Sunil Čhetri, nový indický model?

Časy se mění i ve fotbale. A Indie je toho zářným důkazem. Sunil Čhetri se před pár dny stal prvním vyslancem téhle země na Pyrenejském poloostrově, čímž proměnlivé trendy jedině zdokumentoval. Doma toho měl tak akorát, chtěl zažít dobrodružství...

Je to vlastně ohromně ironické. Sunil Čhetri, muž v nejlepších letech (27) a reprezentační kanonýr k pohledání (58/33), se marně ucházel o zaměstnání v rodné Indii; a pak po něm sáhl věhlasný lisabonský Sporting.

Hráčův agent Yogesh Joshee skutečně během uplynulých pár týdnů hovořil v Goe se zástupci tří ze čtyř elitních klubů tohoto nejmenšího indického státu; a jakákoliv jednání železně troskotala na fotbalistových požadavcích ohledně výkupní klauzule pro zahraniční mančafty.

Nakonec po něm sáhl Sporting, jehož strukturám se Asiat zpravidla vyhýbá. V nedávné době tu byly mraky Jihoameričanů, Mosambičan, Nigerijec...ovšem zástupce nejlidnatějšího světadílu určitě ne.

A lisabonský gigant své ryze marketingové záměry nikterak neskrývá. Prezident klubu Luiz Godinho také Čhetriho oficiálně představil jako svou tvář pro Indii, potažmo celou Asii; zcela nepokrytě si od jeho přítomnosti slibuje více komerčních závazků, sponzorů. A zápasy rezervy, kde rodák z Nového Dillí stráví alespoň dva následující roky, plánuje vnutit indickým i čínským televizním stanicím.

To bude pochopitelně průlom v dějinách indické kopané, která už tak zažívá dosti turbulentní období. Středem pozornosti dlouho byla nově vzniklá bengálská Premier League; jejíhož prvního ročníku by se měly účastnit hvězdy jako Cannavaro, Crespo, Fowler či Pirés. Tedy pokud se nakonec přeci jen rozjede, neboť start inaugurační sezony byl prozatím odložen na neurčito.

Teď se v záři reflektorů ocitá něco docela jiného, respektive někdo docela jiný než argentinské, britské, italské nebo francouzské celebrity. Nenápadný usměvavý kluk, který v mládí vystřídal až pět různých škol, si jde vyzkoušet druhou portugalskou ligu. A nejde přitom za penězi - loni si prý v Mohunu Bagan týdně přišel na ekvivalent 105 tisíc liber (9 milionů indických rupií) - prostě jenom vykročil za svým snem. Což se mu mimochodem daří veskrze podruhé; již dříve zavítal do americké MLS, shodou okolností k dalšímu Sportingu z Kansasu.

To Subrata Pal, jeden z nejváženějších brankářů Asie, takové štěstí neměl ani zdaleka. Zaujal sice Vancouver, jenže ten si toužil třetí volné "cizinecké" místo schovat pro posilu do pole. A nebyl to jen on. Gourmangi Singh byl dvakrát testován australským Melbourne Victory - a ani jednou nebyl vybrán. Mehtab Hossein to samé zažil na Britských ostrovech v Exeteru.

A co víc: Baichung Bhutia, naprosto s přehledem největší Ind všech dob, modla po všech možných i nemožných stránkách, se musel spokojit se třemi úmornými roky v anglickém Bury (problémy s vízem, těžký úraz kolene a nakonec likvidace klubu).

Přesto se roku 1999 stal vůbec prvním indickým profesionálem na území Evropy. Předtím bylo něco takového relativně přirozeně nemyslitelné. Lépe řečeno "out of fashion", z módy. Zlatí medailisté z Asijských her 1962 prostě a jednoduše nepociťovali onen moderní chtíč vycestovat za hranice a učit se novým kouskům; Chuni Goswani a Jarnail Singh proto tenkrát vysloveně odmítali nabídky z ciziny. To samé v bleděmodrém provedl jistý Surajit Sengupta: na konci 70. let minulého století před ním přistála lukrativní pozvánka do Spojených arabských emirátů. Také tam, do jiné asijské země, se ale on kategoricky odmítal hnout.

Dnes je situace všude kolem dosti rozdílná; a novým zvyklostem se pomalu musejí učit také v Indii. Už tak jim totiž stihl pomyslný vlak pláchnout na míle daleko. Ty nejlepší generace své příležitosti lehkomyslně propásly; a ta nynější upřímně nestojí za nic. Vždyť právě Sunil Čhetri, široko daleko považovaný za suverénně nejtalentovanějšího Inda současnosti, se ostatně dříve se zlou potázal na testech v Coventry či Celtiku. Zaskočily jej tvrdé skluzy, rychlost protivníků i hry jako takové.

Přesto by v éře, symbolizované neustálým otevíráním nových, intenzivně prošlapávaných obchodních tras, mohl představovat jistý precedens. Japonci do Německa, Malajsijci na Slovensko a do Maďarska, Indové do Portugalska...?