Vindheim Spartě nabídne něco jiného, ale definitivním řešením není

Z mistrovské nadstavbové části sice ještě zbývá odehrát jedno kolo a u konce oficiálně není ani hledání nového trenéra, přesto Sparta svým způsobem položila základy nadcházející sezony již včera. Oznámila totiž podpis první letní posily, kterou se stal pravý bek švédského Malmö Andreas Vindheim. Mohou si od něho na Letné slibovat zahlazení dlouhodobé Achillovy paty sestavy?

Stávající startér na pozici pravého beka, Ondřej Zahustel, se za poslední tři roky přeměnil v chodící meme a mimořádně oblíbený terč zaujatých i neutrálních diváků. Jeho nesoustředěná, roztěkaná hra — váhavé sprinty či přihrávky dozadu, soustavné nedostupování hráčů — v kombinaci s mizivou podporou útoku dávají dnes spolehlivě zapomenout na skutečnost, že z téže strany Sparta ještě poměrně nedávno odvozovala svou obrovskou sílu v Pavlu Kadeřábkovi.

Zahustel mezitím sice z Mladé Boleslavi přicházel coby záložník, ovšem na svou další ligovou asistenci čeká od září 2017 a nebezpečnými centry se v podstatě vůbec neprezentuje.

Pravý obránce byl zkrátka takhle vysoko na seznamu priorit letního posilování celkem přirozeně a zcela opodstatněně.

Důvěru Tomáše Rosického a jeho týmu nakonec získal Andreas Vindheim, 23letý dvojnásobný mistr se švédským Malmö, který si letos na jaře v Evropské lize zahrál 180 minut proti věhlasné Chelsea ještě předtím, než měli tu čest s ní změřit síly Slávisté. Podobně jako další Skandinávec David Moberg Karlsson přitom Vindheim na Letnou přichází coby velká neznámá, a tak si ho nyní pojďme za pomoci norských i švédských fanoušků představit.

Zde jsou čtyři věci, s nimiž je třeba pro začátek kalkulovat:

1. Vindheim slibuje odlišný herní profil, ale i určité zvykání

Ač v posledních měsících na hře dozadu výrazně zapracoval, Andreas Vindheim do Sparty přichází s pověstí ofenzivního specialisty. Rád se zapojuje do rozehrávky, nikterak se neštítí proniknout z druhé vlny do vápna soupeře, a zvláště si pak libuje v rýsování centrů. Od příchodu do Švédska v březnu 2015 se norský bek v průměru na ligový zápas vytasí se 6,87 centry s úspěšností kolem 40 procent. U Zahustela se v rámci stejného období jedná o průměrný počet pouhých 2,37 centrů, a to ještě s nižší efektivitou při hledání adresáta.

Na tomto místě se samozřejmě nabízí otázka za milion, a sice na koho má vůbec Vindheim ty balony směřovat, když Sparta v tomto ročníku neskutečně trpěla na nedostatek těl v pokutovém území soupeře. Užitečný základ by tu nicméně byl: Vindheim hraje s hlavou nahoře a často volí variantu přetaženého centru bez nutnosti okamžitého zakončení.

Byť patří spíš mezi vytáhlejší pravé beky (184 cm), v plném sprintu si Vindheim poradí s leckým a typicky je také prvním z defenzivních hráčů, kdo podpoří rozvíjející se protiútok, ať už se zrovna akce odehrává v jakékoliv části hrací plochy. Problém ovšem tkví v tom, že v Malmö nyní Vindheim nominálně není tak úplně defenzivním hráčem. Po svém příchodu ke kormidlu loni v červnu totiž Uwe Rösler přetočil formaci na 3-5-2, což znamená, že se Vindheim zpravidla pohybuje na půlce soupeře, podstatně dál od vlastní branky než klasický pravý bek. Pro srovnání, takhle vypadají tzv. heatmapy Zahustela a Vindheima z probíhající ligové sezony (zdroj: Wyscout), které lokalizují hráčův pohyb i kontakty s balonem. Jak vyplývá ze sytě červené louže na pravém obrázku, Vindheim si míče užije častěji i výše ve hřišti, a notně těží ze spolupráce s pravým stoperem Nielsenem, který je také tím na míči nejzdatnějším ze všech tří střední obránců. Dá se od Jílka či Vrby čekat systém na tři stopery? Těžko.

V únorovém rozhovoru pro list Norra Skåne si Vindheim skutečnost, že mu někdo vždy jistí záda, otevřeně pochvaloval. A není divu. Souboje 1 na 1, v nichž si rodák z Bergenu občas počíná dosti neobratně, se takhle stávají podstatně méně osudovými. V čistě běžeckém souboji Vindheim obstojí téměř za jakýchkoliv podmínek, ale v původním rozestavení 4-4-2 zkraje působení v Malmö měl jako čistý pravý bek poměrně velké problémy se statičtějším utínáním zárodků takových průniků šikovných křídelníků.

Jinými slovy: proběhnout kolem Vindheima není žádná legrace, ovšem zacvičit s ním bezesporu lze. Soustavné zdvojování na pravém kraji hřiště by tak mohlo být nutností.

2. Hráč pro velké zápasy není nikdy k zahození, a Vindheim jím rozhodně je

Pokud Vindheimovi něco nelze nikdy vytknout, je to herní nasazení. Každý zápas odběhá takřka bez ustání. Jedná se o neobyčejně soutěživého profesionála, který na půl plynu nepřistupuje k žádnému aspektu hry. Steffen Opheim, mnou oslovený žurnalista se zaměřením na Vindheimův mateřský Brann, si například dodnes vzpomíná, jak se neomalený junior na jednom ze svých prvních tréninků s áčkem málem popral s klubovou legendou o možnost vhazovat.

Taková mentalita se promítá i do Vindheimových výkonů v nejostřeji sledovaných kláních. Byl to právě 19letý mladík, kdo na konci své první sezony mezi dospělými v 11. minutě nastavení gólem odvrátil přímý sestup Brannu. A v Malmö potom navázal. Když bleděmodří zpackali domácí zápas 4. předkola Evropské ligy s Midtjyllandem (2:2), byl to právě Vindheim, kdo v Dánsku nahrával na oba góly švédského mistra při výhře 2:0. A fenomenální byl i ve skupině, když zářil zvlášť při triumfech nad Beşiktaşem, v nichž Malmö ani jednou neinkasovalo. Pravá lajna mu plně náležela také v listopadu proti Genku.

Škodolibý cynik by sice mohl podotknout, že Sparta za poslední dvě sezony srovnatelně velké zápasy ani nehrála, a možná s výjimkou letošního semifinále domácího poháru by možná i byl v právu (v EL Sparta vždy končila o předkolo, respektive dvě dříve), ale Tomáš Rosický se přece jako sportovní ředitel nenajímal proto, aby taková mizérie pokračovala. A vítězné typy s věčně hladovou mentalitou jsou přesně to, čím třeba zrovna nedávné zahraniční posily jako Ben Chaim, Mavuba nebo Mandjeck úplně nebyli.

3. Reprezentační pozvánky asi pro tuto chvíli nehrozí

Takhle, jméno Andreas Vindheim má v norské kotlině stále zvuk. V osmnácti letech koneckonců na nějakou dobu v hierarchii předskočil uznávanou ikonu Birkira Mára Sævarssona, až byl klub překvapivě ochotný islandského veterána s rok starým kontraktem na dalších pár let a po sedmi sezonách spolehlivých služeb zadarmo pustit do švédského Hammarby. To se takhle na sklonku roku 2014 dělal prostor čistě pro 19letého zajíce, který vyrostl jenom pár kroků od stadionu Brannu a měl se stát budoucí největší tváří tradičního klubu z Bergenu.

Když pak na norskou "bránu fjordů" doslova za pár dnů zaklepalo Malmö, tak Brann jednak rozhodnutí zbavit se Sævarssona okamžitě litoval (však tento třicátník ještě roku 2016 důstojně zahrál i na senzačním Euru), jednak Vindheim svůj mateřský celek opouštěl s pověstí patrně druhého největšího příslibu norské kopané po Martinu Odegaardovi, který si samozřejmě skrze dva měsíce starý přesun do Realu Madrid hrál svou vlastní ligu.

Přesto o pět let později Vindheim stále nemá na kontě ani jeden start za seniorskou reprezentaci. Za to může více faktorů včetně neustálých zdravotních problémů (o nichž si povíme více níže) — v první řadě se Vindheim odchodem do Švédska vytratil z radaru trenérů, speciálně když zkraje pouze stínoval švédského internacionála Antona Tinnerholma. O jeho možném povolání do reprezentace se tak opět začalo mluvit až loni na podzim díky výkonům v Evropské lize, jenže to zas Vindheim narážel na pořádně hustou konkurenci na své pozici.

Také v tuto chvíli je bývalý norský reprezentant do 21 let nejspíš až čtvrtou volbou pro Larse Lagerbäcka, přičemž mu cestu blokuje i samotný kapitán Omar Elabdellaoui, který se v 27 letech jen tak nikam poroučet nebude. Další konkurenti, Martin Linnes a Jonas Svensson, potom hrají v Turecku (Galatasaray) a Nizozemsku (AZ Alkmaar), což jim samo o sobě dává oproti Vindheimovi značnou výhodu.

Zatímco tedy Alexandru Chipciu o každé přestávce mizí do zahraničí za rumunským výběrem, Vindheim bude minimálně zkraje natuty setrvávat v Praze, což by letos na podzim mohlo aspoň nepatrnou měrou napomoci jeho aklimatizaci. Možná ještě důležitější potom v tomhle ohledu bude vliv Davida Moberga Karlssona, díky němuž Vindheim nebude v rudé kabině osamoceným skandinávským kůlem v plotě.

Když poprvé dorazil do kabiny Malmö, mohl se opřít hned o dva krajany, kteří mu proces zabydlování výrazně usnadnili. Tentokrát Vindheim takový luxus mít nebude, ale i tak neexistuje důvod, proč by se též ve Spartě nemohl stát velmi oblíbeným.

4. Spoléhat pouze na Vindheima vskutku není radno

Vzpomínáte na informaci o gólu, kterým Vindheim ve své první sezoně odvracel přímý sestup Brannu? Inu, tahle zdánlivá pohádka má svou nepříjemnou dohru — zpackanou baráž a sestup nepřímý. Jenže u toho už Vindheim nebyl, neboť o vrchol ročníku přišel vinou drobného, špatně načasovaného zranění. A rovněž o několik let později bohužel nadále platí, že chatrné zdraví Vindheima obírá o řadu cenných zkušeností.

Další kapitolu frustrujícím způsobem bržděného rozvoje napsal v lednu 2016. Tehdy si Vindheim poranil chodidlo a původně nepříliš vážný neduh se vzhledem ke komplikacím v závěrečné fázi rehabilitace, kdy pro přetížení laboroval i s třísly a stehenním svalem, přeměnil v zameškanou jednu celou třetinu kalendářního roku. K tomu přidejte další problémy s třísly jen pár týdnů po návratu do akce, dalších šest týdnů na marodce, a vyjde vám téměř celý jeden rok v čudu.

Loni v březnu se celá situace tak trochu opakovala, akorát s kolenem v hlavní roli. Opět to měla být záležitost pár týdnů, ne-li dnů, která si nežádala žádnou operaci. A pravda, Vindheim nakonec zákrok opravdu nepotřeboval. Zato se však musel obrnit pořádnou dávkou trpělivosti, aby v ústraní přečkal rovnou jedenáct ligových kol.

Pointa? Ať už se Vindheim vyvrbí jakkoliv, kompletní sezonu z něj trenér patrně nevyždímá. Přes hranici 20 ligových startů se dosud v kariéře vyšplhal jen jednou, a to hned coby úplný zelenáč. Letos sice zasáhl do všech deseti utkání v Allsvenskan, ovšem taky hrubě tápal s konzistencí, necharakteristicky kazil centry i jednodušší přihrávky na soupeřově půlce, a v úplnosti se zúčastnil jen poloviny oněch deseti duelů.

Sparta by se tak měla na příští ročník adekvátně zařídit. Ať už to má být na hostování odeslaný Tomáš Wiesner, Chipciu nebo Zahustel, jemuž za pár týdnů končí smlouva, Vindheima prostě bude potřeba zajistit. S 23letým norským obráncem ostatně pořád investujete i do budoucnosti, a Pražané by se tudíž ideálně měli pokusit vytvořit na postu pravého beka zdravou, kompetentní konkurenci, která Vindheimovi dosud vždy šla k duhu. Pamatujte, že v žádném klubu zatím nebyl neohroženou jedničkou na svém postu, přičemž s Ericem Larssonem zároveň v Malmö vytvořili nadanou dvojici, která se navzájem žene výš a výš, a každý týden trenérovi zadělává na věru složité, ale v jádru příjemné dilema, na koho ukázat.

---

S poděkováním Steffenu Opheimovi, Jakobu Doyonovi a Konradu Grönlundovi za pomoc s rešerší.