Sir Matt Busby – United nade vše

Snad žádný fotbalový klub netrénovali v jeho historii dvě tak veliké legendy, jaké vedly Manchester United. Sir Matt Busby, Sir Alex Ferguson. Co mají společného? Velké úspěchy klubu, mnoho let strávených právě u United a také šlechtický titul. Matta Busbyho však odděluje něco jiného jak od Fergusona, tak od jakéhokoli jiného kouče. Je to onen muž, který vedl slavný tým, s nímž se zřítilo letadlo. Onen muž, který přežil...

Na startu

Busby se narodil 26. května roku 1909 ve skotské vesničce Orbiston, v židovské rodině. Otec byl horník, matka v domácnosti. Malý Matt byl mezi známými pověstný svou láskou k fotbalu. Jako aktivní fotbalista působil od svých dvaceti let v Manchesteru City, kde strávil sedm let. Poté následovalo čtyřleté angažmá v Liverpoolu. Největšího hráčského úspěchu dosáhl roku 1934 s Manchesterem City, když vyhrál Anglický pohár. Busby nastupoval na pozici záložníka, kdy si plnil jak ofenzivní, tak defenzivní úkoly. Připsal si také jeden start v národním dresu. Kariéru hráče uzavřel roku 1940 v Liverpoolu, čemuž napomohlo i vypuknutí 2. světové války. Celkem si připsal 344 startů a 17 gólů. Hráčské působení v Busbym zanechalo ještě větší lásku k milované hře a zdokonalilo jej po taktické stránce. Svých poznatků pak hojně využíval jako trenér.

Po ukončení hráčské kariéry působil jako asistent trenéra v Liverpoolu, to však bylo ještě za války. Podmínky ke hře a trénování byly tudíž velmi obtížné. 19. února 1945 přichází životní nabídka. O služby mladého kouče projevil zájem Manchester United. A Busby učinil nejlepší rozhodnutí života. Angažmá přijal...

Budování a filozofie

Začátky u Rudých ďáblů byly nesmírně těžké. Mužstvo se rok od roku potácelo na chvostu prvoligové tabulky. Busby tým přebíral na čtrnáctém místě a bez stadionu. Ten byl zničen německými bombami. Tři roky trvala výstavba nového stánku. Mezitím museli hráči nastupovat u sousedů z City, na stadionu Maine Road. Trenérská filozofie začínajícího kouče byla pro mnohé zarážející. Zatímco většina týmů spoléhala na zkušené starší hráče, Busby hned po svém příchodu vytvořil síť skautů, kteří měli za úkol získávat pro klub mladé nadějné fotbalisty. Dvě podmínky byly platné: hráč musí být pro hru zapálen a fotbal musí být na prvním místě, jen tak prý lze vyhrávat. A mladíci přicházeli. S důvěrou, kterou jim pak Busby splácel otcovskou láskou a trpělivostí. Hráče vychovával, pomáhal jim při každodenních problémech, stal se pro ně doslova druhým otcem. Všichni svěřenci jej měli nesmírně rádi, což se odráželo na výkonech mužstva. United působili vždy velmi kompaktním týmovým dojmem. Hráči bojovali, když ne za výsledek, který již třeba mohl být rozhodnut, tak pro trenéra. Možná právě tohle současnému fotbalu chybí, ale to je na jiné povídání...

Busby sázel na rychlé a útočné hráče. Důležitá byla odolnost a výbušnost. "V té době kluby sázely na zkušené hráče a Busbyho nápad byl nevídaný experiment, který pak jiní úspěšně přebírali," vzpomíná Sir Bobby Charlton, jeden z nejslavnějších hráčů tehdejšího týmu. Klub byl pro svou filozofii oblíbený po celé zemi. Mladí hráči, jimž se říkalo Busby Babies (Busbyho děti), předváděli rychlý a pohledný fotbal, který nesl ovoce. V sezoně 1951/1952 klub získává mistrovský titul, na který navazuje také v letech 1956 a 1957. Vše se zdálo ideální, jen se čekalo, kdy přibude taky výraznější evropský úspěch. Stala se však obrovská tragédie...

Katastrofa

Manchester se vracel z Bělehradu, kde hrál čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí. Letadlo přistávalo v Mnichově, kde tehdy hustě padal sníh, panovaly nepřehledné podmínky. Krátce po startu se letadlo rozlomilo a začalo hořet. Osm hráčů Manchesteru a mnoho jiných lidí tehdy zahynulo v troskách zdemolovaného stroje. Bylo 15 hodin a 40 minut, 6. února roku 1958. Tento čas navždy ukazují ručičky obřích hodin na Old Trafford – současném stadionu United. Byl to čas klinické smrti celého klubu. Osm hráčů včetně toho nejtalentovanějšího, Duncana Edwardse, již nikdy nemělo obléknout rudý dres. Z velkých hráčů přežili jen Bobby Charlton a Bill Foulkes. Z nekvalitních černobílých fotografií zbytků letadla dýchá dodnes děs. Vše umocňovaly hrozivé titulky anglických deníků, které hlásaly: "Peklo ve sněhu" či srdceryvné zvolání "Bože! Nemohli jsme jít dál!" Busby v letadle seděl vedle Bobbyho Charltona. Lékaři mu nedávali moc šancí, očekávala se rána největší - smrt velkého trenéra. On však prokázal obrovskou sílu. Uzdravil se a ihned, jakmile toho byl schopen, namluvil na pásek pozdrav fanouškům i pozůstalým zesnulých hráčů. "Jimmy, zvedni náš prapor," vzkazoval z nemocnice novému kouči Murphymu, který mužstvo dočasně převzal. Při prvním zápase United po neštěstí Busbyho vzkaz uslyšeli všichni přítomní fanoušci. Říká se, že v Anglii se city moc najevo nedávají, tehdy však celý stadion plakal... Hráči se ani nemohli soustředit na zápas. Kolují legendy, že tak smutná atmosféra v Anglii při zápase nikdy nebyla. Diváci v žalu provolávali jména zesnulých a Busby věděl, že bude muset budovat celý tým znovu. Později vyšla kniha s názvem "Den, kdy zemřelo fotbalové mužstvo".

Je zajímavé, že tři měsíce před osudnou tragédií nastoupil Manchester v Praze, kde se utkal s Duklou v rámci druhého kola Poháru mistrů. United prohráli 0:1. Mohli si to však dovolit, doma totiž vyhráli 3:0. Ti, co pamatují, dodnes vzpomínají jak Busby vedl své hochy do břečky na Strahově. Měl při tom na sobě tepláky Dukly...

Dva měsíce po katastrofě byl Busby propuštěn z nemocnice a spěchal. Chtěl vidět svůj klub ve finále Anglického poháru proti Boltonu. United, mocně povzbuzováni veřejností, však padli po výsledku 0:2. Měla začít nová éra...

Po deseti letech

Busby se při budování nového mužstva řídil stejnými hodnotami, jaké byly u týmu, který dopadl tak smutně. Opět sázel na mladé a dravé hráče. Trávil s nimi veškerý čas na hřišti, radil jim a pozdější úspěchy jsou především odrazem jeho práce na počátku kariéry oněch zlatých chlapců.

Hlavní tváří mužstva byl záložník Bobby Charlton, který byl duší a srdcem týmu. Posbíral spoustu míčů, neúnavně běhal nahoru i dolů. V roce 1962 klub získal do svých řad mladého útočníka Denise Lawa, ze kterého vyrostl jeden z nejlepších kanonýrů klubové historie. Sázel gól za gólem a spolu s Charltonem táhl mužstvo zpět na špici anglické ligy. Na pomoc jim o rok později přišel tehdy sedmnáctiletý, mimořádně nadaný útočník – George Best. Z Besta se téměř okamžitě stala obrovská hvězda. Byl to bezesporu nejobletovanější hráč Busbyho týmu. Fanoušci po něm šíleli, on na oplátku předváděl neopakovatelné výkony na hřišti. Hlavně zásluhou zmíněné trojice (Charlton, Law, Best) roku 1965 získává Manchester další ligový titul. První od tragédie z roku 1958. Zmiňme také zisk Anglického poháru, který United vyhráli dva roky předtím. Mužstvo bylo podporováno celou zemí. Všichni přáli úspěchy klubu, který musel vstát z mrtvých. V době, kdy Británii vládli Beatles, byl Manchester druhým fenoménem, hned po právě zmíněné legendární skupině. George Best byl dokonce přezdíván Pátý Beatle. Dva roky po prvním titulu "nového týmu", United získávají další titul. "Stejně úspěchy jednou přijdou," vždy říkal Busby. Měl pravdu. V roce 1968, přesně deset let od letecké tragédie, Manchester United zvítězil v Poháru mistrů evropských zemí. Vůbec poprvé v klubové historii. Ve finále porazil Eusebiovu Benfiku Lisabon 4:1 po prodloužení. Dvaadevadesát tisíc lidí na vyprodaném svatostánku anglického fotbalu, ve Wembley, aplaudovalo hrdinům, kteří vítězství samozřejmě věnovali zesnulým spoluhráčům. "Red Devils" se dostali do vedení brankou Charltona, za Benfiku však vyrovnal Graca. Utkání dospělo do prodloužení. V něm United třemi brankami během šesti minut poslali lisabonský klub domů. Pro pořádek: vítězný gól zaznamenal Best, zvyšoval Brian Kidd a výsledek podtrhnul čtvrtou brankou Bobby Charlton. Busby zpočátku stál u postranní čáry a tiše přemýšlel. Užíval si úspěch. Pak se vydal do středu hřiště a objal Charltona. Ten jako kapitán převzal pohár pro vítěze, který však rychle nesl svém utrenérovi. Matt Busby pak obklopen těmi, co přežili i novými hvězdami, jako Nobby Stiles, George Best či Denis Law, posílal pozdravy směrem k noční obloze... Téměř čtvrtstoletí úsilí bylo odměněno. Busby se stal legendou, královna mu udělila titul Sir, Beatles o něm dokonce zpívali v jedné ze svých skladeb.

O rok později skončil na trenérské lavici (po čtyřiadvaceti letech) a plnil funkci ředitele klubu. V této pozici setrval čtrnáct let a musel bohužel skousnout výkonnostní úpadek klubu. Ten po odchodu Charltona a Besta dokonce sestoupil do druhé ligy (1974). Pozvednout klub se povedlo až Alexi Fergusonovi, v následující dekádě. To už ale bylo bez Busbyho, který v roce 1983 odchází do zaslouženého důchodu.

Ulice Matta Busbyho

Celkem třicet osm let strávil Busby v Manchesteru United. Z toho čtyřiadvacet jako hlavní trenér. Pro klub získal pět ligových titulů, dva Anglické poháry i vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. Pro klub byl a je symbolem. Celé město se odělo do smutku, když 20. ledna 1994 odešel na věčnost. Vydal se za svými bývalými svěřenci, kteří odešli předčasně... Těžko srovnávat, ale málokterý člověk je natolik spojen s jedním klubem jako právě Busby s Manchesterem. Všichni mu vzdávali hold. Pohřbu se účastnily tisíce lidí. Na nespočetně stadionech, nejen v Anglii, se držela minuta ticha. Hráči United nosili několik týdnů na rukávech dresů černé pásky. Odešel velký muž, ikona klubu. Odešel uklidněn. Manchester totiž získal další titul – po šestadvaceti letech. Odměnou za celoživotní práci je uvedení do šlechtického stavu, titulem Sir, který obdržel od královny Alžběty II. a čestný titul Rytíře, díky němuž mohl hrdě nosit Řád svatého Jiří. I to zdobí legendárního kouče, elegána s pověstnou krátkou dýmkou v ústech.

Manchesterem United prošlo mnoho slavných osobností: hráčů, trenérů či funkcionářů. Jen Busbymu se však dostalo cti, že se po něm jmenuje ulice, kde se nachází současný domovský stadion klubu, Old Trafford. Kromě toho, procházíte-li právě kolem tohoto kolosu, nemůžete si nevšimnout bronzové sochy v životní velikosti. Samozřejmě, je to Busby držící v levé ruce fotbalový míč. Tyto pocty jen dokazují význam a přínos, jaký tento kouč pro klub měl. Dokonce i přezdívka klubu, "Red Devils", vznikla díky němu. Je to právě jeho zásluha, kde klub momentálně je. To on jej pozvedl z úpadku a udělal z něj evropské mužstvo číslo jedna. Je to Busby, kdo byl u oné tragédie, kdy zahynulo osm hráčů klubu. Matt Busby - muž, který přežil a který i zvítězil. A na takové se nezapomíná...

Úspěchy: 5x mistr Anglie (1952, 56, 57, 65, 67), vítěz Poháru mistrů evropských zemí (1968), 2x vítěz Anglického poháru (1948, 1963).