Španělsko pohledem dat: Morata, případ útočníka, který střílí góly a přesto sbírá kritiku

Je to nechtěné dědictví po úspěšném Luisi Aragonésovi, kouči mistrů Evropy z roku 2008. Právě tento letopočet představuje datum, kdy prakticky zmizel ze sestavy španělských fotbalistů klasický útočník typu legendárního Raúla. Aragonés totiž obětoval hrotového hráče pro jiné úkoly a tento styl po něm už nikdo nezměnil. Přesto Španělé nasázeli v osmi zápasech této kvalifikace 25 branek, víc svedly jen Ronaldovo Portgalsko (36) a Mbappého Francie (29).

Už z podstaty zmíněného herního modelu nepřekvapí, že si oněch 25 gólů rozdělilo celkem 12 fotbalistů. Nejvíc jich (po čtyřech) zaznamenali Joselu a Álvaro Morata. A právě on je terčem kritiky fanoušků i expertů, které dlouhodobě nemůže přesvědčit o tom, že patří do základní sestavy národního týmu. I když nikdo lepší než on podle čísel z minulé sezony, v níž nasbíral 14 zásahů (tedy nejvíc z nominovaných útočníků), není.

Španělé udivovali netradičním systémem, vepředu dokonce jednu dobu nastupoval čistokrevný záložník Cesc Fábregas. A za doby Del Bosqueho a Hierrovy vlády si na velkých turnajích nevypracovali v průměru na zápas ani dvě gólové šance. Předchůdce nynějšího kouče Luis Enrique se snažil herní tvář změnit a počet možností vyšplhal ke čtyřem. Přesto byly výsledky horší. Důvod? Nízká efektivita. Zatímco ve zlaté éře byla úspěšnost proměňování tutovek na 51,5 %, za Enriqueho (čili při účinkování Álvara Moraty) klesla na 35,9 %.

Tenhle trend nejlépe dokumentoval zápas v osmifinále předloňského světového šampionátu, v němž Španělé po bezbrankové remíze s Marokem nakonec vypadli na penalty. Byl to poslední zápas Enriqueho na lavičce reprezentace, jeho nástupce Luis de la Fuente, který k A-týmu přešel od jednadvacítky, se nicméně drží stejného rozestavení (4-3-3). Praktikuje ho však s typově jinými hráči. Na krajích útočné trojice se snaží točit klasické křídlo s hráči, kteří jsou zvyklí operovat uvnitř hřiště.

Po kvalifikační prohře 0:2 ve Skotsku, kdy jeho pozice visela na vlásku, se v následujícím duelu v Gruzii rozhodl postavit sestavu bez klasického křídla s víceméně pětičlennou zálohou a výsledkem byl triumf 7:1. Od té doby se k tomuto kroku neodhodlal. Na krajích začali nastupovat talentovaní Nico Williams a Lamine Yamal. Na hrotu pak alternovali Morata a Joselu.

Co je pro Španěly špatná zpráva, ani jeden z tého dvojice nenastupuje v klubu pravidelně, lépe řečeno téměř vůbec. Morata se od února trefil v lize pouze dvakrát a celý zápas naposledy absolvoval v půlce března. Joselu zapsal ve stejném období tři zásahy, vytížení z kompletního zápasy v porovnání se svým konkurentem mívá celkem často. K tomu má v reprezentaci pod De la Fuentem stejný počet gólů jako jeho rival (pět) a lepší řadu ostatních ukazatelů.

Přesto je jasnou jedničkou Morata, jenž má v národním týmu víc než solidní bilanci 73 utkání a 35 branek. Sráží jej však zmíněné (ne)proměňování vyložených šancí (25 z 54, tj. 46 %). Na co to bude výběru La Roja stačit?

Program Eura: Kdy hrají Češi?

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.