Sebevražda nebo poprava?

Tak by se dalo nazvat francouzské působení na MS v Jižní Africe. Snaha o sebevraždu byla zřejmá od první zprávy o nesrovnalostech uvnitř týmu, nerespektování trenéra, jeho kritiky od bývalých fotbalových velikánů. A když je soupeři chtěli popravit, vypadalo to tak, že oni sami a s radostí pod gilotinu vlezli.

Divadlo všech žánrů

Fotbalová hra o třech dějstvích měla všechny prvky té divadelní: dramatická, tragikomická, groteskní. A závěrečná scéna byla dokonce patetická! Jednalo se pravděpodobně o nejhorší vystoupení obhájců stříbrných medailí v historii světových šampionátů. I když Francouzi jsou na podobné krachy zvyklí. Vždyť se jim něco podobného přihodilo na MS 2002, kam přijeli jako úřadující mistři světa a vypadli s jedním bodem a skórem 0:3. Bod mají také letos, pasivní rozdíl branek stejný a s Uruguayí se rozešli 0:0 stejně jako před 8 lety.

Již ten postup z baráže na úkor Irska byl takový nějaký všelijaký. Co následovalo? Atmosféra uvnitř kolektivu hrozila požárem a následným výbuchem, nadávky stíhaly ty následující, šarvátky při tréninku, protažené obličeje uražených a rozmazlených hvězd a hvězdiček, stávka. A Nicolas Anelka. Výsledkem této směsky se stala hra bez nápadu, bez radosti, beze smyslu. Poslední vystoupení a trest nejvyšší pro trenéra poněkud zvláštního, jakým Raymond Domenech bez diskuze je. Jak příznačné, že rozsudek nad ním a celým francouyským vystoupením byl vynesen v Bloemfenteinu, sídle Nejvyššího soudu Jihoafrické republiky.

Reakce, vztahy a nálady

Plichta s Uruguayí byla nakonec úspěchem, ale ukázala, jak chudý bude fotbal této země na MS 2010. Následovala prohra s Mexikem a z útrob šatny létaly zprávy jako pára z papiňáku. Domenech jen oznámil, že neví co říct, nenachází slov. Jinak se zachoval tisk a dal své názory jasně na vědomí! Ribéry byl označen jako nerozumějící si s míčem, Govou jako neexistující, Gallas jako špatný šéf obrany.

"Le Parisien" to napsal asi nejvýstižněji: "Nadešel moment poděkovat Domenechovi za vše co pro národní tým zejména v posledních dvou letech udělal. Jeho přínos se pohybuje mezi trochou a ničím!"

Konflikt Anelka - Domenech byl onou poslední kapkou, přeteklo úplně všechno. William Gallas ukázal do kamery prostředníček pravé ruky a tímto způsobem odpověděl na otázku jednoho z novinářů. Radě starších se již před zápasem nelíbilo nasazení Sidneyho Govoua, Yoann Gourcouf vedl a vede otevřenou válku s dvojicí Ribéry - Anelka. Jak krásné a klidné vztahy panovaly v tomto kolektivu, že?

Nicolás Anelka byl vyřazen z týmu a musel si pakovat kufry. Někteří hráči se za něj postavili, všichni pak odmítli trénovat. Takovým dvorním šaškem reprezentace se stal Frank Ribéry. Nejprve se doslova vnutil do jednoho televizního programu, navlékl si kůži nevinného beránka a tvrdil, že on za nic nemůže, naopak se snaží spoluhráče uklidnit, bojuje proti impotenci a prosí o odpuštění. Pár hodin nato se postavil vedle svých rebelujících kamarádů a netrénuje, protestuje. Domenech vzal do ruky list papíru a s povadlým hlasem a výrazem ve tváři četl před davem novinářů prohlášení hráčů.

Neslavný konec

A přišlo poslední dějství, utkání, které za určitých okolností a shody náhod mohlo dokonce Francii zajistit postup a tím uklidnit celou situaci. Soupeřem byli domácí fotbalisté, v klasifikaci FIFA na 83. místě, s jedinou výhrou v historii, s jedinou zbraní - vlastním publikem. Za normálních okolností snadná kořist. Francie je ovšem na kolenou dávno před zahajovacím hvizdem rozhodčího. Prohrává 1:2 a ani nehledá příčinu tohoto výsledku v nesmyslném vyloučení Yoanna Gourcuffa. Stejně by to bylo zbytečné.

Hráči Blues po utkání zůstali ležet na trávníku, jakoby ho nechtěli opustit, jakoby čekali na rozhodčího, který znovu zahájí první utkání proti Uruguayi a dá jim ještě jednu příležitost. Domenech se pravděpodobně nakazil od svých svěřenců a odmítl podat ruku trenérovi jihoafrické reprezentace Brazilci Parreirovi. Prý za kritiku postupu Francie na MS. Na tiskové konferenci řekl: "Nemám slov, nenalézám vysvětlení. Odcházím, ale Francie žije!"

Francouzský tisk

L'Équipe: "Cesta do pekla! Ani dnes hráči nedokázali napravit špatný dojem z předešlých zápasů. Špinavá skvrna způsobená nedělní stávkou zůstala, svět se nám posmívá. Hráči jsou pravděpodobně spokojeni, že nedostali další nakládačku. Zachránil je od ní trochu směšný, anekdotu připomínající, gól Maloudy. Ale ani ten nepomůže zachránit čest Francie. Domenech před zápasem prohlásil, že dobrá pověst mužstva je ve hře. Nechme ho, ať po porážce sám vyvodí závěry."

Le Monde: "Křížová cesta Blues končí prohrou s Jižní Afrikou. Na MS 2010 jsme přijeli jako stříbrný tým, finalista toho předešlého. Odjíždíme předčasně, zaslouženě. Na hlavě máme krásné a posměšné oslí uši! Víc se psalo o špinavém zákulisí než o vystoupení na hřišti. Čestná výhra se nedostavila, zázrak v podobě postupu se nekonal, prohra nám již připadá normální, běžná." Jean-Paul Sartre dodává: "Fotbalový zápas by měl být komplikovaný díky hře soupeře. Ale pro naši reprezentaci ho vlastně nepotřebujeme. Ukázala, že se dokáže porazit sama."

Le Parisien: "Politováníhodné, směšné, ostudné..., jen těžko se hledají slova k označení vystoupení reprezentace na MS 2010. Kdo za to může? Všichni! Trenér, hráči, širší vedení, prezident Francouzské fotbalové federace Jean-Pierre Escalettes."

Evra, generál po prohrané bitvě?

Hráči se vzdávají prémií za účast na MS, diváci na ně pískají, v Paříži se fandilo Jižní Africe. Sponzoři mizí, nikdo nechce podporovat symbol neúspěchu. Kapitán týmu Patrice Evra předstupuje před novináře a oznamuje: "Budu mluvit, v příhodnou chvíli, za pár dnů, řeknu vše co se uvnitř kolektivu odehrálo. Dozvíte se vše, každou minutu vám přiblížím. Je čas dát vše do pořádku, zaplatit účet. Chtěl jsem se celé Francii omluvit již včera, ale trenér mi to nedovolil, odvolal mne z funkce kapitána. Ale lid mé země má právo dozvědět se pravdu a já mu jí povím. Dozví se co jsem si prožil jako kapitán týmu. Jedná se o obrovský neúspěch a ten má jednu příčinu. Mnoho věcí se dostane na světlo. Je možné, že ani tak nám příznivci neodpustí, ale alespoň se dozví pravdu. Nic nebudu zatajovat, reprezentace nepatří nikomu osobně, patří celé Francii."