VÍTR FOUKÁ Z VÝCHODU...

V anglickém deníku The Guardian před nedávnem vyšel velmi zajímavý článek pojednávající o vzestupu východoevropských klubů na evropské fotbalové scéně. Autor v něm poukazuje na fakt, že vedoucí ruské kluby těží z velké finanční podpory jak od obřích firem, tak i od státních orgánů, včetně prezidenta Vladimíra Putina. Ostatně několik "vyvolených" celků se stejným finančním injekcím těšilo již za minulého režimu...

Několik ruských a ukrajinských týmů se tak čím dál více začíná prosazovat i na mezinárodním poli a trenéři evropských klubů si tento fakt velmi dobře uvědomují. Již několik let se proto očekává nástup štik z východní Evropy. Zprvu se dosti hlasitě mluvilo o moskevském Spartaku, Lokomotivu a Dynamu, či o ukrajinském Šachtaru Doněck a Dynamu Kyjev. Dnes se především hovoří o CSKA Moskva a Zenitu Petrohrad. I když zatím nejde o žádný masový útok, kluby ze západní Evropy se musejí mít na pozoru. Mašiny z Východu mají totiž jednu obrovskou výhodu - jejích finanční příjmy jen tak nevyschnou, ba naopak, značně porostou.

"Věřím, že v dalším desetiletí ruský celek vyhraje Ligu mistrů," prohlásil trenér londýnského Arsenalu Arsene Wenger poté, co jeho svěřenci prohráli na hřišti moskevského CSKA. Doma uhráli jen bezbrankovou remízu. Nakonec Arsenal postoupil a na CSKA zbyl jen Pohár UEFA, ale nechybělo mnoho a mohlo to být jinak...

Pokud ruské kluby skutečně pomýšlejí na úspěchy v evropských pohárech, měly by mimo jiné změnit systém domácí ligy. Ta se hraje jiným systémem a do jarní části evropských soutěží ruské týmy vstupují po čtyřměsíčním zimním spánku. Naopak týmy ze západní Evropy jsou většinou v nejlepší formě. Tato skutečnost je jednou z hlavních příčin, proč ruské týmy mívají slabší jaro. V minulé sezoně se tuto nevyrovnanost povedlo prolomit právě CSKA, které v Lisabonu s místním Sportingem vyhrálo finále Poháru UEFA. Moskevský celek se tak stal prvním ruským týmem, který vyhrál evropskou trofej.

"Dokázali jsme ruský fotbal osvobodit od svých komplexů," okomentoval slavné vítězství svého týmu trenér CSKA Valerij Gazzajev. A v podstatě měl pravdu. Stačí si vzpomenout, že moskevský Spartak byl třikrát v semifinále evropských pohárů a Dynamo v roce 1972 smutně podlehlo ve finále PVP Glasgow Rangers. Pouze CSKA tak dosáhlo na samotný vrchol. Narozdíl od předchozích pokusů tým disponoval kvalitním mezinárodním kádrem v čele s několika Brazilci. Ruský prezident Vladimír Putin úspěšný tým pozval k sobě do vily, kde své mistrovské kousky předváděl útočník Wagner Love.

Za zdmi stadionu zůstává hlavní síla, která stojí za revoluci v ruském fotbale. Tou je energetický průmysl a gigantické firmy mocných oligarchů. Privatizace někdejších státních podniků vynesla obrovské sumy peněz a ty nyní jsou ve velké míře investovány do sportovních odvětví. Zářným příkladem může posloužit i ruská hokejová liga, jedna z nejkvalitnějších a nejsledovanějších na světě. Klíčovým hráčem mezi ruskými podnikateli je bezesporu mocný Roman Abramovič. V roce 2003 společnost Sibněfť, ve které má Abramovič majoritní podíl, poskytla CSKA sponzorskou "injekci" ve výši 11 miliónů liber na sezónu. I díky tomu někdejší armádní klub může počítat s ročním rozpočtem ve výši 27,5 miliónu liber, což je částka, o které sní i mnohé evropské kluby. Vzhledem k tomu, že příjmy z prodeje lístků a televizních práv jsou v postsovětských zemích dosti nízké, jde o nevídanou podporu ze strany sponzorů. Obdobné podpoře se těší čím dál více ruských klubů.

V 2004 roce štědrý rozpočet dovolil vedení CSKA podepsat kontrakt s dvacetiletým Lovem, který tehdy hrával za brazilský Palmeiras. Klub vyplatil rekordní částku 5,7 miliónu liber. V prvních 11 zápasech hráč nastřílel sedm gólů a pomohl týmu k účasti v Lize mistrů. Povedlo se ale něco nečekaného. Při rozlosování se ruský celek dostal do skupiny k londýnské Chelsea, mnohými považované za sesterský klub CSKA. Formálně byla majitelem Chelsea investiční skupina Abramoviče, kdežto na CSKA již oligarcha neměl žádný vliv. Formálně. Jinak všem, včetně vedení UEFA, bylo jasné, že Abramovičovi lidé ovládají oba kluby. A tak se začaly rojit četné spekulace o tom, že CSKA pouze proklestí cestu londýnskému klubu a do dalších bojů nezasáhne. Údaje o majitelích ruských klubů jsou obklopené tajemstvím a UEFA při svých inspekcích nedokázala najít byť jediný důkaz o společném majiteli. Veřejnosti je pouze známo, že jedním ze tří majoritních akcionářů CSKA je prezident klubu Jevgenij Giner, o dalších dvou se neví vůbec nic.

Jevgenij Giner nejenže ovládá moskevský klub, ale i celou ruskou nejvyšší soutěž. Je totiž zároveň i prezidentem Ruské fotbalové ligy. Na post trenéra do svého klubu přivedl Valerije Gazzaeva, někdejšího trenéra sovětské sborné. Ten se především proslavil jako trenér provinční Alanie Vladikavkaz, se kterou v roce 1995 získal ligový titul. O Ginerovi se ví, že je jedním z velmi dobrých přátel Romana Abramoviče, takže případné spekulace o napojení Abramovičova kapitálu na CSKA jsou na místě. A penězi zrovna Jevgenij Giner nešetří, o čemž svědčí i královský plat portugalského trenéra Artura Jorgeho, který dočasně vystřídal Gazzaeva. Za půl roku si v ruské nejvyšší soutěži vydělal přes 1,2 miliónu liber. Na ruské poměry částka více než slušná. Poté vedení usoudilo, že Gazzaev byl přece jen lepší. A ostřílený stratég se po pár měsících vracel zpět.

Sport se postupně v Rusku stává jakýmsi "odkoupením" pro místní oligarchy. Zářným příkladem jsou nedávné informace, že Abramovič investuje do tréninkového střediska ruské reprezentace 30 až 40 milionů dolarů. Necelých osmdesát kilometrů od Moskvy tak budou mít fotbalisté k dispozici šest velkých hřišť, čtyři s umělým trávníkem, sportovní halu, dva hotely, bazén a další tréninková zařízení. A není to jeho jediná investice. Zároveň se Roman Abramovič prostřednictvím své nadace chce podílet na výstavbě moderního stadionu v Moskvě. Do toho je ochoten investovat dalších 150 až 200 milionů dolarů. Již delší dobu se také podílí na vzniku 55 nových hřišť po celém Rusku. To je dalších 25 milionů dolarů. Dokonce angažování slavného trenéra Guuse Hiddinka bylo plně v režii Abramovičových lidí. Plat nizozemského kouče přesahuje 2,5 miliónu dolarů. V ruském tisku se ovšem začínají objevovat četné spekulace, zda-li jde o bohulibou činnost štědrého oligarchy či o prozíravý krok, který se v budoucnu bohatě vyplatí.

Nejde přitom jen o Abramoviče. Skoro v každém klubu se najde mocný mecenáš. Spartak Moskva, kterého štědře financuje ropná společnost Lukoil, v roce 2004 koupil dvacetiletého Fernanda Cavenaghiho z River Plate za 7,7 miliónu liber. Byla to další rekordní částka. Mezitím další moskevský velkoklub, Dynamo, přivedl z Portugalska několik vítězů Ligy mistrů. Na Východ putoval Maniche, Costinha, Derlei, Lima a pár dalších Portugalců a Brazilců. Poté, co bossové přivedli i brazilského trenéra, hráči se museli učit portugalsky... Trpkou zkušenost s touto skutečností měl ruský hráč Dmitrij Bulykin, který portugalštinu odmítl. Následky? Klíčový hráč byl okamžitě vystaven na přestupovou listinu. Sázka na cizince se Dynamu silně vymstila. Špičkoví fotbalisté se propadli do průměru a tým do spodních pater tabulky. Vedení Dynama i nadále sází na zahraniční borce, ovšem bez kýženého efektu.

Dalším klubem, který má za zády silného sponzora, je petrohradský Zenit. Jedním ze štědrých přispěvovatelů do týmové pokladny je polostátní moloch Gazprom. Narozdíl od Dynama či Spartaku je Zenit Petrohrad pod vedením nového trenéra Dicka Advocaata výrazně úspěšnější. FK Moskva (někdejší Torpedo-Metallurg), závislý na penězích moskevského primátora Lužkova, měl základní jedenáctku složenou výhradně ze zahraničních fotbalistů.

Sázky na cizí hráče se výrazně podepsaly na neúspěších národního mužstva, o kvalitní ruské hráče byla nouze. "Problém je v tom, že mám k dispozici pouze 60 hráčů, 35 z nich se hodí na lavičku náhradníků," okomentoval situaci Hiddink. Proto se vedení ligy rozhodlo omezit počet legionářů, s tímto krokem ale nesouhlasila většina klubů. Kompromisem nakonec byl počet osmi cizinců v týmu, do samotných zápasů jich může nastupovat maximálně pět. Od příštího roku za každého cizince budou muset kluby fotbalovému svazu zaplatit 17 tisíc liber...