Týden v Ligue 1 (5)

Po reprezentační přestávce se opět rozjela francouzská nejvyšší soutěž. Její páté kolo otevřel jeden z nejprestižnějších zápasů celé ligy, na jehož historii a význam se tak podíváme podrobněji.

Zároveň pokračuje i mizérie "velké trojky" Lyon, Marseille, Bordeaux. Nejvděčnější téma letošního ročníku jsme se rozhodli naťuknout znovu, tentokrát z hlediska perspektiv všech tří trenérů.



Událost kola: Derby du Nord - boj o nadvládu nad severem Francie

Jedno z nejvýznamnějších regionálních derby ve Francii je právě známé "Derby Severu", které se poprvé odehrálo v roce 1937 mezi kluby Racing Lens a Olympique Lillois s výsledkem 2:1 pro Lens. Když se l'OL v roce 1944 sloučili se SC Fives a vytvořili tak současný klub OSC Lille, pokračovala tradice derby mezi těmito dvěma celky. Svůj název dostal podle geografické polohy obou měst, v nejsevernějším regionu Francie Pas-de-Calais, přímo u hranic s Belgií. Kromě Lens a Lille z této oblasti pochází ještě jeden klub: Valenciennes, který se však i přes velkou tradici (trvající již bezmála 100 let) nikdy nestal pro ani jeden z týmů rivalem č.1, a jeho souboj s Lille tak bývá jen občas označován jako "malé Derby Severu" (Le Petit Derby du Nord).

Je nutno poznamenat, že v historii francouzského fotbalu se oba týmy většinu času nacházely na opačných pólech tabulky, málokdy se oběma dařilo nebo nedařilo najednou. Souboj o regionální nadvládu se tak nikdy nestal zároveň čistě sportovním soubojem o místo na francouzském výsluní, čím je tedy způsobeno, že právě souboj týmů z dvou významných severofrancouzských měst zaujímá na fotbalové mapě mnohem významnější postavení než celá řada delších, zdánlivě čistě lokálních derby?

Onou příčinou je rozdílné sociální postavení a úroveň jak obou měst, tak jejich obyvatel a zákonitě tedy i fanoušků. Lille je největší město v regionu a zároveň desáté největší ve Francii, přirozené centrum širokého okolí, které bylo odjakživa středostavovským sídlem s moderním, obchodním rázem. Naproti tomu Lens je téměř osmkrát menší městečko (velké asi jako Znojmo) a zároveň starobylé centrum těžby uhlí, které na sociálním žebříčku zůstalo hluboko pod svým "větším bráškou". Sociální a ekonomické rozdíly se tak logicky promítly i do náboje sporu mezi oběma kluby: zatímco "Les Dogues" zastupuje moderní, kapitalistickou a světu otevřenou třídu, fanoušci Lens rekrutují zhusta z třídy dělnické a jsou hrdí zejména na svůj svatostánek, Stade Félix-Bollaert, který má ve Francii pověst jednoho z nejnedobytnějších a nejbouřlivějších stadionů, což také červenožlutí fanouškům Lille s oblibou připomínají.

Podíváme-li se do historie zápasů samotných, najdeme několik bodů, které určitě stojí za zmínku. O prvním zápase již řeč byla, přesuneme se proto do roku 1945, kdy tehdy už sjednocené Lille OSC sehrálo svoje první Derby du Nord na půdě soupeře a prohrálo 3:1. Odveta o rok později proto měla být jaksepatří sladká: na 18,000 fanoušků Lille se vydalo podpořit svůj tým na stadion Victor Boucquey, jehož kapacita však činila pouze 15 tisíc hlav. Následkem přetížení pod náporem diváků ze zřítila jedna ze střech stadionu, což mělo za následek 53 zraněných, ale naštěstí žádné oběti. Zápas se překvapivě dohrál až do konce a Lillois si nakonec svoji odvetu vychutnali: rivala porazili ve stejném poměru, tedy 3:1. Stadion byl nicméně pro domácí zápasy uzavřen a tým se přestěhoval na Stade Henri Jooris, který pak pod jménem Grimonprez-Jooris používal až do roku 2004.

Můžeme se přenést až do roku 2006, kdy se odehrály hned dvě zajímavá Derby. To první, jarní, se neslo ve znamení výhry Lens 4:2. Zajímavé je proto, že za vítěze tehdy dával gól Pierre-Alain Frau, který se tak tento týden přestavil jako kat svého bývalého týmu... Na podzim, už v nové sezoně, se pak odehrálo jubilejní sté měření sil, které dost možná předznamenalo poměr sil obou klubů na dlouhou dobu dopředu: na zbrusu novém Stade Métropole Dogy doslova rozprášily svého soupeře v poměru 4-0.

26. září 2007 potom Lens domácí výhrou 1:0 zaznamenalo doposud poslední úspěch. Pak už Lille z pěti zápasů ztratilo body v jediném... Za zmínku určitě stojí i celková statistika: v celkem 107 dosud odehraných zápasech jich 41 vyhrály Dogy, 34krát se radoval jeho konkurent a 32krát skončilo vzájemné měření sil remízou.

A teď přejděme k samotnému víkendovému zápasu. Oba týmy vstupovaly do utkání se shodnou bilancí čtyř bodů na kontě a nezasvěcený divák by tak očekával vyrovnanou partii, v Derby du Nord ale platí (tak jako ve většině regionálních derby po celém světě), že postavení v tabulce jednotlivých aktérů nehraje roli.

Nicméně již před výkopem bylo i přes nevýhodu venkovního prostředí bezpochyby favoritem ofenzivně laděné mužstvo Lille, domácí Lens už dávno nemá tak dobrý tým jako tomu bylo v minulosti, naopak Červenobílí udrželi přes léto největší hvězdy, a přestože ligovou sezónu nezačali nikterak úchvatně (na první výhru v sezóně stále čekali), kvalita jejich kádru mluvila jasně v jejich prospěch. Pochybnosti mohly panovat akorát nad psychickým rozpoložením ofenzivních hvězd, loňský gólostroj loni čtvrtého týmu se zadrhl, a i kvůli tomu v prvních čtyřech kolech dokázali rozvlnit síť prosadit pouze mladík Hazard a spíše střídající Sow. Dosavadní výsledky Lens ale taktéž nebyly nikterak světoborné, jediná výhra nad provinčním Arles není nic, čím by se dalo chlubit.

V samotném zápase se pak naplno ukázal hlad hostí konečně získat tři body, lodivod Lille Rudi Garcia se na celek rivala vytasil s útočnou taktikou a přineslo to pomyslné "ovoce", probuzený střelec Gervinho totiž dokázal otevřít skóre po pasu tradičního mozku týmu Cabayeho. Inkasovaná branka se svěřenci kouče Wallemeho pořádně zamávala, což jasně dokazují dva vyloučení během pouhých šesti minut. Poté už o výhře hostí nikdo nepochyboval, to by ale nebyli Lens, kdyby se vzdali, Boukari dokázal i přes početní nevýhodu vykřesat naději a vyrovnal. Klíčovým krokem se pak ukázalo být nasazení kanonýra Lille Fraua, který si chvíli po svém příchodu na hřiště připsal hned dva zářezy na své konto a prakticky tak rozhodl. Debakl pak dokonal Gervinho, který svým druhým gólem odmítl předat titul hvězdy utkání právě svému týmovému kolegovi Frauovi.

Ve slavném severním derby se tak opět jednou radovalo Lille, k tomu navíc nejvyšší výhrou v historii na hřišti svého městského rivala. Fandy českého fotbalu určitě potěší, že u toho byl i český obránce David Rozehnal. Lens tak odsoudili až na devatenáctou příčku v ligové tabulce, dokáží Žlutočervení do konce sezony z této problematické situace vybřednout?

Gigantům se nedaří. Budou padat hlavy?

Ani tento víkend nepřinesl nějakou výraznou změnu a ambiciózní celky z Bordeaux, Lyonu a Marseille opět ztratily a židle pod kouči se bezpochyby začínají čím dál více otřásat. Co vězí za tápáním celků, které si již více než měsíc zvykají na neobvyklou pozici ve středu tabulky resp. v sestupovém pásmu?

Nejhůře je na tom bezpochyby Bordeaux, to dokázalo doposud vyhrát pouze nad PSG, navíc Tiganově družině tehdy více než parádní výkon dopomohla šťastná konstelace hvězd spolu s nadpozemskými zákroky vynikajícího Carrassa. Jediný další bod si pak dokázali "Les Girondins" připsat už pouze v nedávném duelu s Marseille, kde ale podobně jako proti Paříži opět tahali za kratší konec, a rezultátem byla remíza, která se dala opět hodnotit jako "šťastná".

U zbylých tří proher nebylo co namítat. Vše jasně dokreslilo aktuálně poslední ligové kolo, kdy se předloňský mistr zmohl na korekci skóre až v nastavení při dvougólovém manku, navíc pouze z penalty. Současná deka, která nad týmem je, byla znát i na Plašilovi, který příliš nepomohl kardiovaskulárnímu systému svých nadřízených poté, co netrefil prázdnou bránu z pár kroků.

Trenér Tigana prozatím jasně ukazuje, že nahradit takticky vyspělého Blanca, který byl schopný svůj tým v minulosti připravit proti téměř jakémukoli soupeři, není nikterak záviděníhodná situace. Největší opory navíc buďto nemají formu (Diarra, Ciani, Tremoulinas), jsou zranění (Planus) anebo odešli (Gourcuff). Úkoly má Tigana jasné - zlepšit defenzivní činnost a zároveň pozvednout i ofenzivní fázi, Bordeaux prozatím střílelo góly povětšinou jen ze standardních situací. Pokud by ani letos čtvrtfinalista Ligy mistrů za rok 2009/10 neskončil na příčkách, zajišťujících pohárovou účast, dalo by se to označit za obrovské zklamání i přes silnou konkurenci, která v posledních letech ve francouzské lize panuje. Zklamání, které by Tigana nemusel ustát.

Letošní účastníci Ligy mistrů prozatím sázkařům také příliš nenapomáhají. Že skromné Auxerre na výhru doposud marně čeká by se dalo ještě pochopit, koneckonců i v loňské sezóně byl jejich rozjezd z kategorie pomalejších. ale že nejúspěšnější tým poslední dekády, Olympique Lyon, porazí pouze slabý Brest, to by asi před rozjezdem dalších bojů v Ligue 1 čekal málokdo.

Úvod sezóny zastihl Les Gones v opravdovém svrabu, který vygradoval po naprosto tragickém výkonu na půdě Lorientu, kde domácím stačilo hrát na půl plynu, aby slavný celek z takřka půlmilionového města vyprovodili dvěma góly v síti reprezentační jedničky Llorise. Trenér Lyonu Puel nicméně konečně pochopil, že s podivnými experimenty v sestavě slavit úspěch nebude a tak opět přesunul Toulalana na jeho tradiční místo ve středu zálohy a režijní taktovku svěřil do rukou největší letní posily, Yoannu Gourcuffovi, který se této role hned po nástupu zhostil dle očekávání, tedy výborně.

Proti Valenciennes to sice ještě na výhru nestačilo, ale předvedená hra určitě vlila fandům OL do žil optimismus, domácí totiž po delší době dokázali ovládnout střed hřiště a vyjma šance, která vedla ke gólu Bonga, své hosty k ničemu nepustili, což poslední rok, dva nebývalo zvykem. Pokud Puelovi svěřenci zapracují na koncovce, dá se očekávat strmý vzestup tabulkou, kvalita kádru je na poměry Francie bezpochyby výjimečná.

Dalším "spícím obrem" je bezpochyby Marseille, po loňském titulu namlsaní fandové očekávali od svých oblíbenců určitě další jízdu za ligovým primátem, prozatím však po nám známé azurové mašině není ani vidu ani slechu, jediný francouzský vítěz Ligy mistrů na hřišti připomíná spíše dosloužívající "vejtřasku".

Především chybující defenzíva, to je hlavní kámen úrazu, který "les Phocéens" stojí cenné body, hlavně proti Monacu a Caen byla špatná koncentrace obránců po zásluze potrestána. Druhou kapitolou pak je spalování šancí, Marseille si totiž se svým silným útokem dokáže vypracovat kvalitní šance relativně snadno, problémem ale bývá je proměnit. A když už náhodou forvardi dotlačí balón do sítě, prezentují se útočným faulem, Gignac po víkendovém zápase určitě nehýřil chválou ke spoluhráči Brandaovi.

Ze tří zmíněných koučů má zřejmě Deschamps pozici nejsilnější, vůně ligového titulu je stále vcelku aktuální, navíc ztráty bodů povětšinou pramenily z nečekaných individuálních pochybení konkrétních hráčů, to těžko může někdo dávat za vinu bývalému reprezentantovi Francie. Pokud by ale v podobném trendu Marseille pokračovala, kdoví, nakolik by zranění opor, špatná konstelace hvězd či smůla zajímala klubové vedení..

Příliš mnoho kohoutů na lorientském smetišti

Mluvili jsme o tom už minule: skromný bretaňský celek si v posledních dnech přestupového období naložil možná příliš velké sousto. Možnost vyztužit ofenzivu takovými hráči, jakými jsou Lynel Kitambala a Kévin Monnet-Paquet, byla pro trenéra Gourcuffa zřejmě příliš lákavá, aby jí dokázal odolat. Už na samém začátku soutěže to však vypadá, že přetlak kvality v útočné fázi může celému Lorientu prokázat spíše medvědí službu.

Gourcuffova herní filozofie byla odjakživa založená na ultraofenzivním pojetí v rozestavení 4-3-3, kdy pod útočným trojzubcem operoval s maximální volností mozek hry Morgan Amalfitano, vířivý hráč se skvělou myšlenkou, schopný operovat ve středu zálohy i na podhrotu. Tuto jeho variabilitu celý tým využíval a těžil z ní, podobně jako Blankovo Bordeaux těžilo z kreativity Yoanna Gourcuffa nebo Nancy z precizních centrů Juliena Féreta. S příchodem avizovaných posil však nastává potřeba zavedený a fungující systém přeorganizovat, mají-li se všechna hvězdná a nová jména dostat na hřiště.

V současnosti tak má lodivod oranžových k dispozici tyto hráče:
Kévin Gameiro (hrotový útočník a největší hvězda týmu, schopný zahrát i na pravém křídle)
Lynel Kitambala (posila, rovněž hrotový útočník)
Kévin Monnet-Paquet (posila, pravé či levé křídlo)
Morgan Amalfitano (tvořivý ofenzivní záložník či podhrot)
Yann Jouffre (pravé křídlo, které zahájilo sezonu ve velkém stylu a je dost možná nejlepším dosavadním hráčem týmu)
Sigamary Diarra (spolehlivé levé křídlo, pevná součást loni úspěšné sestavy)
Sébastian Dubarbier (univerzální náhradník)

V záloze pak ještě čekají talentovaný Fabien Robert, zkušený James Fanchone a veterán Olivier Monterrubio. Takový přetlak je pro klub formátu a ambic Lorientu obrovským luxusem, což trenér v posledních dvou kolech řeší změnou rozestavení na 4-4-2 s Amalfitanem a Monnet-Paquetem na krajích a Gameirem a Kitambalou v útoku. A tady vzniká problém: Amalfitanova kreativita je tmelem, který drží hru celého týmu a bez nějž se celkový projev na hřišti zákonitě rozpadá. A z kraje zálohy, kde není pro tvoření hry příliš místa, se mu to logicky nedaří a dochází tak ke stejnému efektu, jako loni u Stéphane Sessegnona - vzhledem k jeho schopnostem a důležitosti ho nelze jen tak posadit na lavičku, ale nový systém klasické ofenzivní záložníky nepotřebuje a ti se tak musí stěhovat na křídlo, kde jsou s bídou poloviční. A to ještě na lavičce čekají skvělí Diarra a Jouffre, kteří vtrhli do sezony ve vskutku náramné formě.

Sisyfovský úkol, opravdu. Lorient v novém rozestavení ztrácí herní tvář, a jak bylo vidět na posledním utkání v Brestu, má obrovské problémy kontrolovat střed hřiště. Ta tam je ona útočná smršť, která sice díky okénkům v obraně přinášela občas divoké výsledky, ale bavila diváky perfektně propracovanou hrou pod Amalfitanovou režií, s agilními pohyblivými křídly a zabijáckým instinktem Gameira na hrotu. Lorient z posledních dvou zápasů je docela jiný: dopředu se hrne málo, a když už, tak chaoticky, zatímco v obraně si díky výborné práci letní akvizice Bruna Écuelé Mangy drží jakous takous suverenitu. První dva zápasy v rozestavení 4-4-2 přinesly 4 body a dvě čistá konta - což staví trenéra do ještě nezáviděníhodnější úlohy. Obětuje Gourcuff svůj pečlivě a těžce vybudovaný trademark, s nímž loni až do samého závěru ligy sahal po pohárových příčkách?

Moment kola: Lídr tabulky Toulouse ztratil neporazitelnost, stejně tak Montpellier

O vyrovnanosti Ligue 1 už padlo mnoho slov a uplynulý víkend to jasně potvrdil, nejen, že opět ztratili favorité na titul (viz výše), ale i Toulouse, které doposud poráželo soupeře jako na běžícím páse. Na to si trochu překvapivě vyšlápli fotbalisté Saint-Etienne, které ukázalo, že letos nemá v plánu bojovat o ligové přežití, nýbrž o poháry. Ještě větší šok pak připravil svým fandům Montpellier, ten na svém pažitu totiž nestačil na Nancy. Ano, to Nancy, které na domácím stánku dostalo nášup od Rennes nebo Toulouse. Co k tomu dodat, snad jen rada pro všechny sázkaře - tipování francouzské ligy se radši vyhněte.

Hvězdy kola:

1. Nené
Poté, co v létě brazilský křídelník odešel za lepším do pařížského celku, živě se spekulovalo, jestli dokáže zářit stejně jako v Monacu i v mnohem nabitějším kádru ambiciózního PSG. O víkendu nám jasně ukázal, že mu levá strana v sestavě trenéra Kombouarého sedí náramně, přičemž proti otloukánkům ligy Arles zaznamenal dvě krásné branky a výrazné stopy měl i ve zbylých dvou gólech domácích. Ve škole by byl hodnocen za jedna s hvězdou.

2. Mathieu Debuchy
Mathieu Debuchy - Pravý bek Lille vlétl do nového ročníku L1 jako kometa. Zatímco tradičním reprezentačním adeptům se příliš nedaří - Antoine Réveillére stagnuje, Mathieu Chalmé naposledy hrubou chybou nabídl Nice vedoucí gól a Rod Fanni v Rennes hraje na stoperu - Debuchy si svými výkony hlasitě říká o pozvánku do kádru Les Bleus. Další z řady skvělých představení si schoval proti Lens, kdy velkou měrou pomohl k drtivé výhře svého týmu a byl spolu s Cabayem a Gervinhem (kteří by si místo v této rubrice jistě zasloužili taky) hlavním strůjcem úspěchu.

3. Mathieu Valbuena
Šikovné křídlo se po matném úvodu sezony rozehrálo k parádním výkonům. Nejprve výrazně pomohlo Francii k výhře na horké bosenské půdě a zlepšenou formu potvrdilo i v zápase s Monakem - mladý záložník hrající na pravé straně marseillské útočné formace podal skvělý výkon a korunoval ho i jedním z nejhezčích gólů celého kola, když parádní ranou nachytal na švestkách jinak bezchybného Ruffiera.

Ideální sestava:

Stéphane Ruffier (Monaco) - Mathieu Debuchy (Lille), Mamadou Sakho (PSG), Kader Mangane (Rennes), Gaetan Bong (Valenciennes)- Mathieu Valbuena (Marseille), Benoït Pedretti (Auxerre), Julien Feret (Nancy), Nene (PSG)- Gervinho (Lille), Eric Mouloungui (Nice)

Náhradníci: Alexis Thébaux (Caen), Bruno Écuelé Manga (Lorient), Yohan Cabaye (Lille), Jérémy Pied (Lyon)

Gól kola: Nené

O tom, že Nené právem zaujal post největší hvězdy kola už řeč byla, nicméně tentokrát se nemusí spokojit pouze s tímto primátem, svůj parádní výkon totiž korunoval i nádhernou brankou z přímého kopu. Při této brance si jistě leckteří vzpomněli na pravonohého krajana Neného a taktéž výborného exekutora standartních situací Juninha.

Zde si můžete vychutnat Neného gól spolu s dalšími brankami a hezkými šancemi jeho spoluhráčů ze zápasu proti Arles.