Týden v Ligue 1 (13)

Je třináctka nešťastné číslo? Po tomto týdnu si to asi budou říkat v Marseille, kde domácí favorit na titul nečekaně ztratil body proti slabému Lens a fanouškům zatrnulo; právě zbytečné domácí ztráty jim drancovaly nervy i loni. Naproti tomu Auxerre natáhlo sérii neporazitelnosti, podíváme se tedy, co se v táboře AJA od začátku sezony změnilo.

Gól kola nám shodou okolností také nabídne burgundská skvadra, konkrétně magická levačka Valtera Birsy. Čeká nás také přehled nejzajímavějších pravých křídel v lize.

Událost kola: Co je příčinou znovuzrození AJ Auxerre?

Špatný začátek, neschopnost vyhrávat zápasy, kiksy loni bezchybné obrany a zranění klíčového útočníka Jeleńe, tak vypadalo Auxerre na začátku podzimu a pramálo toho nasvědčovalo tomu, že by se situace měla zlepšit. V současnosti však mají Fernandezovi svěřenci v zádech první výhru v Lize mistrů, šestizápasovou ligovou sérii bez porážky, suverénní postup do semifinále Coupe de la Ligue a například i skalp PSG na jeho hřišti. Co stojí za takovou proměnou? Pojďme si zlepšení situace v AJA rozebrat bod po bodu.

1) Tradiční sehrávání
U Auxerre, stejně jako například u Lille, není nepovedený začátek sezony nic nového ani nečekaného. Jak loni, tak předloni se Burgundským vstup do nového ročníku vůbec nevydařil a potáceli se na samém dně tabulky, než započali svoji strmou cestu vzhůru. Podobně to vypadalo i letos - s tím rozdílem, že tentokrát se "období temna" protáhlo oproti obvyklým zvyklostem ještě o pár dalších týdnů, čímž si Fernandezovi svěřenci notně zahrávali s ohněm - nebýt vysoké výhry proti nováčkovi z Arles, reálně hrozilo, že se Auxerrois do konce podzimu už vůbec nezvednou a na jaře je budou čekat tuhé boje o záchranu. Nicméně obrovská vyrovnanost soutěže je pro týmy jako AJA velkou výhodou: nepovedený začátek se zdá být zapomenut a bílomodří stáhli během pár kol svoji ztrátu na čelo na minimum. Tento obrat je v neposlední řadě nutné přičíst i kolísavé formě a nepravidelnému sbírání bodů největších favoritů, tedy Marseille, Lyonu, Bordeaux a Lille.

2) Dennis Oliech
Kdo sledoval L1 poslední dva roky, dá mi za pravdu: po Francii skutečně neběhá moc horších křídel než je právě Oliech. Jeho největší předností je stabilita v osobních soubojích, vázání obránců a uvolňování prostoru spoluhráčům, což jsou atributy typické pro hrotového útočníka (když si tedy odmyslíme fakt, že Oliech má nebývale slabou střelu), zatímco vlastnosti předurčující hráče k tomu být dobrými křídly - tedy rychlost, technická zdatnost, dobré vedení míče, hra jeden na jednoho, centr - Oliech víceméně kompletně postrádá. Se zraněním nezpochybnitelné jedničky v útoku Jeleńe však nezbylo trenérovi nic jiného, než postavit na hrot právě keňského mladíka - a začaly se dít věci. Z Oliecha se sice ze dne na den nestal obávaný gólostroj, ale jeho výkony šly na jeho přirozené pozici přece jen rapidně nahoru, a jím uvolněné místo na pravém křídle je díky Querciovi nebo Sammaritanovi obsazeno také mnohem lépe. Výsledkem je rychlejší přechod do útoku, větší počet přečíslení a díky Keňanově práci vepředu také víc místa pro zakončovatele z druhé vlny.

3) Týmovější pojetí
Jednou z velkých předností Ireneusze Jeleńe je obrovská stabilita ve vzduchu. Polský šutér, ač by to možná zprvu nezasvěcený pozorovatel nečekal, dokáže bezchybně sbírat vysoké míče, sklepávat je na zem, uvolnit se přes obránce a pokračovat na bránu, Je to jeho trademark, který je všeobecně známý, nesmírně těžko bránitelný a Auxerre je zvyklé jej beze zbytku využívat. Jenže bez Jeleńe vepředu chybí hráč, který je z dlouhých a vysokých míčů schopný vytvořit nebezpečnou situaci, a Auxerrois tak museli chtě nechtě začít hrát víc kombinačně, víc zapojovat křídla a lehce pozměnit využívání Benoita Pedrettiho, který má naštěstí v arzenálu vedle precizních centrů i rychlé a přesné přihrávky do stran. Výsledkem je situace, která byla loni naprosto ojedinělá - Auxerre už není pouze to urputně bránicí mužstvo se smrtonosnými brejky, ale dokáže dostat svého soupeře pod souvislý tlak. Poslední zápas s velice silným Rennes, které je díky hráčům jako M'Vila, Leroy nebo Marveaux zvyklé kontrolovat hru, budiž příkladem.

4) Křídelní hra
Celou loňskou sezonu odehrál Fernandezův tým s dvojicí křídel Dennis Oliech, Valter Birsa a křídelní hra Auxerre skutečně nebyla ničím, čeho by se měli soupeři obávat. Jenže potom zkušený trenér vykoupil z Vannes mladého Frédérica Sammaritana, z Le Mans přivedl Anthonyho Le Talleca, z hostování v Caen stáhl Steevena Langila a přestal ignorovat rychlíka Juliena Querciu - a rázem má k dispozici hned pět schopných hráčů, kteří dokážou roztáhnout statickou hru AJA do stran. Dokážou utéct obráncům, odcentrovat a vystřelit, zkrátka rozšiřují dříve uzoučký arzenál útočných zbraní burgundských o nový prvek, bez nějž se v moderním fotbalu dá uspět jen přetěžko. Auxerre změnilo svůj systém ze 4-4-2 (s Jeleńem a Niculaem v útoku) na 4-2-3-1 (s Contoutem na podhrotu, Oliechem na hrotu a výše zmíněnými křídly), což navíc ohromně prospělo Valteru Birsovi, který se na křídle cítí mnohem lépe než na kraji zálohy a navíc si konečně může sbíhat na svoji nejoblíbenější pozici, totiž AM - dovoluje mu to Contoutova versatilita, nenápadný střelec s africkými kořeny totiž zvládne zahrát křídlo bez problémů. Podhrotový trojzubec se Sammaritanem/Querciou, Contoutem a Birsou/Langilem si tak dokáže navzájem měnit pozice a mást soupeře. Auxerre v něm našlo smrtící zbraň.

5) Střed zálohy
O přizpůsobivosti Benoita Pedrettiho, jehož skvělá forma a bezchybné dirigování hry z pozice staženějšího CM je nejzásadnějším elementem hry AJA, jsem už psal výše. Stejně tak jsem v dřívějším díle našeho seriálu (v rubrice věnované defenzivním záložníkům) vyzdvihl přínos a markantní zlepšení mladého Delvina Ndingy (kterého v utkání proti Rennes osobně sledoval Roy Hodgson, kouč slavného Liverpoolu!). Jejich spolupráce na ožehavém místě defenzivního dvojbloku za ofenzivní záložní trojicí letos vykrystalizovala do perfektní podoby, a přestože samotná obranná čtveřice nepůsobí tak jistě jako loni, je především Ndingovou zásluhou obranná fáze týmu opět jednou z nejhůře zdolatelných v lize.

6) Jean-Pascal Mignot
Jean-Pascal Mignot nemá bůhvíjakou formu, ale zato má obrovský vliv na hru obranné čtyřky AJA. Je to totiž jakýsi tmel obrany, mozek, který usměrňuje (kvalitativně lepšího) Adamu Coulibalyho. Když byl Mignot na začátku sezony zraněný, zaujal jeho místo na levé straně stoperské dvojice původní levý bek Stéphane Grichting, na jehož místo se posunul náhradník Jérémy Berthod. Výsledek? Levá strana obrany byla nezvykle průchozí, Berthod, nesehraný se zbytkem defenzivy, se často zapomínal a Grichting, ač předváděl velmi slušné výkony, zkrátka nedokázal hru celé řady dirigovat a usměrnit. S návratem Mignota se vše vrátilo do starých kolejí a nejvýrazněji se to projevilo na zpočátku nezvykle chybujícím Coulibalym, který v posledních zápasech už zase připomíná tu skálu z loňské sezony. A nezapomenu zmínit ani Dariusze Dudku, defenzivního univerzála, který navzdory všem předpokladům zaskakuje za tradiční oporu, skvělého pravého beka Cédrika Hengbarta, velmi slušně... kdyby se Dudka nechytil, nastal by problém na opačné straně, totiž napravo.

Resumé:
Pokud všem zmíněným vydrží forma, a pokud formu nalezne po svém návratu i ostrostřelec Jeleń, je můj tip jasný: s Auxerre se bude zase muset počítat v boji o poháry, a to výrazně, protože v takovém případě by měl Fernandez k dispozici ještě silnější tým než ten, který loni vybojoval třetí místo. A jak vysoko tento nenápadný burgundský klub tipujete vy?

Moment kola: Marseille opět ztratila, tentokrát doma

Ne Stade Vélodrome se již představilo v minulosti mnoho týmů, nicméně po utkání se raduje po většinou jen jedno družtvo - domácí. Poslední kolo se však tohoto pravidla rozhodně nikterak nedrželo, Marseille totiž k překvapení celé Francie nedokázala zdolat letos slaboučké Lens. Z týmu ze severu se tak možná ještě vyklube postrach týmů z čela a ničitel tiketů většiny sázkařů, protože už 5 kol drží neporazitelnost a dobrou formu nenabrali proti kolegům ze spodku tabulky, ale proti naprosté špičce - doma remizovali s Rennes, vyšlápli si na Montpellier a zvenčí na tom nejsou o nic hůře, vedle bodu z jihu Francie se jim povedl stejně cenný výsledek i proti Toulouse. Marseillští naopak navázali na pořád čerstvou prohru proti arcirivalovi PSG a odmítli zaútočit na čelo tabulky, vrací se jim opět průměrná forma z počátku ligového ročníku? Hned následující měření sil napoví, nepůjde totiž o žádnou procházku růžovým sadem, ambiciózním vyzyvatelem bude Toulouse, které doma nerado prohrává.

Ideální sestava: Fabien Audard (Lorient) - Serge Aurier (Lens), Adama Coulibaly (Auxerre), Bruno Écuelé Manga (Lorient), Franck Béria (Lille) - Jérémy Toulalan (Lyon), Jaroslav Plašil (Bordeaux) - Jérémy Pied (Lyon), Eden Hazard (Lille), Gervinho (Lille) - Moussa Sow (Lille)

Náhradníci: David Ospina (Nice), Benoit Trémoulinas (Bordeaux), Julien Quercia (Auxerre), Nolan Roux (Brest)

Hvězdy kola:

1.Moussa Sow
Na tom, že Lille rozstřílelo Caen na jeho hřišti v poměru 5:2 a prohloubilo tak jeho krizi do opravdu nepříjemných rozměrů, mělo největší zásluhu především probuzení Edena Hazarda, který konečně podal výkon, na jaký byli fanoušci Lille zvyklí v uplynulé sezoně, a jím dirigovaná ofenziva tak opět dostála pověsti nejlepší v lize. V záři reflektorů se však vyhřívá znovuzrozený hrotový útočník Dog Moussa Sow, a není se čemu divit - letos dobře hrající Afričan sestřelil odevzdaného soka hattrickem, vyhoupl se na čelo tabulky kanonýrů a potvrdil pověst chladnokrevného zakončovatele s dobrým výběrem místa.

2. Jérémy Pied (Olympique Lyonnais)
V nedělním šlágru se na Stade Gerland přijel ukázat soupeř z Azurového pobřeží, Nice, a očekával se pěkný fotbal plný svižných akcí, navíc s trochou pikantnosti, protože za Orly nastoupili hned dva bývalí hráči Lyonu, Mounier a Clerc, kteří zaplnili celou levou lajnu. Úroveň utkání nakonec za moc nestála, Nice se prezentovalo příliš opatrnou defenzivní taktikou a domácí se s početným bránícím blokem protihráčů nedokázali příliš vyrovnat, proto nakonec za zmínku stál vedle občasných záblesků geniálního Gourcuffa pouze Jérémy Pied, který na právě straně sestavy OL právě svému bývalému spoluhráči Clercovi dělal veliké potíže a dobrý výkon korunoval jediným gólem střetnutí do sítě reprezentačního gólmana Kolumbie Ospiny. Podsaditý záložník tak opět naznačil, že by jednou mohl být novou hvězdou v dresu Olympique.

3. Julien Quercia
V obrovské formě hrající křídelník Auxerre potvrdil svoji nově nabytou důležitost pro tým vítězným gólem proti Rennes. Bílomodří byli v zápase proti svému oblíbenému soupeři (s nikým jiným nemají tak příznivou bilanci) celou dobu jasně lepším týmem, ale díky vychýlené mušce a nedostatečné důslednosti Stéphane Grichtinga, jež vedla k vyrovnávacímu gólu, se dlouho zdálo, že jim to nebude nic platné. Až střídající Quercia urval pohotovou ránou vítězství na stranu domácích a vyloudil úsměv na tvářích trenéra Jeana Fernandeze - tento doposud opomíjený hráč chytil svoji šanci pořádně za pačesy.

Gól kola: Valter Birsa (AJ Auxerre)

O dobré formě křídelníka Auxerre byl v události kola napsán opravdu vyčerpávající sumář a gól kola to jen potvrzuje - změna rozestavení prospěla i Slovinci Valteru Birsovi (loni na stejnou porci gólu v lize, co letos, potřeboval trojnásobný počet utkání), který opět jednou ukázal, jaký poklad se skrývá v jeho levačce a gólmanovi Rennes, Nicolu Douchezovi, přichystal dárek v podobě krásné střely do šibenice.



Téma: Nejzajímavější jména na francouzských trávnících. Díl 8: Pravá křídla

Loïc Rémy, Jimmy Briand, Ludovic Giuly, Jussie nebo Daniel Braaten, to jsou jména největších hvězd ligy mezi pravými křídelníky. Následující šestice hráčů je na nejlepší cestě jejich řady doplnit či jejich slávu dokonce překonat. Podívejme se na ně.

Yacine Brahimi (Stade Rennes)

Když před sezonou řady Rennes prořídly o tradiční oporu Jimmyho Brianda, naskytlo se před trenérem přetěžké rozhodování. Svěří pravou stranu svého útoku sice talentovanému, ale přece jen nezkušenému Brahimimu, jenž až doposud nabíral herní praxi pouze na hostování v druholigovém Clermontu? Antonetti, známý tím, že se nebojí dávat příležitosti mladým hráčům, odvážný tah risknul a zatím se mu vyplácí více než bohatě. Dvacetiletý odchovanec, který prošel všemi mládežnickými věkovými kategoriemi Francie, totiž v podstatě od prvního okamžiku potvrzuje to, co se o něm šuškalo už dlouho: jeho talent je zkrátka obrovský, tak obrovský, že mu nedělá sebemenší problémy být platnou součástí ofenzivy jednoho z nejambicióznějších týmů ligy. Brahimi je jedním z mladé generace moderních (tedy rychlých, technicky brilantních a zdravě sebevědomých) francouzských křídel, a je také - společně s Jérémy Piedem a Franckem Tabanouem - tím, komu se podařilo doposud nejvíce prorazit. Ti ostatní - Yohan Mollo, Karim Aït-Fana nebo Younousse Sankharé - na svoji šanci zatím buď čekají, nebo ji nevyužívají tolik, jak se očekávalo. To ovšem neplatí pro Brahimiho - ten je skvělý už teď.

Jérémy Pied (Olympique Lyonnais)

Poslední dobou se o tomto mladíkovi začíná mluvit stále častěji, odkud se však vzal? Začátky v týmu sedminásobného mistra neměl vůbec snadné, na jeho postu totiž hrála legenda Les Gones, Sidney Govou, a Pied moc dobře věděl, že cesta do sestavy vede pouze skrze odchod bývalého kapitána, který se netajil zájmem vyzkoušet si na "stará kolena" jinou ligu. I proto v loňské sezóně upřednostnil před ztrácením času v rezervě hostování v druholigovém Metz, kde se prezentoval velmi kvalitními výkony a byl jasným členem základní sestavy.

To neuniklo ani lodivodovi jeho mateřského celku, Puelovi, který odmítl před letošním ročníkem jakékoli další hostování a v přípravě mu dal šanci ukázat, co v něm je. Jednadvacetileté křídlo se možnosti chopilo jaksepatří a do bojů v Ligue 1 vstoupil ve velmi slušné pozici s plnou důvěrou svého vedení. A tuto důvěru prozatím splácí opravdu ve velkém, na lyonském odchovanci totiž nikterak není znát nedostatek zkušeností a jeho mnohem starší protihráči musí při jeho ofenzivních výpadech často troubit na poplach. Hned ve svém druhém zápase v nejvyšší soutěži vstřelil svojí debutovou branku v dresu sedminásobného mistra ligy..

Největší devízou rychlostně vybaveného šikuly je bezesporu technická vybavenost, kdy je při svém nízkém těžišti schopný výborně kontrolovat balón a pronikat v řadách soupeře, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě. Vedle své drzosti navíc má velmi dobrý tah na branku, díky kterému střílí i důležité góly. Do toho navíc hraje stále v maximálním nasazení, z čehož ale pramení jeden konkrétní neduh - při své velké motivaci občas předvede zbytečný zákrok a ve vzduchu tak visí karetní hrozba. Zatím se však ale zdá, že Lyon našel "nového" Govoua rychleji, než by kdo čekal, pokud bude i nadále dostávat stejnou porci šancí na hřišti, může si Lyon v budoucnu opět "vypiplat" zvučné jméno ve svých řadách.

Chaouki Ben Saada (OGC Nice)

Bydlet na slunné Korsice, to je asi snem každého z nás. A přesně na tomto místě, v Bastii, se narodil Tunisan Chaouki Ben Saada. A kde jinde by začínal s fotbalem než v tamním SC, asi nejslavnějším korsickém týmu. Debut si odbyl v pouhých 17 letech a vyzkoušel si tak už jakožto zelenáč nejvyšší francouzskou soutěž a neodradil jej ani sestup v sezóně 2004/05. Za tři roky už ale usoudil, že mu je druhá liga malá, nechtěl se však stěhovat z jihu Francie a v Azurovém pobřeží zůstal - novým zaměstnavatelem mu bylo Nice. První ročník mu sice nevyšel úplně podle představ a častěji spíše střídal, ale hned další rok už dostával příležitostí mnohem více a zařadil se mezi borce s jistým základem. Odpovídaly tomu i výkony, Ben Saada tak stále více nabíral kredit jednoho z nejkvalitnějších křídel, byť dodnes není úplně doceněný. Tak jako je u kvalitního křídla základem, i nevysoký záložník vyniká především skvělým driblingem a nízké těžiště mu dopomáhá mít v plné rychlosti navrch nad mnohdy pomalejšími obránci Ligue 1. Jeho výhoda je ale zároveň i nevýhodou, protože beci si proti němu často počínají nedovoleně a křehké tělo Ben Saadovo na podobné kontakty není úplně stavěné, i proto tráví pravidelně každým rokem několik zápasů na marodce. Pravidelného tuniského reprezentanta už asi v lepším celku neuvidíme, nicméně v kádru Nice si jeho dravé hry a nádherných gólů určitě budeme moci užívat i nadále.

Marvin Martin (FC Sochaux-Montbéliard)

Talentovaných křídel je v současnosti v Ligue 1 plno, není se tedy co divit, že jeden kope i za provinční Sochaux, kde trenér Francis Gillot sází především na dravé mládí. (nejčastěji nastupující záloha má věkový průměr těsně nad 22 let!) Reprezentant Francie do 21 let je v Sochaux již od svých šestnácti a při dovršení jubilejní dvacítky se dočkal i debutu za áčko proti Marseille, první sezóna ale byla v jeho podání spíše "rozkoukávací", častěji spíše střídal, ale hned v následujícím ročníku už vládl pravé straně týmu z východu pevnou rukou a přispěl patřičným dílem k záchraně svého týmu. Nedílnou součástí základní jedenáctky je přirozeně i letos (jako jeden z mála hráčů prozatím chyběl pouhých 10 minut) a spolu se svými spoluhráči Boudebouzem a Maurice-Belayem utvořili jednu z nejkvalitnějších ofenzivních záloh v rámci celé ligy. Samotný Martin je dokonce v současnosti nejlepším nahrávačem L1.

Z tohoto údaje vyplývá i jeho největší přednost, tedy parádní centr, jeho pravá noha je schopna s opravdu milimetrovou přesností najít adresáta. Stále více se ale nabízí několik dotěrných otázek - není pro tak talentovaného hráče "pouze" boj o udržení příliš málo? Neměl by napodobit svého bývalého spoluhráče Erdince a zamířit do lepšího celku, kde vynikne ještě více? Zcela určitě ano, v zimě sice prodloužil o další čtyři roky smlouvu, ale dá se očekávat, že už v následující letní pauze bude před dveřmi ředitele Sochaux pořádný nával..

Franck Dja Djédjé (AC Arles-Avignon)

Kdo bude držet ofenzivu Arles po odchodu největší hvězdy Ayewa? Bude to Camel Meirem, Hameur Bouazza, Yann Kermorgant, veterán Kaba Diawara? Podobné otázky se honily před startem nové sezony ztrápenými hlavami příznivců avignonských Lvů. Nakonec úloha toho hlavního vepředu padla na nenápadného Francka Dja Djédjého, čtyřiadvacetiletého štírka a odchovance PSG, který byl fandům L1 nejvíce známý z dvouletého působení v Grenoble a který už stihl vystřídat mládežnické týmy Francie a rodného Pobřeží slonoviny. Dja Djédjé je společně se štítovým záložníkem Jamelem Aït Ben-Idirem jediný hráč, který v Arles skutečně vyčnívá a dokazuje, že na prvoligovou úroveň má bezezbytku. Jako jeho největší slabina se zdá být fakt, že hodně sóluje a hraje příliš na sebe; ono se ale není moc čemu divit, když svými schopnostmi převyšuje své spoluhráče, snad s výjimkou Meriema, hned o několik hlav. Dja Djédjé ze všeho nejvíc připomíná africkou verzi Vladimíra Weisse - není těžké si o jeho herním profilu udělat odpovídající obrázek. Po sestupu Arles, který by mohl odvrátit jedině zázrak, se o něj takřka určitě strhne lítý boj - a kdoví, jestli po něm nesáhne třeba jeho mateřské PSG. Ludovic Giuly sice hraje v dobré formě, ale věk zastavit nelze a Dja Djédjému se poté, co se celá země naučila uznávat jeho schopnosti, do nižších pater určitě nebude chtít...

Frédéric Sammaritano (AJ Auxerre)

Pouhých 162 centimetrů vysoký štírek je mistrovským nákupem trenéra Auxerre Jeana Fernandeze. Přechod z průměrného druholigového Vannes na nejvyšší úroveň zvládl i v nízkém věku (24) naprosto suverénně a okamžitě se zařadil mezi platné hráče týmu, což potvrdil zejména v utkání Ligy mistrů proti Ajaxu, kde vsítil rozhodující gól a pomohl tak AJA k vůbec první výhře ve slavné soutěži... Sammaritanovy přednosti jsou nasnadě - je pekelně mrštný, skvělý v práci s balonem, dokáže se perfektně uvolnit přes obránce, nebojí se přihrávat ani střílet. Právě on je spolu s Julienem Querciou největší příčinou zlepšené křídelní hry Auxerre, o které se velmi podrobně rozepisuji v článku výše.