Španělsko - Anglie. Poslední tři velké bitvy: Odpor proti válce o Falklandy i výjimečný triumf

Bilance obou týmů na velkých turnajích je před nedělním finále 17. mistrovství Evropy ve fotbale vzácně vyrovnaná. Jak Španělé, tak Angličané mají na kontě jednu výhru, další dva duely skončily nerozhodně. Možná mírně navrch mají přece jen vyslanci britského království, kteří jeden remízový souboj proměnili v roce 1996 ve svůj úspěch. Radovali se také v závěrečném kole kvalifikace na ME 1968, v němž vyhráli doma i na San Bernabéu.

Pořadí ve skupině: 4. - 3.

Před posledním zápasem základní skupiny měly oba celky pouhý bod, jen vítěz by si udržel naději na postup, byť jen do utkání o bronz. Povedlo se to Angličanům (ačkoliv vzhledem k pozdější remíze Itálie a Belgie na pouhých pár hodin). Přitom zápas se lépe vyvíjel pro soupeře. A to brzy prohrával, když obránci nevěnovali pozornost Trevoru Brookingovi, který si zblízka věděl rady.

Španělé však nastoupili se zahuštěnou zálohou, proti níž se ostrovní celek těžko prosazoval, a krátce po změně stran mohli skóre otočit. Nejdřív vyrovnal z penalty střídající Dani a když šest minut poté dostal stejnou šanci, uspěl znovu. Jenže rozhodčí nařídil penaltu opakovat, tu už gólman Ray Clemence chytil, k tomu stylově do náruče. Což Angličany povzbudilo a Tony Woodcock v závěru z dorážky rozhodl o jejich vítězství.

Legionáři v základní sestavě: 0:0.

V Anglii je dodnes tento šampionát považován za největší promarněnou příležitost na medaili z mistrovství světa. Vždyť je jediný (kromě zlatého MS v roce 1966), na němž ostrovní reprezentace neprohrála. Skončila ovšem už ve čtvrtfinálové skupině. V jejím závěrečném duelu potřebovala na Santiago Bernabéu porazit domácí výběr, jenže zvládla jen bezbrankovou remízu. Španělé byli dlouho lepší, třebaže jim už o nic nešlo.

V době probíhající války o Falklandy, kdy britská vojska bojovala s námořnictvem Argentiny, však byly španělské sympatie na straně jihoamerické země... Ráz zápasu změnil až příchod uzdraveného kanonýra Keegana, tehdy hráče německého Hamburku, na poslední půlhodinu. Do zápasu se však zapsal spíš negativně, fanoušci si pamatují jeho zoufalý výraz, když klečel na kolenou poté, co zahodil hlavou blízka vyloženou šanci.

Neuznané góly: 2:0.

Z pohledu nadcházejícího finále se na mistrovství Evropy v roce 1996 odehrál zajímavý sled zápasů. Zatímco Španělé se před tímto čtvrtfinále střetli s Francií, Anglie vyzvala postupně Švýcary a Nizozemce. Na rozdíl od letoška, kdy se tyto duely odehrály v play off, se tenkrát všechny uskutečnily už v základní skupině. Zvlášť vítězství 4:1 nad Oranjes vyvolalo v pořadatelské zemi turnaje euforii, skvěle organizovaní Španělé však byli z jiného těsta.

Soupeře zlobili přihrávkami za obranu, jenže dvakrát jim gólovou radost sebral praporek asistenta rozhodčího. A když se Javier Manjarín ofsajdu vyhnul, vyběhl proti němu včas David Seaman. Na druhé straně pohrdl Gascoignovým centrem před prázdnou branku Alan Shearer. Rozhodovaly penalty, v nichž Seaman chytil dva pokusy. Do Southgateova nástupu na trenérskou židli to byl jediný rozstřel, který Anglie za 26 let vyhrála...

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.