylo těžko proveditelné, ale přeci jen jsem čekal, že to bude o něco přísnější. Myslel jsem si, že i na stadionech budou ta bezpečnostní opatření trochu důraznější. Hodně ostrá byla až při finále. Samozřejmě, musíte projít rámem, diváci byli dvakrát nebo třikrát šacovaní, ale stejně. Chorvati kupříkladu pronesli světlice. Určitě tam byli policajti v civilu a odstřelovači na střechách okolo stadionu, ale my jsme je logicky neviděli. Ale to, že se během EURA nic nestalo, je vlastně trochu malý zázrak. Zvláště když vidíte, co se tam děje teď.

Eurofotbal.cz: V čem se lišila bezpečnostní opatření na finále?
JAROMÍR BOSÁK: Ta situace, která je teď v Evropě, je opravdu výjimečná. Všechny ostatní šampionáty se bránily pouliční kriminalitě. Že vás prostě někdo přepadne, bouchne vás do kokosu a sebere vám hodinky. Ale tady se uvažovalo o politicky motivovaném násilí a o atentátech. Takže i ta práce policie byla podle mě jiná a daleko větší úlohu měla i rozvědka, aby odhalovala dopředu a pozatýkala, což se taky stalo. A myslím si, že to Francouzi během toho šampionátu zvládli. Ale to nasazení muselo být enormní a nevím, jestli to, co se tam děje teď, je způsobeno nějakou únavou a polevením koncentrace, nebo jestli to bylo plánované, že se zaútočí až po tom turnaji. A je fakt, že hlídat tolik veřejných prostranství je prostě strašně těžké.

Eurofotbal.cz: Jak dlouho dopředu víte, který zápas budete na tom velkém turnaji komentovat?
JAROMÍR BOSÁK: To víte dlouho dopředu, hned po rozlosování. Když se rozdělí kdo kde bude, kvůli tomu, že se musí zabookovat hotely, jízdenky na vlak nebo letenky a musí se koupit komentátorské pozice na těch stadionech. Takže zápasy ve skupině víte poměrně brzo, ale vůbec netušíte, jak to bude v play-off. Takže se stejně musíte připravit na úplně všechny týmy.

Eurofotbal.cz: Říkal jste, že za nejlepší zápasy, jaké jste kdy komentoval, považujete finále Ligy mistrů v roce 2005 a zápas české reprezentace s Holandskem na EURU 2004. A které považujete za ty nejhorší?
JAROMÍR BOSÁK: Čtvrtfinále mistrovství světa 98 mezi Francií a Itálií. Sto dvacet minut se nedělo nic. Tam když se kopal roh, tak to byla událost, o které by se mělo mluvit. Příšerné, nekoukatelné. Já bych je zavřel! A stejně tak mě strašně zklamal na mistrovství světa v Jihoafrické republice zápas Brazílie s Portugalskem. Čekáte, že ti skvělí fotbalisté něco předvedou, ale hráli na tu bezgólovou plichtu, protože oběma týmům to stačilo. To bylo strašné. A jako komentátor nevíte, co máte dělat, protože byste musel jenom nadávat a ty kluky jenom urážet.

Eurofotbal.cz: Ona vůbec šla Brazílie v posledních letech kvalitativně hodně dolů ...
JAROMÍR BOSÁK: A je to zajímavé, protože tam vidíte, že se všude hraje fotbal. Na dvorcích, na plážích, ... všude ti kluci mydlí fotbal. Ale myslím si, že problém je, že kluby nemají peníze a že co má nohy, to utíká pryč. Takže kvalita tam nezůstává. A samozřejmě, že když vám do zahraničí odcházejí lidi i do třetích lig nebo do soutěží, jaké jsou v Lotyšsku a Litvě, tak je jasné, že vlastně nemáte, kde brát. Jasně, někteří z nich jsou výborní fotbalisté, ale zkuste kromě Neymara vyjmenovat další opravdu velké současné brazilské hvězdy. Nejsou na skladě. A Brazílie s tímhle podle mě bude mít dlouhodobý problém. Ta doba Ronalda, Ronaldinha, Rivalda je pryč a v té době hlavně byla fakt konkurence. Ale teď prostě i ti šestnáctiletí kluci utíkají jenom za penězi a je jim jedno kam.

Eurofotbal.cz: Vzpomenete si, jaký byl úplně první zápas, který jste kdy komentoval?
JAROMÍR BOSÁK: Já se přiznám, že v tom mém fotbale mám veliký hokej. Ale muselo to být někdy v roce 93 a musela to být liga. Mám takový pocit, že to bylo na Bohemce, možná proti Slavii, ale hlavu bych za to nedal. Protože já většinou vypouštím věci, které byly, protože mě zajímá to, co bude. Vím, že první Ligu mistrů jsem dělal na Benfice. Tam jsem se ztratil, když jsem šel na stadion. To si pamatuju velmi dobře. Z půlhodinové procházky byla dvouhodinová cesta.

Eurofotbal.cz: Rozlišujete jako komentátor, jestli jdete komentovat základní skupinu Ligu mistrů nebo finále EURA nebo třeba českou ligu? Ať už v rámci příprav, nebo že se třeba během přenosu více hlídáte, co řeknete?
JAROMÍR BOSÁK: Ne, ne, ne. Já se nehlídám skoro vůbec. (úsměv) Je to tak, že vy poskytujete divákům nějakou službu a oni vás za to platí. Takže vy musíte odvést úplně to samé, když děláte přípravu na ČR - Rusko v Rakousku, kde to teda byl strašný fotbal (úsměv), nebo když děláte Ligu mistrů nebo EURO nebo českou ligu. To je jako u hráčů. Ti také v každém tomhle zápase musejí odvést maximum. Nebo by alespoň měli. Tam se to nedá rozlišit.

Eurofotbal.cz: Otázka, která rozděluje fotbalovou veřejnost. Kdo je podle vás lepší fotbalista - Lionel Messi nebo Cristiano Ronaldo?
JAROMÍR BOSÁK: Já bych neřekl, že jeden z nich je lepší, protože jsou nesouměřitelní. Každý je jiný, každý hraje jinak, každý pro ten tým pracuje jinak a každý odvádí trochu jinou složku práce. A když dáte Ronaldovi roli Messiho a naopak, tak to nebude fungovat. Každý má tu svou a každý je jinak mentálně nastavený. Fakt si netroufnu říct, jestli je lepší tenhle nebo tenhle. Já ani nehlasuju do anket, protože si myslím, že je složité rozhodnout, jestli byl pro tým důležitější útočník nebo gólman. Já mám strašně rád takové ty "bezejmenné hráče". Tedy kluky, na které moc není vidět, ale ten zápas oddřou a udělají tu černou práci, bez které prostě ty hvězdy nemůžou fungovat. A na ty se kolikrát zapomíná. A tvrdit, že je třeba Ronaldo lepší než Kanté, který to tam všechno musí oběhat, vydřít a lehat si do ran, to je prostě strašně těžké.

Eurofotbal.cz: Co pro vás v uplynulém ročníku evropských ligových soutěží bylo největším překvapením?
JAROMÍR BOSÁK: Asi neřeknu novinku. Leicester! Ale třeba i Gliwice nebo Rostov hráli výborně a nechybělo moc, aby vyhrály svoje ligy. Ale ten příběh Leicesteru je přeci krásný. (úsměv)

Eurofotbal.cz: Myslíte, že ho někdo může v nejbližších letech napodobit?
JAROMÍR BOSÁK: Velmi výjimečně. Protože když jsem si přečetl, jak speciálně v Anglii posilují ty velké kluby, tak si myslím, že to nehrozí. A Leicester bude mít velikánské starosti. Odešel Kanté, odejde Mahrez, takže na Vardyho nebude mít, kdo pracovat. I když taky něco nakoupili, ale budou hrát Ligu mistrů, kterou ti kluci nikdy nehráli. Budou hrát Anglický pohár, budou hrát domácí soutěž a ještě ligový pohár a myslím, že se jim z toho zamotá palice.

Eurofotbal.cz: Kromě fotbalových turnajů jezdíte i na olympijské hry. Máte raději zimní nebo letní?
JAROMÍR BOSÁK: Pro mě je to vlastně jedno, protože sedím ve studiu.

Eurofotbal.cz: A zase, na kterou olympiádu rád vzpomínáte?
JAROMÍR BOSÁK: Mně se strašně líbil Vancouver jako město. I ta olympiáda tam byla povedená, i když furt pršelo a bylo teplo. S tím sněhem byl velikánský problém. Velmi dobrý byl Londýn, i díky Českému domu, který tam pořídil Český olympijský výbor. To bylo místo, kde fungovala kultura. Byly tam výstavy obrazů, hrály kapely, byli tam diváci a bylo to živé. Jasně, byly tam chvíle, kdy se někdo sápal na pódium. Takovým by člověk nejradši poděkoval. Ale co se týče toho nápadu, tak to bylo nádherné a nesmírně nás to bavilo. I ti čeští sportovci tam hodně chodili, ale kromě toho uděláte třeba rozhovor s Colinem Jacksonem nebo s mistrem světa v desetiboji Bryanem Clayem, což se mi normálně nepovede. Takže tohle mám rád a je pro mě i důležité, že vykouknu z toho fotbalu. Že si povídám s vodními slalomáři a moderními pětibojaři a skokany na lyžích. Protože jsem velký fanda sportu a sleduju jich opravdu hodně. Vlastně si u toho trochu hovím. (úsměv)

Eurofotbal.cz: Právě díky této svojí profesi jste měl možnost se setkat se spoustou zajímavých lidí. Setkání s kým vás potěšilo úplně nejvíce?
JAROMÍR BOSÁK: Já třeba rád vzpomínám na několikeré setkání se střelkyní Kateřinou Emmons. To je nesmírně kultivovaná mladá dáma. Výborně se s ní povídá. Měli jsme tři rozhovory, vždycky po úspěších a vždycky to bylo fajn. Ale každý host, který přijde, je dobrý. A to říkám i o lidech, kteří třeba skončili sedmdesátí ve své disciplíně. A především u těch menších sportů jsou ochotní o tom mluvit. Ve fotbale, když se nedaří, tak s vámi ti hráči mluvit nechtějí. A tihle lidé jsou vychovaní jinak a vědí, že tomu svému sportu nesmírně pomohou, když o něm budou mluvit. Perfektně se s nimi povídá. Když do studia přijde najednou kajakářská čtyřka nebo štafeta biatlonistů, tak to máte co dělat, abyste zůstal při tom rozhovoru vážný, respektive se nesmál od začátku do konce, protože s nimi je fakt legrace. Mě tohle prostě baví, protože mám strašně rád žánr rozhovoru jako takový. Dělám je, abych se něco dozvěděl. A tihle lidé jsou tomu hodně nápomocní.

Eurofotbal.cz: Těšíte se zpátky do Brazílie?
JAROMÍR BOSÁK: Nevím, jestli ‚těším‘ je správné slovo, protože jsem se ještě nedal dohromady z Francie ...

Eurofotbal.cz: Myslel jsem, že řeknete, že jste se ještě nedal dohromady z té první návštěvy Brazílie v roce 2014 ...
JAROMÍR BOSÁK: (smích) To už jsem se naštěstí dohromady dal. Ale je pravda, že kamarád z nakladatelství říkal, že když jsem před těmi dvěma lety přiletěl z Brazílie, že si myslel, že jsem mrtvý. Protože jsem byl tak strašně unavený, že jsem čtrnáct dní nebyl schopný skoro nic dělat. To nešlo. Ta Francie nebyla až tak náročná, ale pořád jsem ještě takový nedospalý. Ještě by to chtělo nějakou dovolenou. Jenže přijedete z Francie a už komentujete golf a Slavii, a pak zase Slavii a v neděli už ligu, takže nemáte čas odpočívat, protože příprava na týmy jako Levadia Tallinn nebo Rio Ave je třikrát náročnější než na Bayern. Tyhle méně známé týmy děláte třeba čtyři nebo pět dnů.

Eurofotbal.cz: I když jste říkal, že nejste moc dobrý tipér, kolik myslíte, že by naši olympionici mohli z Ria přivézt medailí?
JAROMÍR BOSÁK: Já bych si přál desítku. Nebude tam moc Rusů, tak proč ne.

Eurofotbal.cz: Sledujete podrobně i olympijský fotbalový turnaj?
JAROMÍR BOSÁK: Moc ne. Ono to nejde. Když jste ve studiu, tak se věnujete všem těm sportům, které máte v přenosech, víte o hostech, kteří vám přijdou, takže se jim musíte věnovat ... A naši fotbalisté už dlouho na olympiádě nehráli, takže to jde trochu mimo. Ale teď budu komentovat semifinále a finále mužského turnaje. Takže se na to budu muset zaměřit, ale myslím si, že fotbal na olympiádě je trochu nešťastný. Jsou to třemi hráči posílené jedenadvacítky. Nikoho to vlastně moc nezajímá, protože už se v mnoha zemích hrají předkola a domácí soutěže. Prostě to není nic, co by fotbalu nějak extra pomáhalo. Ale zase chápu, že být na olympiádě je dobré a olympijský výbor tam fotbal mít chce. Ale nemůžou tam hrát ti nejlepší. Jako když se hraje mistrovství světa v hokeji.

Eurofotbal.cz: Je nějaký fotbalový stadion, na který se rád vracíte. Respektive byste se rád vrátil, protože v poslední době vás Česká televize nevysílá ani na zápasy Ligy mistrů ...
JAROMÍR BOSÁK: (úsměv) No, to je škoda, že teď moc nelétáme. Ale já mám kvůli atmosféře rád skotské stadiony, ať už Celtic nebo Ibrox. To je prostě radost tam mezi těmi lidmi sedět a poslouchat je. A mně se obecně líbí na ostrovech, takže třeba i v Cardiffu, kde jsem dělal Super Cup. Teď tam bude finále Ligy mistrů, tak tam bych tedy chtěl letět. Pak je pro mě vždycky krásné letět do Barcelony, protože má nádherný stadion. A navíc je tam teplo. Ale těch krásných stadionů je hodně. I ve Francii jsme je viděli. Třeba stadion v Nice je nádherná stavba, tak jako nový stadion Olympique Lyon ... To se prostě českým fanouškům může jenom zdát. Takže těch stadionů je celá řada. Ale kvůli atmosféře bych byl vždycky rád, kdyby mě cesta zavála do Skotska. Jenže ty kluby hrají tak blbě, že to prostě nehrozí, no. (úsměv)

Eurofotbal.cz: Když komentujete ze studia z Prahy, co tam máte navíc oproti běžnému divákovi?
JAROMÍR BOSÁK: Vůbec nic. I běžný divák si může pustit statistiky na uefa.com a na monitoru máme úplně to samé. To je samozřejmě velký malér, protože vy v tu chvíli opravdu nevíte, jestli asistent zvedl praporek. Stane se, že režisér opakuje nějakou akci a mezitím se vystřídá nebo dá rozhodčí červenou kartu. To se stalo x-krát během těch přenosů z Prahy. A vy nic nevíte. Ale ten divák si myslí, že mu to řeknete. Dozvíte se to třeba až z titulku po osmi minutách. Nebo si všimnete, že vám někdo na hřišti chybí, ale nevíte proč. Jestli třeba není jen ošetřovaný. A ten divák má pocit, že vy to musíte vědět a že mu to musíte říct. A jakmile mu to neřeknete, tak už jste za idiota a už se píší dopisy a maily. Já bych přál každému, kdo tohle píše, aby si tam jednou sednul. Na pět minut a ono by mu to stačilo.

Eurofotbal.cz: Chodí vám stále pozitivní i negativní ohlasy?
JAROMÍR BOSÁK: Na osobní mail i přes sociální sítě se ke mně občas něco dostane. Někdo vás pochválí, někdo vás pohaní, jak to jenom jde. Někdo píše stížnosti rovnou řediteli. Ale zase to člověk musí brát s nadhledem, protože tak jako já nemám rád všechny zpěváky a herce, tak samozřejmě lidi nebo ten konkrétní člověk taky nemá rád všechny komentátory a vyhovuje mu styl někoho jiného. Taky je tu otázka setrvačnosti. Já to dělám od roku 93. To si na vás lidi můžou vypěstovat jistou alergii. Logicky, protože by zase chtěli něco nového, aby to dělal někdo jiný. Tomu všemu rozumím a těm lidem se nedivím. Ale když vás někdo začne napadat nebo vulgárně urážet, protože on přece ví, že vy jste Sparťan nebo Plzeňák nebo Slávista, i když nevím, jak na to přišel. Tihle lidé, co si potřebují ulevit, protože je seřvala tchýně nebo jim to nejde v práci, tak holt vynadají tomu komentátorovi.

Eurofotbal.cz: Naťuknul jste herce a zpěváky. Všichni mají svoje ceny. Nemrzí vás, že i komentátoři nemají svoje vlastní ceny?
JAROMÍR BOSÁK: Ne. My jsme bývali v týtý, ale nikdy to nebylo rozdělené na komentátory a moderátory. A já si myslím, že je to i těžké porovnat. Právě pro ten rozdílný vkus. Vy můžete porovnat, kdo vyhraje stovku. Protože to je jasné. Nebo když někdo ve fotbale vyhraje 7:0, tak asi lepší byl. Ale u toho komentování říct: tenhle je lepší, tenhle je horší ... Jasně, někdo to dělá tak blbě, že je poznat, že mu to nejde. Ale mě, upřímně řečeno, nějaké ceny nezajímaly, ani když ještě existovaly, natož teď. (smích)

Eurofotbal.cz: Spousta lidí ví, že ze sportů máte nejraději fotbal a golf. Ale jaké máte rád filmy?
JAROMÍR BOSÁK: Já mám hrozně rád bráchy Coeny. Ti mě baví. A jsem velký fanoušek Woodyho Allena, i když možná víc těch starších filmů. Ty bych uměl skoro nazpaměť, protože ho mám rád i jako spisovatele. Z českých filmů považuju dodnes za nejlepší Je třeba zabít Sekala. Protože to je tak čistý a skvěle natočený a skvěle zahraný western. Ale mám rád i další filmy Vladimíra Michálka. Zapomenuté světlo je krásný film. To najednou vidíte, co je Veronika Žilková za herečku, a že Bolek Polívka dokáže hrát velmi vážnou roli. Ale mám rád i spoustu komedií. Hlavně ty starší jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku. To je můj svět, takové trochu komiksové věci. Ale těch filmů a knížek bych mohl jmenovat stovky, protože si myslím, že jsem kultuře docela nakloněný. Takže se toho snažím odsledovat, odčíst a odposlouchat, co to jde. Ale už je to jiné, než před těmi patnácti dvaceti lety, protože té práce je čím dál tím víc a má přednost před vším ostatním. Ale jsem rád, když se dostanu ke spoluhráčům z Real Top Praha do divadla. Teď jsme byli naposledy na Ucpaným systému. Rád bych se v Dejvickém divadle podíval na Vzkříšení ... Ono je to totiž pro tu novinářskou profesi nutné. I lidem na škole to říkám: Čtěte a choďte do divadla, protože nic jiného vám tu slovní zásobu neudělá. A jako novinář tu slovní zásobu hodně potřebujete.

Eurofotbal.cz: Co říkáte na současnou situaci u české reprezentace?
JAROMÍR BOSÁK: Nepřehledno. Sám nevím, s kým bude Karel Jarolím počítat. Ten konec Pavla Vrby byl rozhodně hodně nešťastný. Vezlo se to i s tím vystoupením nároďáku na EURU, které bylo fakt tristní. Takže to na mě žádné optimistické vlny nehází. Zvláště když třeba Severní Irové jsou po EURU na hodně dobré vlně. A Německo? To je jiný svět. Ale na druhou stranu Poláci v té poslední kvalifikační skupině ukázali, že i Němce velmi vesele provětrají. A Němci měli hodně práce se Skoty a právě s Iry, takže je vidět, že i s těmito mančafty se dá hrát. Jenom se jich, proboha, nesmíte bát. Nesmíte prohrávat 2:0 už před příjezdem na stadion. To je podle mě ta největší chyba, která sráží český fotbal. Jsou Španělé lepší? No a co? Taky mají dvě ruce, dvě nohy, tak pojďme hrát, uvidíme. Takový přístup bych přivítal.

Eurofotbal.cz: Hypotetická otázka. Kdyby existoval stroj času a měl jste tu možnost, poradil byste něco Jaromíru Bosákovi z roku 1993?
JAROMÍR BOSÁK: Uber! To byla taková euforie, která se stane snad každému. Máte pocit, že na lidi musíte vychrlit, co všechno víte a jak jste připravený. Ale ono to tak není. Lidi chtějí spíše průvodce po tom hřišti. Oni vedle sebe nechtějí automat na data, který vás pořád něčím zasypává. Spíše je potřeba číst hru pro lidi a sem tam něco oglosovat. Určitě jsem ubral, co se týče počtu slov a vypouštěných informací. Ono se mezi komentátory říká, že na ten zápas použijete tak 30 procent přípravy. Ale stejně ji musíte udělat na 100 procent, protože nikdy nevíte, kdy se vám ta která informace může hodit. Ale mladému Bosákovi bych určitě řekl: "Uber."

Eurofotbal.cz: Někde jste zmínil, že byste si ve stáří rád přivydělával jako podomní komentátor. Jak přesně byste si to představoval?
JAROMÍR BOSÁK: (úsměv) Jo, jo. No, že by si mě lidi objednávali. Třeba: Premier League, 15:00, Vomáčkovi; Bundesliga, 18:00, Novákovi. Ale musí to být blízko. Aby jedno nebyly Nusle a druhé Radotín. A potom ještě česká liga ve 20:15, takže bych stihnul třeba tři zápasy denně. Za tři čtyři piva a za guláš. To bude v důchodu.