Téměř dokonalá Slavia. Mizerná koncovka zavírá Pražanům dveře ke hvězdám

Slavia proti Barceloně podala výtečný výkon a znovu ukázala, jak moc je na evropské scéně konkurenceschopná. Kromě skvělých ohlasů na předvedenou hru by ale mohla sbírat i body, jen kdyby byla lepší v koncovce. Proč se slávistům zakončení nedaří a jak dosáhnout toho, aby hráči sešívaného klubu začali (alespoň trochu) proměňovat nebezpečné šance?

Držení míče čtyřicet sedm procent. Proti mužstvu, jehož hráči se s balonem u nohy už rodí. 22 střel, více než Dortmund, Inter, Sevilla nebo Valencia. Čísla mluví jasně: Slavia byla Barceloně více než vyrovnaným soupeřem. A předchozí zápasy v Lize mistrů ukázaly, že nejde o ojedinělý úspěch. Namísto tří očekávaných debaklů, nebo alespoň setkání dvou zcela odlišných fotbalových světů, se vždy utkala dvě mužstva, která hrála fotbal. A Slavia ve všech zápasech mohla myslet na body.

Můžeme se popadesáté bavit o tom, jak statečná Slavia hrdě vzdoruje silným týmům a jak trenérský mág s kšiltovkou na hlavě dokáže své ovečky namotivovat k maximálnímu výkonu. Ale proč? To, že Slavia hraje skvělý fotbal, ví každý. Že Trpišovského styl má jasnou tvář a přesně ví, jací hráči mu do požadovaného herního stylu zapadnout? To přece také. Můžeme si tedy vybrat: buď budeme stále opakovat totéž, co ví už i vrátný na parkovišti, a nebo si položíme otázku: Co Slavii chybí k dokonalosti?

Ještě nedávno se dalo, alespoň podle fanoušků, vybírat z vícero věcí. Často zazníval argument, že slabinou Slavie je gólman, který nechytí nic navíc. To už si dneska netroufne tvrdit nikdo, Ondřej Kolář pravidelně ukazuje, že je špičkovým brankářem a zcela zásadním článkem Trpišovského systému.

Po odchodu "černých věží" Deliho s Ngadeem pak velká část sešívané obce vyjadřovala obavu nad složením stoperské dvojice a ze soubojů prcka Hovorky a mohutných evropských forvardů byli dopředu vystrašení. Realitu známe - z Hovorky je špičkový moderní stoper reprezentačních parametrů, na kterého je radost se dívat.

Hledá se kanonýr

A zbývá poslední problém. Jediný, který stále přetrvává. Slavia se na góly nadře, útočníci nedávají góly, hráči spalují šance. Když budete na současném týmu červenobílých hledat slabinu, ukážete právě na hrot útoku. (ještě rok zpátky by někdo mohl uvést názor, že to chce do evropských pohárů lepšího levého beka, než je Jan Bořil - ale řekněte to teď). Milan Škoda má už to nejlepší za sebou, Mick van Buren spálí i to, co nejde, Stanislav Tecl zatím po zranění hledá sám sebe a Jusuf Hilál zatím zdaleka nedostál očekáváním.

Slavii chybí špičkový hroťák, z toho už je podobná písnička jako z omílané skutečnosti, že "slávisté běhají". Můžeme se ptát proč tomu tak je, červenobílé devítky nestřílí branky - je to vinou systému, a nebo prostě jejich mizernou individuální kvalitou?

Na začátek lehká obhajoba slávistických šutérů: v Trpišovského herním stylu asi nikdo nebude hrotový útočník střílel dvacet gólů v sezoně. Současná Slavia hraje jinak a útočník se pod Trpišovským za zápas nedostane do pěti šancí, ale třeba do dvou. Na druhou stranu, je fajn, aby z těch dvou aspoň jednu proměnil. A tady už přichází na řadu lehká kritika současných útočníků.

Dvacet gólů je asi nereálných, na druhou stranu deset, dvanáct by hroťák ve Slavii dávat mohl, nemusí střelecké tabulky zase vyhrávat střeďáci Souček s Hušbauerem. Kde ale takového forvarda objevit a jaké by měl mít parametry?

Vysněným hrotovým hráčem sportovního vedení Slavie je teoretická kombinace Milana Škody s Mickem van Burenem. Zabiják s instinktem střelce, silný v osobních soubojích - na druhou stranu ale také rychlík schopný zapojovat se do náběhů a presovat devadesát minut silného soupeře na evropské scéně.

Je nabíledni, že právě takovým měl být pro Slavii Jusuf Hilál. Na první pohled má totiž všechno, co od forvarda chcete - je urostlý, silný v soubojích, umí hrát zády k bráně, dobře hlavičkuje, zároveň má rychlost a je i solidní ve hře jeden na jednoho. Jusuf má skvělé fotbalové atributy, zatím je ale nenaplňuje na hřišti. A jsou tu relevantní argumenty, proč je možná nikdy naplňovat nebude - do třiadvaceti hrál v Bahrajnu, takže není zvyklý na pořádnou fyzickou přípravu, natož na tu Trpišovského. A pak také jeho smůla na zranění.

Na druhou stranu, není všechno hroťák, co střílí na bránu - slávisté jsou totiž paliči i pokud jde o další hráče v poli. Kdyby Lukáš Masopust, Jaroslav Zelený nebo Peter Olayinka proměnili každou svou druhou šanci, Slavia by byla zase trochu jinde.

Méně síly, hůř se střílí

Je legitimní otázkou se ptát, čím to je. Nervozita? Tíha okamžiku, kdy víte, že takové šance proti Barceloně dostanete dvě a tím pádem ji musíte proměnit? Nebo prostě jen omezená kvalita daného hráče? Je skutečně namístě vyčítat Masopustovi, že je palič? Nepleteme si trochu příčinu s následkem? Není to totiž tak, že kdyby palič nebyl, tak nehraje v Česku, ale v úplně jiné soutěži? Nejsme ze současné úchvatné hry Pražanů tak trochu zmlsaní a nechceme po hráčích trochu moc?

Se zajímavým poznatkem po zápase přišel kamarád a kolega Honza Podroužek. Podle něj může být za sníženou schopností dobře akci zakončit i únava - Slavia hraje ve vysokém tempu a finišující hráč má často v nohách velké množství kilometrů a v nohách třeba zrovna sprint přes půlku hřiště. Možná už mu pak na správné zakončení prostě nezbývají síly. Ostatně Jürgen Klopp už při působení v Německu s hráči trénoval zakončení v únavě. Pokud totiž hrajete celý zápas jako Slavia, jen málokdy se vám stane, že budete v zakončení fresh.

Trpišovský o tom samozřejmě ví a s hráči zakončení po tréninku, kdy jsou unavení, také trénuje. Na druhou stranu jak správně podotýká, z náročného stylu kvůli tomu jeho tým ustupovat nebude. "Když je hráč v únavě po dlouhém sprintu, je to samozřejmě jiná situace, než když je v klidu. Ale abychom se do šancí proti takovému týmu dostali, tak to musíte podstoupit. Hráči se nějak musí dostat do vápna na centr, a když to třeba nevyjde, zase se musí hned dostat zpátky," uvedl trenér Pražanů po utkání s katalánským gigantem.

Uvidíme, jestli se kombinací tréninku a zkušeností, které Slavia v Evropě sbírá, schopnost zakončovat u hráčů v poli zlepší. Zpátky však k tématu útočník - byť Trpišovského styl nestvoří třicetigólové šutéry, skvělého hráče na devítce by to přece jen chtělo. Pak by trenéři sešívaných nemuseli tak často sahat k variantě, kdy se na hrotu pohybuje Olayinka nebo Masopust. Sám Trpišovský totiž přiznává, že raději hraje s klasickým forvardem, snadněji mu dáte míč za obranu, mají lepší náběh na ofsajd lajně.

Nabízí se tedy tři možnosti, jak současnou situaci řešit:

Za prvé, nechat to, jak to je. Trénovat s borci zakončení v únavě, řešit na tréninku neustále dokola finální situace, aby pak v osudné vteřině borci ve vápně svou šanci vyřešili lépe. A doufat, že se současní "paliči" v zakončení zlepší.

Možnost číslo dvě - přivést špičkového ofenzivního hráče, pro kterého je uklízet míče do sítě naprostou samozřejmostí. V zakončení si počítá chladnokrevně, zároveň ale splňuje přísné požadavky Trpišovského stylu, a když už se do vápna po celotrávníkovém sprintu dostane, tak mu zbytek dostatek fyzických i mentálních sil na to, aby situaci tváří v tvář brankáři vyřešil. Takového útočníka ale rozhodně nenajdete v novinové anonci a jeho cenovka bude viset proklatě vysoko. Otázkou vůbec je, zda by do české ligy šel. Namátkou, kolik si v tuzemských podmínkách vybavíte chladnokrevných zabijáků, kteří si ve vápně ohledně zakončení a výběru místa počínali se suverenitou Davida Lafaty, zároveň ale byli schopni devadesát minut běhat a uměli se přizpůsobit fyzicky náročnému herním stylu po celý zápas? Napadá mě Milan Baroš. Jak dlouho v české lize vydržel, než se ozvala Premier League?

A možnost číslo tři - přivést hráče, kterému je vlastní střílet góly, ale ostatní atributy současné Slavie nesplňuje. Zjednodušeně řečeno, angažovat pasažéra, který se většinu zápasu poveze a ostatních devět borců na něj bude makat. On se za to odvděčí tím, že se v zápase dostane do tří šancí a dvě z toho skončí gólem.

To je ale samozřejmě ta nejméně pravděpodobná varianta. To je ostatně důvod, proč ve Slavii není Nikolaj Komličenko. Jde o kanonýra od pánaboha? Bezpochyby ano. Vydržel by v současném kádru červenobílých déle než dva tréninky? Rozhodně ne.

Zbývá tedy tak trochu vybájená možnost čtvrtá, která vychází z té druhé - přivést gólového hráče schopného v zakončení, který ale zároveň splňuje Trpišovského herní a charakterové požadavky. Velmi pravděpodobně ale musí jít o mladého hráče, případně o hráče, který dosud tyto své schopnosti neprokázal. Jinak totiž bude jeho přestup do Slavie nereálný. Zkrátka a dobře zopakovat akci Ngadeu - vytáhnout si no name hráče, spatřit v něm potenciál a v Edenu z něj vypěstovat oporu. To je ale samozřejmě to nejtěžší a nejvíce riskantní, ukázat na Šporara a říct kupte nám ho umí každý (a s trochou nadsázky - kde je psáno, že by ten Šporar v Edenu góly dával? Ve slovenské lize zářil i Gino van Kessel...)

Na druhou stranu, Jan Nezmar se v tomto směru může opravdu blýsknout. Byť si zatím jako sportovní ředitel vede na jedničku, stále občas poslouchá uštěpačné poznámky o tom, kterak akorát přemisťuje hráče z Liberce do Vršovic. Přivést neznámé jméno, ve kterém vidíte talent (a větší kluby ne) a pak ho prodat za balík? To by byl přece jackpot.

A na závěr tři poznámky mimo téma hrotových forvardů:

Za prvé, běžte už s běháním do háje.

Jestliže Trpišovského první rok ve Slavii se nesl ve znamení samolepky totálního fotbalu, kterou mu pak jako kolovrátek předhazovali novináři v médiích i fanoušci na sociálních sítích, trenérův rok 2 je ve znamení tématu běhání. Slavia běhá, Slavia všechny uběhá, slávisté běhají a ostatní ne. Stejně jako v případě zmíněného totálního fotbalu se z docela dobrého diskusního tématu stala mantra, která už tak trochu ztratila svůj obsah a zbyla jen povrchní, prázdná skořápka. Ano, Slavia běhá. Ale - není běhání jako běhání a naběhané kilometry samy o sobě o ničem nevypovídají. Slavia to dělá dobře, není ale nutné z nich dělat jen tupé běžce, které je třeba obdivovat, protože mají dvakrát víc kilometrů než soupeř. O tom to za prvé není a za druhé, právě zápas s Barcelonou ukázal, že slávisté jsou především dobří fotbalisté.

Těch momentů, kdy únik z presinku řešili elegantní hrou po zemi, kolikrát se sešívaní z nebezpečné situace náramně vykombinovali na několik doteků, i když mohli klidně situaci řešit tupým odkopem a nikdo by se proti Messimu a spol. nezlobil. A že si v zápase s takovým gigantem Kúdela či Souček dovolí kličku? Radost pohledět. Ano, fyzická náročnost je důležitou součástí Trpišovského hry, tenhle tým ale umí hrát fotbal.

Za druhé, jedna osobní omluva.

V létě jsem v rámci analýzy přestupové politiky Jana Nezmara ve Slavii označil Petera Olayinku za nepovedený přestup. Aby hráč za osmdesát milion korun jen běhal a snažil se, to mi přišlo zkrátka trochu málo. Po úvodu aktuální sezony, a evropských zápasech zejména, ale musím nigerijskému křídelníkovi vyseknout upřímnou omluvu.

Přiznám se, že ještě nedávno pro mě byl bývalý útočník Genku hráčem na tribunu. Jeho zpracování míče? Příšerné. Řešení situací? Primitivní. Olayinka ale v Evropě ukazuje, proč na něj Trpišovský sází. Ano, stále lze v jeho hře najít chyby, první dotek by mohl být ladnější, zakončení či přihrávka o něco přesnější. Zároveň ale chápete, proč do současné Slavie patří. Létá jako motorová myš celých devadesát minut, ví, kam si naběhnout, nevypustí souboj. Proti Barceloně nebyl nejlepším slávistou na hřišti, výkony Součka, Koláře, Bořila či Hovorky byly ještě o něco jinde, Olayinka ale podal velmi slušný standard a rozhodně je pro současnou Slavii hráčem, který jí má hodně co nabídnout.

Ano, stále se můžeme bavit o tom, jestli by totéž neobstaral hráč za menší částku, osobně však cítím potřebu se trochu střapatému rychlíkovi za svou nevybíravou kritiku omluvit. Fotbal hrát umí a i když z technického hlediska mu nadále ledacos vyčítám, jeho dynamika a poctivost, s jakou vydoluje pro Slavii mnohdy jednoznačně ztracené balony, si zaslouží ocenění.

A za třetí, současná Slavia má jednu velkou výhodu.

Je to tým. Tým s jasným ksichtem, projevem, mužstvo, které ví, co chce hrát. Nestojí na jednom, dvou hráčích, na jejich individuálních kvalitách. Není to tým dvou tahounů, na které ostatní spoléhají, protože bez nich se na hřišti nic nestane. A ačkoliv můžeme dlouze chválit a velebit výkony Ondřeje Koláře, Vladimíra Coufala, Jana Bořila či Lukáše Masopusta, věřím tomu, že i v případě jejich odchodu (který je u velké části slávistického kádru vzhledem ke skvělým evropským výkonům velice pravděpodobný) je Slavia dříve či později bude schopná plnohodnotně nahradit.

Najít skvělého krajního beka, který létá po lajně i podporuje ofenzivu půjde. Najít neúnavně presujícího křídelníka taktéž. A brankář se skvělou rozehrávkou? Ano, najít fotbalistu s tak skvělou kopací technikou, jakou disponuje Kolář, nebude snadné. Ale věřím, že i tento post se pak Pražanům podaří zacelit. Koneckonců, po Pavlenkově odchodu to také vypadalo, že výborný brankář za vršovický celek jen tak chytat nebude.

Slavia je tým, ne jednotlivci. Každý hráč je nenahraditelný. S jedinou výjimkou. Ano, koukám na tebe, Suku.

Somálec, jediný originál

"Pan Tvrdík se mě často ptá, jestli už máme náhradu za Tomáše. A já mu říkám, že nemáme a ani mít nebudeme," říkal ve středu s hořkosladkým úsměvem Trpišovský. Tomáš Souček je jedinečný. Ve všech ohledech toho slova.

Když o něm trenér Slavie mluví, použije slovo atyp. Jeho asistent Jaroslav Köstl mi zase v rozhovoru řekl, že je to Somálec. Zkrátka a dobře, Tomáš Souček je exot. Bizár v tom nejlepším slova smyslu.

Trochu mi připomíná mého oblíbence Thomase Müllera. Samá ruka, samá noha, figura rozhodně nepřipomínající vrcholového sportovce. Ani pohybem vás zrovna dvakrát neupoutá, na ladné pohyby jako od Alexandra Baluty můžete rovnou zapomenout. Přesto je Tomáš Souček v současnosti nejlepším hráčem ligy a zcela nepostradatelným členem slávistického kádru.

To, co je jeho úkolem, si plní náramně, a ještě přidává hromadu věcí k tomu. Jako štítový záložník je bezchybný, výtečně vypomáhá stoperům, řídí hru, zapojuje se do rozehrávky, zastavuje i rozjíždí útoky. Střed pole v Edenu rovná se Suk.

I díky svému výtečnému fyzickému fondu, ale také parádnímu fotbalovému vnímání, je schopen pokrýt neuvěřitelné množství prostoru. Jestli se s nadsázkou říká, že 71% zemského povrchu pokrývá voda a zbytek pokrývá Kanté, v českých podmínkách lze s klidem tohle říct o rodákovi z Havlíčkova Brodu.

Když k tomu připočteme jeho produktivitu, vůdčí schopnosti, ke kterým postupně vyspěl, počet vyhraných soubojů... Souček je v kontextu české ligy zcela jedinečný a už tu dávno nemá co pohledávat. Pražský tým nemůže myslet na to, že svého hráče nahradí plnohodnotně. Přijde někdo místo něj, kdo jeho roli snad co nejlépe zvládne, na druhého Součka si ale možná setsakra počkáme. "Takový hráč je v Česku jednou za dekádu," uvedl o svém svěřenci Trpišovský.

Před rokem se spekulovalo o Martinu Haškovi z Bohemians, pak se zdálo, že do Součkových bot doroste Alex Král, teď to vypadá, že jeho úlohu ve středu zálohy převezme Oscar. Nebude to mít ovšem snadné (čas od času jde řeč i o Ondřeji Petrákovi, to je však trochu jiný typ středopolaře než Souček. Jako nejlepší možná varianta se tak alespoň autorovi textu jeví David Pavelka). Tomáš Souček totiž každým zápasem ukazuje, že co je pro některé hráče životní výkon, je pro něj horší průměr. A svými skvělými výkony tvoří jeden z nejhezčích příběhů současné slávistické pohádky.

Dokazuje, že i nemotorný čahoun může být hvězdou na evropské scéně. A že i klub z malé země ve střední Evropě může hrát rovnocennou partii s giganty.