Ruský zápisník VIII. aneb VýLuka na trase Argentinců do osmifinále

Ach, Willy. Post brankáře byl v argentinské reprezentaci vždycky problematický - on ani Romero není žádná jistojistá skála. Teď ale na zraněnou dvojku Manchesteru United vzpomínají fanoušci La Albiceleste s nostalgií. Willy Caballero totiž Chorvatsku věnoval neskutečný gól a svému týmu výrazně zavařil v boji o postup. Osmifinále si naopak výhrou s Peru zajistila Francie.

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Za Australany dává góly jenom Mile Jedinak a jenom ze standardních situací. Tak přesně to platí v posledních zápasech tohoto celku. Řeč je samozřejmě o zápasech ostrých, soutěžních, v přípravě zvládnou dát Australané třeba hned čtyři góly ze hry lecjakým zoufalcům.

Posledních pět branek v zápasech, ve kterých o něco jde, nese podpis právě Jedinaka. Čtyřikrát australský kapitán skóroval z penalty, jednou z přímého kopu, který si pak do vlastní sítě srazil hráč Hondurasu.

Ale i přes takto impozantní (nebo naopak z fotbalového pohledu tristní, záleží, jak to berete) bilanci se nedá říct, že by Australané neuměli dát gól i ze hry. Uměli by, do šancí se dostanou, jen jim k tomu chybí větší chladnokrevnost v koncovce. To byl případ i včerejšího utkání s Dánskem.

V něm byli protinožci aktivnějším týmem, svého soupeře přestříleli, kopali více rohových kopů a déle drželi balon. Přesto však Kaspera Schmeichela nedokázali překonat jinak než pokutového kopu (před kterým dánský gólman Jedinaka pořádně provokoval, zkušený fousáč se ale nenechal vyvést z míry ani na vteřinku).

V zakončení to totiž žádná sláva nebyla. Australané sice zejména ve druhé půli podnikali na Schmeichelovu bránu jeden nájezd za druhým, velké nebezpečí z toho ale nikdy nebylo. Týmu kolem Aarona Mooye totiž scházel klid a jednoduše kvalita v koncovce a proto žádná ze střel, ať už ty dalekonosné nebo uvnitř vápna, neznamenaly pro dánské fanoušky pozastavený tep.

2) Portugalsko má Ronalda, Dánsko zase Christiana Eriksena. Jasně, dánský záložník si sice šampionát nekrade pro sebe ve stylu hvězdnějšího kolegy, přesto je jeho vliv na severské mužstvo naprosto klíčový a určující.

Z tohoto pohledu si zaslouží špílmachr Tottenhamu velkou pochvalu. Na turnaj odjížděl tým Ageho Hareideho s tím, že tam jede 22 fotbalistů lehkého nadprůměru, průměru či lehkého podprůměru. A Christian Eriksen. Netřeba snižovat kvality Poulsena, Delaneyho či Kjaera, bylo ale jasné, že hra Dánů bude stát a padat právě na hráči s desítkou na zádech.

A tak to také je. Proti překvapivě výtečně hrajícím Peruáncům sice Eriksen vyloženě nesvítil, přesto parádní přihrávkou Poulsenovi přinesl svému týmu hodně cenné vítězství. U gólu proti Austrálii už je pak jeho signatura rovnou v kolonce střelec - krásným způsobem zkrotil míč po Jörgensenově sklepnutí.

I nadále, když fotbalisté v bílých trikotech přenechali míč na kopačkách spíše Australanům, patřil k těm nejlepším na trávníku a spolu s Henrikem Dalsgaardem, který na pravém beku odjezdil famózní zápas, patřil rozhodně k lídrům Dánska. Dánové mají zkrátka čtyři body a mají je díky Christianu Eriksenovi. Břímě jediné hvězdy v národním mužstvu nese tak, jako i hraje - s grácií a sebejistotou.

3) Bota ovšem Dány tlačí v útoku. Jon Dahl Tomasson už dávno ukončil kariéru, Ebbe Sand rovněž, božský lord Nicklas Bendtner zůstal kvůli zranění doma... a mužstvu chybí kanonýr. Někdo, kdo bez rozpaků utkání rozhodne dvěma góly z malého vápna, i kdyby jinak měl odehrát mizerný zápas (ano, díváme se na tebe, Harry Kane).

Yussuf Poulsen odvádí na pravém křídle dobrou práci - byť nejde o klasického "lajnaře" a hodně času tráví u vápna, plní tam tu úlohu, kterou od něj kouč Hareide zřejmě chce - provokovat obránce, vytvářet prostor pro ostatní, hrát agresivně a pracovat pro tým. To dělá, koneckonců i proti Peru se trefil on. Vzadu je to ale trochu horší. A to tak, že podstatně.

Proti Dánům se ve dvou zápasech kopaly dvě penalty a obě zavinil právě forvard Lipska. To je vážně dost bídná bilance i na stopera, v případě hráče do ofenzivy jde pak o vyložený průšvih. Poulsena je třeba trochu uklidnit, aby na hřišti v podobných situacích zařadil nižší stupeň. Naopak trochu více dravosti a klidu v koncovce by potřeboval Nicolai Jörgensen. Jestli je prezident republiky spalovač trenýrek, útočník Feyenoordu je pak spalovač šancí. Co takhle příště zkusit Corneliuse?

(jp)





1) Tohle už bylo od Francouzů mnohem lepší a velkou roli v tom hrál Olivier Giroud. Jak hezky se na hru reprezentace galského kohouta koukalo, když si to hráči měli s kým sklepnout. Jak na běžícím páse létaly balóny na hlavu či hrudník urostlého útočníka, který je s radostí sbíral a vracel pod sebe. No dobře, nebylo to jako na běžícím páse, ale v první polovině utkání to byl jeden z nejpatrnějších rysů francouzské hry.

Ukázalo se, že Giroud, ač ne tak hvězdný jako jeho mladší kolegové, je pro svůj tým nepostradatelný. Dokáže zahrát čistokrevnou devítku se vším, co k ní patří. Umí hrát zády k bráně, orientuje se ve vzduchu, a to i ve výskoku z plného běhu. Má čich na náběh ve správný moment a pohybovat se pochopitelně umí i v šestnáctce. Navíc tím vytváří prostor pro zmíněné kolegy, což je taktéž důležitý rys - mít v jedenáctce absolutně nesobecké borce, kteří se rozkrájí pro tým - každý trenér potvrdí, že není nic lepšího.

Francie, zdá se, našla ideální rozestavení. Systém 4-4-2 s Griezmannem na pozici second strikera vyhovuje úplně všem (s výjimkou Matuidiho, o němž se zmíním později). Hvězda Atlética má volnější roli, má prostor mazlit se s míčem, narážet si - hlavně ale nemusí hrát zády k brance, což je pro něj něco naprosto nepřirozeného - a náleží ke cti Deschampse, že tvrdošijně netrval na rozestavení z prvního zápasu proti Austrálii.

Výhodné to dlouho bylo i pro Pogbu s Kantém, kteří, když se týmu daří, evidentně nikoho dalšího doprostřed pole nepotřebují. Kanté už v Leicesteru a Chelsea prokázal, že si vystačí v dvoučlenné záloze, no a jeho vysoký souputník má zase víc prostoru pro sebe, svýma dlouhýma nohama taky dokáže odebírat balóny, vyvážet je a občas vymyslet nějakou tu geniální přihrávku do ofenzivy. Tak jako při gólu, tak jako při krásném vysokém míči na akrobaticky (ne)zakončujícího Mbappého.

Právě i mladičký útočník si v novém systému poměrně liboval. Notoval si s Griezmannem, který je podobně rychlý a technický - jejich narážečky ve velmi rychlém pohybu neměly chybu - když se do toho navíc zapojili i Kanté, Pogba nebo Giroud, byla radost se dívat. Jediný, komu rozestavení nesedlo, byl Blaise Matuidi, na pravé záloze utopený, dopředu i dozadu matný. Těžko ale říct, zda je to pozicí, nebo zkrátka jen mizernou formou

2) Užuž jsme si mysleli, že jeden z favoritů předvede opravdu dominantní výkon, Francouzi k němu totiž po první půli byli hodně blízko. Po změně stran ovšem veškeré nadšení opět opadlo. Těžko říct, jestli se opravdu fotbaloví giganti tímto způsobem šetří na skutečně důležité a obtížné zápasy, ale to by na můj vkus byl příliš arogantní přístup. Francie každopádně ve druhém dějství úplně přestala hrát.

Největší kontrast byl vidět na hře Antoina Griezmanna, který ze hry skutečně zmizel nadobro. Nejenže už to nebyl ten klíčový hráč fungující jako spojka mezi záložní řadou a Giroudem, on se dokonce příliš nenabízel ani do kombinace a byl jedním z hlavních důvodů, proč byla Francie po pauze o tolik slabší.

Samozřejmě to nebylo jen o něm. Francouzi byli zbrklí, kazili jednoduché míče a ani mašina na odebírání míčů Kanté už nebyl ve hře bez míče tak jistý. Spoustu balónů navíc Deschampsovi svěřenci posílali přebytečně dlouhé na nepřipraveného Girouda, který mohl vždy jen zatleskat za solidní myšlenku. Na tradiční a chtěné sklepnutí hlavou pod sebe se ale nezmohl.

Navíc vyvstala další otázka, jak moc je trenér Francie schopný reagovat na vývoj zápasu. Když měl ze hry stáhnout tápajícího Matuidiho, vyčkával. Když měl možná posílit střed pole, poslal na hřiště Dembélého. Francouze a jejich skutečný potenciál asi prověří až osmifinále, možná čtvrtfinále - aby však Les Blues zle nenarazili.

3) Peru čekalo na mistrovství světa 36 let a loučí se de facto už po dvou zápasech. Nedá se ale říct, že by si to neužili, a to platí i o skvělých fanoušcích, kterých byly v Rusku desetitisíce. No a jejich fotbalisté se jim odměnili dvěma velmi dobrými výkony, za které mohli být s trochou štěstí odměněni minimálně remízami.

Je možná trochu škoda, podobně jako v případě Maroka, že Peru nemá možnost bojovat o postup do posledního kola. Mít alespoň mizivou naději na průchod do osmifinále. Jejich elán a nadšení pro hru by si to zasloužil. Přitom chybělo opravdu málo - Aquinově nádherné střele do spojnice břevna a tyče mnoho nescházelo a Lloris by tahal mičudu ze sítě. Takhle budou Garecovi muži hrát proti Austrálii pouze o čest.

Na místě je proto vyzdvihnout práci obou borců z blonďatým přelivem, kteří na své pravé straně hřiště vytvořili velmi úderný tandem. Advíncula je rozhodně jedním z nejlepších krajních obránců na turnaji, po dobrém výkonu s Dány včera vymazal Matuidiho a opět podnikal bleskové přechody do ofenzivy. Neliknal ani jeho kolega Calleri, možná nejnebezpečnější muž svého mančaftu.

Peru může litovat neproměněných šancí. Nedat ve dvou zápasech ani jeden gól, s tím se prostě na mistrovství světa uspět nedá. S Francií měl onu zlatou příležitost kapitán Guerrero, ale v koncovce ztroskotal. Okulahodící kombinace šikulů Florese s Cuevou s mnohými dalšími zůstaly nevyužity.

(mu)





1) Argentina se vrátila v čase o dobrých 8 let dozadu. V Jihoafrické republice tehdy schytala tvrdý direkt od Němců, kteří ji počastovali čtyřmi brankami. Chorvaté sice byli vlídnější, zasadili rány jen tři, z pohledu jihoamerického celku se však jednalo o stejnou bídu.

K vidění byl výkon bez jakéhokoliv viditelného herního plánu, bez myšlenky a bez organizované obrany, čemuž na lavičce přihlížel bezmocný trenér. V roce 2010 si tuhle roli vytrpěl Diego Maradona, v roce letošním byl svědkem nevídaného debaklu Jorge Sampaoli - muž, od kterého se čekalo mnohonásobně více, než co dosud na šampionátu předvedl.

Svým svěřencům totiž nepomohl, naopak jim slušně řečeno zle zatopil. Už samotná volba formace vyvolala řadu pozdvihnutých obočí - Argentina tentokrát využila pětičlenné defenzivní řady, která však v jejím podání připomínala spíše neřízený chaos.

Na tom, že se křídelní obránci při hře s míčem pohybovali až na úrovni soupeřovy obrany, by nebylo nic zvláštního, kdyby se ovšem zvládali vracet. Chorvatsku se tím otevíraly zajímavé možnosti pro rychlé kontry - na stranách hřiště totiž nikdo nebyl, čehož křídelní hráči v pruhovaných dresech mile rádi využívali. Už po třech minutách měl po takové situaci šanci Perišič, další následovaly v průběhu utkání.

Další neslavnou kapitolu ještě napsala argentinská záloha. Ta totiž vůbec nefungovala - nezvládla kontrolovat střed pole, nedokázala do hry dostat ofenzivní kolegy a už vůbec nespolupracovala se stopery při rozehrávce. Při té se ještě poněkud nepochopitelně zatahoval Mascherano, čímž ponechal střed pole takřka úplně odkrytý a pro Argentinu tak bylo téměř nemožné dopravit míč nějakým rozumným způsobem ke svým útočníkům.

Sám Sampaoli tomu v druhé půli ještě nasadil korunu, když na hřiště právě na úkor středu vyslal další útočníky. Jihoamerická sestava se tak kompletně rozpadla na dva oddělené bloky, které nikdo nepropojoval (vyjma momentů, kdy se Messi pokusil vyvést míč až od vlastních stoperů), a nebylo pak překvapením, že to byli Chorvaté, kdo ještě přidali další zářezy.

2) Naopak záloha Chorvatska, to byla úplně jinačí písnička. Modrič s Rakitičem utkání víceméně kralovali, při rychlých útocích předvedli několik skvostných přihrávek za obranu a utkání nakonec oba zaslouženě ukončili se vstřeleným gólem na kontě.

Přitom od Chorvatů to v první půli také nebyl žádný bezchybný výkon - v ofenzivě sice využívali slabé obrany svého soka, při hře bez míče však měli sami jisté rezervy. Problémy jim dělalo vysoké postavení křídelních obránců - několikrát totiž nastala situace, kdy krajního obránce Chorvatska navázal ofenzivní hráč Argentiny, který si seběhl do větší hloubky pole, čímž za sebou vytvořil prostor. Na to zareagoval křídelní obránce, který se do těchto míst okamžitě vydal - a bránit jej musel křídelní hráč Chorvatska. Perišič, Rebič a občas i Mandžukič se tak dostali až do postavení krajních obránců - a v těchto prostorech si tedy dvakrát jistě nepočínali. Tu jim jejich hráč pláchl, v jiné situaci se zase nedomluvili se stoperem, kdo vlastně balón odehraje. Argentina si po takovýchto nákopech za obranu vytvořila své prakticky jediné šance v zápase.

Po neuvěřitelné hrubce Caballera, který Chorvatům první gól doslova naservíroval na stříbrném podnose, se však už naplno projevila síla středové řady, především tedy Modriče a Rakitiče. Ti si s rozpadlou zálohou soupeře věděli rady, utkání začali kontrolovat a po zásluze nakonec ještě navýšili vedení svého týmu.

3) Krom bídného výkonu ještě Argentina předvedla otřesně nezvládnutý závěr klání. Ve chvíli, kdy tři minuty před koncem prohrávali o dvě branky, již nemělo nejmenší smysl hnát se ze všech sil za vyrovnáním, když o postupu může docela reálně rozhodovat i skóre.

Místo toho však svěřenci Sampaoliho vrhli všechny síly do útoku - v nastaveném čase pak po rohovém kopu nezvládli pokrýt rychlý kontr soupeře, ten útok dovezl takříkajíc až do kuchyně a přidal i třetí zářez - to, jestli tento moment bude Argentinu mrzet hodně, ukáží teprve dny následující. Jedno je však jisté - vzniklá situace za takový risk rozhodně nestála.

(vs)