Rozhovor s Ondřejem Kúdelou: O měsících na lavičce, rozehrávce i receptu na Genk

Nejlepší fotbalové období zažívá až po třicítce. Poprvé si zahrál základní skupinu evropských pohárů, v ambiciózní Slavii je stabilním členem základní sestavy. Teď čeká Ondřeje Kúdelu boj o mistrovský titul a osmifinálový dvojzápas Evropské ligy proti Seville, kde se po 12 letech potká i se dvěma protihráči z finále MS dvacítek. "V životě jsem proti lepšímu soupeři nehrál," těší se na souboje s jedním z favoritů soutěže obránce sešívaných.

Za čtyři měsíce odehrál v soutěžním fotbale dvacet minut. Když ho ale v šestém ligovém kole hodil trenér Jindřich Trpišovský v Teplicích do vody, neutopil se. Naopak se stal důležitou oporou mužstva a i jeho zásluhou Slavia v Evropské ligy obdržela v osmi utkáních pouhé čtyři branky. Naposledy sešívaní oslnili skvělým představením proti Genku. "Proti prvnímu zápasu jsme změnili hodně věcí," vysvětluje v exkluzivním rozhovoru pro Eurofotbal táta osmiměsíčního syna Ondry. Vypráví i o tom, jak mu pomohla průprava na postu defenzivního záložníka, proč s Mladou Boleslaví nikdy neprošli přes pohárová předkola nebo jak ho na světovém šampionátu dvacítek kdysi zaujal mladík jménem Éver Banega. Teď bude Kúdelovi čelit znovu, jen v dresu Sevilly.

Jak jste vnímal dlouhé období od 13. dubna do 25. srpna, kdy jste v ostrém zápase nenastoupil v základní sestavě? Do ní jste se dostal až v šestém ligovém kole.

Přes léto byla příprava, trenér se rozhodl pro dvojici Míša (Ngadeu) a Simon (Deli), hráli dobře, tak nebyl důvod to měnit, což platilo už na jaře. Ke konkurenci, která ve Slavii na každé pozici je, tohle patří. Člověk prostě trénuje a snaží se přesvědčit trenéra, že on je ten, který by měl hrát, a dělá pro to maximum.

U křídla chápu, že na sebe může upozornit třeba drzou kličkou. Čím se může blýsknout stoper? Nějakým parádním obranným zákrokem?

Samozřejmě individuálních parádiček u nás tolik není. Jsme až ti poslední, na koho soupeř narazí, a náš úkol je jasný - abychom nedostávali branky. Takže jde o to, abyste jich dostával málo i v tréninku, udělal nějaké zákroky, byl silný v rozehrávce, řešil situace dobře a někdy i konstruktivně. Na druhou stranu, na tréninku pracují všichni stejně, lepší jsou v tomhle přípravné zápasy.

V čem?

V tréninku vlastně asi nikdo nedělá nic líp, všichni se snaží zdokonalovat, ať jde o krátkou přihrávku nebo dlouhý balon za obranu. Navíc vás to nikdy tolik neprověří jako utkání, přece jen už spoluhráče znáte, víte, jak se nabízejí, kdo dělá jakou kličku. Soupeře tolik neznáte, byť si ho samozřejmě nějak nastudujete. A pak je recept jasný - nedělat chybu, hrát konstruktivně, vyhrávat souboje a být platný i při útočných standardkách.

Jak složité bylo naskočit v šestém kole proti Teplicím do základu, když jste předtím od půlky dubna strávil v soutěžních duelech pobyl na hřišti všehovšudy dvacet minut?

Samozřejmě není jednoduché naskočit, aby všechno šlo na výbornou. Tohle bylo příjemné v tom, že jsme to utkání zvládli, vyhráli jsme 3:0, nedostali gól a já ještě i jeden dal, což je samozřejmě na mém postu dobrá vizitka. A já byl za gól rád i kvůli malému. Jinak jsem se celou dobu připravoval stejně, studoval soupeře, trénoval s kluky, musíte být k dispozici, kdyby se někdo zranil. Každý týdenní cyklus jsem bral stejně. Když pak šance přišla, byl jsem za ni rád a myslím, že se to zvládlo dobře. Nechci, aby to vypadalo, že mám nos nahoře, ale něco už jsem přeci jen odkopal a když mě trenér pošle na hřiště, měl bych mu to oplatit.

Trvalo vám pár utkání, než jste se dostal do správné formy, nebo jste do toho i po čtyřech měsících bez ostrého fotbalu vplul hned?

Sto procent to nebylo, chyby tam určitě byly. S přibývající herní praxí ale získáváte sebevědomí, což se na hřišti projeví. Ze začátku nebudete hned kličkovat na vápně, snažíte se hrát jednoduše, získat jistotu, pevnou půdu pod nohama. Postupem času si dovolíte víc, váš výkon roste.

Pak jste se stal stabilní součástí stoperské dvojice, kdy nastupujete především s Michaelem Ngadeu. Poslední dva zápasy jste ale hrál vedle Simona Deliho. Je v tom nějaký rozdíl?

Co se týče Míši, byli jsme už na sebe zvyklí, člověk věděl, co může od druhého čekat. Věděl jsem, jak Míša v některých situacích reaguje. I se Simonem nám to ale sedělo dobře, hráli jsme spolu i v přípravě. Vždy jde o to, že když odehrajete s někým víc zápasů, tak si pak i víc dovolíte na hřišti. Rozumíte si, funguje mezi vámi komunikace. Před zápasem si řeknete něco o soupeři - kdo hraje v útoku, když udělá tohle, tak kdo půjde kam. Výhoda to určitě je, sezona je ale dlouhá, přijdou karty, zranění. Pak se stoperská dvojice změní a musíte se chytnout s někým novým.

Slavia má navíc na postu stopera široký výběr, takže by žádná volba určitě neměla být průšvih...

O to je to samozřejmě těžší. Je nás tu pět, trenér zvolí dva. Každý den musíte potvrzovat kvalitu, abyste v základu hrál právě vy. Když s někým hrajete často, samozřejmě to ale lepší je. S Míšou už máme určité automatismy, to samé s Vláďou Coufalem, to i z předchozího angažmá. Když je na lajně, už vím, jak v některých situacích reaguje, víme o sobě, člověk je na určité věci zvyklý, co se týče vystupování nebo taktických pokynů. Vzadu jsou ty automatismy důležitější, protože právě v obraně jsou chyby nejvíc vidět.

Evidentně jste na sebe zvyklí dobře, Slavia moc gólů nedostává.

Nedá se ale říct, že by za tím byla jen obrana. Brání se od špičky, kde teď nastupuje Milan Škoda, už tam to začíná, kluci nám to už od vrchu dělají jednodušší. Dobrá defenziva a málo inkasovaných gólů je zásluha celého týmu, proto jsme třeba kolikrát my beci ani neměli tolik práce.

Vás coby stopera zdobí především skvělá rozehrávka, na kterou si trenér Trpišovský ve Slavii potrpí. Tady vám asi pomáhají zápasy odkopané na postu defenzivního záložníka.

Já si vlastně prošel ve fotbale všemi posty. Začínal jsem ještě v přípravce v útoku a postupně jsem šel níž. Převážně jsem kariéru strávil jako středopolař. V záloze máte určité návyky, pracujete s balonem, rozdáváte míče. Ostatně se říká, že záloha je motor mužstva a hraje se tak, jak vám hraje střed hřiště. Máte tam dostatek míčů a snažíte se něco vytvořit, zbytečně to nenakopávat. Pak jsem hrál i na stoperu nebo i na pravé straně obrany, takže jsem měl nějakou průpravu.

Takže se perfektní rozehrávka natrénovat dá.

Nějaký talent je samozřejmě třeba, něco si třeba v mém případě vezmete i z té zálohy. Něco je ale i věcí tréninku, tam se může zdokonalovat každý. Na to nemusíte mít žádný extra dar, prostě to natrénujete. Je to jako střelba, když budete po každém tréninku střílet a trefovat bránu, naučíte se střílet na nějaké místo a půjde vám to. To samé platí u rozehrávky, krátká dlouhá přihrávka. Ty pasy se dají natrénovat a když vám to jde, tak se v tom pak i zdokonalujete. Snažíte se zkrátka ze své přednosti udělat to nejlepší, co může být.

Až v jednatřiceti letech ve Slavii jste si poprvé zahrál základní skupinu evropských pohárů. V Mladé Boleslavi to na žádný z pokusů nevyšlo, vždy jste skončili v předkole, kolikrát s ne úplně zvučným soupeřem. Dokážete zpětně posoudit, proč tomu tak bylo?

Je možné, že jsme neměli o soupeřích tolik informací, čímž ale nechci křivdit trenérům, co nás vedli. Pak bylo období, kdy se zranilo hodně hráčů. Jednou začala příprava, zranil se Honza Chramosta s křížovým vazem. Hráli jsme proti týmu z Islandu, zranil se stoper Michal Smejkal, vazy. Pak další stoper a čekalo nás Twente Enschede. Bylo to smolné. Těžko říct, čím to vždycky bylo. Samozřejmě mě to mrzelo, dřete celou sezonu, abyste skončil na co nejlepším umístění, abyste hrál o Evropu, to je to gró. Tohle je jeden dvojzápas a celá sezona je tím ovlivněná.

Máte za sebou z hlediska defenzivy parádní podzim v Evropské lize, v šesti zápasech jste inkasovali jen tři góly. Zároveň jste ale také jen čtyři dali. Čím byla dána nízká produktivita? Hráli jste opatrněji než v lize, kde jste se prezentovali dost odvážným fotbalem?

Byl to samozřejmě oproti české lize kvalitativní rozdíl, Kodaň, Bordeaux nebo Zenit jsou skvělé evropské týmy. Snažili jsme se tomu nějakým způsobem přizpůsobit, zároveň ale zanechat některé prvky, které nám jsou vlastní. Držet víc balon, unavit soupeře. Zajímavé je, že tyhle týmy zase tolik nenapadají, takže paradoxně to není tak náročné jako v lize. Tam se vás snaží od začátku napadat, týmy hrají fyzičtěji, náročněji.

Takže v Evropě jste měli vlastně větší klid na rozehrávku.

Ano, s Bordeaux nebo se Zenitem jsme měli velké držení míče, soupeř nám vzadu nechával prostor tvořit, rozehrávat. Co se týče koncovky, že to tam nepadalo, to tak holt někdy je.

Trenér Jindřich Trpišovský si vás v lednu 2017 přivedl z Mladé Boleslavi do Liberce. Tam jste celý podzim odkopal coby defenzivní středopolař, jaro ve Slovanu jste ale odehrál komplet na stoperu. Vyhlédl si vás právě díky vaší dobré rozehrávce do svého týmu jako obránce?

Zpětně jsem se dozvěděl, že jsem do Liberce mohl jít už v létě, ale trenér Jarolím mě nechtěl pustit. V zimě už to dopadlo. Já hrál předtím spíše stopera, trenér Kalvoda mě ale posunul do zálohy, tak jsem si oprášil, co jsem hrával dřív. S trenérem Trpišovským jsme měli domluvené dvě pozice, na kterých se můžu objevit, více jsem se mu ale líbil na stoperovi.

Trpišovský si vás pak vybral i do Slavie, kde jste se potkal i s jeho realizačním týmem. Když posloucháte jeho pozápasová vyjádření, často mluví o tom, že trenéři přemýšleli, trenéři se shodli. Z toho je patrné, že své asistenty vnímá jako sobě rovné a jejich názor bere v potaz.

Je to tak, mají skvělý tým, chemie tam funguje dokonale. Samozřejmě zvnějšku vidíte jen toho nahoře, trenéra, co určuje taktiku a má ústřední odpovědnost. Podhoubí ale vytvářejí asistenti. Dělají servis, nejsou tolik vidět, přitom jsou důležití. Mají to dobře rozdělené, navíc si dokážou tým získat na svou stranu. Mají i čich na hráče, hodně dbají i na povahu a charakter každého člověka. Hajzlíka ano, ale na hřišti, ne v kabině. Proto si trenéři vybírají kluky, o kterých jsou přesvědčení, že mají charakter a kromě fotbalovosti u nich vidí i tyhle aspekty.

Zmínil jste, že to mají dobře rozdělené. Jak se tedy Jaroslav Köstl nebo Zdeněk Houštecký zapojují do procesu?

Oba vedou tréninky, řeší standardky, připravují videa. Často si práci rozdělí, záleží také, kolik utkání se v daném týdnu hraje. Když je toho víc, rozdělí si práci, aby si to mohli nastudovat, někdo už má třeba klid a připravuje se na dalšího soupeře. Pak se všichni dohromady radí a řeší strategii na utkání a základní jedenáctku.

Když zmiňujete videa.... Možnost okamžité analýzy jakékoliv herní situace a detailního nastudování soupeře je asi velká deviza dnešní doby.

Někdy mám pocit, že žijeme ve virtuálním světě. Je to mnohem jednodušší než kdysi. Máte videa, analýzy, spoustu informací o každém soupeři. Tenhle útočník je pravák, nabíhá z téhle strany, připravíte se na soupeře detailně. Máme video i na tréninku, člověk se pak může podívat, jak trénoval, jak třeba zakončoval. I tímhle se zdokonalujete. Každý zápas máme večer v mailu, plus to samozřejmě dávají v TV, takže si to můžete pustit, kolikrát chcete.

Kvalitní přípravu jste evidentně udělali u Mbwany Samatty, hroťáka Genku. Obávaný kanonýr z belgické ligy toho ve dvou zápasech proti vám příliš nepředvedl.

Když jsem viděl jeho zakončení - levá, pravá, hlavička, řekl jsem si No, pěkný. Dává neskutečně gólů, je silný, nepříjemný. Nám se ale podařilo ho uhlídat, aby se nedostal do hry, což se povedlo.

Dvojzápas se vám povedl celkově, doma jste neinkasovali a v odvetě skóre 4:1 hovoří za vše.

V prvním zápase to nebylo úplně ono, do druhého zápasu jsme hodně věcí změnili. Pomohla nám i prohra v Plzni. Tam to bylo unavené, mdlé, nebyla tam šťáva. Uvědomili jsme si, že takhle se hrát nedá.

Překvapuje mě, že říkáte, že to v prvním zápase nebylo ono. Většina lidí vás za výkon v domácím utkání chválila.

Byl to dobrý zápas, klidně mohl skončit 2:2. Byly tam ale věci, které se nám povedly v odvetě lépe. Skvěle zahráli noví hráči, co do té doby nedostali šanci, a teď mohli ukázat, že jsou právoplatnými členy týmu a jsou tu oprávněně. Ibrahim Traoré dal gól, Malinovskému (záložník Genku) nic nedovolil. Zavřeli jsme střed pole, to bylo klíčové. Tady jsme jim při rozehrávce nechávali prostor, což nebylo dobré, mohli si to rozťukat. Pak navíc přišel Pozuelo, takový trošku líný tulák, ale úžasný s balonem. Skvělé přihrávky, kolmice.

V odvetě v Genku už vám ale moc starostí nevyrobil.

Zavřeli jsme střed pole, pokaždé šli s ním. Odstřihli jsme i Trossarda, který nás zlobil na křídle v prvním utkání. Vždycky se s ním chytil Lukáš Masopust. Celkově jsme hráli na riziko, každý si stoupl k protihráči, což bylo fajn, protože neměli výškovou převahu. V předchozích evropských duelech si vždycky týmy pomohly dlouhým nákopem. Zenit měl vepředu Dzjubu, Kodaň N‘Doyeho, tady nikdo takový nebyl. Samatta byl nepříjemný, není to ale vyloženě kladivo. Vyhráli jsme všechny souboje, oni nebyli tak silní a tak důrazní. Jejich gólman to musel vždycky kopnout dopředu, i když uměl nohama, protože jsme byli všude. Když jsme dostali gól, hned jsme vyrovnali. Byli jsme zkrátka hladoví po úspěchu.

Teď vás čeká silná Sevilla. Dva její hráče přitom znáte, s Éverem Banegou a Gabrielem Mercadem jste se hned dvakrát, včetně finále, potkal na světovém šampionátu dvacítek před dvanácti lety.

Banega mě tehdy zaujal okamžitě, hned v tom prvním utkání ve skupině. Hrál jsem tam defenzivního záložníka, až postupně jsem se přesunul na pravého beka, kde jsem pak hrál i finálové utkání. Hned jsem si říkal Hm, ten je skvělej. Všechno šlo přes něj. Ta jeho rozehrávka, práce s balonem, vezměte si jenom, kde všude byl. Pak jsme se po utkání potkali i na dopingu. (usmívá se) Chtěl bych si s ním vyměnit dres, to by bylo fajn.

Sevilla možná nemá hvězdné jméno jako Chelsea, jde z ní ale strach. Kompaktní tým se skvělou přechodovou fází.

V životě jsem proti lepšímu soupeři nehrál. Skvělý tým, třikrát v řadě to vyhráli, bude záležet, jaký přivezeme výsledek z prvního utkání. Rádi bychom, aby se o postup ještě bojovalo.

Španělský deník Marca před osmifinálovým losem ke každému z týmů napsal dva tři řádky. U Slavie byl stručný: Nejslabší tým v osudí. Je tohle něco, co vás může pošťouchnout, motivace?

Jednoznačně. Už postupem přes Genk jsme ukázali, že tým má sílu. Sevilla je obrovský favorit, kdyby nepostoupila, byl by to šok. Stát se může ale cokoliv. Nám ta role outsidera může vyhovovat, jsme v pozici, že můžeme leda překvapit. A to může hrát pro nás.