Rozhovor s Jaromírem Zmrhalem: O gólech silným, kritice fanoušků i úloze v kabině

I v příznivých dobách patří mezi důležité hráče slávistického kádru. Ve vršovickém celku načíná už osmou sezonu a blíží se významnému milníku v počtu odehraných ligových utkání. O proměnách Slavie v čase, kvalitě současného týmu i vlastním fotbalovém vývoji hovoří odchovanec sešívaných Jaromír Zmrhal ve velkém interview pro Eurofotbal.

V klubu zažil bídu i slávu. Je slávistickým odchovancem, v roce 2012 poprvé v soutěžním zápase oblékl sešívaný dres a už ho nesundal. Jen Milan Škoda je v klubu déle než on. Zatímco se Slavia mění, Jaromír Zmrhal stále zůstává. I v dobách neomezených finančních zdrojů a hvězdné, neuvěřitelně široké soupisky patří mezi nejvíce vytěžované červenobílé hráče. V exkluzivním rozhovoru pro Eurofotbal hovoří čerstvý ženáč o síle slávistické kabiny, podpoře i kritice od příznivců i o tom, jak se vyrovnává s obdobími, kdy se nedaří.

Blížíte se dvěma stům odehraných ligových zápasů v sešívaném trikotu, víte o tom? Nebo si to člověk v tom neustálém shonu neuvědomuje?

Přibližně to vím, ale přesný počet ne. Právě kvůli účasti v "každodenním provozu" si to člověk sám neuvědomí, pokud vám to někdo neřekne, že máte dneska dvoustý zápas.

Před vámi jsou jen Milan Škoda, David Hubáček a Radek Černý. Dovolím si říct, že všechno novodobé slávistické ikony. Cítíte se také jako ikona?

Zatím ne, možná je to i věkem. Všechny tyhle hráče jsem tu zažil a hrál s nimi, byly to ale už starší osobnosti, co rozhodovaly v kabině a týmu hodně dávaly skrz své zkušenosti. Tak já si zatím určitě nepřipadám.

Na druhou stranu, není nereálné, že brzy budete slávistickým rekordmanem v počtu odehraných zápasů v samostatné lize, což už v takovém týmu něco znamená.

Jasně, znamená to pro mě hodně a určitě bych byl rád, kdybych to překonal a mohl říct, že jsem odehrál za Slavii nejvíc zápasů. Jde ale o to, že ti zmínění hráči byli vážně osobnosti, toho já můžu dosáhnout asi až budu starší. Abych velel kabině, nebo ji zkrátka něco předával ze zkušeností, bral si mladší pod křídla, jako to pro mě udělal Karol Kisel.

Vy se necítíte na to velet kabině nebo si brát nováčky pod křídla?

Řekl bych, že ještě ne, je mi 26, neříkám si, že jsem nějaký starší hráč. Asi je to tím, že jsem přišel v osmnácti, na to člověk potřebuje zkušenosti a léta.

V klubu jste ale dlouho, déle je tu jen Milan Škoda. Všechno kolem vás se mění, vy ale zůstáváte.

Nedávno jsme se o tom bavili se Škoďákem. Přišel za mnou a říkal mi, že Matúš Čonka jde do Karviné a rovnou s tím mi řekl, že jsem jediný, komu to může říct. Nikdo z té doby už tady není. Na druhou stranu každodenně to člověk nevnímá, postupně přichází noví hráči, kteří už jsou tady taky třeba čtyři nebo pět let, k fotbalu to patří.

I vy jste ale mohl zmizet, mluvilo se o velkém zájmu Kazaně.

Nejblíž přestupu bylo za Dušana Uhrina, to už jsem měl i ruské pracovní vízum a neodjel jsem se Slavií na soustředění. Pak se ale něco pokazilo, už ani nevím co. Zpětně jsem ale rád, že jsem zůstal a můžu konkurovat takovým hráčům, jaké teď Slavia má k dispozici. V tu chvíli mi to bylo líto, koneckonců vždycky jsem říkal, že mám sen jít do zahraničí. Kazaň navíc dávala i velkou nabídku, mrzelo mě, že to nevyšlo. Když se ale ohlédnu, vyhrál jsem dva tituly, dva poháry, zahrál si proti úžasným týmům v Evropské lize. Je to tak, jak to mělo být.

A co teď? Toužíte ještě po přestupu, nebo už chcete zůstat ve Slavii?

Asi bych tu klidně i zůstal, Slavii mám rád a jsem tu celý život. Stále ale ve mně je i touha, abych dostal nabídku a v zahraničí si zahrál. Uvidíme, co osud přinese.

Hrajete na levém kraji zálohy, trenér o vás říká, že jste nejlépe bránící křídlo v lize...

Jo? To jsem ani nevěděl, že to o mně říká. Teď jsme ale měli dva zápasy a nějak mi tam vyčítal, že jsem špatně bránil. (usmívá se)

Trenér Trpišovský do Slavie přinesl osobitý herní styl, založený na běhání, fyzické kondici. Ne každý hráč je na to stavěný, byla pro vás adaptace snazší v tom, že jste sprinter, atletický typ, že s běháním problém nemáte?

Na přípravu jsme si tak nějak museli zvyknout všichni. Více zvyklí na to byli hráči, které trenér měl už v jiných týmech, jinak to bylo pro všechny nové. Taky jsem s tím měl problém, občas i mám teď, je to náročné, ale pro náš fotbal to potřebujeme. Máme na tom naši hru založenou, i díky tomu, že jsme měli větší výdrž, jsme mohli konkurovat skvělým celkům v Evropské lize.

V lize jste debutoval v roce 2012. Jak se za tu dobu změnila nejvyšší česká soutěž? Je náročnější, rychlejší, jsou tu lepší hráči?

Asi nemůžu mluvit za celou ligu, ale co se týče Slavie, tady jsou samozřejmě mnohem lepší hráči, změnil se tu celý tým. Fotbal jde ale nahoru jako celek, takže i my se musíme zlepšovat, abychom byli v Evropě konkurenceschopní. Teď je naším cílem dostat se do Champions League, takže na tom určitě musíme být ještě lépe.

Byť jste teď neodmyslitelně spjatý s levým krajem útoku, ve Slavii jste v áčku začínal jako středopolař. Jak došlo k tomu, že se z vás definitivně stalo křídlo?

Hrál jsem střeďáka celý život, od desíti let, kdy jsem přišel sem. I do áčka jsem přišel jako středopolař, ještě asi dva tři roky jsem tam i nastupoval. Zlom přišel u trenéra Beránka, který do středu zálohy viděl typově jiné hráče, a že já bych se mu se svou rychlostí hodil na lajnu. Zkusili jsme to a už to tak zůstalo.

Dokážete si představit, že byste se do středu pole opět přesunul?

Nevím, jestli dneska, ale časem asi bych si to dokázal představit. Musel bych si ale zvyknout, je to jiný post, na kraji útoku je jiné tempo hry, ve středu zálohy se více běhá jedním tempem, tady to jsou sprinty nahoru dolů, na druhou stranu si pak člověk může chvíli odpočinout, když je balon na druhé straně. Možná až budu starší, až na to na lajně nebudu stačit. (usmívá se)

A co takhle levý bek? To si taky dovedete představit, zůstat na lajně, jen se posunout blíž vlastní bráně?

Nedovedu. To už jsem taky hrál, byl to jeden zápas a o poločase jsme prohrávali čtyři nula. (usmívá se) To se nám nepovedlo, tak mě trenér po poločase přesunul zase doprostřed zálohy.

Zmínil jste trenéra Beránka, právě za něj jste měli v sezoně 2014/15 fenomenální start sezony, po pěti kolech jste byli první, když jste tady porazili Plzeň. Vypadalo to, že silná Slavia je zpátky, pak ale přišlo šílené jaro a zase podprůměr. Pamatujete si na tuhle sezonu?

Jasně, pamatuju, ten začátek byl slibný. Nebyl tu ale tým, který by to dokázal ustát. Byli jsme najednou první a přišel velký tlak, každý čekal, že Slavia je zase nejlepší a bude vyhrávat, ať už trenéři, fanoušci. A my nebyli natolik dobré, zkušené mužstvo, abychom to vydrželi celou sezonu.

V tom zápase s Plzní jste tenkrát dával jediný gól. Proti silným týmům, ať už je to Sparta nebo Plzeň, se vám daří docela často. Je to něco podvědomého, že proti favoritům více zapnete?

Asi je to možné, já sám si to neuvědomuju, ale už mi to řeklo víc lidí. Možná se na ně více soustředím, je to možné. Ne, že bych to vyloženě chtěl, asi to nevnímám, ale možná to tak je. Teď mi to řekl i trenér, že mám lepší ty těžší zápasy.

Teď jste dal proti Teplicím gól, váš první soutěžní od prosince, kdy jste se prosadil proti Zenitu. Je to něco, co vás trápí? Tak dlouhé čekání na branku?

Určitě mě to trápí, snažil jsem se to prolomit i ve Zlíně, kdy jsem měl tři šance, největší byla ta poslední, ale to už jsem vařil vodu, byla to devadesátá minuta. Je to samozřejmě špatná věc. Sice jsem nejlépe bránící křídlo... (usmívá se). Ale jako útočící hráč jsem hlavně od toho, abych měl asistence a góly. A to tam nebylo. Snad se nyní začne dařit.

Na křídlech má Trpišovský různé typy hráčů, vy s Lukášem Masopustem jste spíše pracovité, rychlostní typy, jsou tu ale i techničtější hráči, třeba už nepřítomný Miroslav Stoch si z křídla rád sbíhal do středu. Vnímáte to tak, že se může nominace na křídla vždy přizpůsobit soupeři, takže i vy hrajete v zápasech, kde pro vás vidí trenér nejlepší využití?

Trenér to má dobře zmapované. Vždy zná hodně věcí o soupeři a ví, kdy se tam vyplatí dát rychlého hráče, kdy někoho techničtějšího, který se bude stahovat do středu, a kdy oba rychlostní, protože třeba soupeř má pomalé stopery a krajní beky. Rozhoduje vždycky trenér a vychází mu to zatím dobře.

Zmínil jste zápas ve Zlíně. Ten Slavii příliš nevyšel, první poločas byl hrozný, nakonec ale přišla možná i trochu šťastná výhra 1:0. Svědčí tohle o síle mužstva, že dokáže urvat i obtížné zápasy a vytěžit tři body i z utkání, které nejsou taková pohoda?

Přesně tak. Svědčí to o charakteru týmu. Každý zápas dělá titul, ne pouze zápasy proti Plzni a Spartě, to je od každého šest bodů, nic víc. Musíme porážet i takové soupeře. A ve Zlíně jsme mohli klidně prohrát, kdyby to bylo dva nula pro ně po dvaceti minutách, nikdo by se nemohl divit, měli vyložené šance. Nás ale podrželi brankář i Ondra Kúdela. To je přesně ono, že se každý vydá na sto procent i za nepříznivé situace, a pak můžeme urvat tři body i takovým gólem, jako dal Hušba, že se to tam poodráží. Je to štěstí, my jsme tomu ale šli naproti. Takovéto zápasy dělají titul, ne pouze ty významné.

Na jaře jste zářili v Evropské lize, zároveň jste ale pořád hráli o domácí titul. Bylo obtížné zůstat nohama na zemi a nemyslet jen na Sevillu a Chelsea, aby vám mezitím neutekla domácí trofej?

Samozřejmě člověk to měl v hlavě, takže se musel snažit zůstávat nohama na zemi. Celkově to bylo náročné období, měli jsme hodně zápasů, byli jsme unavení i z cestování, na Evropu jsme létali i dva dny předem. Do toho samozřejmě hromada zážitků z těch velkých utkání, takže člověk pak musel rychle přepnout zase na ligu a ne tak atraktivní zápas. Bylo toho hodně, proto na nás přišla i menší krize. Jsou tu ale zkušení hráči, co mají charakter, takže ví, že to přijde na každý tým. Důležité je se z toho nezbláznit, držet se pořád toho stejného, co je pro naši hru důležité. Nejde zkrátka pořád jenom vyhrávat.

Jedním z hráčů, který je ve Slavii také dlouho, byť na rozdíl od vás s přestávkami, je Tomáš Souček. Ten je teď největší hvězdou ligy, mluví se o jeho přestupu, všichni řeší, kam by měl odejít, za kolik milionů, nakolik už českou ligu přerostl. Jaký na tohle máte názor? Mají tu nejlepší fotbalisté zůstávat, nebo naopak by měli jít pryč?

Liga by se určitě zlepšovala i měla větší prestiž, kdyby tu ti nejlepší hráči zůstávali. Jenomže pořád je to jenom česká liga, každý má sen zahrát si v Německu nebo v Anglii. A když na to ten kluk má, jako právě třeba Suky, proč by nemohl jít. Ještě by tu třeba rok, dva mohl zůstat, ale pokud přijde správná nabídka... On se zlepšil natolik, že už na ostatní ligy má. Může hrát vedle lepších hráčů, může vedle nich růst. Ale to si musí rozhodnout on.

Jedna věc jsou přestupy do Bundesligy nebo La Ligy, to je samozřejmě jiný svět. Ale teď v létě odešli tři z nejlepších fotbalistů v naší lize do Belgie, která fotbalově zas tolik nevyčnívá, koneckonců Genk jste vyřadili bez problémů...

Ano, fotbalově nevyčnívá, tam je ale i jiná stránka. Když jsem teď koukal na video z představovačky Simona (Deliho) v Bruggách...

To zázemí je trochu jinde.

Ne trochu, obrovsky jinde. (usmívá se) Je to neskutečný. My jsme sice jiné Belgičany na hřišti přejeli, ale když jsem viděl to zázemí, to tady nikdo nemá, ani my. A to si myslím, že máme jedno z nejlepších. Byl jsem unesený, co všechno tam měli, jak obrovské to bylo. Ono se řekne jenom do Belgie, fotbalově to třeba není o moc lepší než naše liga, ale z pohledu fotbalisty je ten přístup na jiné úrovni. Možná, že kdybychom tohle měli k dispozici my, tak jsme také ještě na jiné úrovni. A navíc, pro toho hráče je to změna, která v kariéře také občas nezaškodí.

Když se vrátíme k vám - jste ve Slavii dlouhou dobu, máte své příznivce, ale i odpůrce, kteří by místo vás na hřišti radši viděli úplně jiné hráče. Jak tohle vnímáte?

Samozřejmě to vnímám, k člověku se to dostane. Myslím, že vždycky závisí na aktuální situaci. Teď se mi nedařilo, takže mě asi neměli v lásce, když teď dám dva tři góly, tak je to jiné. (usmívá se) Jinak si ale myslím, že fanoušci mají pořád stejný názor, jenom vždycky vyčnívají ti, kterým k tomu dám ten prostor. Když dám nějaké góly, tak budou vyčnívat ti, co mě mají rádi, když se nepovede pár zápasů, zase se zklidní, a vyjedou ti, když mě rádi nemají. Takhle to chodí. Když jsme hráli o sestup do druhé ligy, tak nás neměli rádi nikoho. (usmívá se) S tím člověk ve fotbale musí počítat.

A když už přejdeme k té skupině, která vás ráda má - hlásí se k vám na ulici, chtějí fotku, podpis?

Často ne, ale spíše to se snažím nevnímat. Samozřejmě mě těší, když se někdo chce vyfotit. Párkrát jsem poznal, že mě poznali, ale nešli za mnou. To se moc neděje, spíše si všimnu, že jsem někde prošel a za sebou slyším Ty vole, to byl Zmrhal. Manželka si toho všímá víc, ta na to není zvyklá vůbec, já už to nevnímám.

Jako čerstvý ženáč vstupujete do nové sezony. Ta předchozí nemohla být o moc lepší, bude o to těžší na to v novém ročníku navázat?

Rozhodně. Bude to mnohem těžší, po prvním titulu také byla obrovská očekávání a další sezona se moc nepovedla ani v Evropě, ani v lize. Teď jsme vyhráli double, vlastně treble. (směje se) Nikdo si nebude přát další úspěch Slavie, i v Evropě už nebudeme taková neznámá, všichni na nás budou nachystaní.

Když jste zmínil evropské poháry, co vám z celé té loňské pouti Evropskou ligou utkvělo nejvíce v paměti?

Asi domácí zápas s Chelsea, když jsem viděl, jak se změnila hra, když nastoupil Hazard. Totálně se změnil celý styl hry díky jedinému hráči.

Na druhou stranu, jak těžké je zůstat v takových zápasech nastavený na to, že jste soupeři? Abyste si nešel pro autogram.

Je to samozřejmě hrozně těžké, když jsou kolem vás najednou takové hvězdy, takoví fotbalisté. Je ale třeba si uvědomit, že teď jsme soupeři, užívat si to můžeme pak. A já myslím, že jsme to zvládli docela dobře a dovedli jsme se těm nejlepším vyrovnat.