Týden v Ligue 1 (6)

Šestý díl našeho průvodce světem francouzského fotbalu si takříkajíc "dával načas": důvodem je změna formátu, kdy jsme se rozhodli vedle stručného výpisu nejzajímavějších událostí daného kola postupně představit nejzajímavější neokoukané fotbalisty z celé ligy. V tomto díle začínáme se šesticí brankářů, které se rozhodně vyplatí sledovat.

Událost týdne: Vrací se zlaté časy AS Saint-Étienne?

Slabota. Tak by se daly charakterizovat poslední dvě sezóny z pohledu ambiciózního Saint-Étienne, které se dokázalo dvakrát po sobě umístit pouze jednu příčku nad hranicí sestupu. Málokdo počítal s tím, že by letos mělo být nějak výrazně lépe, nicméně klub vyznávající zelenou prozatím boří všechny papírové předpoklady, díky poslední ligové výhře nad Montpellierem (3-0) se dokonce dokázali po předlouhých devětadvaceti letech dostat do čela ligy.

Bývalý dlouholetý asistent předchozího trenéra "Les Stéphanois" Alaina Perrina, Christopher Galtier, prozatím ukazuje, že chemii týmu rozumí mnohem lépe, dokáže však své svěřence namotivovat natolik, aby se pohár pro mistra soutěže opět stěhoval do rukou stále nejúspěšnějšího týmu Francie? To ukáže až čas, zápasů zbývá ještě hodně, nakročeno má však desetinásobný mistr více než dobře.

Moment kola: Stade Brestois se daří nad očekávání a svůj podíl na tom mají i Češi

Ruku na srdce - kdo před začátkem sezony čekal, že nenápadný tým z Brestu se hned od samého začátku ligy zařadí do klidného středu tabulky a bude nepříjemným soupeřem téměř pro každý tým? A nemluvíme tu pouze o klasické nováčkovské euforii, Brestois za své dosavadní výkony vděčí v první řadě perfektně propracované záložní a útočné fázi, kam jako poslední střípky do skládanky puzzle zapadli dva čeští legionáři Tomáš Mičola s Mariem Ličkou.

Zejména Mičolovy výkony jsou jedním z velkých překvapení ligy a notně připomínají nástup jiného ostravského hráče, Václava Svěrkoše, z jeho začátků v Sochaux. Nezbývá než doufat, že Mičola dopadne lépe než Svěrkoš, jehož dny na výsluní francouzského fotbalu jsou zřejmě již definitivně zpečetěny. Mario Lička, plánovaný jako posila na pozici ofenzivního záložníka, se zase stejně jako poslední z české ekipy ve Francii, Jaroslav Plašil, musí spokojit se staženější pozicí ve středu zálohy. Zatím hraje spíš nenápadně a na novém místě se s týmem teprve sehrává, ale stejně jako výkony celého Brestu, mají i jeho představení vzestupnou hodnotu. Čeští fanoušci tak mají opět o důvod více sledovat francouzskou ligu trochu podrobněji.

Hvězdy kola:

1. Dimitri Payet
ASSE vede po 29 letech ligu a největší podíl na tom má jediný hráč: pravé křídlo, ofenzivní záložník či útočník Dimitri Payet. Vířivý univerzál, kterého si díky jeho bleskovým nohám a charakteristicky srostlému obočí na hřišti nemůžete nevšimnout, už letos stihnul první hattrick v kariéře a pozadu nezůstal ani v zápase proti Montpellieru. Dal sice tentokrát "jen" dva góly, ale obranu HSC v čele s Jourdrenem bude strašit ve snech ještě hodně dlouho.

2.Jussie
Letošní sezóna je zatím pro Bordeaux veliké zklamání, o víkendu si ale spravili chuť a to na pořádně rybě - na domovském stánku "Les Girondins” se představil další spící obr, Olympique Lyon, a nakonec si, možná smolně, neodvezl ani bod. Nejvýraznější tváří domácích byl rozhodně šikovný Brazilec Jussie, který svým precizním driblinkem a chytrými pasy znamenal permanentní nebezpečí pro Huga Llorise. Svůj skvělý výkon nakonec i korunoval - v nastavení se nezalekl ani trojnásobné přesily obránců Lyonu a po individuálním průniku skóroval.

3.André Ayew
Mladý Ghaňan na sebe loni upozornil během hostování v Arles a podíval se i na MS. Dobré výkony neunikly ani muži číslo 1 v Marseille - Didimu Deschampsovi - a šikovný mladík má pro letošek rezervované místo na levém křídle. Bývalý týmový kolega Hatem Ben Arfa navíc radši odešel do Anglie, konkurenci tak má pouze v sobě samém. Pozici si ještě vyztužil v posledním zápase proti svým bývalým spoluhráčům z Arles a i díky jeho dvěma gólům slavil gigant z jihu Francie výhru.

Ideální sestava:
Stéphane Ruffier (Monaco)- Cédric Hengbart (Auxerre) , Grégory Leca (Caen), Kader Mangane (Rennes) - Tomáš Mičola (Brest), Alou Diarra (Bordeaux), Ryad Boudebouz (Sochaux), Dimitri Payet (Saint-Étienne)- Jussie (Bordeaux), Youssef El Arabi (Caen), André Ayew (Marseille)
Náhradníci:Steve Mandanda (Marseille) - Michaël Ciani (Bordeaux) - Claude Makélélé (PSG) -Larsen Touré (Brest)

Gól kola: Ryad Boudebouz
Jedno z dosavadních překvapeních soutěže Sochaux si v posledním kole přizvalo na svůj pažit stále neporažené Nice a čekal se vyrovnaný fotbal. Chyba! Domácí metli jižany čtyřgólovou smrští a jeden z nejvýraznějších (a nejhezčích) momentů připravil nám, fotbalovým fajnšmekrům, mladík Boudebouz. Do centru z levé strany totiž vložil svojí levou nohu a výsledkem byla dělovka z voleje, která skončila v pravé šibenici branky nebohého Ospiny.

Zde si vychutnejte krásný fotbalový moment spolu s dalšími góly Sochaux.


Téma: Nejzajímavější jména na francouzských trávnících. Díl 1: Brankáři

Že Hugo Lloris umí chytat, to ví každý, kdo se o fotbal byť jen trochu zajímá. To samé platí i pro další brankářské ligové hvězdy: Steve Mandandu, Stéphane Ruffiera nebo Mickaëla Landreaua. Kromě nich se ale mezi tyčemi předvádí celá řada zajímavých jmen, která jsou často fanouškům mimo L1 utajena. Podívejme se na šest brankářů, které je škoda neznat.

Cédric Carrasso (Girondins de Bordeaux)
Bordeaux se v současné době vůbec nedaří, výkony jednotlivců jsou jako na houpačce, jeden hráč si ale prozatím drží vysoký standard. Tím borcem není nikdo jiný než Cédric Carrasso, vytáhlý gólman, který se může pyšnit pravděpodobně nejzářivější formou ze všech ligových gólmanů ve Francii. Začátky však mladý Cédric neměl vůbec snadné, již v útlém věku si jej totiž z provinčního Avignonu vyhlédl gigant z Marseille a to je nabídka, která se neodmítá. V týmu loňského mistra však Carrasso neměl vůbec na růžích ustláno, na hřiště se díval častěji z lavičky než z místa mezi třemi tyčemi a pozici mu nezlepšila ani dvě hostování v menších klubech.

Po dlouhých devíti letech vzal tedy zavděk hozené laso z Toulouse a své šance se chopil s patřičnou grácií, svými parádními výkony se zařadil mezi užší špičku celé soutěže! Skvělé reflexivní zákroky neunikly ani představitelům Bordeaux a po pouhém roce se tak trojka francouzské reprezentace opět stěhovala, prozatím natrvalo. Novému kouči "Les Girondins", Jeanu Tigasnu, sice trvalo trochu déle, než rozpoznal neochvějné kvality svého svěřence a zpočátku stavěl spíše jeho týmového kolegu Olimpu, v posledních kolech však zdá se dostal "rozum" a svatyni Bordeaux opět chrání ten pravý. Mimochodem to, že v rodině Carrassů je gólmanské řemeslo číslo jedna, jasně dokazuje i mladší bratr Cédrica, Johann, který taktéž chytá v první lize, za konkurenční Rennes. Ten si ale na angažmá ve větším klubu musí ještě počkat.

Mathieu Dreyer (FC Sochaux-Montbéliard)
Před sezónou bylo Sochaux bráno jako jeden z jasných adeptů na sestup, po předloňském odchodu hvězdy týmu Mevlüta Erdinga je českým fandům dobře známý Václav Svěrkoš z formy; kádr navíc opustili i kapitán Stéphane Dalmat a talent Bojan Jokić, se skromným celkem to tedy nevypadalo vůbec dobře. V úvodu ligových bojů však hraje úplně jiná písnička, Sochaux předvádí nebojácný ofenzivní fotbal, který slaví body.

Svůj díl na tom má i naděje francouzského fotbalu, Mathieu Dreyer. Stále teprve jednadvacetiletý brankář kope v klubu již sedmým rokem, debut v první lize si odbyl před rokem proti Nice a debut to byl opravdu jaksepatří, Dreyer totiž udržel čisté konto. (zajímavostí může být, že vítězný gól tehdy dával Svěrkoš) Nicméně teprve letos se dokázal prokousat v týmové hierarchii až na post týmové jedničky a nevypadá to, že by se v blízké době mělo cokoliv měnit, širší veřejnosti málo známý gólman totiž má svými výbornými zákroky na výhrách Sochaux patrný podíl. Pokud bude i nadále zářit podobným způsobem, nemusí mít o svojí budoucnost vůbec strach.

David Ospina (OGC Nice)
Po odchodu Huga Llorise, bývalé hvězdy Nice, bylo v přímořském městě pořádně rušno. Kdo dokáže adekvátně nahradit současnou jedničku francouzské reprezentace? Nenápadný klub nakonec zvolil trochu netradiční cestu a místo, aby lovil v nižších patrech francouzské ligy či se pokusil přetáhnout dvojku nějakého silného týmu z čela, poohlédli se po vodách dalekých, kolumbijských.

V tamním Atléticu Nacional měl tehdy již třetím rokem neochvějnou pozici mladičký Ospina a představitelé Nice se nakonec po tehdy teprve dvacetiletém borci rozhodli sáhnout. Reprezentační gólman Kolumbie se chytil prakticky hned po svém příchodu a jeho zaměstnavatelé si mohou mnout ruce, jaký majstrštych se jim povedl. Je již jen otázkou času, kdy nesmírně mrštný brankář napodobí svého předchůdce a zamíří za lepším. Už dnes je ale jasné, že zalevno to rozhodně nebude.

Aléxis Thébaux (SM Caen)
Stranou všeobecného zájmu vstoupil do sezony brankář nováčka z Caen, ovšem každému, kdo by zapochyboval o jeho kvalitách, zavřel razantně ústa už na samém začátku. Pokud někdo neměl důvod pochybovat, byli to určitě fanoušci červenomodrých, kteří mají v živé paměti Thébauxovu famózní sezonu v L2. Nenápadný, ale úžasně mrštný gólman ve své první kompletní sezoně předvedl především skvělý reflex nohou a slušnou kopací techniku, což jsou zbraně, které zatím platí i na nejvyšší úrovni.

Na přelomu září a října se tak Thébauxovo jméno v hodnocení první odehrané čtvrtiny sezony pohybuje ve společnosti borců jako Carrasso nebo Lloris, což je společnost vpravdě vybraná. Pokud si pětadvacetiletý borec, stylem chytání ne nepodobný právě Llorisovi, udrží stávající formu po celou sezonu, může pohádka o "novém Montpellieru" dospět do zdárného konce.

Mathieu Valverde (FC Toulouse)
Dlouho, předlouho byl Valverde v Bordeaux považován za nadějného náhradníka a budoucího nástupce legendárního Ulricha Ramého. Jenže když trenér Blanc po mistrovské sezoně vykoupil z konkurenčního Toulouse jeho oporu Carrassa, začalo být kolem Valverdeho najednou mnohem jasněji: spolehlivý strážce svatyně, který sice v těch několika málo příležitostech nezklamal, ale místo zářivé naděje začal čím dál více připomínat "pouze" solidního náhradníka do budoucna, se v konkurenci rozchytaného veterána Ramého a nové hvězdné akvizice začal cítit nepohodlně a před pendlováním z lavičky na tribunu a zpátky zvolil úprk do Boulogne.

Jenže potom zasáhl fotbalový osud: Yohann Pelé, stávající jednička TFC, se nepříjemně zranil a trenér Casanova si vzpomněl, že u něj Bordeaux mají "vroubek". Výsledkem byl přesun Valverdeho do kádru fialových a zároveň rychlé naskočení do koloběhu zápasů, kde se i přes jinak matnou sezonu svého týmu osvědčil a letos už nastupoval jako regulérní jednička, která zatím nechyběla ani minutu a svůj tým drží na nejvyšších příčkách přesně tak, jak je jejím zvykem: nenápadně, v ústraní, ale spolehlivě a bez kiksů. Valverdemu už je 27 a o zářivou kariéru na výsluní s vyhlídkou reprezentačních zkušeností už zřejmě definitivně přišel, může se nicméně stát stálicí nadprůměrného klubu bojujícího o poháry. Zraje totiž jako víno.

Geoffrey Jourdren (Montpellier HSC)
Když se loni řeklo "Montpellier", každému se vybavila celá řada jmen: špílmachr Costa, ostrostřelec Montaňo, šéf obrany Spahić a supertalentovaný křídelník Aït-Fana byly určitě nejčastější. Jenže kdo spanilou jízdu HSC sledoval podrobněji, určitě ho zaujala ještě jedna věc: stoický klid a jistota, se kterou tehdy třiadvacetiletý zelenáč s neznámou jmenovkou na dresu dirigoval vlastní pokutové území. Jourdrenovy rukavice přitahovaly míče jako magnet a celou sezonu si počínal jako zkušený třicetiletý mazák, až se čím dál víc lidí začínalo ptát: kdo to je a kde se vlastně vzal?

Jednička oranžovomodrých chytá ve vrcholovém fotbale už od svých dvaceti let, kdy si připsala i jeden start za francouzskou U-21, potom ale jako by se vytratila a vše nasvědčovalo tomu, že půjde o další z řady ne úplně naplněných talentů (pamatujete třeba na Mathieu Moreaua?). Loňská sezona ukázala, že to tak být vůbec nemusí. Letos nicméně nepůsobí Jourdren tak neotřesitelně jako právě před rokem: pokud překoná klasický nováčkovský syndrom druhé sezony, může být v budoucnu ještě hodně žádaným zbožím. Času má pořád víc než dost.