Ruský zápisník XX. aneb Brazilci zapomněli na Kevina

Poprvé v historii světových šampionátů se stalo, že ani jeden z trojice gigantů Argentina, Německo, Brazílie neprošel branami čtvrtfinále. První dva jmenovaní byli učiněným zklamáním, Kanárci naproti tomu zkrátka narazili na silnějšího protivníka. Kevin De Bruyne navíc nebyl sám doma, pomohli mu i spoluhráči, kteří už se v semifinále těší na druhého postupujícího - Francii.

Ještě, než se pustíme do rozboru obou dvou utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Byl by nesmysl tvrdit, že se Francie coby kolektiv jakkoliv zvedla, ale z minima zkrátka vytěžila maximum, a to se na takových turnajích počítá. V tuhle chvíli les Bleus udeřili už ze svých šesti posledních střel na branku, a byť jim v tom pomohli i nepřesvědčiví brankáři (kteří se kuriózně oba narodili v Argentině), efektivita se jim holt upřít nedá.

Varovný prst to nicméně bezesporu znamená. Deschamps velice předvídatelně na levý kraj zálohy místo Matuidiho dosadil jiného středního záložníka a ofenzíva se tak znovu nechovala tak, jak by se chovat mohla za odlišných okolností. Zářným příkladem budiž situace z 34. minuty, kdy Mbappé pronikl po pravém křídle a hledal někoho ve vápně. Tolisso mezitím klusal několik metrů vzdálen akci, mezitímco pravý levý křídelník by se jistě po přihrávce dávno vrhal.

Levá strana Francie obecně směrem dopředu takřka neexistovala, na čemž má svůj podíl i Lucas Hernández. Mladý bek je převážně defenzivně laděný a na balonu limitovaný, což se včera ukazovalo, kdykoliv na něj hyperaktivní a neobyčejně "otravný" Nández zatlačil, což on klasicky zvládal dělat vcukuletu, bez nejmenšího váhání. Nakonec proto rozehrávce nalevo musel nezřídka vypomáhat Kanté, pročež Pogba často operoval nominálně hlouběji než on.

2) Francii notně pomohla zodpovědná, precizní hra záložníků. Potažmo útočníků lomeno záložníků. Pokud N’Golo Kanté, jak je jeho dobrým zvykem, pomocí nereálné předvídavosti usekával, co se dalo (a na vlastní pěst takhle zkraje utkání utínal několik protiútoků), a Paul Pogba kromě veledůležitého přenášení hry ze strany na stranu podal také nejkomplexnější defenzivní výkon, jaký jsme od něho letos v Rusku viděli (přispěl obrannými zákroky, odklizenými balony, jedním blokem i taktickými fauly bez vyfasování žlutého kartonku), Antoine Griezmann oba klíčové středopolaře v hloubi pole velice zdatně doplňoval.

Třebaže Griezmann do zápasu nevplul úplně šťastně skrze pár zkažených balonů a zkraje druhé půle necitlivě zazdil protiútok ignorováním Mbappého, jinak na přihrávce vyzařoval velký přehled, nezkazil jediný dlouhý míč a patřičně přizvukoval Pogbovi při roztahování hry i obírání soupeřů o balon a zakládání útoků. Pokud záložník Manchesteru United včera operoval hlouběji než obvykle, totéž platilo i pro hvězdu Atlétika, která se pokusila rovnou o devět obranných zákroků, z nichž pětkrát byla také precizní (a čtyřikrát tak činila uvnitř obranné poloviny).

Griezmann nakonec zároveň přispěl i přes tradičně skvostný timing pohybu na soupeřově půlce, když to byl právě on, kdo se nejčastěji nabízel Giroudovi, který si tiše říkal o náš titul hrdiny zápasu. Takhle hospodárné užívání balonu od hrotového útočníka totiž vídáme pramálo. Leč je normálně rád za zhruba 70% úspěšnost na přihrávce, tentokrát dlouho atakoval 80 %, když se vzorně, byť nenápadně zapojoval do kombinace, a parádně sklepl pár balonů (mimo jiné i pro Mbappého do té velké, zazděné příležitosti v prvním dějství).

Rovněž Giroud se přitom na styl Pogby vyšvihl také vzadu, kde odvracel rovnou čtyři centry/přihrávky protivníka (jeho dosavadním maximem na MS byl jeden odklizený balon), a i dva obranné zákroky jsou na Giroudovy poměry málokdy vídanou vizitkou. Jinými slovy: Francie možná žádným konvenčním způsobem nebrala dech a po většinu času nevypadala zrovna mistrovsky, ale opory se jí pochlapily dokonale. I když třeba jinak, než by jeden čekal.

3) V ostrém kontrastu k Giroudovi byl přitom Stuani na druhé straně. Zatímco francouzský útočník byl spoluhráči vyzván k příspěvku jen sporadicky, ale v podstatě nikdy nezklamal, Stuani se na místě Cavaniho především zkraje duelu hlásil o pozornost velmi často. A povětšinou jeho intervence nešlo chválit. Roli Cavaniho jakž takž zastal akorát ve vzduchu, kde si počínal se ctí; jinak ale bez míče jen fauloval (a po necelých 30 minutách mohl jít za dva žluté zákroky pod sprchy) a na balonu volil typicky ta nejhorší řešení. Zazdil i pár nadějných příležitostí uvnitř pokutového území, dokud se tam Uruguayci vůbec dostávali, a po hodině účinkování jeho vizitku zdobila pouze 23% úspěšnost na přihrávce. S balonem se přitom potkal 27krát. Pro srovnání: Giroud měl na kontě jen o tři dotyky více a o 50 % lepší úspěšnost.

Ve finále i Stuaniho komplexní neschopnost přispěla k Suárezově naprosté neškodnosti, respektive nutnosti létat z jednoho křídla na druhé bez zanechání valného dojmu na kterékoliv ze stran. Hvězdný Uruguayec bez svého obvyklého parťáka nedostal jedinou přihrávku na nohu do pokutového území a v důsledku nevyslal na Llorise ani jednu střelu. Jaká škoda, že Stuaniho náhradník Maxi Gómez přišel na plac až v 59. minutě a hned za nějakých 120 sekund přihlížel Muslerově hrozivé minele, po níž se už žádnému z ofenzivních startérů pořádně nechtělo.

4) Uruguay zradily doposud spíše utajené Achillovy paty. Jihoameričané šli do tohoto čtvrtfinále patrně s lehce cynickým plánem, že z něho udělají zápas standardních situací. Sami na nich koneckonců obvykle kralují, Godín i Giménez jsou vpředu tradičními hrozbami. A to se jim vesměs povedlo. Jenže přitom si zjevně neuvědomili, že dosud před tímto duelem v Rusku inkasovali pouze jednou, a to ze standardky. Nyní už dvakrát. Stačila jedna Griezmannova fikaná pauza v rozběhu, Varaneův výborně načasovaný náběh a Stuaniho nedůraz v následném vzdušném souboji, a bylo to. Uruguay poprvé na turnaji prohrávala.

Další Achillovou patou se potom ukázal být rozdílový hráč osmifinále, Rodrigo Bentancur. Ten má sice k hloupým faulům sklony dlouhodobě, byl to ale právě jeho totálně zbytečný zákrok zezadu na Tolissa, který předcházel oné osudové Griezmannově standardce. Záložník Juventusu obecně neodehrál vůbec dobrý zápas, když střídal ani ne po hodině hry se žlutou kartou a tentokrát vlastně žádným pozitivním příspěvkem defenzívě na kontě.

5) Antoine Griezmann své malé derby vyhrál. A je už teď ikonou Francie. Před výkopem se to hodně řešilo: kdyby si měl Antoine Griezmann vybrat druhou zemi k reprezentování, dozajista by ukázal právě na Uruguay. Fanouškovskou náklonností k Peñarolu ho již v Realu Sociedad naočkoval Carlos Bueno, který s ním zároveň cepoval umění hlavičkovat, a tohle magické spojení potom u Griezmanna pokračovalo i v Atlétiku. Diego Godín si ho vzal pod svá křídla; naučil ho pít maté, sledoval s ním zápasy uruguayské ligy, provedl ho Madridem, hlídal mu psa během dovolené, a stal se kmotrem jeho dcery. Griezmann, který má dle svých slov na Whatsappu uruguayskou vlajku místo profilové fotky, nakonec Godína žádal i o dres Edinsona Cavaniho. Je to zkrátka napůl Uruguayec.

V tomto čtvrtfinále si však příliš servítek vůči své adoptované zemi Griezmann nebral, když se stal teprve sedmým Francouzem s gólem a asistencí v takto pokročilé (či pokročilejší) fázi mistrovství světa. Na prostoru osmi vyřazovacích klání velkých turnajů se takhle "Griezi" podílel už na deseti francouzských brankách, čímž předčí Zidaneho (osm gólů v 13 startech) i Platiniho (sedm v sedmi). Celý příspěvek o sedmi zásazích a třech asistencích si přitom schoval pro posledních šest vyřazovacích duelů. Hotová ikona nároďáku. Už ve 27 letech.

(td)





1) Roberto Martínez připravil na Brazílii tak sofistikovaný plán, až tím kdekoho zaskočil. Pokud se totiž Belgie z nějakého důvodu nepovažovala za jednoho z hlavních kandidátů na boj o zlato, byla to právě postava někdejšího manažera Evertonu, který měl v nejdůležitějším okamžiku turnaje takticky zklamat a přenechat semifinálovou místenku právě zdatnějšímu Titemu a jeho Brazílii. Jenže to dopadlo úplně obráceně a s výjimkou závěru zápasu můžeme španělskému trenérovi jedině zatleskat.

Martínez udělal oproti zápasu s Japonskem dvě změny v základní sestavě. Mertense nahradil Fellaini, místo Carrasca pak nastoupil Chadli. Vysoký záložník s nepřehlédnutelným účesem však nenastoupil v ofenzivním triu jako proti Japonsku, ale uprostřed pole. Kevin De Bruyne se tak mohl posunout výš, získat potřebnou volnost a nesoustředit se tolik na bránění. Tak jako proti Tunisku, kdy ve druhém dějství konečně osvobodil své tvůrčí schopnosti.

Ten největší taktický switch ale Martínez nachystal na přechod z útočného do obranného postavení. Z klasického 3-4-3, případně 3-5-2 - jelikož De Bruyne se nepohyboval na úrovni s Hazardem a Lukakuem, ale pod nimi - Belgie při ztrátě míče přetvořila svou formaci na 4-3-3, což mělo několik mimořádně účinných důsledků.

V první řadě se na levém kraji obrany pohyboval Vertonghen, což je o parník lepší obránce než Carrasco nebo Chadli. I v důsledku toho zůstal v první půli Willian úplně mimo hru, ani jednou přes svého strážce neprošel a o přestávce zůstal v kabině. Na druhé straně zase na Neymara s Coutinhem vyšli Meunier a Fellaini - a hlavně druhý jmenovaný dokázal silovou hrou největší zbraň Brazílie docela dobře eliminovat. Defenziva navíc zvolila konzervativní způsob přistupování k soupeřům, takže se místo zběsilého vystupování pokoušela technické protivníky co nejdéle ustát, aby nedocházelo k přečíslení.

Sami naopak Belgičané podnikali bleskové a smrtící protiútoky, které vedl především kapitán Hazard - a vedl je náramně. Všech deset pokusů o průnik dokázal úspěšně zkompletovat. Totéž se navíc povedlo v nejdůležitější okamžik i Lukakuovi, který proběhl s míčem přes půlku hřiště a předal míč skórujícímu De Bruynemu. Ten se v obranném rozestavení pohyboval na hrotu, zatímco Lukaku pracoval na pravém křídle. Tenhle podivný motiv však právě při vítězné brance dal smysl, jelikož není pochyb o tom, kdo z těchto dvou hráčů dokáže vyprodukovat vyšší rychlost při přechodu do útoku.

2) Brazílii v útočné fázi hrozně dlouho chyběla myšlenka, nápad a potřebné odhodlání, které je pro zápas typu čtvrtfinále mistrovství světa bezpodmínečně nutné. Do značné míry to způsobil důsledný styl bránění a výtečná taktická připravenost belgického mančaftu, to ale nic nemění na tom, že Kanárci nelétali po hřišti s lehkostí a hlavně v prvním poločase byla jejich hra plochá, pomalá a bez jakéhokoli momentů překvapení.

O tom nejlépe svědčí statistika úspěšných průniků, která v prvním dějství hovoří neúprosně. Zatímco Belgičané (čti Hazard) své soupeře v soubojích jeden na jednoho překonali do přestávky hned osmkrát, brazilští fotbalisté zkompletovali ubohé dva průniky. Konsolidovaná obrana Belgie operující ve dvou připravených liniích tak nemusela řešit žádné přečíslení. Jihoameričané navíc často spoléhali na individuální kvality - přitom turnaj ukázal, že jedině rychlé narážečky a kombinace minimálně dvou hráčů je právě tím prvkem, jenž v Rusku zápasy rozhoduje.

Na to dokázal Tite relativně dobře zareagovat stažením matného Williana a jeho náhradník Douglas Costa hned začal své soky prohánět a několikrát tím vytvořil, když ne přečíslení, tak situaci, jež se vymykala plánovanému postavení Martínezovy družiny. Závěrečná čtvrthodina pak byla konečně tím koncertem, který měli Kanárci rozezpívat od začátku. Pomohlo střídání střelce Renata Augusta, který si krásně porozuměl s Coutinhem a vedle branky z toho byla další stoprocentní šance. Sekvence přesných a rychlých přihrávek Neymara s Firminem dostala do jasné gólovky i Coutinha. V téhle chvíli zradila Brazílii mizerná koncovka - být efektivní jako třeba Belgičané proti Japonsku, mohli se teď po výsledku 3:2 klidně radovat oni.

3) Zápas ovlivnila absence Casemira, kterého Fernandinho nedokázal nahradit. Ba ani zpola. Tu stabilitu, kterou se Titeho Brazílie poslední roky tak úspěšně honosí, s odchodem Casemira absolutně ztratila. Kouč největších favoritů na zisk titulu přitom rozhodně neudělal chybu - Fernandinho má za sebou možná nejlepší sezónu v kariéře a právě na pozici defenzivního záložníka předváděl v Manchesteru City excelentní výkony. Tenhle zápas mu ale prostě vůbec nevyšel.

Začalo to vlastním gólem, kdy si ramenem či rukou srazil balón do sítě a jeho mizerné představení mohlo postupně gradovat. Fernandinho nestíhal fyzicky, nestíhal pozičně, nestíhal rychlostně. Měl být středobodem a těžištěm brazilské hry, ten základ, na kterém se postaví ofenzivní symfonie Brazilců. On ale odpadával od Chadliho a především prohrával jeden souboj s Hazardem za druhým. Jako defenzivní záložník se pokusil o šest obranných zákroků - a uspěl jednou. Jednou jedinkrát.

Naprosto skandální bylo jeho bránění před druhým gólem Belgičanů. Metrákový Romelu Lukaku - všechna čest k jeho dynamice - se kolem subtilního záložníka prohnal jako tank a Fernandinho vypadal, jako kdyby ho to zrovna dvakrát netrápilo. Dokonce nepřepnul ani do sprintu, zkrátka se ve svižném klusu přiběhl podívat, jak De Bruyne akci, kterou měl zastavit klidně za cenu žluté karty, zakončuje a vyhrává tak pro Belgii zápas. Okrajem chci zmínit i Marcela a jeho ustupování právě před De Bruynem, což je na hranici šestnáctky rovněž nepřijatelné.

4) Vyřazovací zápasy budou čím dál častěji rozhodovat standardní situace. Ukázal to už zápas Francie s Uruguayí a večerní šlágr to jen potvrdil. Ve čtvrtfinále mistrovství světa se setkávají vyspělé týmy s protřelými trenéry - a pokud nejsou fotbalisté špičkoví individuálně, takticky budou zpravidla nachystáni na výbornou. Je tady ovšem disciplína, která je od taktiky zcela izolovaná a která může zápas rozhodnout bez ohledu na to, co vám kouč před zápasem i v jeho běhu melduje do hlavy. A to jsou právě standardky.

Nedá se ani říct, že by v nich měla Belgie nějak navrch, přestože k tomu má vzhledem k výškové převaze dokonalé předpoklady. Na začátku zápasu to byla naopak Brazílie, kdo mohl s trochou štěstí dvakrát skórovat. Tu míč propadl k Thiagovi a byla z toho tyčka, podruhé se s míčem ve vápně úplně sám zjevil, myslím, Fernandinho, ale zase chyběla větší efektivita.

5) I když máme VAR, kontroverzím se nevyhneme, ve fotbale totiž pořád rozhoduje chybující lidský faktor. Pierluigi Collina se v průběhu turnaje vytasil s ohromujícím číslem - 99,3 procent verdiktů sudích na šampionátu prý bylo správných. Mluvíme však o sportu, kde se i v pravidlech dají najít skuliny a rozhodčí je v určitých momentech schopen obhájit si to i opačné rozhodnutí.

Zákrok Vincenta Kompanyho na Gabriela Jesuse byl zřetelně nedovolený, stoper Belgie svého klubového kolegu zasáhl podrážkou do holeně a v tuto chvíli do hry vešli pánové u videa se sídlem v Moskvě. Pravidla hovoří jasně - pokud je míč mimo hru, penalta se nepíská. Videosudí se nicméně rozhodli Brazilcům penaltu odmítnout, přestože balón v momentě kontaktu stále ještě na hrací ploše byl. A to nejspíš proto, že by jej Jesus ani tak v žádném případě nemohl zastihnout.

(mu)