Ruský zápisník IX. aneb Fágní Brazilci a švýcarský X faktor
Zaujalo nás
Ani při druhém vystoupení se největší favorit na celkové vítězství nepředvedl zrovna v zářivém světle. Brazílie porazila Kostariku až dvěma góly v nastavení - a hlavně v prvním poločase to byl učiněný zmar. Naproti tomu evropský duel Švýcarska se Srbskem diváka nadchnul. A takový Granit Xhaka se coby první gólový fotbalista na mistrovství světa začínající na X zapsal do historie.
Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.
Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.
Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.
Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.
1) Brazilci nad Kostarikou po 16 letech na MS znovu vyhráli, rozhodně to nebyla ale taková hitparáda jako tehdy. Po vítězství 5:2 v krásném zápase na šampionátu v Asii přišlo vítězství 2:0, které se rodilo až v nastaveném čase. A byť nakonec jsou tři body u kanárků, všichni (včetně Neymara) ve skrytu duše jistě ví, že takový výkon by v play off nestačil.
A co se týče prvního poločasu, k tomu by sedělo spíše klausovské. Brazilci připomínali ne roztančené krále fotbalu, ale důchodce na rekreaci v Jugoslávii. Pohyb, tempo, překvapivé kolmice - zkrátka samba, kterou bychom od Titeho výběru čekali, se nedostavila.
S návratem do kabin se to změnilo a Brazilci přece jen začali hrát aktivněji. Velký vliv na to měli především jedno povedené střídání. Na hřiště už se nevrátil po matném výkonu v prvních 45 minutách Willian (jak někdo vtipně poznamenal na twitteru, jestlipak si dal v kabině na instagram týmovou fotku s Titem přelepeným pěti poháry, aby navázal na stejnou taškařici s FA Cupem a Contem v Chelsea?) a jeho místo na pravé straně zálohy zaujal Douglas Costa.
2) A hráč Juventusu ukázal, co v něm dříme. Fanoušci Bayernu si to pamatují dobře - když před třemi lety jejich klub doplnil ze Šachtaru Doněcku, jeho první půlsezona v Bavorsku byla spektakulární. Costa vletěl do Bundesligy jako uragán a zápas co zápas uchvacoval skvělými centry, přihrávkami a ofenzivními výpady.
Pak šel ovšem s formou až neuvěřitelně, razantně dolů a po zbytek svého angažmá se spíše jen bez zájmu ploužil po hřišti. Takový Costa však v pátek na hřišti nebyl - naopak, coby žolík svůj úkol zvládl na jedničku, rozhýbal do té doby vrzající pravý kraj a jedním driblinkem za druhým obtěžoval Kostaričany.
Právě výkon Costy, Coutinha, Marcela (který je skutečně co do ofenzivní stránky jeden z nejúžasnějších levých beků, které jsme kdy měli možnost vidět), nebo třeba taktéž střídající Roberta Firmina jsou důkazem, že Brazílie nestojí jenom na Neymarovi. A že proti silnějším celkům jen ofenzivní smršť nebude stačit? Pak je tady Casemiro. Ten i na šampionátu na dálku bojuje s Kantém o titul nejlepšího defenzivního středopolaře planety - a ať osobně preferuje kteréhokoliv z nich, rozhodně nejde o špatnou volbu. Oba jsou totiž výteční.
Brazílie se zkrátka rozjíždí pomalu, a pokud za svůj výkon zaslouží pochvalu, tak spíše jen lehkou a za konkrétní věci - trenérovy dobré tahy v průběhu hry (Costa a Firmino na plac), výrazně zlepšená druhá půle proti hrůzostrašné první a také schopnost i nepříznivě se vyvíjející se zápas rozhodnout a nakonec ty branky vstřelit. Ne každý favorit na šampionátu totiž zápas proti houževnatě hrajícímu soupeři se skvělým brankářem (sice dvakrát inkasoval, ale i tak klobouk dolů, Keylore Navasi) dotáhne do tříbodového konce.
3) Konkurz na nového Cafúa navíc po včerejším duelu hlásí vítěze. O místo na pravém beku, které kdysi patřilo legendárnímu brazilskému kapitánovi, by za normálních okolností asi žádné pře nebyly, protože by patřilo Danimu Alvésovi. Zkušený zadák však kvůli zranění na šampionátu není a tak byly karty vyložené tak, že se o tento post porvou Danilo z Manchesteru City a výrazně méně známý Fagner z brazilského Corinthians.
A byť to pro mnohé fanoušky z Evropy znělo překvapivě, coby favorit na zisk této pozice v Titeho jedenáctce byl od počátku zmiňován spíše druhý jmenovaný. V prvním zápase dostal přednost hráč Citizens, pak se ale na tréninku zranil a svou šanci proti Kostarice dostal 29letý, avšak v národním dresu poměrně nezkušený Fágner (do včerejška pouhé 3 starty a jedno cameo z lavičky).
Nervozitou však rozhodně netrpěl. Ba naopak, svého soka ve všech ohledech předčil. Působil zodpovědněji v defenzivě, zároveň byl více na balonu a solidně se zapojoval do útoku. V tom mu samozřejmě výrazně pomohlo, když před něj na druhou půli trenér postavil výtečně hrajícího Costu.
Na to, že fotbal hrál naposledy v dubnu, však do mistrovství světa vplul velmi rychle a z pohledu autora tohoto zápisníku by měl v brazilské sestavě setrvat i na dále, byť by se dal do příštího utkání Danilo do kupy. Teď hlavně Tite musí doufat, že Fagner, který poslední dva měsíce nekopl do míče právě kvůli zranění, vydrží fit. To už by se totiž pravý kraj brazilské defenzivy zdál být opravdu prokletý.
(jp)
1) "Jen" soudržnost a nezdolná bojovnost na postup nestačí, mezi světovou elitou je potřeba něco navíc. Islanďané se bezpochyby stali miláčky velké spousty nezaujatých fanoušků - ať pro zmíněné fotbalové vlastnosti, které se už z moderní mapy začínají vytrácet, ať pro tu tolik oblíbenou pohádku aneb Jak z ostrova o lidnatosti Brna vzešel špičkový tým, ať už pro Rurika Gíslasona, který se během pár dní stal hvězdou žen a Instagramu a soupeří s Olivierem Giroudem o pozici nejkrásnějšího fotbalisty světa.
Zpět ale k ryze fotbalové notě. Island už proti Argentině nastoupil s velmi analogovým stylem hry a na druhý zápas neměl důvod ho měnit. Ne snad že by při povaze svého kádru měl na vybranou. Poměrně primitivní fotbal založený na poctivé obraně, odkopu při jakémkoli náznaku tlaku a nespočítatelné hordě autů nebo centrů do vápna - to je ve zkratce Island. A je to vlastně i takový protiklad toho, co dnešní trenéři vtloukají do hlav malým fotbalovým talentům.
V prvním poločase tenhle relativně sympatický fotbalový středověk dokonale fungoval, ale jen do té doby, než se Nigérie rozhodla odpoutat a začít ve druhé půli tvořit svůj vlastní scénář. A na to už Islanďané nedokázali zareagovat. Respektive ani nemohli, nějaký reálně funkční plán B ve hře severského trpaslíka bohužel neexistuje.
Islandu chybí tvůrčí rozměr. Ono poslat do vápna 30 centrů za zápas a doufat, že se jeden, dva ujmou, není při fyzické zdatnosti jejich borců úplně špatný nápad. Navíc proti Nigérii, která má dlouhodobě obrovské problémy bránit standardní situace. Ale nějaký moment překvapení by prostě neuškodil - a třeba když v úvodu zakombinovali Sigurdsson s Finngobasonem, dostal se Gylfi do krásné pozice před vápnem a hned srdce fotbalového básníka zaplesalo. Jenže tím to haslo.
2) Nigerijci se v úvodu odsoudili do role sparing-partnera, což v zápase s Islandem znamenalo asi vůbec nejhorší výkon týmu v prvním poločase na celém turnaji. Bez přehánění, Nigérie hrála naprosto strašně, nevyužívala svých předností a naopak se přizpůsobila nefotbalové hře Islandu. No a kopírovat hru na centry do vápna, když rozdíl mezi výškou vašich útočníků a stoperů soupeře je 21 centimetrů... asi nemusíte být génius, abyste zjistili, že to fungovat nebude.
A tak se stalo, že na obou stranách hráči odklidili do přestávky astronomických 32 balónů - skoro dvakrát tolik, než v poločase druhém. Island s něčím takovým logicky neměl žádné problémy, spokojeně odtrkával míče do bezpečí a jel si tu svou. Brankář Halldórsson nemusel čelit jediné střele - nikoli na branku - ale kompletně!
Nigerijce možná otrávila jejich vlastní neschopnost - v prvních minutách se totiž několikrát pokusili zakombinovat po zemi, ale tu Musa míč nezpracoval, tu Iheanachovi přišel pas do protipohybu, tu Moses poslal míč do špatných prostor. Mikel na pozici deep lying playmakera nedokázal posílat své oblíbené kolmice přes několik linií a hra Nigérie se omezila na tupé nakopávání - i proto, že Etebo, jakási imitace tvořivého záložníka, v první půlce prakticky neexistoval. Jeho zlepšení ve druhém dějství pomohlo celému týmu.
Podivné bylo i to, že v systému 3-5-2 prakticky nehráli po křídlech. Úplně mimózně působil na levé straně Idowu, jenž za svůj krátký pětačtyřicetiminutový pobyt na hřišti nepodnikl jediný průnik na útočnou polovinu, nebyl faulován ani neposlal přesný centr. Jenže ani Victor Moses, jednička na pozici wingbacka v Chelsea, neobtěžoval obranu Islandu tak, jak by se asi slušelo.
3) Zápas nicméně rozhodla poločasová přestávka a Gernot Rohr, který patrně svým svěřencům vtloukl do hlavy, že tohle už, prosím, ne, ne, nikdy. Orli si uvědomili, že tenhle zápas musí za každou cenu vyhrát, spadl z nich balvan zodpovědnosti a rozlétli se do všech stran. V prvních minutách řádili po celém hřišti, v rychlých sekvencích a v pohybu si vyměňovali míče a Islanďané najednou nevěděli, kde jim hlava stojí (a v Ragnara Sigurdssona nejen obrazně).
Najednou to byla živelná Nigérie, kterou máme rádi. Najednou Etobo s útočníky a Mosesem kombinovali po zemi, když měli, najednou loňský vítěz Premier League poslal do vápna míč v době, kdy se to hodilo - po brejku, do nepřipravené obrany. Všechno do sebe prostě zapadlo a africký celek se zaslouženě dostal do vedení.
No a druhá půle se naopak odvíjela podle gusta Nigerijců. Hrálo se ve vyšším tempu, Island proto nezvládal být tolik kompaktní a poměrně často vznikala i málokdy vídaná přečíslení. Zmínit navíc musím i Ahmeda Musu, který měl v téhle proměně stěžejní roli. Jeho dynamika a rychlost byla pro méně pohyblivé obránce soupeře kryptonitem a při druhém gólu bila do očí. Kdo ví, proč to takhle nefungovalo celý zápas. (mu)
1) Ryze evropský duel opět nezklamal. Stejně jako v případě střetnutí Španělska s Portugalskem jsme strávili páteční večer přilepení u obrazovek a hltali každičký okamžik jednoho z nejlepších mačů dosavadního mistrovství. Gólů sice tentokráte padla jen polovina, ovšem šancí bylo víc než dostatek a rozprostření branek na samotný úvod i závěr se postaralo o pořádné drama i tak - dočkali jsme se vůbec prvního nefalšovaného obratu skóre na šampionátu.
Vliv na atraktivitu utkání měla taktéž jeho důležitost ohledně postupové matematiky, neboť remíza nic neřešila ani pro jednoho ze zúčastněných a oba týmy se díky tomu hnaly za vítězstvím. Obzvláště po Xhakově vyrovnávací bombě se hrálo od branky k brance v mimořádném tempu, které nakonec více svědčilo fyzicky zdatnějším Švýcarům.
Po celých devadesát minut včetně táhlého nastavení však byly k vidění fyzické souboje v tom pravém slova smyslu a budiž ke cti sudího Brycha, že zvládl nastavit volnější metr v zájmu plynulosti hry, aniž by tím přišel o autoritu a zápas by se mu vymknul z rukou podobně jako jeho uzbeckému kolegovi v předešlé bitvě Argentiny s Chorvatskem. Dobrá práce od všech zúčastněných a sporná penaltová situace okolo Mitrovićova marného boje s dvěma švýcarskými beky na tom nic nemění.
2) Srbům v závěru došla šťáva. Po excelentním vlétnutí na soupeře od úvodního hvizdu se Srbsko ujalo zaslouženého vedení, a než se Švýcaři stačili vzpamatovat, nemuselo zůstat jen u jedné obdržené branky. Tošić s Tadićem však ve výtečných pozicích zakončení nezvládli, a to bylo počátkem jejich zkázy. Jejich soupeř totiž stejně jako proti Brazílii ukázal, že umí pracovat pod tlakem, vrátit se do zápasu a následně vydrží jak koncentrovaně bránit, tak při každé příležitosti vyrážet do rychlých protiútoků.
S Brazilci to ještě na vítězství nestačilo, nyní se už zemi helvétského kříže poštěstilo. Přispěla k tomu výraznou měrou i střídání na obou stranách. Zatímco švýcarský kouč Petković správně stáhl již o přestávce neviditelného Seferoviće, jenž za první půli zaznamenal stěží uvěřitelné čtyři přihrávky, jeho srbský protějšek Mladen Krstajić na poslední desetiminutovku nahradil vyflusaného Milivojeviće za mnohem ofenzivněji laděného forvarda Radonjiće.
Odvážný tah se ale 44letému kouči vrátil jako bumerang, neboť ve středu pole se už tak pořádně vytížený Nemanja Matić se žlutou kartou na kontě ocitl v přesile, jíž soupeř beze zbytku využil. Třešničkou na dortu pak byl lapsus stopera Tošiće, který se rozhodl vystavit při gólové situaci Xherdana Shaqiriho do ofsajdu, přestože švýcarský pořízek vybíhal z vlastní poloviny. A kdože Shaqirimu nahrával? Právě Seferovićův náhradník Gavranović.
3) Gólová oslava Švýcarů byla kontroverzní, ale ne nepochopitelná. Když je před zápasem jedním z ústředních diskuzních bodů fotbalová obuv jednoho z hráčů, obvykle to naznačuje nedůležitost utkání, k němuž není moc co psát. V tomto případě je tomu ale přesně naopak. Kopačky Xherdana Shaqiriho s vlajkou Švýcarska na jedné a vlajkou rodného Kosova na druhé botě si totiž logicky v Srbsku vysloužily pořádný ohlas, který před zápasem ještě přiživil Aleksandar Mitrović řečnickou otázkou, proč forvard Stoke City neukázal svou lásku k zemi původu tím, že by nastupoval za kosovský národní tým.
Je příhodné, že právě Mitrović podal nejlepší výkon na straně Srbů, zatímco o švýcarský obrat se po mimořádném výkonu postaralo duo Xhaka-Shaqiri. Švýcarští hráči, jimž koluje v žilách krev kosovských Albánců, své veledůležité góly shodně oslavili gestem albánské orlice, čímž pobouřili miliony a další miliony naopak poslali do extáze.
Důvod jejich počínání je nasnadě, situace Kosova ještě v dobách tehdejší Jugoslávie měla k čajovému dýchánku daleko. Shaqiriho rodiče s malým Xherdanem zemi rozvrácenou válečným konfliktem opustili, z Xhakova otce se kvůli účasti na demonstraci na podporu nezávislosti Kosova stal politický vězeň, jenž musel strpět tři a půl roku bití a pobytu v cele se čtyřmi spoluvězni s denní desetiminutovou vycházkou. Postarat se za soustavného bučení soupeřových fanoušků o posunutí "utlačitelské země" blíže k vypadnutí z MS bylo něco, co oba hráči anglické Premier League zkrátka nemohli nechat bez povšimnutí.
Lze namítnout, že tato oslava byla neuctivá nejen k Srbům, ale také zemi, již Xhaka se Shaqirim reprezentují. Švýcarským fanouškům to ale během bouřlivých oslav bylo jistě upřímně jedno a nejinak tomu je i v národním týmu, kde svým spoluhráčům projevil v dané situaci tu největší možnou podporu i sám kapitán Stephan Lichtsteiner.
(mk)
Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.
Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.
Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.
Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.
1) Brazilci nad Kostarikou po 16 letech na MS znovu vyhráli, rozhodně to nebyla ale taková hitparáda jako tehdy. Po vítězství 5:2 v krásném zápase na šampionátu v Asii přišlo vítězství 2:0, které se rodilo až v nastaveném čase. A byť nakonec jsou tři body u kanárků, všichni (včetně Neymara) ve skrytu duše jistě ví, že takový výkon by v play off nestačil.
A co se týče prvního poločasu, k tomu by sedělo spíše klausovské
S návratem do kabin se to změnilo a Brazilci přece jen začali hrát aktivněji. Velký vliv na to měli především jedno povedené střídání. Na hřiště už se nevrátil po matném výkonu v prvních 45 minutách Willian (jak někdo vtipně poznamenal na twitteru, jestlipak si dal v kabině na instagram týmovou fotku s Titem přelepeným pěti poháry, aby navázal na stejnou taškařici s FA Cupem a Contem v Chelsea?) a jeho místo na pravé straně zálohy zaujal Douglas Costa.
2) A hráč Juventusu ukázal, co v něm dříme. Fanoušci Bayernu si to pamatují dobře - když před třemi lety jejich klub doplnil ze Šachtaru Doněcku, jeho první půlsezona v Bavorsku byla spektakulární. Costa vletěl do Bundesligy jako uragán a zápas co zápas uchvacoval skvělými centry, přihrávkami a ofenzivními výpady.
Pak šel ovšem s formou až neuvěřitelně, razantně dolů a po zbytek svého angažmá se spíše jen bez zájmu ploužil po hřišti. Takový Costa však v pátek na hřišti nebyl - naopak, coby žolík svůj úkol zvládl na jedničku, rozhýbal do té doby vrzající pravý kraj a jedním driblinkem za druhým obtěžoval Kostaričany.
Právě výkon Costy, Coutinha, Marcela (který je skutečně co do ofenzivní stránky jeden z nejúžasnějších levých beků, které jsme kdy měli možnost vidět), nebo třeba taktéž střídající Roberta Firmina jsou důkazem, že Brazílie nestojí jenom na Neymarovi. A že proti silnějším celkům jen ofenzivní smršť nebude stačit? Pak je tady Casemiro. Ten i na šampionátu na dálku bojuje s Kantém o titul nejlepšího defenzivního středopolaře planety - a ať osobně preferuje kteréhokoliv z nich, rozhodně nejde o špatnou volbu. Oba jsou totiž výteční.
Brazílie se zkrátka rozjíždí pomalu, a pokud za svůj výkon zaslouží pochvalu, tak spíše jen lehkou a za konkrétní věci - trenérovy dobré tahy v průběhu hry (Costa a Firmino na plac), výrazně zlepšená druhá půle proti hrůzostrašné první a také schopnost i nepříznivě se vyvíjející se zápas rozhodnout a nakonec ty branky vstřelit. Ne každý favorit na šampionátu totiž zápas proti houževnatě hrajícímu soupeři se skvělým brankářem (sice dvakrát inkasoval, ale i tak klobouk dolů, Keylore Navasi) dotáhne do tříbodového konce.
3) Konkurz na nového Cafúa navíc po včerejším duelu hlásí vítěze. O místo na pravém beku, které kdysi patřilo legendárnímu brazilskému kapitánovi, by za normálních okolností asi žádné pře nebyly, protože by patřilo Danimu Alvésovi. Zkušený zadák však kvůli zranění na šampionátu není a tak byly karty vyložené tak, že se o tento post porvou Danilo z Manchesteru City a výrazně méně známý Fagner z brazilského Corinthians.
A byť to pro mnohé fanoušky z Evropy znělo překvapivě, coby favorit na zisk této pozice v Titeho jedenáctce byl od počátku zmiňován spíše druhý jmenovaný. V prvním zápase dostal přednost hráč Citizens, pak se ale na tréninku zranil a svou šanci proti Kostarice dostal 29letý, avšak v národním dresu poměrně nezkušený Fágner (do včerejška pouhé 3 starty a jedno cameo z lavičky).
Nervozitou však rozhodně netrpěl. Ba naopak, svého soka ve všech ohledech předčil. Působil zodpovědněji v defenzivě, zároveň byl více na balonu a solidně se zapojoval do útoku. V tom mu samozřejmě výrazně pomohlo, když před něj na druhou půli trenér postavil výtečně hrajícího Costu.
Na to, že fotbal hrál naposledy v dubnu, však do mistrovství světa vplul velmi rychle a z pohledu autora tohoto zápisníku by měl v brazilské sestavě setrvat i na dále, byť by se dal do příštího utkání Danilo do kupy. Teď hlavně Tite musí doufat, že Fagner, který poslední dva měsíce nekopl do míče právě kvůli zranění, vydrží fit. To už by se totiž pravý kraj brazilské defenzivy zdál být opravdu prokletý.
(jp)
1) "Jen" soudržnost a nezdolná bojovnost na postup nestačí, mezi světovou elitou je potřeba něco navíc. Islanďané se bezpochyby stali miláčky velké spousty nezaujatých fanoušků - ať pro zmíněné fotbalové vlastnosti, které se už z moderní mapy začínají vytrácet, ať pro tu tolik oblíbenou pohádku aneb Jak z ostrova o lidnatosti Brna vzešel špičkový tým, ať už pro Rurika Gíslasona, který se během pár dní stal hvězdou žen a Instagramu a soupeří s Olivierem Giroudem o pozici nejkrásnějšího fotbalisty světa.
Zpět ale k ryze fotbalové notě. Island už proti Argentině nastoupil s velmi analogovým stylem hry a na druhý zápas neměl důvod ho měnit. Ne snad že by při povaze svého kádru měl na vybranou. Poměrně primitivní fotbal založený na poctivé obraně, odkopu při jakémkoli náznaku tlaku a nespočítatelné hordě autů nebo centrů do vápna - to je ve zkratce Island. A je to vlastně i takový protiklad toho, co dnešní trenéři vtloukají do hlav malým fotbalovým talentům.
V prvním poločase tenhle relativně sympatický fotbalový středověk dokonale fungoval, ale jen do té doby, než se Nigérie rozhodla odpoutat a začít ve druhé půli tvořit svůj vlastní scénář. A na to už Islanďané nedokázali zareagovat. Respektive ani nemohli, nějaký reálně funkční plán B ve hře severského trpaslíka bohužel neexistuje.
Islandu chybí tvůrčí rozměr. Ono poslat do vápna 30 centrů za zápas a doufat, že se jeden, dva ujmou, není při fyzické zdatnosti jejich borců úplně špatný nápad. Navíc proti Nigérii, která má dlouhodobě obrovské problémy bránit standardní situace. Ale nějaký moment překvapení by prostě neuškodil - a třeba když v úvodu zakombinovali Sigurdsson s Finngobasonem, dostal se Gylfi do krásné pozice před vápnem a hned srdce fotbalového básníka zaplesalo. Jenže tím to haslo.
2) Nigerijci se v úvodu odsoudili do role sparing-partnera, což v zápase s Islandem znamenalo asi vůbec nejhorší výkon týmu v prvním poločase na celém turnaji. Bez přehánění, Nigérie hrála naprosto strašně, nevyužívala svých předností a naopak se přizpůsobila nefotbalové hře Islandu. No a kopírovat hru na centry do vápna, když rozdíl mezi výškou vašich útočníků a stoperů soupeře je 21 centimetrů... asi nemusíte být génius, abyste zjistili, že to fungovat nebude.
A tak se stalo, že na obou stranách hráči odklidili do přestávky astronomických 32 balónů - skoro dvakrát tolik, než v poločase druhém. Island s něčím takovým logicky neměl žádné problémy, spokojeně odtrkával míče do bezpečí a jel si tu svou. Brankář Halldórsson nemusel čelit jediné střele - nikoli na branku - ale kompletně!
Nigerijce možná otrávila jejich vlastní neschopnost - v prvních minutách se totiž několikrát pokusili zakombinovat po zemi, ale tu Musa míč nezpracoval, tu Iheanachovi přišel pas do protipohybu, tu Moses poslal míč do špatných prostor. Mikel na pozici deep lying playmakera nedokázal posílat své oblíbené kolmice přes několik linií a hra Nigérie se omezila na tupé nakopávání - i proto, že Etebo, jakási imitace tvořivého záložníka, v první půlce prakticky neexistoval. Jeho zlepšení ve druhém dějství pomohlo celému týmu.
Podivné bylo i to, že v systému 3-5-2 prakticky nehráli po křídlech. Úplně mimózně působil na levé straně Idowu, jenž za svůj krátký pětačtyřicetiminutový pobyt na hřišti nepodnikl jediný průnik na útočnou polovinu, nebyl faulován ani neposlal přesný centr. Jenže ani Victor Moses, jednička na pozici wingbacka v Chelsea, neobtěžoval obranu Islandu tak, jak by se asi slušelo.
3) Zápas nicméně rozhodla poločasová přestávka a Gernot Rohr, který patrně svým svěřencům vtloukl do hlavy, že tohle už, prosím, ne, ne, nikdy. Orli si uvědomili, že tenhle zápas musí za každou cenu vyhrát, spadl z nich balvan zodpovědnosti a rozlétli se do všech stran. V prvních minutách řádili po celém hřišti, v rychlých sekvencích a v pohybu si vyměňovali míče a Islanďané najednou nevěděli, kde jim hlava stojí (a v Ragnara Sigurdssona nejen obrazně).
Najednou to byla živelná Nigérie, kterou máme rádi. Najednou Etobo s útočníky a Mosesem kombinovali po zemi, když měli, najednou loňský vítěz Premier League poslal do vápna míč v době, kdy se to hodilo - po brejku, do nepřipravené obrany. Všechno do sebe prostě zapadlo a africký celek se zaslouženě dostal do vedení.
No a druhá půle se naopak odvíjela podle gusta Nigerijců. Hrálo se ve vyšším tempu, Island proto nezvládal být tolik kompaktní a poměrně často vznikala i málokdy vídaná přečíslení. Zmínit navíc musím i Ahmeda Musu, který měl v téhle proměně stěžejní roli. Jeho dynamika a rychlost byla pro méně pohyblivé obránce soupeře kryptonitem a při druhém gólu bila do očí. Kdo ví, proč to takhle nefungovalo celý zápas. (mu)
1) Ryze evropský duel opět nezklamal. Stejně jako v případě střetnutí Španělska s Portugalskem jsme strávili páteční večer přilepení u obrazovek a hltali každičký okamžik jednoho z nejlepších mačů dosavadního mistrovství. Gólů sice tentokráte padla jen polovina, ovšem šancí bylo víc než dostatek a rozprostření branek na samotný úvod i závěr se postaralo o pořádné drama i tak - dočkali jsme se vůbec prvního nefalšovaného obratu skóre na šampionátu.
Vliv na atraktivitu utkání měla taktéž jeho důležitost ohledně postupové matematiky, neboť remíza nic neřešila ani pro jednoho ze zúčastněných a oba týmy se díky tomu hnaly za vítězstvím. Obzvláště po Xhakově vyrovnávací bombě se hrálo od branky k brance v mimořádném tempu, které nakonec více svědčilo fyzicky zdatnějším Švýcarům.
Po celých devadesát minut včetně táhlého nastavení však byly k vidění fyzické souboje v tom pravém slova smyslu a budiž ke cti sudího Brycha, že zvládl nastavit volnější metr v zájmu plynulosti hry, aniž by tím přišel o autoritu a zápas by se mu vymknul z rukou podobně jako jeho uzbeckému kolegovi v předešlé bitvě Argentiny s Chorvatskem. Dobrá práce od všech zúčastněných a sporná penaltová situace okolo Mitrovićova marného boje s dvěma švýcarskými beky na tom nic nemění.
2) Srbům v závěru došla šťáva. Po excelentním vlétnutí na soupeře od úvodního hvizdu se Srbsko ujalo zaslouženého vedení, a než se Švýcaři stačili vzpamatovat, nemuselo zůstat jen u jedné obdržené branky. Tošić s Tadićem však ve výtečných pozicích zakončení nezvládli, a to bylo počátkem jejich zkázy. Jejich soupeř totiž stejně jako proti Brazílii ukázal, že umí pracovat pod tlakem, vrátit se do zápasu a následně vydrží jak koncentrovaně bránit, tak při každé příležitosti vyrážet do rychlých protiútoků.
S Brazilci to ještě na vítězství nestačilo, nyní se už zemi helvétského kříže poštěstilo. Přispěla k tomu výraznou měrou i střídání na obou stranách. Zatímco švýcarský kouč Petković správně stáhl již o přestávce neviditelného Seferoviće, jenž za první půli zaznamenal stěží uvěřitelné čtyři přihrávky, jeho srbský protějšek Mladen Krstajić na poslední desetiminutovku nahradil vyflusaného Milivojeviće za mnohem ofenzivněji laděného forvarda Radonjiće.
Odvážný tah se ale 44letému kouči vrátil jako bumerang, neboť ve středu pole se už tak pořádně vytížený Nemanja Matić se žlutou kartou na kontě ocitl v přesile, jíž soupeř beze zbytku využil. Třešničkou na dortu pak byl lapsus stopera Tošiće, který se rozhodl vystavit při gólové situaci Xherdana Shaqiriho do ofsajdu, přestože švýcarský pořízek vybíhal z vlastní poloviny. A kdože Shaqirimu nahrával? Právě Seferovićův náhradník Gavranović.
3) Gólová oslava Švýcarů byla kontroverzní, ale ne nepochopitelná. Když je před zápasem jedním z ústředních diskuzních bodů fotbalová obuv jednoho z hráčů, obvykle to naznačuje nedůležitost utkání, k němuž není moc co psát. V tomto případě je tomu ale přesně naopak. Kopačky Xherdana Shaqiriho s vlajkou Švýcarska na jedné a vlajkou rodného Kosova na druhé botě si totiž logicky v Srbsku vysloužily pořádný ohlas, který před zápasem ještě přiživil Aleksandar Mitrović řečnickou otázkou, proč forvard Stoke City neukázal svou lásku k zemi původu tím, že by nastupoval za kosovský národní tým.
Je příhodné, že právě Mitrović podal nejlepší výkon na straně Srbů, zatímco o švýcarský obrat se po mimořádném výkonu postaralo duo Xhaka-Shaqiri. Švýcarští hráči, jimž koluje v žilách krev kosovských Albánců, své veledůležité góly shodně oslavili gestem albánské orlice, čímž pobouřili miliony a další miliony naopak poslali do extáze.
Důvod jejich počínání je nasnadě, situace Kosova ještě v dobách tehdejší Jugoslávie měla k čajovému dýchánku daleko. Shaqiriho rodiče s malým Xherdanem zemi rozvrácenou válečným konfliktem opustili, z Xhakova otce se kvůli účasti na demonstraci na podporu nezávislosti Kosova stal politický vězeň, jenž musel strpět tři a půl roku bití a pobytu v cele se čtyřmi spoluvězni s denní desetiminutovou vycházkou. Postarat se za soustavného bučení soupeřových fanoušků o posunutí "utlačitelské země" blíže k vypadnutí z MS bylo něco, co oba hráči anglické Premier League zkrátka nemohli nechat bez povšimnutí.
Lze namítnout, že tato oslava byla neuctivá nejen k Srbům, ale také zemi, již Xhaka se Shaqirim reprezentují. Švýcarským fanouškům to ale během bouřlivých oslav bylo jistě upřímně jedno a nejinak tomu je i v národním týmu, kde svým spoluhráčům projevil v dané situaci tu největší možnou podporu i sám kapitán Stephan Lichtsteiner.
(mk)
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Ruský zápisník XXV. aneb Oslavy na Avenue des Champs-Élysées
16.07.2018, 08:46
Ruský zápisník XXIV. aneb Harry, jdem do baráku
15.07.2018, 09:19
Ruský zápisník XXIII. aneb Mandža si čvachtá
12.07.2018, 14:22
Ruský zápisník XXII. aneb Ani umTitiho Belgii do finále neprotlačil
11.07.2018, 12:51
Ruský zápisník XXI. aneb Livin‘ la Vida Luka
08.07.2018, 14:24
Ruský zápisník XX. aneb Brazilci zapomněli na Kevina
07.07.2018, 13:09
Mundial v cílové rovince: O co se čtvrtfinalisté opírají, a co je může zradit? (2/2)
05.07.2018, 18:02
Mundial v cílové rovince: O co se čtvrtfinalisté opírají, a co je může zradit? (1/2)
04.07.2018, 20:23
Ruský zápisník XIX. aneb Penalty? Yes, we Kane
04.07.2018, 13:53
Ruský zápisník XVIII. aneb Chybami se člověk Yamaguchi
03.07.2018, 13:05
Ruský zápisník XVII. aneb Tiki takajedeme domů
02.07.2018, 11:37
Ruský zápisník XVI. aneb Nemusí pršet, stačí, když Mbappe
01.07.2018, 12:30
Ruský zápisník XV. aneb Senegal při rohu nevěděl, která Kolumbie
29.06.2018, 14:30
Ruský zápisník XIV. aneb Nablýskaný Rolls Reus předjela i Löwná Kia
28.06.2018, 12:36
Ruský zápisník XIII. aneb Postup s tRojou štěstí
27.06.2018, 11:08
Ruský zápisník XII. aneb Sklíčené Ta Re Mi Fa Sol La Si Do
26.06.2018, 13:09
Ruský zápisník XI. aneb Jejda Mané, Poláci to Sabalyli
25.06.2018, 10:59
Ruský zápisník X. aneb Sudí se chyb nevyVARoval, má jich plnou Kroosnu
24.06.2018, 11:56
Ruský zápisník VIII. aneb VýLuka na trase Argentinců do osmifinále
22.06.2018, 11:39
Ruský zápisník VII. aneb Španělé jednou íránou vycostili houževnatého soka
21.06.2018, 10:26
Ruský zápisník VI. aneb Sama hvězda naději nevykřeSalah
20.06.2018, 11:20
Ruský zápisník V. aneb Princ Harry do toho praštil
19.06.2018, 11:34
Ruský zápisník IV. aneb Khedíra v plánech neyvětších favoritů
18.06.2018, 10:20
Ruský zápisník III. aneb Menší tahouni, než jsMessi mysleli
17.06.2018, 14:24
Ruský zápisník II. aneb Nacho obrana, na krize máte Crise
16.06.2018, 12:55
Ruský zápisník I. aneb Saúdská Al-Ergie na Golovina
15.06.2018, 09:01
Komentáře (123)
Přidat komentářDanilo z Realu ?
To tam dal Piky schválně, aby poznal, jestli to někdo čte.
obhajoba srbeskej provokácie, ani slovo o skorumpovanosti rozhodcu
Kdyby něco podobnýho udělali Srbi,tak se snad bude uvažovat i o jejich vyloučení z turnaje,ale jak jsou to Albánci,tak je to pochopitelný
.Prostě klasika 
Nevím no, kdyby mi tátu zavřeli na 3,5 roku do vězení za to, že byl na demonstraci, tak bych si asi taky ruce překřížil. Je to kontroverzní, zřejmě přijde trest, ale takovýhle průchod emocí mi přijde únosný.
Zmínka o vyloučení z turnaje z pohledu Srbů je obyčejná hovadina, kterou sis vymyslel na podporu vlastního falešného argumentu.
V pohodě, ale není to objektivní, je to hájení jedné strany ...(i když s autorem souhlasím) .
Autor jsem já
A tohle je rubrika názory a komentáře, ne zpravodajská noticka.
jo vidíš to, mně příjdeš naprosto v pohodě ..já jen říkám své pocity z toho no. Ale jestli jsem jako rejpal.. tak jsem rejpal no
to nič ale nevyvracia na tom, že obhajuješ a si na jednej strane- albánskej, podobne ako FIFA, ktorá nijak švajčiarov nepostrestá, lebo je skorumpovaná a nie nestranná.
1) Je to komentář, autor v něm pochopitelně vyjadřuje svůj názor. Pro komentář bez názoru doporučuju Kozohorského a jeho kamarády. Pro mě je důležité, jak autor odůvodnil svůj názor (viz bod 2).
2) Autor v komentáři shrnul všechny podstatné situace a vyhodnotil, že daná oslava ospravedlnitelná byla. Můžeš s jeho názorem polemizovat, upozornit na další okolnosti, které mu unikly, atd... Ty jsi ale autorovi nic podobného nevytkl, pouze se ti nelíbí jeho názor.
3) A nakonec jsi autora ještě nepřímo hodil do jednoho pytle s Fifou, protože je jednodušší shodit něčí názor poukazem na to, že stejný názor zastává i někdo špatný, než věcnou argumentací.
ale ja som tiež len podobne vyjadril svoj názor, to že je iný, je predsa normálne. Každý mal možnosť ten zápas vidieť, a sám sa rozhodne, či provokácia kosovských hráčov voči srbom bola adekvátna. Pokiaľ ju autor obhajuje, je to jeho vec. To, že sa to mne nepáči, je moj postoj. To, že sa mi, ale nepáči skorumpovanosť FIFY a z mojho pohľadu autora jej prehliadanie, je vec druhá, za ktorou si stojím. A myslím, že ju autor úmyselne prehliada z vlastných osobných postojov voči srbom, či v prospech Kosovčanov. Tak ako on i ja mám právo vyjadriť sa. či vari už ani tu nie?
Blbost,taky pouze vyjádřil svůj názor,to co píšeš je hovadina.
Tak to vyloučení bylo myšleno s nadsázkou,což jsem věřil,že zrovna ty bys mohl pochopit.Šlo mě pouze o poukázání na dvojí metr,kterým UEFA a FIFA rozhodoje tyto situace.A nejde jen o Srbsko a pokud si to nechceš přiznat,tak je tvoje věc(historie ovšem hovoří jinak),ale jestli si myslíš,že Albánci tam byli jenom ti utlačovaní a Srbové ti zlí,tak potom chápu tvůj postoj k dané věci.
V čem je ten dvojí metr? O čem hovoří historie jinak?
O utlačování Albánců nebo zlých Srbech v obecné rovině nepíšu zhola nic, tenhle text je konkrétně směřován na Xhaku se Shaqirim a vysvětlení kontextu, proč nejspíš udělali to, co udělali.
Ale já nikde nepíšu,že nechápu proč to udělali,jen nevěřím tomu,že budou potrestáni tak,jak by v podobném případě byla druhá strana a v tom mě historie(předešlé verdikty těchto organizací dávají za pravdu).
Jaké verdikty?
Ale no ták...tvl bylo jich málo,jak na klubové tak mezinárodní scéně?Jako vážně???A fakt ti je tady nebudu vypisovat-myslím si že o nich moc dobře víš.
No já například ne, když už o nich mluvíš , tak nejaký uveď.
Hele,to žes je nezaznamenal hovoří o tom,že je buď vidět nechceš a nebo to nesleduješ.A vážně ti tady nebudu vypisovat všechny"nestranný" rozhodnutí těchto a jím podobných institucí.A hlavně mě na to nepiš,že žádný nebyly.Udělal bys ze sebe akorát vola
sry-nebyli
však si to měl dobře
rozhodnutí nebyly přece
sem se do toho nějak zamotal-su blbej
Takže žádný verdikty nemáš a vymýšlíš si
jj
Všechny pozavíraný statky v Polsku,vyloučení Srbů atd. je jen a jen můj výmysl.
Například zápas Albánie - Srbsko. Jednoznačná provokace ze strany Albánců tehdy, ale body se odečetly Srbsku. Tohle dodnes nepochopím.
Vsak Švajčiari neremizovali
?
Ako stávkovy fanúšik vidím v X remízu
Dobrá práce rozhodčího? To si snad děláte srandu? I kdyby pískal všechno ostatní jako bůh, jakože nepískal, tak taková obrovská chyba na jeho výkonu mění sakra věcí.
Ať si to klidně myslí, ale podávat to jako fakt, to je ujetý
"sporná penaltová situace" ≠ fakt
né, ale podávat to tak, že to nic nemění na dobrém dojmu z výkonu rozhodčího v tom zápase.
Já to beru tak, že rozhodčí na MS tyhle situace v drtivé většině případů pouští. Na jedné straně je Kane proti Tunisku (hned dvakrát) + Mitrovič + Zuberův zákrok na Mirandu + nespočet dalších držení při každé standardce, na druhé straně je jediná výjimka v podobě faulovaného Mandžukiče proti Nigérii.
Byl bych rád, kdyby se to pískalo všechno, ale očividně mají rozhodčí (jak hlavní, tak VAR) pokyn tahanice a postrkování v šestnáctce pouštět, pokud to jen trochu jde. Tzn. v tomhle včerejším případě musel být verdikt videorozhodčího takový, že Mitroviče sice drželi, ale on jim na oplátku rozdal oběma lokty, takže se faulovali navzájem a penalta se pískat neměla. Beru to jako chybu, ale takovou, která dodržuje (špatně) nastolený trend, a dojem z celkově parádního zápasu mi nesebrala.
Tohle si tam měl nějákým způsobem vtěsnat do toho článku ..takhle to vyzní daleko líp
Jinak kolujou i informace, že dostal pokyn od videa to pískat, ale on to ignoroval... a pokud tomu tak opravdu je, tak to považuji za velkou chybu a u mě vnitřně už jí v ničem ten rozhodčí neobhájí v tom smylu, že ostatní věci pískal dobře a dával hře spád.
Ten článek je dlouhý už takhle
Ty informace jsou falešné.
dobře no
Videorozhodci udajne rikal, ze to byla penalta
Až s tím přijde nějaký lepší zdroj než očividný fake účet na twitteru, můžeme se o tom bavit.
Chudáčci Srbové, tak mírumilovný národ a pořád jim někdo ubližuje.
Možná hloupí mlaďoši,kteří třeba ani neví,že Srbsko mělo nachystanou armádu na pomoc Československu v 68. proti invazi vojsk Varšavské smlouvy.
reakce na fénixa
A k cemu to jako bylo ze ji meli nachystanou? Jo a nebyli to Srbi, ale SFRJ, když už chceš mlaďochy poučovat
Byli to Srbové a bylo to nakonec k hovnu,protože tu pomoc Čssr odmítlo.To ale neznamená,že nás v tom nechali a zradili nás,jako třeba Frantíci u Hitlera
takže sis z celé federace vytáhl jeden národ, aby sis obhájil jeho glorifikaci, kterou tu předvádíš, gratulace
Ok,Srbové a Slovinci,kteří pak ve většině případů byli odstaveni-zlikvidováni a to nejen kvůli postojům k Čssr v 68.Co tam máš dál???
Křeč?
Spíše demagogie z tvé strany. Prostě sis vybral, že budeš glorifikovat Srby.
https://en.wikipedia.org/wiki/Ceau%C8%99escu%27s_speech_of_21_August_1968
Ale vždyť já nikoho neglorifikuju a klidně se přiznám,že k nim mám blízko.A demagogie ode mě???Spíš naopak,tu tady předvádíte vy,já jen píšu fakta.A nemusíš mě posílat odkazy na Rumunsko,já vím jakej k tomu měli postoj,ale Rumunsko tady teď nikdo neřešil.
Ale
za argument,zatím seš jedinej,kdo aspoň nějakej poslal.
Pro zajímavost označil dnešní švýcarský deník Blick oba výtečníky doslova za ,,geniální blbce/pitomce",deník Neuer Zuricher Zeitung mj.za ,,osoby s nevyvinutou politickou citlivostí a společenským vědomím". Viz http://www.rts.rs/page/sport/ci/%D0%A0%D1%83%D1%81%D0%B8%D1%98%D0%B02018/story/2771/vesti/3179445/dzaka-i-saciri---genijalne-budale-bez-politicke-senzibilnosti.html
Ještě si tu budeš cucat z prstů tvrzení že švýcarům to nevadí?
Běž do prdele
tady to falešný panslovanství je legrační od místních honimírů, kterým Albánci vadí víc než samotným Srbům, přitom 9/10 by Albánii ani nedokázalo najít na mapě
video v této podobě je naprosto zbytečné. To už se na MS ukázalo několikrát. Podle mě by vše vyřešilo, kdyby každý tým dostal tři možnosti během utkání při kterých by trenér vysílačkou dal pokyn hlavnímu, že chce přezkoumat spornou situaci. Zhruba podobně jako funguje roky bez problémů v tenise hawk eye - jestřábí oko. Pokud by měl tým pravdu, tak by dál měl pořád tři možnosti, pokud by rozhodčí rozhodl podle videa, že ne, tým by o jednu možnost přišel. Tím by se nejen ušetřilo za několik budižkničnemů u monitoru, protože by tam bohatě stačil jeden technik který by to hlavnímu pustil, zároveň by nikdo nemohl brečet, že se něco přezkoumá a něco ne. Každý tým by si za to nesl odpovědnost sám, jak se svými možnostmi naloží.
Jenže ono se to přezkoumává všechno, od toho tam těch šest lidí je. A i kdyby fungoval tenhle systém, jaký navrhuješ, tak by stejně tu penaltu na Mitroviče neodpískali, protože se takhle prostě rozhodli.
šest lidí by tam právě nebylo, ti jsou naprosto zbyteční. Podobně jako třeba v pohárech asistenti za brankou, kteří kolikrát nevidí jasný faul z pár metrů. To jsou zcela vyhozené peníze. Rozhodoval by jen hlavní. V zápase Srbů nedostal pokyn, tak se na to vůbec nedíval, ale třeba by právě on penaltu písknul. Takhle nikdo neví, co tam ty lidi dělali, nemají absolutně žádnou odpovědnost a to je špatně.
Lenze video potom ma zmysel? Rozhodca odpíska co chce, to plati aj pre tych pri videu, VAR nefunguje nikde a ani nebude pretoze rozhodcovia si piskaju co chcu, pozrú si co chcu, vyhodnotia ako to chcu. Ten system musi byt ako v NFL a rozhodcovia musia byt profici, nie egomanijaci co sa vyžívajú v tom ked niekoho zárezu
Samozřejmě že má smysl, rozhodovalo na šampionátu už x-krát a pomohlo se spoustou sporných situací. Neznamená to, že odteď už bude každé rozhodnutí bezchybné, jen to tu chybovost snižuje.
Z žádného rozhodčího na MS jsem neměl dojem, že by chtěl někoho zařezat, naopak na mě z valné většiny působili klidnějším, sebevědomějším dojmem a nenechávají si od hráčů srát na hlavu.
No ale ten klud platí aj pre hráčov zatiaľ, niekoľko sporných situácii už bolo a nikto nevyletel, je to také nemastné neslané. Včera som nespoznával ani srbov, po tej penalte nepenalte som čakal že tam budú behať ako to majú vo zvyku a niekto dostane červenú. Zatiaľ emócie toto MS trošku obchádzajú
Já jsem teda radši, že se díky videu dokáží trochu krotit, než aby tam dostávali záchvaty.
První EF zápisník v historii, kde se neřeší titulek
Je moc fágní
Asi proto, že dneska se docela povedl. Dokonce se líbí i mě, což je překvapivé
Ted uz diky tobe jo.
Protože je málo odvážnej až skoro obyčejnej. To jsem radši když tu pár lidí napíše že už je to křeč, ale titulek je dobrej.
*spíš titulek mě baví. Tenhle je letos první co mě nebaví.
Bylo by neuctivé vůči Švýcarsku tvrdit,že jim ta nechutná,neobhajitelná a hrubě nesportovní provokace šiptarů v jejich dresu nevadí.
Že při gólu převládá radost z výsledku,je logické,zprvu si tak mnoho lidí těch provokací ani nemuselo všimnout.Ale to není sebemenší důvod k jejich obhajobě a zlehčování.Politická gesta jsou ve sportu jednoznačně za hranou,a ani údajná spontánnost je nemůže omluvit.Nota bene když o spontánnost rozhodně nešlo-vlajka tzv..,,státu Kosovo" na Shaqiriho kopačkách tedy spontánní fakt nebyla...
Pro zajímavost označil dnešní švýcarský deník Blick oba výtečníky doslova za ,,geniální blbce/pitomce",deník Neuer Zuricher Zeitung mj.za ,,osoby s nevyvinutou politickou citlivostí a společenským vědomím". Viz http://www.rts.rs/page/sport/ci/%D0%A0%D1%83%D1%81%D0%B8%D1%98%D0%B02018/story/2771/vesti/3179445/dzaka-i-saciri---genijalne-budale-bez-politicke-senzibilnosti.html
Schválně,jestli by i v Česku dokázala média podobně odsoudit podobné hrubě nesportovní provokace,kdyby se jich dopustil vlastní reprezentant-a to ať se stanou vůči komukoliv.
https://www.facebook.com/780907991946350/posts/1747350021968804/
Jestli je tohle pravda...
To bude asi píčovina.
S tím letadlem asi jo, ale Sampaolimu a federaci bych věřil. Moc ale nevěřím, že to platí Messi teda.
Tohle MS zatim plne naznacuje, ze jestli by se mohla nejaka velka akce rozsirit, je to spis Euro nez MS. Srbsko nebo Dansko na tom poslednim Euru ani nebyli, pritom vykony tady na MS patri rozhodne aspon do lepsiho prumeru. Euro s 32 tymy by bylo podobne kvalitni jako tohle MS a rozhodne bude kvalitnejsi nez to rozsirene s 48 tymy. A hlavne by mohlo profitovat z toho, ze narozdil od MS by mohlo mit tenhle jednoduchy, ale krasny format.
Euro by se mělo vrátit k jak ty píšeš jednoduchému a krásnému formátu, ale s 16 týmy a tím pádem zajímavou a náročnou kvalifikací. Jinak na posledních dvou MS se Evropa v základních skupinách moc neukázala. Evropě se většinou na svém kontinentu dařilo více.
Jakkoliv bych byl pro, tak navrat zpatky realny neni, vetsi Euro vydelava vic penez, zasahne vic lidi, dava moznost ucasti vic hracum a fanouskum... Takze za me radsi 32 nez 24 a misto dlouhe kvalifikace radsi hrat Ligu narodu, kde se konecne muzou potkavat mezi sebou pravidelne tymy na stejne urovni vykonnosti, ta nejvyssi divize bude atraktivni jak blazen. Kvalifikace tohle kvuli nalosovani do kosu neumoznuje. A ji samotnou radsi hrat kratsi nez delsi, ta soucasna verze je moc dlouha a natazena.
OT: Jankto
Jak se tak zdá, tak Jankto nakonec v nové sezóně oblékne dres Atalanty Bergamo. Český středopolař by měl opustit Udinese za 13 milionů eur. Podle listu Sportitalia se již oba kluby domluvily na podmínkách a nyní stačí jen přemluvit hráče, který zatím váhá.
Barák do Turína, Jankto do Atalanty. To by bylo super, oba by si polepšili, ale zároveň by měli velkou šanci hrát základ.
to zní až překvapivě dobře
souhlasím...je to tým, který může útočit na poháry a kde má velkou šanci hrát...as roma nebo ac milan, tam by si nekopnul...nebo ten arsenal, jak se psalo
Do jakych hoven to ma jit?
Tak mluvilo se o AC o Arsenalu a on skonci v nejaky Atlante ty vole
v těch, co se mluvilo, by si nezahrál...nemá, ZATÍM, prostě na to...
Mozna zaklad ne, ale z lavicky by sance dostaval. Nehlede na to, nevidim duvod proc jit z Udinese do Atlanty, tech par mist vejs nic neresi.
udinese má dlouhodobě cíle, se zachránit...bergamo hrává evropské poháry...má možnost se ukázat v evropě a pokud dobré výkony potvrdí i tam, nemusí se bát, že by nabídka nepřišla...je ještě mladý, času má dost...bylo by riziko vletět např na AS Řím, kde bude střídat, bude paběrkovat s pár minutami
Ale věřím, že má. Atalanta už je druhý rok mezi TOP 7 týmy v Serii A a myslím si, že příští rok budou taky v Evropě. Kdo by to před sezonou řekl?
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/rusky-doping-na-mistrovstvi-sveta-mimoradna-kondice-fotbalistu-vyvolala-nove-podezreni-49990?seq-no=2&dop-ab-variant=&source=clanky-home
Jsem to říkal, druhý díl Icarusu se blíží
Rusko
To je ale prekvapeni.
Haty na Messiho nemají konce, všude kam kouknu, tak si z něj dělají srandu.
Messi před zápasem s Chorvatskem a Messi po zápase s Chorvatskem:
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/35923071_10209753689759370_5548288965435457536_n.jpg?_nc_cat=0&oh=25fd45ad7dbb0f79d672790b3c5142b9&oe=5B9EED21
Lionel Kdessi:
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/35694837_887965951414713_3748431651022045184_n.png?_nc_cat=0&oh=2d00234d0d5246782167010c4501630d&oe=5BBA07A7
Asi máš lajknutý špatný stránky (což se u tebe moc nedivím).
No jo, když si z něj dělají prdel i uživatelé tady na EF, a ty EF pokládáš za špatnou stránku, tak ti k tomu nemám co říct.
To i z Neymara a po posledním zápase Portugalska zase všude: Klikni na ronalda-->ne tak silně penalta....
Všude kraviny.
http://sport.tn.nova.cz/clanek/tak-kdysi-zacala-valka-balkan-se-desi-gesta-svycarskych-albancu.html
To si dělaj prdel,ne?
Kde je Franczek (nebo tak nějak se jmenuje) se svojí variantou nadpisu?
Albansky kundy daly goly, cerny den fotbalu. Jdete si s tim vasim slunickarstvim vite kam. V hokeji nemam problem prat Svycarum, protoze jsou to Svycari!
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele