Ruský zápisník I. aneb Saúdská Al-Ergie na Golovina

Rusové jsou známí svým velikášstvím a potvrdili to hned při vstupu do domácího světového šampionátu. Mohutný ceremoniál byl následován ještě velkolepější kanonádou, která sňala z pořadatelů turnaje závoj nejistoty a skepse. Právem? Včerejší zápas byl totiž především o naprosté nemohoucnosti jejich soupeřů ze Saúdské Arábie.

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Výkon Saúdské Arábie byl bez přehánění absolutní trapas. Od neexistujícího útočníka Al-Sahlawiho, přes neschopná křídla až po střed hřiště, který oproti Rusku ztrácel pozičně úplně šileným způsobem. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že centrum pole Saúdů nemělo prostě nic. Hlavní distributor míčů Abdullah Otayf kazil kolmé nahrávky, a tak se poté uchyloval spíš k jednodušším pasům a ofenziva Saudů ztratila potřebnou hloubku. Taky šel dolů po 63 minutách. Jeho kolegům v zápase několikrát míč utekl do autu, potíže měli s rozehrávkou i zpracováním. Yahia takhle v závěru poločasu nabídl Rusům velkou šanci. Vypadalo to, jako kdyby se arabský celek opravdu přijel naučit hrát fotbal, o kterém jim předevčírem řekl kámoš z činžáku.

S každou přibývající minutou na časomíře to bylo horší a horší, a co je možná vůbec nejvíce alarmující - trenér Pizzi s tou mizérií nedokázal nic udělat ani o přestávce. Každý čekal na druhou půli změnu v pojetí hry, jiné tempo, pokusy o vertikálnější hru. Ne. Přinesl jen symbol oné trapnosti v podobě Al-Dawsariho, který první průnik po změně stran zakončil přihrávkou na nohu soupeře. Dobrých pět metrů kolem jeho cíle přitom nebyl žádný muž v zeleném. A to jsem ještě nezačal baladu o rozbité obraně...

Největší show totiž bezpochyby předvedla stoperská dvojice, která dělá z veteránů Berezuckých mladé hbité štírky. Omar (32) a Osama (34) Hawsawi sice nejsou bratři jako zmínění "gerojové", ale včera si co do hrůzostrašnosti svých výkonů notovali jako pokrevně spříznění. Především mladší z dvojice Omar se rozhodně nežinýroval a už při druhém gólu vytáhnul ze své brašny pořádně vypečený kus tragického fotbalu. Pro svou těžkopádnost jen prodloužil dlouhý pas na Golovina, aby pak při bránění 1 na 2 coby back-up, jenž má především vyčkávat na vývoj situace, prosvištěl po zadku kolem Čeryševa jako opilý krasobruslař.

Místy vypadali Hawsawiové jako starší žáci, kteří jsou v týmu proto, že ve čtrnácti letech o dost víc narostli. Totéž ale platí o související těžkopádnosti, neobratnosti a absencí dynamiky, která už logicky pramení i ze staršího data v občance. Co se ovšem omluvit nedá, byla naprostý výpadek jakékoli taktické vyspělosti. Obránci Saúdů nechali po standardce na zadní tyči dva volné hráče (1:0), nedokázali ve vzdušném souboji předskočit soupeře (3:0), no a opravdu vyjukané splašenosti (2:0) už řeč běžela.

2) Důležitý je nacvičit los, věděl Putin. Samozřejmě se tu bavím o nadsázce s odkazem na herce Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse; zas až tak mimo ale možná nejsem. O tom, jak je fotbal na těchto úrovních čistý víme své, polívčičku ještě před nedávnem přihřál Michel Platini, který bez skrupulí přiznal ovlivnění losu při francouzském mistrovství světa už v roce 1998. Přece nebudeme hrát s Brazílií dřív než ve finále, to dá přece rozum!

Fotbal od té doby ušel mílové kroky, ale zrovna v otázce transparentnosti ve vůdčích personálních záležitostech spíš dozadu. Rusové si lidově řečeno tuhle cestičku museli ušlapat už v základních skupinách a povedlo se jim to na jedničku - ať už se o to jakýmkoli způsobem přičinili, nebo to byla čirá náhoda (čemuž chci věřit, byť vztahy Putina s Infantinem vypadají víc než idylicky). Proč je ale tohle všechno důležité: Sborné stačil v úvodním utkání průměrný výkon a její výchozí pozice do zbytku zápasů v základních skupinách je víc než charašo...

V úvodu zápasu tahali dokonce za kratší konec. Asijský soupeř prvních 8, 10 minut působil na hřišti svěžejším dojmem, byl kvalitnější na míči i v presinku. Tím to ale z jeho strany skončilo a Rusové mohli pozvolna nabírat kurz směr tři body, které připisuji především mimořádně špatné hře defenzivy Saúdské Arábie, o níž píšu v předchozím bodu. Jasně, několik úžasných momentů - především v podobě gólů Čeryševa - jsme se od ruského týmu dočkali, vesměs jsme ale sledovali spíš průměrný zápas.

Hrozně důležité teď pro Rusko je, jak na euforický výsledek zareagují. V první řadě totiž musí přijít sebereflexe - a zrovna v případě Sborné, jako jsme ostatně mohli vidět i před šesti lety na Euru, bychom se mohli dočkat spíš nárůstu ega a následného kolapsu v utkání s kvalitnějším Egyptem. Třeba obrana Rusů nebyla prověřena ani trošku, což by mohlo narušit její koncentraci. A ta bude proti zdravému Salahovi absolutně nezbytná.

3) Abych ale nebyl k Rusům jen přísný, Aleksandr Golovin byl celý zápas excelentní. Teprve dvaadvacetiletý záložník CSKA Moskva si včera řekl o pozornost celého fotbalového světa a je momentálně tím talismanem, na který se budou diváci v nadcházejících kolech těšit - i přes skepsi, která se kolem ruského národního týmu i přes drtivou výhru vznáší.

Až na výjimky, jakou je například pokažená přihrávka při postupném útoku v prvním dějství, byl Golovin o level výše, než kdokoli jiný z jeho spoluhráčů (o Saúdech je zbytečné mluvit). Vyšel mu už úvod, kdy si na zadní tyči všiml volných kolegů a zařídil první gól. Po zranění Dzagoeva se přesunul doprostřed a to bylo snad ještě lepší. Průnikem vytvořil i druhý gól Ruska, na třetí pak lahodně přihrál.

Mladý záložník byl na míči nesmírně lehký a elegantní. Pro svůj styl hry nebyl jen jasně nejefektivnějším hráčem zápasu, ale taky nejatraktivnějším. Dokázal pracovat s míčem ve velké rychlosti, a dokonce i nejvíc naběhal.