Týden v Ligue 1 (20)

Zima se pomaličku přehupuje do své druhé poloviny a opět se tak rozjíždějí ligové boje ve Francii. Vedle tradičního sumáře posledního kola jsme se zaměřili na nedávné pohárové zápasy, miniseriál o stadionech představí poslední trojici stadionů.

Událost kola: Co se odehrálo ve francouzských pohárech?

Znáte to - favorit v pohárové soutěži nečekaně skončí na kopačkách podceňovaného protivníka, často z nižší soutěže, sázkaři vztekle trhají tikety a veřejnost kroutí hlavou, jak je to jen možné. Pohárová matematika je neúprosná a "béčkové" sestavy, šetření a podcenění soupeře udělají své. Pro francouzské týmy, které se probojovaly mezi 64 nejlepších v Coupe de France, šlo v prvním lednovém víkendu (kromě udržení šance na postup do evropských pohárů, samozřejmě pokud to není možné z ligy) hlavně o ostrý test před začátkem jarních ligových kol. Některé výsledky ovšem zamotaly hlavu i těm největším snílkům...

Do devátého kola národního poháru nastoupilo všech 20 prvoligových mužstev, ale roli suveréna splnilo pouze Rennes, které rozprášilo Kollerovo Cannes drtivým skóre 7:0 (Alexander Tettey, norský středopolař, o němž se zdálo, že na něj všichni zapomněli, vsítil dva góly a vysloužil si pozvánku do základní sestavy i pro ligu, které okamžitě využil do puntíku), Lorient, který i bez nespokojence Gameira rozstřílel Vannes 4:1, a PSG, které vyprovodilo jiné prvoligisty Lens z Parku princů se skóre 5:1. Vítězství Lille v poměru 3:1 na půdě amatérského Forbachu se jako nějaký debakl brát určitě nedá...

Ostatní mužstva musela svést regulérní bitvu, a bylo to i na pohárové poměry občas dost překvapivé, zejména proto, že téměř každý poslal na hřiště když ne nejsilnější sestavu, tak alespoň základní kostru doplněnou několika hráči z lavičky. Takhle se třeba Nice propachtilo na hřišti Créteilu až k penaltám, Bordeaux muselo doma otáčet proti Rouenu a Sochaux se pořádně nadřelo na hřišti provinčního Jarville. Nancy zase až ve finálním rozstřelu uteklo z lopaty hrobníkovi jménem Aurillac a Brest prolomil obrannou hráz trpaslíka z Issy Les Moulineaux až v prodloužení...

Opravdovou ostudu si ale utrhlo několik mužstev, jejichž ambice by rozhodně měly sahat do horní poloviny tabulky. Začalo to už Toulouse, které v předehrávce 7.1. doma, se silnou sestavou včetně hvězd Capoueho a Sissoka, podlehlo třetiligovému Paris FC; skutečný vrchol však přišel až o den později, kdy své katy poznaly ambiciózní týmy Auxerre a Monaka. Poloprofesionální týmy z regionálních lig, jakými jsou Chambéry a Wasquehal, by skutečně neměly být překážkami prvoligistům ani v případě, kdy by favorit poslal na hřiště očividně "béčkovou" sestavu, což ani Auxerre, ani rozklížené Monaco neudělalo. Místo rutinního postupu jsme tak mohli sledovat děsivé memento nově nabyté schopnosti burgundských ztratit naprosto jakýkoliv dobře se vyvíjející zápas na jedné a definitivní ortel nad nešťastníkem Lacombem na druhé straně. Poprava tří pohárových aspirantů z kopaček druholigových týmů v podání Valenciennes (které podleho Angers), Montpellieru (Reims) a ASSE (Clermont) pak najednou nevyznívá až tak dramaticky...

Závěrem bychom neměli zapomenout ještě na dvě utkání - tím prvním byla jednobranková výhra Lyonu na půdě zvolna se zvedajícího Caen, která byla pro lyonské fanoušky zajímavá z jednoho důvodu: šlo totiž o první zápas po hodně dlouhé době, v němž kyjevská akvizice Pape Diakhaté zahrál skutečně jako obránce pro velkoklub (a svůj výkon navíc korunoval vítězným gólem). Druhým je pak utkání mistrovského Marseille na půdě Évianu, tohohle fantasmagorického zjevení z L2 - prakticky úplně nový klub, ještě menší než Arles a hrající v podivných růžovo-stříbrných dresech totiž vyprovodil Taiwa, Lucha, Rémyho a spol. s výsledkem 3:1, a to si ještě obránce Cambon dal vlastní gól. Šílená představa ÉTG v první lize vypadá zase o trochu reálněji...

Krátce se zmíníme i o druhém francouzském poháru, Coupe de la Ligue, který už zná svoje finalisty - Marseille si spravilo chuť na Auxerre, jehož svatostánek vykradlo s pohodlným skóre 2:0 a prohloubilo tak krizi burgundských do poměrně závažných rozměrů, a Montpellier v samém závěru prodloužení brankou střelce Girouda udolal PSG. Zejména pro Montpellier se tak rýsuje nesmírně zajímavá šance...


Moment kola: Caen prolomilo venkovní mizérii, Monaco pod novým koučem překvapilo

Třináct kol. Přesně tak dlouhou dobu čekali Caenští na prolomení tristní venkovní série, jejich poslední triumf na půdě soupeře se donedávna datoval na 18. září, kdy hráli proti Lorientu. V pomalu se rozjíždějící druhé části ligy letošní nováček sehrál duel, kde se obě strany těžko mohly nějak překvapit, s Brestem se totiž utkával i loni ve druhé lize, shodou okolností se takřka na chlup opakoval i výsledek z podzimu. Tehdy taktéž vyhrálo hostující mužstvo o dvě branky, Brest pouze oproti výběru trenéra Dumase neinkasoval. Výhra Caen se ale nerodila zas tak snadno, opět je totiž projednou podržel gólman Thébaux a 2 rozhodující zásahy vstřelili až v poslední desetiminutovce. Menší probuzení zaznamenal i El-Arabi, letos jinak pravidelně střílející kanonýr totiž čekal na gól dokonce pět zápasů.

Jak již bylo v článku výše řečeno, monacký trenér Lacombe už u kormidla není, po pohárové blamáži jej nahradil stále mladý Laurent Banide, který se vrací tam, kde to zná nejlépe, koneckonců v minulosti strávil na lavičce mládežnického výběru Monaca, jakožto asistent a ve finále i hlavní trenér celkem 17 let. A debut si neodbyl vůbec špatný, bod z hřiště nevyzpytatelného Auxerre rozhodně není k zahození. Domácí Burgunďané měli v prvním poločase převahu a vyplynul z toho i úvodní gól v síti Ruffiera, po pauze ale evidentně přestali hrát svůj fotbal a vyrovnání bylo na spadnutí, nakonec na sebe vzal odpovědnost bek Perreira, který letos jinak střílí spíše do vlastní brány.

Rozjeté Lille opět potvrdilo, že to se ziskem titulu myslí naprosto vážně, v rozmezí pouhých pěti dní nastříleli 5 branek, ani jednou neinkasovali a co je důležitější, své soky naprosto přehráli, Nice na svém hřišti bylo pouze neškodným sparingpartnerem a ve středeční dohrávce se představivší Nancy neukázali o nic víc, naopak, nechytit gólman Gregorini penaltu, zahrávanou z kopačky Cabayeho, mohl být výsledek ještě hrozivější. Podobně měly Dogy nakročeno k titulu i loni, že by se konečně povedlo oprášit vzpomínky na své nejslavnější období z přelomu let čtyřicátých a padesátých, kdy během 10 let dosáhli 2 ligových primátů a 5 triumfů v Coupe de France?


Hvězdy kola:

1. Yacine Brahimi (Stade Rennais)

S příchodem Razaka Boukariho se v táboře renneských ještě více rozrostl počet hráčů, brousících si zuby na místa na křídlech. Talentovaný mladík Yacine Brahimi však hned v prvním zápase nové sezony ukázal, že se své těžce vydobyté pozice rozhodně nehodlá vzdát bez boje: při vítězství proti poslednímu Arles byl hlavní postavou svého mužstva, dirigoval ofenzivu týmu a svůj výkon korunoval dvěma góly.

2. Eden Hazard (Lille OSC)

Slabší forma v průběhu podzimu, o které v souvislosti s hvězdičkou Lille mluvil trenér Rudi Garcia, se zdá být v posledních zápasech definitivně zapomenuta. Vycházející belgická superstar totiž začala nový rok stejně, jako ukončila ten předchozí, totiž skvělým výkonem; tentokrát se pod náporem lilleské ofenzivy zlomil odpor houževnatého Nice. Hazard zaznamenal dvě asistence a dal kritikům jasnou odezvu: přechodný pokles formy je definitivně zapomenut.

3. Kim Källström (Olympique Lyonnais)

Jedna z věcí, kterou lyonští fanoušci vytýkají bývalému středopolaři Rennes nejvíce, je bezpochyby jeho střela ze střední vzdálenosti, což je u klasického středního záložníka žádaný a vysoce hodnocený atribut. Švédský poctivec však na sobě zapracoval a v posledních zápasech ukazuje, že ještě nepatří do starého železa; společně se skvělými Toulalanem a Gourcuffem vytvořil zálohu, která suverénně přehrála nebezpečný Lorient, sám Källström byl přitom jedním z nejlepších mužů na hřišti a svůj výkon korunoval i parádním gólem. Pohotově z voleje a z dálky!

Ideální sestava:
Alexis Thébaux (Caen) - Anthony Réveillére (Lyon), Mauro Cetto (Toulouse), Abdelhamid El Kaoutari (Montpellier), Taye Taiwo (Marseille) - Alexander Tettey (Rennes), Kim Källström (Lyon) - Yacine Brahimi (Rennes), Eden Hazard (Lille), Franck Tabanou (Toulouse) - Bafétimbi Gomis (Lyon)
Náhradníci:
Stéphane Ruffier (Monaco) - Mamadou Sakho (PSG) - Julien Quercia (Auxerre) - André-Pierre Gignac (Marseille)

Gól kola: Franck Tabanou (Toulouse FC)

Jako by měl Tabanou na hráče Nancy pořádnou pifku. Na podzim jim vstřelil gól po individuální akci, kdy zesměšnil hned několik defenzivních borců soupeře, a podobnou lahůdkou se prezentoval i o víkendu, Capoue z míst poblíž rohového praporku nacentroval "na náhodu" do vápna, mladý křídelník do obtížně zpracovatelného balonu ale chytře strčil svojí patu, kterou si přehodil 2 zkoprnělé obránce Nancy, načež šajtlí překonal gólmana Gregoriniho. Hráči Nancy by si měli začít na blonďatého šikulu dávat opravdový pozor...




Téma: Nejslavnější stadiony Ligue 1 (3/3)

Série o pamětihodných stáncích se nám pomalu chýlí ke konci, dnes se nám představí poslední trojice tradičních chloub francouzských klubů, s jedním z nich zavítáme až do druhé ligy.

Stade de la Beaujoire

Podíváme-li se na týmy v L2 (podrobnému rozložení sil se budeme věnovat v některém z následujících týdeníků), budeme poměry na špici tabulky zřejmě překvapeni: o postup totiž bojují týmy jako Tours, dvojice nováčků Évian Thornon-Gaillard a Troyes nebo přece jen známnější Sedan. Co se však skutečných veličin francouzského fotbalu týče, může na postup mezi elitu reálně pomýšlet jen jedno velké jméno: FC Nantes.

Slavný a tradiční klub, který relativně nedávno dokonce vyhrál titul, sestoupil díky kombinaci sportovních a finančních problémů a zdá se, že cesta nazpět mezi elitu bude trnitější, než fanoušci zřejmě předpokládali. Každopádně atmosféře na Stade de la Beaujoire, šestém největším stánku v zemi, to nijak neubírá; žlutozelení fanoušci jsou dlouhodobě vyhlášení jako jedni z nejaktivnějších v zemi a Nantes je zároveň jedním z jejích nejfotbalovějších měst. Stadion za sto milionů dolarů byl přitom otevřen až v roce 1984; po renovaci z roku 1998 pojme až 37,473 sedících diváků, ovšem Nantes už zažilo i větší návštěvy - na EURO 1984 (zápas Francie s Belgií, v němž domácí vyhráli vysoko 5:0) se počítadlo platících zastavilo až na čísle 51,359!

Zbrusu nový stadion byl tedy jedním z hostitelů evropského turnaje a francouzský národní tým na něm hrál i později: v kvalifikaci na EURO 1996 tu rozprášil Slováky v poměru 4:0 a na Nantes se nezapomnělo ani při sestavování plánu na slavné MS 1998. Beaujoir tehdy hostil celkem šest zápasů včetně čtvrtfinále mezi Ronaldovou Brazílií a Dánskem a vyprodán nebyl pouze na utkání Španělska s Nigérií, které vyhráli senzačně Afričané v poměru 3:2. V roce 2007 pak Beaujoir hostil světový pohár v ragby. Připsal si také několik významných hudebních událostí, přičemž ty nejdůležitější - koncerty Genesis a Pink Floyd - spadaly do druhé poloviny 80. let, kdy byl stadion stále ještě nový a nanteští fanoušci ho navštěvovali v nadšených houfech.

Hrdé žlutozelené město zažilo na Beaujoir atmosféru slavné Ligy mistrů, stejně jako pád do druhé ligy (v roce 2007); jeho další osud, který bude dost možná spojený s další rekonstrukcí a rozšířením kapacity až na 57,000 diváků, je zatím ve hvězdách, ale leccos naznačuje tomu, že místní FC je na dobré cestě zpět mezi elitu. Jeho fanoušci, kteří si svojí podporou vydobyli respekt po celé zemi, by si jej určitě zasloužili.

Stade Geoffroy-Guichard

Ne že by samotný Stade Geoffroy-Guichard nebyl zajímavou stavbou; koneckonců je s kapacitou 35,616 míst největší v zemi; v našem výčtu ho ale zmiňujeme z poněkud jiného důvodu, a to je to, co se děje v jeho ochozech - ačkoliv to tak poslední dobou rozhodně nevypadá, je ASSE stále historicky nejúspěšnějším klubem země s obrovskou základnou fanoušků a ještě větším počtem těch, kterým jsou Les Verts příslovečným trnem v oku.

Nejvíc vášní v zelených srdcích vyvolávají zápasy s lokálním rivalem z Lyonu nebo s následovníkem v počtu titulů z Marseille, ale i obyčejný mač proti Nancy nebo Nice se v podání fanoušků Stéphanois může změnit v pořádnou melu. Publikum na Geoffroy-Guichard je známé jako jedno z nejhlasitějších a nejaktivnějších v zemi a samotná atmosféra stánku, se strmými tribunami přiléhajícími přímo k hřišti, vytváří dojem opravdového očistce pro hráče soupeře. Letos to navíc vypadá, že by hlasivky příznivců mohly protlačit tým kolem řízného kapitána Matuidiho, gólmanského oblíbence tribun Janota a bleskového křídelníka Payeta až do evropských pohárů.

Stadion samotný je poměrně starý; byl postaven už v roce 1930 a má tedy na francouzské poměry slušnou historii, zažil zlatou éru ASSE i celou řadu mezistátních utkání, mezi nimiž vynikají tři velké akce: EURO 1984, MS 1998 a Konfederační pohár 2003. Samotní Les Bleus pak hráli na Geoffroy-Guichard pouze šestkrát a byli přitom neporažení až do června 2009, kdy bylo 25,000 fanoušků nuceno sledovat nejtěsnější výhru Nigérie. Je proto poněkud překvapivé, že svůj rekord v návštěvnosti - 47 747 diváků - si stánek ASSE odbyl v nepříliš vzpomínaném utkání s Lille ve čtvrtfinále Coupe de la Ligue v roce 1985...

Nechybělo přitom mnoho, aby se historie Geoffroy-Guichard definitivně uzavřela po pouhých 80 letech; v roce 2009 přišlo představenstvo ASSE s návrhem vybudovat nový stadion s vyšší kapacitou. Tento návrh se však setkal s ostrým odsouzením ze strany fanoušků, a tak byl místo něj přijat návrh nový - tradiční stadion bude rekonstruován, práce začnou po právě probíhající sezoně a na jejich konci bude mít stánek kapacitu 41,000 diváků. A kdo ví, možná se podaří "oživený" stánek pokřtít nějakým zápasem Ligy mistrů.

Stade Chaban-Delmas

V rámci francouzské ligy má stadion s patřičnou historií opravdu veliký zvuk, v rámci evropském tomu už tak ale rozhodně, bohužel i trochu na škodu, není a prim hrají především chlouby konkurenčních PSG a Marseille. Přitom když se nezaměříme pouze na velikost hlediště, stánek přístavního celku nijak nezaostává, atmosféra je zde tradičně bouřlivá a hlasitě povzbuzující příznivci les Girondins se tak rozhodně dají počítat za symbolického "dvanáctého hráče".

Stavba byla vybudována v meziválečném období, roku 1930, loni jsme tak mohli sledovat oslavy již 80. výročí od svého vzniku, jako spousta jiných stadionů ve Francii ale původně plnila roli cyklistické dráhy a to po následujících 5 let, dokud nebylo rozhodnuto, že Bordeaux bude dalším městem, které bude hrát dílčí roli v blížícím se Mistrovství světa (1938). Češi a Slováci ale na tamní pýchu rozhodně nevzpomínají v dobrém, ve čtvrtfinále zde jejich tehdejší reprezentaci totiž vystavil stopku výběr Brazilců.

Nutné zmínit, že v letech minulých fotbaloví fandové znali stadion pod jiným jménem, Stade du Parc Lescure, současný název je používán až od roku 2001, za vzor byl významný exstarosta města, Jacques Chaban-Delmas, který zastával úřad mezi lety 1947 a 1955. Zajímavostí bezesporu je, že stánek byl úplně prvním na celém světě, který měl zastřešená sedadla bez jakýchkoli podpěrných pilířů v místech před diváky, které by mohly bránit ve viditelnosti.

Dodnes mohli kluboví kronikáři zaznamenat celkem tři renovace, ta poslední proběhla těsně před posledním Mundialem, který se odehrál opět na francouzské půdě, symbolicky přesně šedesát let po tom předchozím. Projevilo se to především na kapacitě, která byla snížena na současných 34,462 míst, těžko tedy můžeme ještě někdy pomýšlet na pokoření rekordu návštěvnosti, v dubnu 1985 navštívilo prestižní duel s tehdy nesmírně silným Juventusem, za který zářil fenomenální Platini, zdatně mu pak sekundoval např. sniper squadry azzurry Paolo Rossi či možná nejlepší polský hráč vůbec Boniek, 40,211 fotbaluchtivých příznivců. Budova byla využita i pro nedávné Mistrovství světa v rugby (2007), celkem se zde odehrály čtyři duely. Stadion s dnes již historickým statutem letošním rokem načal již deváté desetiletí své existence, bude zajímavé sledovat, jestli se fandové Bordeaux dočkají magického stoletého jubilea...