Syn Bilbaa: Loajalita Iňakiho Williamse pomohla Athleticu vrátit trofej a slávu
Více než 100 tisíc fanoušků Athleticu se v sobotu 6. dubna vydalo na dlouhou cestu do Sevilly na finále Copa del Rey. Od posledního vítězství v poháru v roce 1984 prohráli Los Leones šest finále. Nyní věřili, že prokletí konečně skončí. Dočkali se. A jedním hlavních hrdinů vítězného tažení hrdého baskického klubu byl i Iňaki Williams (29). Fotbalista, který se stal ztělesněním jednoho velkého snu.
V sevillské aréně La Cartuja podporovalo svůj tým okolo 30 tisíc fanoušků, v ulicích jihošpanělského města byly vidět v červenobílých dresech další desítky tisíc. Vyprodáno ale bylo i na severu - na domácím stadionu San Mamés v Bilbau. Tam přišlo sledovat zápas na velkoplošné obrazovky přes 50 000 nadšených příznivců. Sobotní noc se pak nesla na vlnách euforie. Athletic v napínavém penaltovém rozstřelu porazil Mallorku (2:1) a vydřel vítězství, na které kdysi velmi úspěšný klub čekal čtyři dekády.
Domácí hrdina Iňaki Williams (29) se skácel k zemi, když dobře kopnutá penalta Alexe Berenguera zapadla do sítě. Právě on Iňakiho v průběhu utkání střídal a dokonal jeden úžasný příběh.
A packed San Mamés, watching Athletic Bilbao winning the Copa Del Rey for the first time in 40 years. On TVs. Magic.pic.twitter.com/l9p7iBRQ29
— MUNDIAL (@MundialMag) April 7, 2024
Ve správný čas na správném místě
Přibližně před třemi desítkami let se Félix Williams a Maria Martinezová, rodiče Iňakiho Williamse, vydali na cestu za lepším životem. Hnáni ambicemi a touhou po lepším životě učinili odvážné rozhodnutí opustit Ghanu a vydat se do neznáma. Cílem jejich cesty se stalo Španělsko.
Nebyla to cesta pohodlná. Až později, když bylo Iňakimiu 18 let, prozradila maminka, že nejeli lodí, ale zvolili cestu napříč Saharou. Téměř bez jídla a vody, doprovázeni nákladním autem, dokázali dojít až do marocké Ceuty, kde přelezli plot do Melilly, španělské severoafrické enklávy. Oba byli zatčeni a hrozilo jim vyhoštění. Ale poté, co se zbavili ghanských dokladů a přesvědčili úředníky, že pochází z Libérie, sužované válkou a žádají o politický azyl, byl jim vstup do Španělska povolen.
"Everything we do is for our parents"- Inaki Williams opens up on early life struggles https://t.co/m7tR660nr8 pic.twitter.com/SglSGGRLkD
— Ghanasoccernet.com (@Ghanasoccernet) April 5, 2024
Maria v té době neměla ani tušení, že čeká Iňakiho. Ale jen několik měsíců poté, co se usadila v Bilbau, porodila chlapce. Později prozradila, že kdyby věděla, že je těhotná, na cestu by se nevydala. Iňaki se už narodil v Bilbau a tak se mohl stát hráčem Athleticu.
Od roku 1912 totiž platí v tomto španělském fotbalovém klubu nepsané pravidlo, podle něhož mohou oblékat červenobílé dresy pouze hráči, kteří se narodili v Baskicku, případně ti, kteří se naučili fotbalovému umění v některém z baskických klubů.
Byl to zřejmě osud, který to tak chtěl, ale Iňaki byl připraven dát do jeho naplnění všechno. Snil o tom, že finančně podpoří své rodiče. Po letech se mu to podařilo. Jeho otec už nemusí pracovat dlouho do noci v Londýně jako uklízeč stolů v halách s občerstvením nebo jako člen ochranky. Jeho matka nemusí pracovat v několika zaměstnáních. Rodina je opět pohromadě ve Španělsku a byla u toho, jak Iňaki a jeho mladší bratr Nico pomohli Athleticu zvednout nad hlavu trofej Copa del Rey.
Před sobotním finále řekl Williams deníku Mundo Deportivo: "Vždycky říkám, že moji rodiče pro nás udělali strašně moc. Vším, co děláme, jim chceme vrátit to, co pro nás udělali. Doufám, že se nám podaří získat pohár nejen pro ně, ale i pro současnou generaci fanoušků Athleticu, která ještě nikdy žádnou trofej neviděla."
Pro Iňakiho byl triumf ve finále Copa del Rey vyvrcholením cesty, kterou začal před více než dvaceti lety. Tehdy coby devítiletý kluk s širokýma očima poprvé vstoupil do mládežnických řad klubu. Díky odhodlání a talentu se dokázal velice rychle prosadit mezi ostatními a další poctivá práce mu vydláždila cestu přes proslulou klubovou akademii až do A týmu.
Hattricky jako pozvánka
Williams na sebe začal upozorňovat už v roce 2014, kdy během prvních měsíců v rezervním týmu vstřelil tři hattricky. Po sérii působivých výkonů nebylo možné mladého útočníka ignorovat. Trenér Ernesto Valverde impozantní vstup Williamse mezi dospělé fotbalisty odměnil a přizval ho k tréninku s prvním týmem. "Nevím kdy, ale jsem si jistý, že jednou bude hrát za Athletic," řekl, když poprvé viděl Iňakiho hrát.
O týden později už přišla příležitost. Čerstvě dvacetiletý Iňaki byl povolán do A-týmu povolán kvůli zranění klubové ikony a střelce Aritze Adurize. Musel si ale počkat dva měsíce, než se poprvé trefil - bylo to v Evropské lize proti Turínu.
Tento gól byl pro baskický celek historický. Williams se totiž stal vůbec prvním hráčem černé pleti, který za Athletic skóroval.
Od té doby se Iňaki zapsal do rekordních knih Athleticu několika způsoby. Opravdu pozoruhodný je jeho počin, kdy odehrál 251 ligových zápasů v řadě, což je série trvající více než šest let. Během 10 sezon nastřílel napříč všemi soutěžemi 97 gólů.
Nejsledovanější let
Iňaki Williams, ač není typickým Baskem, získal během svého dospívání základní vlastnost Basků - loajalitu. Přes všechna ocenění, která získal, jeho opravdová role v klubu dalece přesahuje všechny statistiky. Je Athleticu natolik oddaný, že během let odmítl lukrativní nabídky z celé Evropy. I díky tomu ho vášniví fanoušci klubu přijali za svého.
Když se objevil na scéně, sledovaly ho týmy jako Liverpool, Arsenal nebo Manchester City. Bilbao však bylo vždy jeho domovem. A jelikož už mu brzy bude 30 let, tak se zdá, že s největší pravděpodobností zůstane na stadionu San Mamés po celou svou kariéru, čímž by zřejmě napodobil osud svého spoluhráče Ikera Muniaína.
Iñaki Williams quedó eliminado ayer de la Copa Africana de Naciones.
— Ricardo José Durán San Juan (@RJDuranSanJuan) January 24, 2024
Tomó un chárter para jugar hoy en la Copa del Rey (Athletic Club vs. Barcelona).
Su vuelo fue el más visto en Flight Radar. Casi 4.000 seguidores bilbaínos estuvieron atentos a su llegada a España.
pic.twitter.com/ZrDppGB93f
Iňaki v současnosti hraje také za ghanskou reprezentaci. Národnost si změnil v roce 2022 před mistrovstvím světa. O jeho hrdosti a fotbalové vášni svědčí i nedávný příběh z ledna letošního roku. Několik hodin poté, co byla Ghana vyřazena z Afrického poháru národů, nasedl v Pobřeží Slonoviny do letadla, aby stihl zápas čtvrtfinále Copa del Rey proti Barceloně. Jeho let byl v ten den na portálu Flightradar nejsledovanějším na světě. V Bilbau přistál v den zápasu a na letišti řekl médiím, že únavu necítí, je připravený nastoupit a chce zápas s Barcelonou vyhrát.
Nakonec nastoupil ve druhém poločase a v prodloužení vstřelil třetí branku, kterou poslal Athletic do vedení. Pak ještě nahrál na gól svému mladšímu bratrovi Nicovi, který gólem na 4:2 postup do semifinále zpečetil.
Leurs parents ont quitté le Ghana en quête d'un avenir meilleur...
— Max Maillots (@__MaxMaillots) April 7, 2024
Et hier soir, Nico et Iñaki Williams ont réalisé leur rêve : jouer ensemble à l'Athletic et soulever la Copa del Rey, 40 ans après le dernier sacre du club !
L'émotion... pic.twitter.com/gaPYp0qwAa
Iňaki Williams, produkt slavné mládežnické akademie Athleticu, skóroval a nahrával na gól i v semifinálovém dvojutkání (0:1 a 3:0) proti Atlétiku Madrid, čímž klubu zajistil letenky do finále v Seville.
A zbytek znáte. Zatímco konfety dopadají na zem a oslavy pomalu utichají, odkaz Williamse v baskickém klubu už má jasné kontury. Ač má před sebou zcela jistě ještě několik hezkých sezon, bude uctíván jako domácí hrdina a jeho jméno bude navždy zapsáno po boku velikánů, kteří oblékali slavný dres s červenobílými pruhy. Jeho příběh je o tom, čeho lze dosáhnout oddaností, vášní a hluboce zakořeněnou láskou k barvám, které člověk reprezentuje.
Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.
Komentáře (36)
Přidat komentářOba Williamsove jsou užasní. Inaki už zjevně vnímá Athletic jako vrchol, uvidíme co Nico. Hodně by se mi v Barceloně líbil, ale přál bych si, aby zůstal co nejdéle. Do další sezony příchází Djalo, ale odchod vidím spíše u Berenguera, který se zatím nedohodl na smlouvě (a mimochodem taky není vůbec špatný a pro klub jako Sevilla by byl zlatej)
Inaki je velký mistr a nedoceněný hráč sice tomu úplně nevěřím, ale bylo by super kdyby jeho brácha taky zůstal věrný Bilbau
1000x víc udělal proti rasimu v hlách lidí než nějakej věčně ufňukaj žoldák ze Sansira.
Taky to třeba jednou zjistíš, že respekt se nedá vynutit plácáním se o zem a teátrálním ublíženeckým chováním, ale dá se získat tvrdou prací a férovostí, jakou má třeba Iňaki WWilliams.
Hele, když hráč jde během zápasu před kotel cizích fanoušků, pochválí se, jak je dobrej a o pár minut později zaviní gól.
<3
Ňáký Williams….
I Munainovi tenhle úspěch přeju, taky věrná legenda Bilbaa, která tam celou kariéru zůstávat nemusela
skvelý hráč
Společně s Aspasem jeden z nejzákeřnějších hráčů, ale nějakým záhadným způsobem se okolo něj vytvořila aura velkého sympaťáka, asi kvůli těm zraněním.
Nejzákeřnějších hráčů? Tak pošli video těch jeho nejzákeřnějších zákroků, počkám si
Ramos s Pepem sa vzdy bali nastupit proti nim...
Chválím za článek I když nerozumím tomu, proč jste nepoužili správnou diakritiku - Iñaki, trošku amatéřina.
Ten příběh okolo návratu z AFCONu je už teď legendární a jen to dokládá Iñakiho oddanost klubu, naštěstí v nároďáku Ghany ho neuměj využít.
A taky klobouk dolů rodičům, kteří v takových podmínkách a po takových peripetiích dokázali vychovat dva špičkový fotbalisty v kulturně naprosto odlišný zemi, kteří teď spolu triumfujou, to si říká o filmový zpracování nebo aspoň pořádnej dokument
Bratři Williamsovi nejsou tak slavný jako sestry Willianmsovy, aby o nich udělali oskarový film
Když mohl být film o Hložkovi PŘED TÍM, než se stal slavným, tak klidně můžou
dobře, ne hraný film, ale chápeme se
Proč naštěstí ho v národaku Ghany neumí využít? By si jím to nepřál?
Jinak včera se hráči Athleticu rozhodli improvizovaně jít slavit do ulic Bilbaa, bez ochranky, s náhodnýma kolemjdoucíma. Šéfoval tomu kapitán Muniain, hrála kapela s Villalibrem na trumpetě a evidentně se všichni dobře bavili A z těch záběru to vypadalo tak, že ani nedošlo k nějakýmu davovýmu šílenství, že by všichni měli potřebu žádat o podpisy, fotky, atd. Lidi se prostě připojili k hráčům a pařili. To je Athletic v kostce, jako rodina a zároveň parta kámošů Tady ve vláknu jsou videa z tý akce: https://twitter.com/AthleticXtra/status/1777791893893452152
Policie zahájila trestní řízení proti dvěma hráčům Athleticu za nenahlášené soustředění na veřejných komunikacích.
A ještě bych přidal jedno video, kde kamera sledovala Unaie Simóna, jak prožíval finále. Ač jednička Athleticu a španělský repre, jeden z top gólmanů v Evropě, tak v poháru neodehrál ani minutu a i ve finále chytal jeho náhradník Agirrezabala, kterej toho má za Athletic odehráno jen minimum. A i když by Simón mohl být (asi právem) trochu uraženej, tak tady je vidět neskutečná kolegialita a to, jak jsou pro něj klub a spoluhráči mnohem víc, než ego. Pro mladýho Julena to byl první penaltový rozstřel, tak se ho Unai snažil uklidnit a radit mu. Velký borec
https://www.youtube.com/watch?v=HdzDk0Kv63E
Ty jejich poslední trofeje v 84 pamatuju, kdo by řekl, že to bude trvat tak dlouho
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele