Týden v Ligue 1 (7)

Nejslavnější ze všech slavných zápasů ve Francii, to je Derby du Rhone, souboj Lyonu se Saint-Étienne, který letos postavil všechny předpoklady doslova na hlavu. Jakou má za sebou historii?

Mimo jiné se také podíváme na zázračné vzkříšení Dennise Oliecha, fantastický gól Taye Taïwa a představíme další šestici hráčů, která by vám neměla uniknout. Tentokrát půjde o pravé obránce.

Událost kola - Derby du Rhône

Tahák uplynulého kola byl naprosto jednoznačný - derby dvou nejznámějších celků z rhôno-alpského regionu, tedy utkání mezi Lyonem a Saint-Étienne, mnohdy označované jako jeden z nejvýraznějších momentů francouzské nejvyšší soutěže. Že byl zápas symbolický po všech směrech, ukazuje i jeho pořadové číslo, šlo o jubilejní sté Derby du Rhône.

První měření sil pamatuje už asi málokdo, psal se totiž rok 1951 a i díky malé vzdálenosti mezi oběma městy (pouhých 50 kilometrů) narostla rivalita mezi oběma celky prakticky "ze dne na den". Dalším ohniskem nesnášenlivosti jsou i jiná společenská postavení obou táborů - fanoušci Lyonu reprezentují bohatou společenskou vrstvu "bílých límečků", zatímco "les Stéphanois" mají podporu především ze strany chudších dělníků.

V rozmezí padesátých a osmdesátých let bylo vzájemné měření sil častěji v režii zelenobílých a plně se tak odrážela jejich tehdejší dominance na francouzské půdě, kdy zaznamenali 10 vítězných titulů, což je dodnes rekordní počin. Oproti tomu Lyon se teprve pomalu "prokousával" mezi elitu ligy a kromě tří triumfů ve francouzském poháru (1964, 1967, 1973) nezaznamenal žádný výraznější úspěch.

Jednou z nejvýraznějších postav vypjatých utkání z let sedmdesátých byla bezesporu bývalá opora OL Raymond Domenech. Řízný pravý bek a dnes již velice dobře známý trenér totiž těmito zápasy doslova žil a již dlouho před výkopem svými peprnými prohlášeními do médií žhavil své rivaly do běla. V samotném zápase pak nebylo radno se kolem něj v zelenobílém dresu byť jen nachomýtnout. Situace, kdy již v páté minutě nešetrným zákrokem prošlápl svému protihráči kotník, je dodnes známá. Nejen proto se mohl pyšnit přezdívkou Řezník.

Převrat nastal v roce 1982, kdy se v souvislosti s AS vynořil finanční skandál, který vyústil v odchod tehdejšího prezidenta klubu Rogera Forchera (mimo jiné si ještě musel odbýt několik měsíců ve věznici). Po této aféře přišel ústup z pomyslného piedestalu a Saint-Étienne již nikdy nenabylo tak významného postavení v nejvyšší soutěži, boje o titul vyměnilo za pendlování mezi první a druhou ligou.

O pár let později proběhla změna i v táboře konkurenta, nikoli však k horšímu - na prezidentské křeslo totiž usedl ambiciózní a především schopný podnikatel Jean-Michel Aulas, který hned po svém příchodu převzal úplnou kontrolu nad chodem celého klubu. Jeho cíl jasně reflektoval titulek jeho ambiciózního plánu, tedy "OL - Europe". Jak již název napovídá, nešlo o nic jiného než vybudovat z Lyonu tým, který nebude konkurenceschopný pouze ve Francii, nýbrž v celé Evropě.

Prvním manažerem pak jmenoval právě bývalou ikonou klubu Raymonda Domenecha, který ale během čtyř let nedokázal celek z půlmilionového města dovést výše než na čtvrtou příčku, zajišťující účast v Poháru UEFA. Zato jeho následovník Jean Tigana si vedl mnohem lépe, Olympique dovedl v sezóně 1994/95 na tehdy historické druhé místo. Naopak Saint-Étienne skončilo až na osmnácté příčce, přičemž od sestupu je zachránily až finanční problémy tehdejšího mistra Ligue 2 Marseille, která tak zůstala ve druhé lize i pro další rok. Hned následujícím ročníku se už ale "Les Verts" sestupu neubránili a definitivní návrat do ligy se jim povedl až v roce 2004.

To Lyon na tom byl na přelomu tisíciletí úplně jinak, jelikož v sezóně 2001/02 konečně získal první titul pro ligového šampiona a podobný scénář se opakoval i v dalších šesti letech, což se žádnému dalšímu francouzskému týmu v minulosti nepovedlo. Dnes slavná jména z tehdejšího kádru jako Michael Essien, Juninho Pernambucano, Florent Malouda, Éric Abidal či Sidney Govou jsou jistě všem známá. Úspěch přišel i na evropské scéně, kde se OL pravidelně dostával až do vyřazovací části, loni přitom v milionářské soutěži zaznamenal doposud nejlepší výsledek, stopku mu vystavil až v semifinále Bayern.

Letošní ročník však jako by byl vystřižený z let již dávno zapomenutých. Saint-Étienne okupuje čelo tabulky, oproti tomu mizerně hrající Lyon se na svého rivala dívá s jedenáctibodovým odstupem na devatenácté příčce. Vše pak jasně dokreslil i nejaktuálnější vzájemný zápas na Stade Gerland, pažitu "Les Gones". Jubilejní sté derby totiž ovládli zelenobílí, na hřišti soupeře se radovali po dlouhých šestnácti letech, tak jako je již v probíhajícím ročníku obvyklé, výhru zařídil možná nejlepší hráč ligy Dimitri Payet. Zatímco tedy Lyon zažívá nejhorší start za posledních dvacet let, Saint-Étienne po ještě delších devětadvaceti letech opět může okusit, jaké to je na prvním místě. Bude se opravdu opakovat dávná historie? Při poslední vítězné sezóně "Les Verts" totiž OL ztrácel na svého konkurenta dokonce šestnáct bodů..

Moment kola: Fantom Nené, temný stín nad Auxerre a rekord Grenoble v ohrožení

Bezesporu nejzajímavější zápas kola, totiž domácí výbuch Lyonu s arcirivalem ze Saint-Étienne, o který se zásadní měrou zapříčinil letos fantastický Dimitri Payet (který si tak srovnal střeleckou bilanci na 7 gólů v 7 zápasech), jsme už probrali v obsáhlém tématu o historii Derby du Rhone, takže se můžeme v klidu podívat na tři mužstva, která o sobě dala z různých důvodů vědět: PSG, Auxerre a Arles.

PSG se ani letos nedaří podle představ; jako by byl pařížský klub prokletý. Tři výhry v sedmi zápasech určitě nejsou zrovna to, co by si fanoušci přáli, ale několik věcí je těšit bezesporu může - výkony mladého obránce Sakha, který se letos ještě zlepšil a začíná pomalu přerůstat celou ligu, slušná forma útočníka Hoaraua a zejména způsob, jakým se zatím uvádí nejzářivější letní akvizice, Brazilec Nené. Levé křídlo přišlo z Monaka s vizitkou velké hvězdy a své pověsti nezůstává nic dlužno ani v novém dresu. Když v 90. minutě zápasu v Lens zvýšil šikovný hráč na 2:0 pro PSG, došlo navíc k protažení zajímavé série: v každém zápase, který Pařížští dotáhnou do vítězného konce, se trefí právě Nené, a obráceně, když Nené skóruje, PSG bere body. Slušná vizitka.

Když Auxerre ještě v prvním poločase ztratilo dvoubrankový náskok na domácím hřišti proti Nancy, jako by se opět potvrdila smutná pravda, která Fernandezův celek v letošní sezoně pronásleduje: zápasy, které AJA loni vyhrávalo, letos končí remízou, a ty, které končívaly remízou, tým prohrává. A to čeká evropského zelenáče nesmírně těžký zápas s Realem Madrid, který bude domácí premiérou v LM po sedmi letech. Jistě, Cuvillier a Ferét jsou nesmírně kvalitní fotbalisté, ale když loni bezchybná defenziva AJA nedokáže uhlídat ani je, jak se asi popere s hráči kalibru Benzemy nebo Ronalda? Omluvou budiž fakt, že Nancy je proslulé svými výkony na venkovních hřištích, kde sbírá body takřka s železnou pravidelností, zatímco doma se stejnou pravidelností prohrává.

Utkání AJA s Nancy bylo zajímavé ještě z jednoho důvodu. Díky Jeleńově zraněnému kolenu se Dennis Oliech nuceně přesunul z pravého křídla do útoku a výsledek byl ohromující - tentýž hráč, který si rozumí s míčem snad nejméně z celé ligy a víc než co jiného připomíná klasického keňského atleta, dělal v pokutovém území soupeře doslova spoušť a svůj výkon okořenil dvěma góly! Tytéž vlastnosti, díky kterým je Oliech žalostné křídlo, totiž neschopnost potáhnout míč, odcentrovat a naopak velká stabilita a fyzická síla, se proti silové obraně Nancy ukázaly jako přednosti pro hrotového útočníka. Bude Fernandez podsaditého Keňana využívat v útoku i nadále (jak to třeba dělá keňská reprezentace), nebo ho s návratem polského ostrostřelce pošle zpátky do zálohy? Nezapomínejme na jeho loňské tvrzení, že Oliechovi se povede vždy jeden zápas za sezonu. Fanouškům Auxerre nezbývá než doufat, že se jejich trenér tentokrát mýlil.

Rekord Grenoble se otřásá v základech! Fotbalisté Arles vstupovali do ligy s vizitkou týmu, který na nejvyšší úroveň nemá odpovídající zázemí, finanční sílu ani hráčskou kvalitu, a který tak okamžitě poputuje zase zpátky. Ale takhle katastrofální úvod, kde v zástupu sedmi proher v řadě vyniká zejména ta domácí s letos rovněž slaboučkým Lens, si nepředstavoval asi nikdo... Podaří se Lvům z Avignonu bodovat v některém z následujících tří zápasů, nebo skutečně prolomí nelichotivou sérii loni posledního celku? Před sebou mají Auxerre, Brestois a Lyon a v zádech kromě motivace neskončit jako nejhorší tým historie L1 i fakt, že se jejich výkony s každým dalším zápasem postupně zlepšují. Největší hvězda týmu Franck Dja Djédjé má navíc slušnou formu.

Hvězdy kola:

1.Dimitri Payet
Už to začíná být pomalu klasika: další týden uplynul a na výsluní se opět vyhřívá ten stejný hráč. Payetovo představení v Lyonu bylo dechberoucí. Nejenže jako útočník obětavě bránil a vykopával míče z brankové čáry, ale nezapomněl ani na svoji původní profesi a poté, co zásadní měrou pomohl přečkat drtivý tlak Lyonských, vystřelil svému klubu vítězství v nejcennějším zápase sezony.

2.Taye Taïwo
Nigerijská létavice na levé straně marseilleské obrany se zatím ukazuje v poměrně dobrém světle a takříkajíc "větrá" hřiště spolehlivě, ovšem jeho výkon proti Sochaux překonal všechny dosavadní: výbušný, obratný a pekelně rychlý Taïwo byl nejnebezpečnějším hráčem Phocéens a jeho gól byl z říše snů. Koneckonců, přesvědčte se sami.

3.Olivier Giroud
V Tours získal pověst bombardéra, což přesvědčilo trenéra Girarda k tomu, aby vytáhlého útočníka angažoval coby náhradu za odcházejícího Montaňa. A gólový apetit třiadvacetiletého borce neopouští ani v první lize. Přestože zdaleka ne všechna jeho dosavadní představení byla podle ideálních představ trenéra a fanoušků, způsob, jakým doslova zničil nováčka z Arles (který jinak nehrál překvapivě vůbec špatně a byl Montpellieru poměrně vyrovnaným soupeřem), byl přesně podle jejich chuti.

Ideální sestava: Stéphane Ruffier (Monaco) - Nicolas Seube (Caen), Mamadou Sakho (PSG), Taye Taïwo (Marseille) - Sylvain Marveaux (Rennes), Sambou Yatabaré (Caen), Alexandre Cuvillier (Nancy), Nené (PSG) - Dennis Oliech (Auxerre), Olivier Giroud (Montpellier), Dimitri Payet (Saint-Étienne)

Náhradníci: Steeve Elana (Brestois), Benoït Trémoulinas (Bordeaux), Anthony Mounier (Nice), Nolan Roux (Brestois)

Gól kola: Taye Taïwo

Kdyby se vyhlašoval nejlepší dosavadní gól sezony, byl by Taïwův padáček proklatě vysoko. Podívejte se, jak to vypadá, když je fotbalista dostatečně šikovný a včas si všimne, že brankář (v tomto případě zaskočený Dreyer) nestojí v ideální pozici:



Téma: Nejzajímavější jména na francouzských trávnících. Díl 2: Praví obránci

Anthony Réveillére zřejmě definitivně zažívá ústup ze slávy, Cézar Azpilicueta zatím příliš nepřesvědčil, Mathieu Chalmé je coby čerstvý reprezentant poměrně známé "zboží" a Roda Fanniho využívá trenér Rennes Antonetti na stoperu. Přesto se ale v lize najde dost pravých beků, kvůli nimž se vyplatí sledovat zápasy. Kterou šestici považujeme za nejzajímavější?

Mathieu Debuchy (Lille OSC)
Kouč francouzské reprezentace Laurent Blanc jistojistě pravidelně sleduje dosavadní výkony beka Lille, který do nové sezóny vlétl v opravdu pořádném stylu. Svému stávajícímu klubu prokazuje věrnost již patřičnou řádku let, Olympique si totiž Debuchyho vyhlédl již jakožto mladého klučinu. Tehdy osmiletý Mathieu příliš neváhal a rozhodl se, že jednou vyběhne jakožto člen základní sestavy A-týmu na tehdejším Stade Grimonprez Jooris. To se mu nakonec opravdu vyplnilo a krátce po dovršení dospělosti jej tehdejší kouč "Les Dogues" Claude Puel prosadil do základu. Dnes stále teprve pětadvacetiletý obránce kroutí již svojí sedmou nejvyšší sezónu v nejvyšší soutěži a počet jeho startů se blíží úctyhodné dvoustovce. V probíhajícím ligovém ročníku prozatím ukazuje naprosto jednoznačně, proč je tolik ceněný: exkluzivní centry, dobrá práce s balónem a síla v osobních soubojích, to jsou do očí bijící přednosti urostlého hráče. Vše nasvědčuje tomu, že po sezóně bude pravý čas vyzkoušet nové angažmá v opravdovém velkoklubu, nicméně v současnosti má Debuchy určitě ambice jiné - nastoupit za výběr s galským kohoutem na hrudi.

Christophe Jallet (Paris Saint-Germain)
Prototyp moderního krajního obránce, tímto pokladem se může pyšnit kouč "les Parisiens" Antoine Kombouaré. Rychlonohý hráč začínal svojí kariéru v dnes třetiligovém Niortu a nejvyšší liga prověřila jeho schopnosti v relativně pozdním věku, do Lorientu se stěhoval až ve svých třiadvaceti letech. Že v něm potenciál je, se však ukázalo prakticky okamžitě a v základní sestavě jméno Jallet málokdy chybělo. Díky svým vynikajícím výkonům si ho předloni vyhlédlo PSG, úmysl byl jasný - přivést pořádnou konkurenci ne úplně ideálně hrajícímu Ceará. Hráč s číslem 26 hned po svém příchodu získal důvěru Kombouarého a vypracoval se v jednoho z nejlepších pravých beků celé soutěže. Výborná podpora ofenzívy a nevyčerpatelný fyzický fond navíc nejsou jedinou devízou nevysokého šikuly, jeho další ceněná vlastnost je bezesporu veliká univerzálnost, kdy vedle pravého beka Jallet bez problémů zvládne i pravé křídlo a v případě potřeby se může stěhovat i nalevo. V PSG si jeho kvalit jistě cení, ale nebylo by zase takové překvapení, kdyby si ne úplně doceněného fotbalistu po sezóně vyhlédl nějaký větší klub ze zahraničí, ušlapanou cestičku od svých předchůdců má.

Yohan Demont (Racing Lens)
Jedna z mála světlých stránek současného kádru Lens, to je kreativní pravý obránce Demont. Podobně jako jeho kolega Jallet však s fotbalem začínal až ve třetí lize, konkrétně za provinční Beauvais. Zde se zdržel až do svých čtyřiadvaceti let, načež si ho v roce 2002 vyhlédlo Ajaccio, které chtělo vyztužit kádr postupivší do Ligue 1. Blonďatý sympaťák nezklamal a vydržel zde tři sezóny, načež si ho vyhlédl jeho současný zaměstnavatel Lens. Demont nabídkou nepohrdl i proto, že Ajaccio při jeho poslední sezóně v tehdejším kádru neudrželo první ligu a Yohan moc dobře věděl, že o patro níže by jej byla škoda. V kádru Racingu se ale nejspíše konečně usadil natrvalo, za pět let odehrál již přes 170 zápasů a neodradil jej ani sestup klubu v ročníku 2007/08. Dnes je stárnoucímu elegánovi již třicet dva, ale jako by stále nic neztratil ze svého umu, pořád proniká podél pravé lajny jako zamlada a posílá jeden ostrý centr do vápna za druhým. Sice již vše nasvědčuje tomu, že v Lens zůstane až do konce své kariéry a nevyzkouší si tak evropské poháry, nicméně proč měnit na "stará kolena" krásnou atmosféru Stade Félix Bollaert za boj o sestavu v jiném týmu?

Garry Bocaly (Montpellier HSC)
Když Marseille před loňskou sezonou pustilo talentovaného Bocalyho na hostování do týmu nováčka z Montpellieru, bylo to pro jejich fandy poměrně trpké rozčarování; právě tento řízný bek měl totiž převzít místo na kraji obrany Phocéens po stálici Laurentu Bonnartovi. Jenže výbušný mladík chtěl v první řadě hrát, a tak vyměnil marseilleskou lavičku za jistotu základu v menším Montpellieru - a jak to tak vypadá, dobře udělal. Jeho začátky v dresu HSC byly těžké - dobré zápasy střídal se slabšími, občas ztrácel nervy a psychickou pohodu a několikrát jeho minely stály Girardův tým body. Jenže vedení HSC dobře vědělo, proč Bocalyho podržet - bek je to totiž bezesporu talentovaný, silový, ale šikovný s míčem, mohutný, ale ne těžkopádný. Bocaly je mnohem "afričtějším" typem obránce než další kometa Corchia. A zatímco loni to vypadalo, že ze své postavy a stylu hry zatím nedokáže vytřídit pouze ty kladné stránky a často se nechává strhnout (v negativním slova smyslu), letos působí na hřišti jako vyměněný a zatím se právem řadí k nejpříjemnějším překvapením a zároveň nejlepším bekům soutěže. Zlepšil poziční hru, což mu pomohlo vyhýbat se nebezpečnému "tahání za záchrannou brzdu", a pokud ve svém vývoji neustrne, vyroste trenéru Blancovi další velice zajímavé jméno.

David Ducourtioux (Valenciennes FC)
On to vlastně není až tak klasický obránce. V plastickém systému Valenciennes sice začíná na pravém kraji zadní řady, ale postupem hry se většinou propracuje do zálohy a bránění má spíše jako "koníček". Celkově tak zapadá do obrazu hry Valenciennes - může-li mužstvo tvořit a zatlačit soupeře, je Ducourtioux famózní, je-li naopak tlačeno, má mezery. Možná i proto je jeho pozice mezi zajímavými jmény trochu jiná než pozice ostatních. Pokud si najdete čas na zápas Valenciennes (proslulých svým atraktivním ofenzivním fotbalem), určitě se na Ducourtiouxe zaměřte blíže. Koneckonců, jeho statistiky o tom vypovídají dost jasně: loni byl třetí nejproduktivnější bek celé soutěže! Ovšem zůstává otázkou, jestli by se prosadil ve větším klubu.

Sébastien Corchia (FC Le Mans)
Šestici jmen k zapamatování měl původně doplňovat Cédric Hengbart, mistr nad mistry v umění blokování centrů a zároveň jeden z nejlepších beků celé soutěže. Jenže jeho pole působnosti jen těžko někdy přesáhne provinční Auxerre: táhne mu totiž na třicet, na reprezentaci nemá šanci a reálně nevypadá ani přestup do některého z velkoklubů. "Divokou kartu" proto dostal právě zelenáč brousící pravý kraj hřiště v Le Mans Sébastien Corchia, který se tak zároveň stává jediným zmíněným fotbalistou, jenž nekope nejvyšší soutěž. Po loňské sezoně, která sice byla z pohledu jeho klubu vyloženě špatná a také po zásluze odměněná sestupem, se všeobecně očekávalo, že jeho kroky poputují výše. Buď do prvoligového týmu, nebo rovnou do zahraničí, kde se hodně mluvilo o zájmu Bayernu Mnichov. Nicméně všechny spekulace se nakonec ukázaly jako plané a Corchiův um si tak minimálně do zimy mohou vychutnávat fanoušci města proslaveného automobilovými závody. A čím že si tento mrštný mladík zasloužil takovou pozornost? Stačí ho chvíli sledovat - je prototypem moderního krajního beka. Obstojně brání, výborně útočí, je rychlý, dravý a z jeho centru jednou může být obávaná zbraň. Uvidíme, kam se jeho kroky budou ubírat dále.