Shrnutí LaLigy 2021/2022

Dne 28. května se stal Real Madrid počtrnácté evropským šampionem, když ve finále zdolal anglický Liverpool 1:0. V sezoně 2021/2022 tím završil populární "double", když několik dní před tím získal mistrovský titul ve Španělsku. V klubové historii šlo o jeho 35. zářez. Na druhém místě skončila Barcelona, které do Ligy mistrů doprovodí i Atlético a Sevilla. Jaký byl nedávno skončený ročník LaLigy? Eurofotbal přináší stručné ohlédnutí za sezonou, včetně nejlepších sestav...


Real Madrid se stal s předstihem španělským šampionem


Už čtyři kola před koncem bylo jasné, že titul získá Real Madrid. Po výhře nad Espanyolem měl matematickou jistotu, ale k prvnímu místu neohroženě směřoval mnohem dříve. V sezoně 2021/2022 vlastně neměl skutečnou konkurenci. Problémy zužovaná Barcelona sice vyhrála v březnu na Santiago Bernabéu 4:0, ale v tu chvíli už bylo prakticky jasné, že "Bílý balet" získá titul. Nakonec byl rozdíl obou gigantů třináctibodový. Sezonou proplouvali Los Blancos konzistentně a z porážky se vždycky dokázali okamžitě oklepal. Nebylo slabšího období - snad jen v závěru, ale to už měl Real úplně jiné starosti a připravoval se na finále Ligy mistrů.

Přesto může být titul v rukou "Bílého baletu" pro někoho trochu překvapivý. Realu se totiž opět nepodařilo plně nahradit Cristiana Ronalda i vinou neustálých zdravotních problémů Edena Hazarda. Nepříjemnosti klubu přinášel i trucující Gareth Bale a když v létě odešli další strůjci hattricku v Lize mistrů kapitán Sergio Ramos nebo jeho stoperský kolega Raphaël Varane, šance na titul u Realu klesaly. Oproti tomu městský konkurent Atlético stabilizoval kádr a hodně se mluvilo o tom, že jestli má někdy obhájit titul, pak je to letos.

Real se však v těchto "těžších" časech neuvěřitelně semkl a lví podíl na tom měl starý známý lišák Carlo Ancelotti. Italský stratég už v Madridu jednou působil a zařídil mu "La Decimu", tedy desátý titul v Lize mistrů, nicméně ligový trumf mu v první éře unikl. Když ho před sezonou prezident Florentino Pérez znovu uvedl do funkce, fanoušci byli nadšení. Ancelotti pak splnil misi ziskem "double" a stal se vůbec prvním trenérem v historii fotbalu, který získal ligový titul v TOP pěti ligách. A pak ještě jedno jméno bylo pro vývoj sezony zcela klíčové - Karim Benzema. Francouzský kanonýr zraje jako víno a letos v LaLize nasázel 27 branek, tedy o čtyři více než v minulé sezoně a stal se poprvé nejlepším střelcem soutěže. Bez Ancelottiho a Benzemy si lze stěží 35. titul v rukou Realu Madrid představit. Pochválit je nutno i ostatní hráče. Počínaje brankářem Courtoisem, defenzivní řadou, kde vynikali Militão, Carvajal nebo Alaba, po záložníky v čele s Lukou Modrićem až po skvělého Viníciuse Júniora, jenž vsítil 17 branek!


Barcelona a Atlético v problémech, uvadající Sevilla remízovým králem


O problémech Barcelony se toho hodně psalo. Byla to první sezona po odchodu superhvězdného Lionela Messiho a pro katalánskou pýchu dopadla poněkud rozpačitě. Především se nepodařilo získat žádnou trofej, což bude v Barceloně vždycky průšvih. Na druhé straně se přeci jenom něco povedlo. Trable spojené s financemi již dává do kupy staronové vedení v čele s Joanem Laportou. Kritizovaného trenéra Ronalda Koemana postupem času nahradil oblíbený Xavi a na Camp Nou začaly přicházet i nové posily. A mělo to své výsledky. Jestliže začátek sezony zaváněl katastrofou, po příchodu Xaviho se hra zvedla a Barcelona dokonce vytvořila patnáctizápasovou sérii bez porážky, během které uštědřila velkou lekci Realu Madrid na Santiago Bernabéu. Barcelona nakonec poskočila na druhé místo a ještě živila malé šance na titul. Ty však vzaly postupně za své a závěr sezony byl z pohledu Katalánců zase hodně nepovedený. Mimochodem Barca poztrácela v této sezoně na vlastní půdě devatenáct bodů! Příznivci Blaugranas už rychle vyhlížejí novou sezonu a nemohou se dočkat, zdali jejich řady rozšíří Robert Lewandowski.

Na třetím místě skončilo Atlético Madrid - obhájce loňského prvenství. Před sezonou se dávaly Colchoneros slušné šance, ale výkony Simeoneho party nebyly vždy optimální. Především prosinec udělal "Atletům" čárů přes rozpočet a čtyři porážky v řadě prakticky znamenaly konec všech nadějí. Atlético postupně sklouzlo do bojů o umístění v první čtyřce a tam to nakonec bez problému zvládlo. Herním stylem Atlético nijak nevybočovalo z předchozích sezon - znovu hrálo účelně ze zabezpečené obrany a vedle třetího místa v LaLize proklouzlo i do čtvrtfinále Ligy mistrů, když postoupilo ze skupiny smrti a v osmifinále vyřadilo Manchester United. Nechybělo pak mnoho a na Rojiblancos mohl skončit i druhý z manchesterských klubů.

Posledním z týmů, který si zajistil Ligu mistrů byla Sevilla vedená Julenem Lopeteguim. Při problémech gigantů Realu a Barcelony se pro Sevillu rýsovala zajímavá možnost a chvíli se zdálo, že jí skutečně chopila za pačesy. První polovina sezony byla velmi dobrá a Rojiblancos se drželi v těsném závěsu za vedoucím Realem. Pak ale přišla remízová smršť a s ní i postupný pád na čtvrtou příčku. Celkem 16 nerozhodných výsledků udělalo ze Sevilly remízového krále. Je to každopádně velká škoda, protože co se počtu porážek týče, tam na tom byla shodně s Realem Madrid - pouhé čtyři porážky.


Boj o Evropu nabídl drama do posledních chvil


Real Betis letos ukázal, že městská rivalita se už nebude týkat jen Barcelony nebo Madridu, ale že naplno pohltí i Sevillu. "El Gran Derbi" vždycky patřilo k těm nejlepším světovým derby, ale tahle sezona to ještě víc zvýraznila. Tradiční sevillské FC si zajistilo Ligu mistrů poměrně s předstihem, ale po celou dobu po ní pošilhával také jeho městský rival. A v tuto chvíli můžeme opravdu mluvit o reálném rivalovi, protože Béticos mají za sebou skvělý ročník.

Nakonec je od Ligy mistrů dělilo jen pouhých pět bodů. Betis zažil skvělý podzim, kdy se dotáhl na vyšší příčky, jenže na jaře už to taková sláva nebyla. Ještě čtyři kola před koncem ale měl šanci na to, že si nejprestižnější fotbalovou soutěž zahraje. Jenže pak prohrál s Barcelonou a tahle porážka matematicky a definitivně ukončila veškeré jeho snahy.

Přesto se tým vedený koučem Manuelem Pellegrinim nemá zač stydět a může sezonu hodnotit jako maximálně úspěšnou. Povedlo se mu dojít v Evropské lize až do semifinále, odkud ho smolně a v prodloužení vyřadil pozdější vítěz z Frankfurtu. Na domácí půdě to bylo v jeho podání ještě lepší, protože Pellegriniho mužstvo poskytlo skvělou rozlučku klubové a obecně španělské ikoně, záložníkovi Joaquínovi. Vyhrálo totiž svůj teprve třetí pohár Copa del Rey!

Čtyřicetiletá opora v létě dost možná skončí s fotbalem, takže tohle zřejmě byla Joaquínova poslední trofej. I on pomohl Betisu k pátému místu, takže ještě o jednu příčku vylepšil loňský výsledek. Největším hrdinou je aspoň pro mě ale trenér Manuel Pellegrini. Trénuje tým, který si nemůže dovolit v podstatě žádné posily. Za tu dobu, co mu patří dohled nad lavičkou sevillského celku (od srpna 2020), si mohl dovolit vynaložit peníze jen na jednoho hráče! Kromě Germána Pezzelly (přestup za 3,5 miliony eur) přišli všichni ostatní zadarmo po skončení smlouvy nebo jen na hostování.

I přes historické úspěchy platí, že se klub zmítá v problémech a do konce června musí sehnat aspoň 25 milionů eur, aby zůstal v plusu. Takže na to, v jaké situaci se Pellegrini a obecně Real Betis ocitá, si vede přímo skvěle.

Na jednoho veterána, který má po technické stránce dar od Boha, spoléhá i Real Sociedad. Je jím samozřejmě David Silva. Jen škoda, že mu už tak moc nevydrželo zdraví (sehrál jen 25 ligových zápasů a dal v nich dvě branky). Představte si, jaké by to bylo, kdyby se tak mohl zkřížit třeba s dalším baskickým hráčem, Iñakim Williamsem, který v šesté sezoně po sobě nevynechal ani jedno ligové utkání!

Když jsme u Realu Sociedad, tak se sluší dodat, že pro něj je domov absolutně nepostradatelným. Na stadionu Anoeta totiž prohrál jen čtyři utkání a dostal dokonce jen devět branek. Za devatenáct zápasů! Nikdo jiný se tomuhle číslu v lize ani neblíží. Na druhou stranu, doma dal jen 16 gólů a pochybuji, že se někdy někdo s takhle nízkou produktivitou dostal na 35 získaných bodů.

Baskický celek taky dal LaLize jeden mladý talent. Záložníka s klasicky baskickým příjmením končícím opět na "i", Martina Zubimendiho. Narodil se v roce 1999, odehrál v sezoně už 47 utkání a hlasitě si řekl o zahrnutí do plánů trenéra reprezentačního "áčka" Luise Enriqueho. To, co předváděl na hřišti, kde si počínal jako starý mazák, se často nevidí. La Real každopádně skončil na šestém místě. S identickým počtem bodů jako minule, avšak o jednu příčku níž.

Na poháry se těší i Villarreal, i když "Žlutá ponorka" asi chtěla výš. Pouze 59 získaných bodů jí stačí jen na sedmé místo a tedy předkolo Konferenční ligy. Když si jeho fanoušci představí, že místo na Anfield Road, kam cestovali v téhle sezoně, poletí třeba do Tirany nebo Bodø, tak jim to moc nezávidím. A to jim ještě hrozilo, že pokud by Villarreal v posledním kole prohrál s Barcelonou, zůstali by bez pohárů úplně.

Trenér Emery se soustředil na poháry a výkony byly dost markantní. V Lize mistrů dotáhl "Žlutou ponorku" až do semifinále, v němž proháněl ultra-ofenzivním fotbalem i Liverpool. Doplatil ale na úbytek sil, který s sebou náročné tempo nese, což se ve druhé půli jasně projevilo. Dlouhá cesta Ligou mistrů se ale odrážela na LaLize a to především na podzim. Po devatenácti odehraných utkáních měl Villarreal na kontě jen ubohých 28 bodů!

Přece jen se ale v jeho kádru najde minimálně jeden spokojený hráč. Mladý křídelník Yeremy Pino. Devatenáctiletý hráč nakoukl do sestavy svého mateřského klubu už v minulém roce, kdy převážně střídal. Teď si ale i přes zranění připsal úctyhodných 40 zápasů a sedm branek. Víc než polovinu (čtyři) vměstnal do rozmezí čtyřiceti minut v jediném utkání, v únorovém zápase s Espanyolem.


S LaLigou se loučí Granada, Levante a Deportivo Alavés


Tenhle ročník LaLigy zaznamenal celkem 951 branek. Osmdesát z nich padlo v nastavení druhých poločasů, to je 8,4 %. O tak vysoký počet gólů se z velké části postarala sestupující trojice. A paradoxně se v ní neobjevil ani jeden z loňských nováčků, kterým se nadmíru dařilo. Rayo skončilo na úžasném dvanáctém místě, Espanyol o dvě příčky za ním a Mallorca se zachránila v posledním kole.

Jejich místa zaplnili jiní. Asi největším překvapením pro mě byla Granada. Po loňské úspěšné sezoně (skončila na skvělém desátém místě a zahrála si čtvrtfinále Evropské ligy) měla po většinu jara namále. Přesto ale ze všech ohrožených týmů měla ke konci nejlehčí los. Stačilo jí, aby v posledním kole vyhrála nad Espanyolem. Jenže místo toho předvedla bezkrevný fotbal a diváci se nedočkali ani jedné branky. A to třeba Molina nedal pokutový kop. Po remízovém výsledku tak Granada padá a pokud v létě opustí její kádr někteří tahouni, bude mít zřejmě dost velké potíže s návratem mezi elitu.

Letos byl boj o záchranu o trochu dramatičtější než minule, kdy sedmnácté Elche dělily od Huescy dva body. Tentokrát to byl jen jeden a právě ten rozdílový bod poslal o soutěž níž Granadu. Doprovodí ji tam i Levante. Letos se týmům z Valencie hodně nedařilo. "Netopýři" se stali nejčastěji faulujícím týmem, zatímco Levante spadlo po naprosto tragické defenzivě. Dostalo hned 76 branek, suverénně nejvíc v celé lize. Nepomohlo mu ani 51 nastřílených branek, což bylo víc, než na co se zmohl Athletic, Real Sociedad nebo Valencia. I taková Sevilla dala jen o dva góly víc.

Úplně posledním týmem tabulky se stalo s poměrně velkým předstihem Deportivo Alavés. A nemůžeme se tomu moc divit, protože když ze 38 utkání prohrajete 23, tak moc šancí na záchranu prostě nemáte. A týmu asi nepomohla ani častá výměna trenérů. Jen od počátku roku 2021 usedlo na lavičku celku z Alavésu rovnou pět koučů! Na změny je ale Alavés zvyklý. V sezoně 1989/1990 hrál až třetí ligu, zatímco o jedenáct let později se dostal až do finále Poháru UEFA, kde nestačil na Liverpool...

Španělská LaLiga, poprvé bez Messiho, nabídla spoustu emocí a nádherných utkání. Negativní emoce naopak vzbudil skandál týkající se barcelonské legendy Gérarda Piquého a šéfa španělského fotbalu Luise Rubialese. Asi netřeba moc rozvádět detaily, o ty už se postaral tisk v plné míře. Téhle aféry se každopádně chytila jedna zmrzlinářská firma se sídlem v Andoře, která nese jméno po dvou protagonistech, tedy "Geri a Rubi".

Humornou vložkou celé sezony pak bylo ještě závěrečné prohlášení hlavního šéfa komise rozhodčích, Luise Mediny Cantaleja, který sezonu označil za "naprosto vynikající po stránce předváděné práce téměř bezchybných arbitrů". No, posuďte sami, zda se jeho slova dají brát vážně. Stačí dodat, že Luis Medina byl za svých rozhodcovských časů sám často považován za přinejlepším nekompetentního...


Sestava sezony podle Ondřeje Pražáka:

Thibaut Courtois (Real Madrid) - Dani Carvajal, Éder Militão (oba Real Madrid), Jules Koundé (Sevilla), Renan Lodi (Atlético) - Luka Modrić (Real Madrid), Pedri (Barcelona), Nabil Fekir (Real Betis) - Gonçalo Guedes (Valencia), Karim Benzema, Vinícius Júnior (oba Real Madrid)

Trenér: Manuel Pellegrini (Real Betis)

Sestava sezony podle Ondřeje Linharta:

Thibaut Courtois (Real Madrid) - Marcos Acuña (Sevilla), Éder Militão (Real Madrid), Iňigo Martínez (Athletic), Renan Lodi (Atlético) - Luka Modrić, Toni Kroos (oba Real Madrid), Nabil Fekir (Real Betis) - Raúl de Tomás (Espanyol), Karim Benzema, Vinícius Júnior (oba Real Madrid)

Trenér: Carlo Ancelotti (Real Madrid)