SEN LOTYŠSKA TRVAL 28 MINUT

Právě tak dlouho vedli v zápase s Českou republikou. Ale naši dokázali, že jsou velkým týmem. Jen takový totiž dokáže pozdvihnout hlavu, bojovat a otočit skóre ve chvílích, kdy ne všechno vychází na 100%. A máme znovu na trůnu krále Karla. Ne Karla IV., ale Poborského! Po včerejším zápase mu tento titul po právu patří...

Jednoduchý, snad až primitivní, systém obrany Lotyšů nakonec nevydržel nikdy nekončící nájezdy našich. Dopředu nám to šlo, i když řada centrů a nahrávek nenacházela adresáta, mizíc v autu vysoko nad hlavou obra Kollera. Můžeme myslet na postup, snad až do finále, ale..., věřme tomu, že obrana dnes měla slabší den. A to včetně brankáře Petra Čecha, který si nechal projít přihrávku na gól prakticky celým územím, které patří jen a jen jemu. A ono vyběhnutí za míčem daleko do pole v závěru utkání..., brrr, mráz běhal po zádech.

Průběh utkání by se dal shrnout do pár slov. Jeden útok za druhým se valil na Kolinkovu branku. Vpravo Poborský, uprostřed Koller s Barošem, všude Nedvěd. Obrana vysunuta až na polovinu soupeře, Čech nudící se sám samotinký, popocházející ve velkém vápně ze strany na stranu. Karel Brückner jen kroutící hlavou a přemýšlející nad jediným - kdy to tam konečně spadne. A ono to padalo. Ale všude možně, jenom ne "tam"!

Minuta za minutou, Nedvěd hned v té první, "centrostřela" se otřela o "dřevo" branky, v desáté znovu Nedvěd vidí Jankulovského a Aleksandrs Kolinko společně se všemi svatými od Severního moře vytlačil pohledem míč mimo branku. A stále to samé, Nedvěd, Koller, Baroš, Rosický, Poborský... ...ratataratata... centr, střela... A soupeř? Zavřeno na sto západů, odkop Prohorenkovse a plané naděje Verpakovskise. Tomáš Rosický, Kolinko chytá, Karel Poborský, Kolinko se dívá. Míči chyběly milimetry. A pak nás uspalo ono "ošklivé káčátko" definitivně. Obránci již na cestě do šatny zapomenuli, že se musí hrát ještě jedna minuta. Věděl to ovšem velice dobře Prohorenkovs, utekl po levém křídle a Verpakovskis jeho přihrávku dorazil do sítě.



Lid malověrný český hořekovati začal. To zas bude ostuda! Druhý poločas se stal peklem. Pro oba celky. Ten náš se smažil na roštu neproměněných šancí. Tyče, brankář, obránci, to vše stálo v cestě vyrovnávacímu gólu. Kolikrát jen Pavel Nedvěd obrátil hlavu vzhůru a v nebeských končinách hledal odpověď na otázku, kdy to tam konečně spadne! Lotyši, přímo z pekelné pece, zoufale hledali cestu ven. Peklo na druhou pro ně. A znovu to samé, Baroš dvakrát, jedna tutovka, Nedvěd a Poborský, kolikrát jsme již křičeli góóól. Kolinko nám to vždy překazil. A pak se Starkovs spletl. Poslal ze hřiště Prohorenkovse, snad aby si vychutnal ovace publika. A to byl konec. Lotyšska. A to byl začátek. Česka. Minutu nato bylo vyrovnáno. Poborský udělal z obrany soupeře dalších devět diváků, perfektně nacentroval, Kolinko nepřesně vyrazil a Baroš nezaváhal. Konečně. Naše nervy si mohly trošku oddechnout. Musel nás Milan trápit dlouhých 72 minut, aby si pak vychutnal vyrovnávací branku...

Vladimír Šmicer do tyče a Marek Heinz dalekonosně těsně vedle, to aby také střídající přišli ke slovu. Hrála se 85. minuta a Lotyšsko ještě žilo v naději na překonání řecké senzace. Ale byl tu Kolinko. Z hrdiny se stal "bídák". Šel si pro míč, který z kopačky Baroše neznamenal nebezpečí pro jeho branku. Balón zůstal bez pána, obrana ho zle trefila. A kde se vzal, tu se vzal, Marek Heinz. Celé Evropě se chtěl představit. On, mistr své země, on z Baníčku! Góóóóóól!!!

Kapitán Pavel Nedvěd začal konečně dýchat klidněji. Držitel Zlatého míče přivezl do Portugalska bandu velkých bojovníků a srdcařů za jiným cílem, než se trápit s Lotyšskem. A my to dobře víme. I proto: Češi do toho!!!