Tradiční favorit, nebo štika ligy? Sobotní večer napoví hned o dvou mistrech

Obdobný scénář si pro svou jarní část přichystala německá Bundesliga a španělská LaLiga. Tradičně úspěšný klub a rekordman v počtu tamních titulů dostal nečekaného vyzyvatele, pro něhož může jít o vůbec první mistrovskou korunovaci.

Pravděpodobněji se překvapení jeví u našich západních sousedů, kde by také nebylo tolik šokující jako na Pyrenejském poloostrově. Bayer se třemi českými reprezentanty v kádru totiž sice nikdy Meisterschale nad hlavu nepozvedl, tradičně se však řadí mezi německou špičku a aspiranty na Ligu mistrů.

V té se mu dokonce povedlo před více než dvaceti lety probojovat do finále, kde nakonec podlehl Realu Madrid. Stejná sezóna přinesla stejný výsledek i v rámci Bundesligy, v níž Leverkusen stanul těsně pod vrcholem již celkem pětkrát. Hned ve třech případech přitom skončil za mistrovským týmem, ať už jím byl bavorský gigant či Dortmund, na dostřel jediného zápasu.

Skoro by se o Werkself dalo hovořit jako o "věčně druhých", vezmeme-li v potaz i jednostříbro v superpoháru a tři v DFB-Pokalu. Právě domácí pohár ale Bayeru přinesl ojedinělou radost, když ten v červnu 1993 zdolal ve finále rezervu Herthy Berlín. Velké množství fanoušků však na tento úspěch nepamatuje, a tak bude s napětím sledovat závěr této sezony, v níže jsou jeho oblíbenci v boji na všech třech frontách - na čele ligy, v semifinále poháru a v osmifinále Evropské ligy.

Nervozita pochopitelně stoupá i u tuzemských příznivců černo-červených, byť ti by zajisté rádi viděli ještě větší českou stopu. Matěj Kovář až na jednu ligovou výjimku stráží svatyni pouze v pohárových soutěžích, Patrik Schick od zimní pauzy gólově mlčí, i přes dlouhé zranění má ale odehráno téměř stejné množství minut jako paběrkující Adam Hložek.

V Bayernu se naopak čeští hráči příliš neobjevují, vždyť naposledy za něj na přelomu tisíciletí nastoupil David Jarolím. Mnichovské to každopádně mrzet ani trochu nemusí, jedná se totiž o držitele už jedenácti mistrovských trofejí v řadě, za tu dobu navíc přidali pět pohárových úspěchů a dvě vítězství v Lize mistrů.

Od odchodu Roberta Lewandowského to přesto není žádná sláva. Loňský ligový titul jim Dortmund na stříbrném podnose daroval kolapsem v posledním kole, v poháru i Champions League skončilo putování Bavorů ve čtvrtfinále. Letos vůbec nezvládli superpohár, z poháru se pakovali už ve druhém kole proti třetiligovému Saarbrückenu a ani v lize zrovna nezáří.

Přesto jsou stále ve hře o historicky sedmý triumf mezi evropskou smetánkou a zůstávají mírným favoritem na čtyřiatřicátý domácí titul. Toto postavení ovšem může utržit tvrdý direkt v případě porážky v BayAreně.

Postavení katalánského klubu je oproti Leverkusenu prakticky ve všech ohledech horší. Namísto dvoubodového náskoku na čele tabulky je o tento rozdíl pozadu, utkání s hlavním sokem sehraje na venkovním hřišti a do toho nemá žádné zkušenosti s boji o nejvyšší příčky.

Historicky jde o celek pohybující se v nižších ligových soutěžích, významným přelomem se stal až rok 2017. Tehdy se mu těsně povedlo postoupit mezi dvacítku elitních španělských klubů, v srpnu téhož roku se navíc stal součástí holdingu City Football Group vlastnícího širokou škálu fotbalových klubů. A z toho i dnes profituje.

Spolupráce se ovšem nejevila pokaždé tak růžově. Prvoligové sezony absolvovala Girona jen dvě, než se znovu musela poroučet o patro níže. Ani v loňské, celkově třetí v Segunda División, to dlouho nevypadalo na postup. I ze šestého místa se jí však povedlo senzačně uspět v play-off, na což navázala povedenou obnovenou premiérou zakončenou opět v klidném středu tabulky na desátém místě.

Zatímco napoprvé následoval tvrdý pád do spodních pater tabulky, druhý pokus už je podstatně úspěšnější a překonává snad i ta nejdivočejší očekávání optimistických fanoušků. Po třiadvaceti kolech se Blanquivermells sluní na druhé pozici tabulky na dostřel Realu Madrid, jenž jim uštědřil zatím jedinou ligovou porážku. Účast v příštím vydání Ligy mistrů drží s jedenáctibodovým náskokem, absence v evropských pohárech je pak vzdálena minimálně devatenáct bodů.

Jak již bylo naznačeno, podíl na tom má i využití spolupráce s partnerskými kluby. Jasnou volbou na pravý kraj obrany je host z Manchesteru City Yan Couto, kroutící v Gironě již třetí sezonu. Ofenzivní hvězdou se pak stal teprve devatenáctiletý Brazilec Sávio, jenž oficiálně patří francouzskému Troyes živořícímu v Ligue 2. Od Citizens v minulosti nastálo dorazili i dvě opory záložní řady Aleix García s Yangelem Herrerou. K tomu se hodí i geografická přilehlost Barceloně, která zapůjčila stopera Erica Garcíu a středopolaře Pabla Torrého.

Ačkoliv pro svěřence kouče Míchela se jedná o opravdu ojedinělou příležitost, velkou váhu má souboj i pro Real Madrid. Ten za poslední jedenáct sezon slavil titul jen (na své poměry a možnosti) čtyřikrát, rozšíření této sbírky by tak zajisté uvítal. Totéž platí i pro zkušeného lodivoda Carla Ancelottiho, který zatím v žádném z vedených klubů nedokázal získat více než jeden ligový triumf. Jeho nevýhodou může při nadcházejícím play-off Ligy mistrů bezpochyby být náročnější program, avšak zkušenosti převažují misky vah jednoznačně na jeho stranu.

Vedlejším dějstvím této bitvy o čelo tabulky je také souboj o nejlepšího střelce. Jude Bellingham a uzdravený Arťom Dovbyk si aktuálně společně hoví na první pozici ještě spolu s Borjou Mayoralem. Pro oba nicméně bude hlavním výkon a výsledek týmu - případná výhra "bílého baletu" by totiž skoro jistě znamenala ukončení snu historicky skromného klubu.