Strastiplná cesta Lorika Cany. Od války až po ambasadora
Zaujalo nás
V dobách jeho největší slávy s ním visely billboardy v centru Tirany. Třikrát se stal albánským fotbalistou roku. V dětství si však Lorik Cana prožil peklo. "Bylo mi sedm, když jsme s rodiči a se sestrou utekli z Kosova. Bylo to nejhorší období, co jsem zažil. Doslova přes noc jsme se stali válečnými uprchlíky," vzpomínal pro britská média 30letý záložník.
Nový domov našli ve švýcarském Lausanne, kde Lorikův otec Agim, bývalý profesionální fotbalista, podepsal smlouvu s FC Montreux-Sports. To se psal rok 1991. Ani to jim však nezaručilo trvalý pobyt. "K tomu, abychom mohli zůstat, nám sloužil takový papír, který jsme museli jednou za půl roku obnovit. Jinak by nás vyhnali zpátky do Kosova. Jako uprchlíci jsme si nemohli dovolit jen tak se přestěhovat do další země," líčil Cana. "Osm, devět let jsme žili ve Švýcarsku, aniž bychom měli možnost vidět zbytek rodiny či přátelé," rozpovídal se o děsivé etapě svého života Cana.
Kvůli vízu nemohl na zkoušku do Arsenalu
Po sedmi letech od útěku válka v Kosovu propukla naplno. Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) bojovala proti režimu, který v Jugoslávii panoval. Chtěli se odtrhnout od této federace a stát se samostatným státem. Vznikl tak masakr, při kterém, kvůli svému bezpečí, uprchlo z Kosova přes 40 000 lidí. Po dvou neúspěšných pokusech o řešení situace došlo vše ke zdárnému konci 10. června 1999, kdy rada bezpečnosti schvaluje OSN jako dočasného správce Kosova.
"Pro naše lidi byla válka hrozná. Zemřelo i několik našich přátel a sousedů, jejichž domy byly poté zničeny," popisoval Cana. "I když jsem hrál fotbal, tak jsem na to stále myslel," pokračoval.
Během těchto bojů prožil Cana i svůj soukromý souboj. V šestnácti hrál za mládežnický výběr FC Dardania Lausanne, kde si ho vyhlédl francouzský stratég Arsenalu, Arséne Wenger. Ten ho pozval na dvoutýdenní zkoušku, která se ale neuskutečnila. "Tehdy byl problém v tom, že jsem nedostal vízum, a tak nebylo možné, abych se do Anglie podíval," konstatoval Cana.
První Albánec v Premier League
Na podobný problém narazil i o rok později, když měl namířeno do francouzského Paris Saint-Germain. Po velkých dohadech na imigračním ho nakonec do hlavního města Francie pustili. Bylo mu sedmnáct let, a tak nejprve nastupoval za mládež. Do hlavního týmu si ho vybrali až o dva roky později. "Začátek ve Francii nebyl lehký, protože jsem nevěděl, zdali zůstanu nebo mě deportují zpátky. Ale i tak jsem se učil francouzsky, chodil do školy a hrál fotbal," vysvětloval Cana.
U Eiffelovy věže prožil pět let. Poté přes Marseille, Sunderland a Galatasaray zakotvil v Laziu, kde v současnosti působí. Na Stade Vélodrome a u "Black Cats" dělal dokonce kapitána a stal se prvním Albáncem, který si zahrál v Premier League. Stalo se tak 15. srpna 2009 v duelu proti Boltonu (1:0).
Během pobytu na Ostrovech se stal v roce 2009 ambasadorem Albánie. "Sice jsme jen malá evropská zemička, ale hodně lidí o nás moc neví. Chci pomoci prezentovat naši zemi tak, aby do ní začali proudit lidé i z Anglie. Myslím, že zde mohou prožít báječnou dovolenou," řekl o nové funkci, díky které se dostal na billboardy v Tiraně.
Národní tetování na předloktí
Ačkoliv se Cana narodil 27. července 1983 v hlavním městě Kosova, Pristině, tak se považuje za Albánce. I když mohl reprezentovat například za Turecko (jeho otec má turecké občanství), tak si vybral zemi svých předků. "Pro mě je povinnost hrát za tuto zemi. Je důležité ukázat všem naši dobrou stránku," pravil zkušený středopolař.
Na důkaz své hrdosti si nechal vytetovat na předloktí malou verzi albánské vlajky.
Celkově za národní celek odehrál 71 zápasů a dal jeden gól. Debut si odbyl 11. června 2003 paradoxně proti Švýcarsku (2:3). Utkání bylo součástí kvalifikace na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku. Jednu albánskou branku vstřelil i tehdejší kapitán Ervin Skela, po kterém Cana v říjnu 2011 převzal jeho úlohu.
Cana se dočkal i individuálních ocenění. Hned třikrát (2004-2006) byl zvolen nejlepším fotbalistou Albánie.
http://www.dailymail.co.uk/sport/football/article-1214492/Alas-poor-Lorik--Cana-gone-Kosovo-refugee-Sunderland-hero.html
http://www.theguardian.com/football/2009/sep/19/lorik-cana-sunderland-interview-kosovo
http://www.transfermarkt.co.uk/en/basics/spielervergleich/basics_180374_12149.html
http://www.thenorthernecho.co.uk/sport/football/sunderland/news/4548049.print
http://www.valka.cz/clanek_12345.html
Nový domov našli ve švýcarském Lausanne, kde Lorikův otec Agim, bývalý profesionální fotbalista, podepsal smlouvu s FC Montreux-Sports. To se psal rok 1991. Ani to jim však nezaručilo trvalý pobyt. "K tomu, abychom mohli zůstat, nám sloužil takový papír, který jsme museli jednou za půl roku obnovit. Jinak by nás vyhnali zpátky do Kosova. Jako uprchlíci jsme si nemohli dovolit jen tak se přestěhovat do další země," líčil Cana. "Osm, devět let jsme žili ve Švýcarsku, aniž bychom měli možnost vidět zbytek rodiny či přátelé," rozpovídal se o děsivé etapě svého života Cana.
Kvůli vízu nemohl na zkoušku do Arsenalu
Po sedmi letech od útěku válka v Kosovu propukla naplno. Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) bojovala proti režimu, který v Jugoslávii panoval. Chtěli se odtrhnout od této federace a stát se samostatným státem. Vznikl tak masakr, při kterém, kvůli svému bezpečí, uprchlo z Kosova přes 40 000 lidí. Po dvou neúspěšných pokusech o řešení situace došlo vše ke zdárnému konci 10. června 1999, kdy rada bezpečnosti schvaluje OSN jako dočasného správce Kosova.
"Pro naše lidi byla válka hrozná. Zemřelo i několik našich přátel a sousedů, jejichž domy byly poté zničeny," popisoval Cana. "I když jsem hrál fotbal, tak jsem na to stále myslel," pokračoval.
Během těchto bojů prožil Cana i svůj soukromý souboj. V šestnácti hrál za mládežnický výběr FC Dardania Lausanne, kde si ho vyhlédl francouzský stratég Arsenalu, Arséne Wenger. Ten ho pozval na dvoutýdenní zkoušku, která se ale neuskutečnila. "Tehdy byl problém v tom, že jsem nedostal vízum, a tak nebylo možné, abych se do Anglie podíval," konstatoval Cana.
První Albánec v Premier League
Na podobný problém narazil i o rok později, když měl namířeno do francouzského Paris Saint-Germain. Po velkých dohadech na imigračním ho nakonec do hlavního města Francie pustili. Bylo mu sedmnáct let, a tak nejprve nastupoval za mládež. Do hlavního týmu si ho vybrali až o dva roky později. "Začátek ve Francii nebyl lehký, protože jsem nevěděl, zdali zůstanu nebo mě deportují zpátky. Ale i tak jsem se učil francouzsky, chodil do školy a hrál fotbal," vysvětloval Cana.
U Eiffelovy věže prožil pět let. Poté přes Marseille, Sunderland a Galatasaray zakotvil v Laziu, kde v současnosti působí. Na Stade Vélodrome a u "Black Cats" dělal dokonce kapitána a stal se prvním Albáncem, který si zahrál v Premier League. Stalo se tak 15. srpna 2009 v duelu proti Boltonu (1:0).
Během pobytu na Ostrovech se stal v roce 2009 ambasadorem Albánie. "Sice jsme jen malá evropská zemička, ale hodně lidí o nás moc neví. Chci pomoci prezentovat naši zemi tak, aby do ní začali proudit lidé i z Anglie. Myslím, že zde mohou prožít báječnou dovolenou," řekl o nové funkci, díky které se dostal na billboardy v Tiraně.
Národní tetování na předloktí
Ačkoliv se Cana narodil 27. července 1983 v hlavním městě Kosova, Pristině, tak se považuje za Albánce. I když mohl reprezentovat například za Turecko (jeho otec má turecké občanství), tak si vybral zemi svých předků. "Pro mě je povinnost hrát za tuto zemi. Je důležité ukázat všem naši dobrou stránku," pravil zkušený středopolař.
Na důkaz své hrdosti si nechal vytetovat na předloktí malou verzi albánské vlajky.
Celkově za národní celek odehrál 71 zápasů a dal jeden gól. Debut si odbyl 11. června 2003 paradoxně proti Švýcarsku (2:3). Utkání bylo součástí kvalifikace na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku. Jednu albánskou branku vstřelil i tehdejší kapitán Ervin Skela, po kterém Cana v říjnu 2011 převzal jeho úlohu.
Cana se dočkal i individuálních ocenění. Hned třikrát (2004-2006) byl zvolen nejlepším fotbalistou Albánie.
http://www.dailymail.co.uk/sport/football/article-1214492/Alas-poor-Lorik--Cana-gone-Kosovo-refugee-Sunderland-hero.html
http://www.theguardian.com/football/2009/sep/19/lorik-cana-sunderland-interview-kosovo
http://www.transfermarkt.co.uk/en/basics/spielervergleich/basics_180374_12149.html
http://www.thenorthernecho.co.uk/sport/football/sunderland/news/4548049.print
http://www.valka.cz/clanek_12345.html
Komentáře (51)
Přidat komentářzaujimavy clanok,ani sim nevedel ze je kosovsky albanec
takýchto hráčov si treba vážiť mnoho ľudí si ani nedokáže predstaviť čo dokázal
respekt
jak Džeko
Legenda Albánského fotbalu
Mám ho neskutočne rád, na trávniku nechá všetko, bojuje o každú loptu, nevypustí ani jeden súboj, nesimuluje a má rešpekť aj k protihráčom, BOREC
to sice jo, ale základ stále nikde a z dvojice Dias-Biava (34 a 36 let), ne a ne nikoho vytlačit Vím, že pod Petkovićem hrál častěji, ale teď zas sedí. Já osobně jsem zato rád, ty dva matadory mám v oblibě.. Reja je můj člověk teď jsem zvědav nato, komu z těch 2 prodlouží Lotito smlouvu , jak bys to viděl ty?
velmi sa mi páči to jeho meno, počul som ho už velmi dávno a odvtedy ho mám stále v hlave.
díky za další skvělý článek . Možná by jsi to zasloužilo vlastní rubriku
P.S. s odkazy to vypadá hned lépe
Rubriku ne, ale máme tady téma - http://www.eurofotbal.cz/tema/cenne-zbozi-ze-zemi-fotbalovych-trpasliku/
http://www.youtube.com/watch?v=QWcSFCmgx_g pravda o kosovu??
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/t1/63535_10151485467202347_1482305531_n.jpg
prasa
som ho k nam strasne chcel ked hral v marseille a nechapal som preco po nom wenger nejde, a on ho poznal od 16 z Dardanie Lausanne, heh typicky arsene
Strastiplná cesta Dilda Pytlíka
Pozrel by som sa do Albanska, hlavne primorskych miest. Celkovo je balkan lakave miesto pre mna.
To zalezi, co od toho ocekavas. Albanie je supr zeme, ale jeji krasa je jinde nez v primorskych mestech.
Tam je to balkanska klasika, kdy plati za barak kolaudaci/pojisteni teprve az dostavi stavbu, takze 60-70% domu ma prvni patro a rozestavene druhe v lepsim pripade treti (vcetne hotelu, restauraci), neni nijak vyjimecne najit smenarnu, kde nemaji eura (takze na leky si vymenis snadno, ale zpatky uz je to horsi), v internetovych kavarnach maji funkcni internet jen nekdy a v Tirane je bezpecny jen uplny stred mesta, vsude jinde jsou popadane vedeni el. napeti, protoze sit je vedena tak, ze ptaci nebo kocky denne to vedeni nekde poskodi, otevrene kanaly,.. etc. Jestli te to zajima, muzu ti k tomu napsat vic :)
co máš všechno projeto?
Albanii jsem jel od S k J, konkretneTheti, Shkodru, Lezle, Tiranu, Elbasan, Berat, Vlore, Himare, Sarande. Jeste jsem se chtel podivat k Ohridskymu jezeru, ale tam je lepsi pristup z Makedonie, takze jsem to nechal nekdy na priste.
Pritahuje ma to hlavne koli tomu neznamu a peknej, nedotknutej prirode a inej kulture. Celkovo balkan mi pride zaujimavy len tie obavy z bezpecnosti. Ako je to v Albansku? Treba sa tam bat niecoho, aky su tam ludia, policia, sluzby?
Tie neomietnute budovy mi az tak nevadia asi, aj tak ma najviac laka more
Co som tak zbezne pozeral, npar. Saranda vyzera celkom zaujimavo, primorske mesto, bohata historia, na upeti pohoria a hlavne celorocne skvele klima (aspon podla udajov z internetu).
Btw.u nas maju Albanci velmi zlu povest, je to tak aj priamo v krajine?
Je to asi nejvetsi exotika, kam se da v ramci Evropy zajet.
Jeden z dulezitych poznatku v Albanii i celem Balkane je, ze podobne jako psi ( ) vyciti, kdyz se clovek boji. Proto je dulezity se tvarit sebevedome a nedavat najevo slabost. Pak jsou trochu jako supi, ale pokud si clovek ziska respekt, tak je vse v poradku a jsou pratelsti. Policie tam toho moc nevi a z moji zkusenosti nema nijak zajem cizincum pomahat, ale treba jsem mel jen smulu.
Samozrejme plati, ze pratelstejsi prostredi panuje na venkove. Tam se o tebe kazdy zajima a me treba naprosto dostala jedna majitelka hostelu, kde jsem se odmitl ubytovat kvuli cene, ktera me osobne zavedla pres pul vesnice na misto, kde jsem vyjednal vic nez polovicni cenu za noc a jeste tam zustala chvili, prinesla cerstvou vodu a udelala kafe :)
Strach clovek mit nemusi. Ja se treba bojim vic v Praze na Karlaku, nez jsem se bal kdekoli na Balkane (nebyl jsem akorat v Kosovu). Je to sice drsnejsi prostredi, ale ferovejsi. Navstevu rozhodne doporucuju
Co je v Albanii otresny, je doprava. Vlaky jezdi asi 20km/h, takze temi skoro nikdo nejezdi. Presun mezi mesty je temer vyhradne pomoci minivanu a velkych osobnich aut, kdy v okuhu 50m od zaparkovaneho auta beha majitel a nahani cestujici do stejneho mesta. AUto vyjizdi, kdyz se naplni (5-30min). Jezdi jako prasata, protoze ridicaky zavedli az kolem roku 2000.
Nejak se mi to spatne pise. Mnohem lip se tohle vypravi :) Snad jsem ti nejak odpovedel a pripadne se ptej. Rad budu vzpominat dal.
zaujimave, dik za postrehy
Po odchodu Marca Brancy se plánuje další změna ve vedení klubu. Na pozici finančního ředitele má přijít Michael Williamson. Smlouvu má podepsat na tři roky. Pomáhat mu bude Nicola Volpi, který se bude zabývat refinancováním klubu a také vyrovnáním mezi Thohirem a Morattim...... Thohir konečně se alespoň něco začíná dít.S Morattim by jsme se asi žádných změn jen tak nedočkali,navíc mě překvapil tím co řekl po odchodu Branci, ten by ho tam nechal asi až do soudnýho dne.
v tomhle byl ten termín prodeje Interu hrozně nešikovnej...takhle, že se muselo projít přestupákem s tím, že se nevědělo, kdo ve vedení zůstane anebo ne a s nikým, koho by si přivedl Thohir, aby mu naplňoval jeho představy. Mělo to přijít na jaře, aby si přes prázdniny zavedl v klidu svoje struktury a sezóna se jela aspoň trochu jako celek.
Na Brancu jsem nadával pravidelně a asi i dost neoprávněně, ale o tom zas ta jeho funkce byla...byl zosobněním technickýho úseku a je celkem jedno, jestli ty přestupy dělal někdo jinej, ale on za to nesl odpovědnost. Jako externí sledovatelé do toho nikdy nemůžem proniknout a vzhledem k těm prohlášením Massima asi svou práci dělal. Třeba k nevoli fanoušků, ale evidentně sdílel vizi Morattiho a takovýho člověka by si měl najít i Thohir. V tom je ale zas další těžkost, protože těžko se bude někdo z jeho kamarádů Indonézanů orientovat v Calcio přestupech, kde je to většinou jenom o protislužbách a slibech mezi prezidenty. Ta změna ale musela přijít.
Jako měl několik světlých momentů jako Handa,Palacio i třeba ten Coutinho na, kterým jsme vydělali a přestupy za Mourinha( I když ty si vlastně Mou možná všechny vydupal),ale to se ztrácí v záplavě všech těch Nagatomů, Pereirů,Belfodilů a jim podobným. Ale jako,že bych ho neměl rád to ne, pořád je to Interista.Mohl už,ale za ty roky sám poznat,že to není ono a pro dobro Interu štafetu předat někomu kompetentnějšímu.
UÇK = teroristická organizace
víš o tom prd..
jo jo,osloboditelia kosova a thaci hrdina
ale ale , ty urcite nebudes nestranny
Albánci sú horší než mor.
A hlavně ještě drogová mafie.
ako sa to priezvisko číta?
Tak isto, ako sa to píše
jsem ho měl v Marseille moc rád, zkušenej středopolař, kterej tak příšerně nezmatkoval, mohl by se vrátit
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele