Všechno nejlepší, Venco!

Narodil se 1. listopadu roku 1983 v Třinci a dostal jméno Václav. Ano, tímhle datem se zrodil hráč, který by se bez nadsázky už teď dal považovat za legendu Baníku Ostrava.

Václav Svěrkoš
Tento hráč jako malý kluk odstartoval svoji kariéru v nedalekém Frýdku-Místku, kde hrál za místní Válcovny plechu. Ve svých čtrnácti letech posléze přestoupil do Baníku Ostrava, kde hezky od píky začal procházet všemi mládežnickými týmy. V té době již nastupoval i za mládežnickou reprezentaci České republiky do 15 let.

Baník Ostrava
Uběhly čtyři roky a "Svěrky" nastoupil poprvé za FC Baník Ostrava v ligovém utkání. Bylo 5. srpna roku 2001 a Slezská hrála na půdě Drnovic. Václav hrál v základní sestavě a vydržel až do 59. minuty, kdy ho vystřídal Rostislav Kiša. Toto utkání jinak skončilo 2:1 pro Baník a obě branky vstřelil Milan Baroš, který posléze odešel do Liverpoolu.

V sezoně 2001/02 se tento mladík teprve rozkoukával a učil, jaké je to hrát nejvyšší soutěž. Odehrál 22 utkání, kde často jen střídal a do kolonky odehraných minut si mohl napsat číslovku 940.

Druhá sezona již ale byla průlomová. Václav Svěrkoš řádil ve svých 19 letech jako černá ruka. Odehrál 26 zápasů, kde vstřelil 14 branek (z toho dvě z penalty) a zaostal jen o dvě trefy za tehdejším nejlepším střelcem české ligy Kowalíkem ze Starého Města. I díky této střelecké explozi skončil Baník na 5. místě ligové tabulky.

Tohoto šikovné hráče z proslulé baníkovské líhně talentů si brzy všimli i skauti z velkých klubů ze starého kontinentů. Slovo dalo slovo a Svěrkoš se stěhoval do Německa. Vítejte v Mönchengladbachu.

První zahraniční angažmá
Tento ambiciózní klub skončil před příchodem českého útočníka na 13. místě bundesligy a určitě měl smělejší plány, než se plahočit ve spodku ligy, k tomu měl dopomoci právě Svěrky. Sám trenér si ho tehdy vyhlédnul a společně s tehdejší hvězdou "Hříbat" van Lentem měli tvořit útočné manévry na obrany soupeřů.

K lepší adaptaci v klubu mu měli pomoci i Ivo Ulich, který tehdy byl tvořivým motorem Gladbachu, či Sladan Ašanin, svého času někdejší výborný obránce v pražské Slavii.

První sezona vyšla mladíkovi z Třince náramně a společně s již zmiňovaným van Lentem byli nejlepšími střelci klubu (shodně dali oba 9 branek). Svěrkoš hlavně zazářil v pohárovém utkání s VfB Stuttgart, kterému dal hattrick a dopomohl k výhře 4:2. Ono celkově se mu proti VfB dařilo. Tento klub od něj dostal v součtu 5 branek a měl o něj posléze zájem.

Václav se díky této povedené sezoně stal miláčkem tribun vyznávající černo-zeleno-bílé barvy, ale bohužel i tak neměl své místo v sestavě stále jisté a zvlášť, když Borussia skončila na 11. místě tabulky. Klub tedy nově nakoupil další posily do útoku. Jmenovitě Giovanni Elber, kterého všichni pamatují jako neomylného střelce Bayernu Mnichov, Wesley Sonck, Belgičan, který přišel z nepovedeného angažmá v Ajaxu, Oliver Neuville, přicházející z Bayeru Leverkusen, nebo krajan Marek Heinz, ten dovedl Baník Ostrava k titulu mistra ligy a byl členem bronzové české reprezentace na Euru 2004 v Portugalsku.

Ani spousta posil ovšem nezaručila posun v tabulce, Hříbata bojovala o udržení ligy do posledního kola a prvoligovou příslušnost udržela o dva body před Bochumí. Václav v tomto druhém roce za Gladbach odehrál druhý nejvyšší počet utkání ze všech útočníku a vstřelil 7 branek. Více toho v obou ohledech stihl jenom Neuville. I přes zvládnutou záchranu Bundesligy se musel pakovat Svěrkošův oblíbený trenér Fach a vystřídal ho velezkušený odborník Jupp Heynckes, právě sem se datuje začátek konce pro mladého českého hráče.

Chtělo by i připomenout, že se mu dařilo nejen na klubové scéně, ale i v mládežnické reprezentaci. Lvíčata ovládla svoji kvalifikační skupinu o postup na ME do Německa. Poté stačilo zvládnout jedno, porazit v baráži Švýcarsko. V prvním zápase v Basileji se to povedlo, Česko s přispěním jedné branky Svěrkoše vyhrálo 2:1. Odveta na domovských Bazalech už se jevila jako formalita a zvlášť, když čeští mladíci vedli 1:0 díky Koubskému. Bohužel, čtrnáct minut před koncem Švýcaři vyrovnali, chvíli na to si dal Koubský vlastní gól a rozhodovaly penalty. Zde měli pevnější nervy hráči ze země Helvétského kříže a po rozstřelu postoupili na závěrečný turnaj. Václav Svěrkoš byl jedním ze dvou hráčů, kteří v této desítkové loterii selhali.

Po změně trenéra v Gladbachu se Svěrkoš složitěji prosazoval do sestavy, což v lednu roku 2006 mělo vyřešit krátkodobé hostování v berlínské Hertě. Za "Starou dámu" odehrál třináct utkání, gólově se neprosadil ani jednou a do statistik si připsal 4 žluté karty.

Psal se ročník 2006/07 a Venca to šel znovu zkusit do klubu, kde ještě před dvěma lety zářil. V Borussii ale jen paběrkoval, připsal si šest čárek za odehrané utkání a v zimním přestupovém termínu šel hostovat do rakouské Austrii Vídeň. Žel bohu, ani zde mu pšenka nekvetla, odehrál sedm zápasů, na náladě mu nepřidávaly ani osobní problémy a vše směřovalo k tomu, že z kdysi nadějného mladíka se stane jen další průměrný hráč ve stylu Jana Šimáka.

Návrat domů
V tu dobu by málokdo čekal, jaký progres nastane po návratu domů, do Ostravy, do Baníku. Zde se poprvé projevil i jeho patriotismus, neb jeho služby si chtěla zajistit i pražská Sparta. Tehdejší vedení za něj zaplatilo Gladbachu kolem 30 milionů (až později se veřejnost dozvěděla, že suma nebyla splacena všechna, ovšem to je již jiný příběh) a věřilo, že pomůže Slezské navázat minimálně na mistrovskou sezonu 2003/04.

Začátek restartu kariéry měl parádní. Sice ještě neměl na to, aby odehrál všechna utkání od 1. do 90. minuty, ale i to stačilo, aby se v prvních zápasech zaskvěl. V prvním kole to doma odnesli Bohemians 1905 (2:0). Týden na to v domácím utkání pomohl jednou branku k demolici Mostu 5:2, následně dostal i červenou kartu. Do toho přišlo zranění, další zářez v modrobílém dresu si tak odškrtl pod televizní věží v Praze, kde Baník hrál proti Viktorce Žižkov. A podílel se jedním gólem na celkové výhře 2:0.

Nakonec pomohl Baníku ke 3. místu v lize, díky němuž se tento slezský klub kvalifikoval do tehdejšího Poháru UEFA a sám Svěrky dosáhl individuálního ocenění v podobě nejlepšího střelce české ligy s patnácti nastřílenými brankami.

Tento rok by se dal označit jako vzlet bájného Fénixe z popela. A aby nebylo všemu dobrému konec, trenér Karel Brückner jej nejdříve premiérově nominoval k přátelskému utkání s Litvou, kde si i odbyl svůj debut za seniorskou reprezentaci. Následně ho neminula ani nominace na Euro 2008, které se konalo ve Švýcarsku a Rakousku. Český tým měl základní tábor v prvně jmenované zemi a nastoupil proti ní k prvnímu zápasu.

Švýcaři byli tehdy lepším týmem, Češi se bránili a spoléhali na protiútoky a útočníka Kollera. V 56. minutě dobráckého obra ze Smetanovy Lhoty vystřídal charismatický chachar, který v 71. minutě dal jediný a tudíž i vítězný gól zápasu. A to byl vlastně začátek konce pro tohoto hráče na turnaji. Do hry už se nepodíval a Češi po prohře s Portugalci zakončili cestu za obhajobou bronzu šíleným zápasem proti Turecku.

Ale ani to nezlomilo Svěrkoše. Bylo mu pětadvacet, na vrcholu kariéry, nabídky z Evropy se jen hrnuly, hlavně Saturn Ramenskoje z Ruska měl velký zálusk na jeho získání, ale on zůstal věrný Baníku, kde mu nic nechybělo. Byl miláčkem tribun, rodina byla spokojená v Ostravě a čekala ho kvalifikace se Spartakem Moskva o Evropské poháry. Jako bonus a zážitek může brát to, že si zahrál přípravných zápas se lvíčkem na hrudi proti domácí Anglii ve Wembley. Utkání skončilo 2:2

Dvojzápas s ruským obrem byl labutí písní o neproměňování šancí Baníku. Nejdřív v domácím utkání nešťastně prohrál po vlastní brance Bolfa. Odveta v moskevských Lužnikách pak byla zvlášť ve druhém poločase v režii hostů, kdy byl ke konci utkání k vidění až drtivý tlak Baníku, ale ani to nepomohlo a po konečné remíze 1:1 se Baník loučil s evropskými poháry.

Na domácím kolbišti to ale nezanechalo žádnou újmu. Zdatný chachar z Třince dal za patnáct utkání sedm branek, vykoledoval si pět žlutých a byl stále vůdčí postavou klubu z Ostravy. Nabídky na jeho angažmá z Evropy sílily, a tak se na začátku prosince upsal francouzskému klubu z města Sochaux.

Druhé zahraniční angažmá
Toto město ležící v průmyslové oblasti u francouzsko-švýcarských hranic mu mohlo nabídnout svatý klid pro rodinu a jistotu hraní za místní klub. V útoku se s ním doplňoval ve Francii narozený Turek Mevlüt Erdinç. Oba dva společně dotáhli Sochaux k bezpečné záchraně v lize. Sám Václav se na tom podílel osmi vstřelenými brankami z 19 zápasů.

Ani v národním týmu na tom nebyl špatně. Zahrál si v přátelském utkání s Belgií, kde se podílel na výhře 3:1 a v kvalifikaci na mistrovství světa v roce 2010 pomohl dvěma zásahy k demolici trpaslíka ze San Marina. Svůj zatím poslední mezinárodní zápas odehrál ve Skotsku, kde Česko prohrálo v přípravě 0:1.

Jeho parťák z útoku následující sezonu odešel do PSG a francouzský klub chtěl začít stavět na holohlavém útočníkovi. No, konečná statistika nebyla nikterak skvostná. Dosáhl dvou branek v sedmadvaceti odehraných zápasech.

V ročníku 2010/11 začali dostávat prostor mladší hráči, Svěrky odehrál sotva pět zápasů, nechtěl vysedávat na lavičce, a tak se mu podařilo sehnat hostování v řeckém Panionisu Atény. Zde jakbysmet nezářil jak kometa na nebi, v patnácti zápasech se trefil jednou.

Dalo by se říct, že jeho zahraniční angažmá měla sestupnou tendenci. Ať již v Německu, nebo ve Francii, kde byl z počátku tahounem týmu, se postupně (někdy svoji vinou, jindy výměnou trenéra) ztrácel z dohledu stabilního místa a hvězdy v týmu.

Druhý návrat domů
Jak už to tak bývá, když se českému hráči v zahraničí nedaří, vrací se do vlasti oprášit kariéru. U Svěrkoše se musí vzít v potaz, že se vracel domů, do klubu, který na tom byl finančně špatně, na pokraji bankrotu a nemohl mu nabídnout žádný excelentní plat.

První zápas po návratu domů odehrál ve 4. kole na stadionu Jablonce, který uštědřil Baníku vysokou prohru 0:4. Na první vstřelenou branku po návratu čekal do utkání ve Štruncových sadech, zde pomohl k senzační remíze s domácí Plzní, která byla premiérově účastníkem milionářské Ligy mistrů. Další dvě branky přidal v Liberci (Slovan vyhrál 3:2).

Hrdý, ale dluhy zmítaný, klub ze Slezska bojoval v dolní části tabulky o udržení, než přišlo osudové měření sil nesmiřitelných rivalů na pražské Letné. V 63. minutě si po nekoordinovaném pádu na zem utrhl přední zkřížený vaz v koleni a to znamenalo stopku na bezmála sedm měsíců. Baník se i bez něj zachránil v soutěži, i když to bylo v hodině dvanácté, do druhé ligy putovali Bohemians 1905.

Rekonvalescence byla dlouhá a další utkání za Baník odehrál až ke konci října v domácím měření sil proti Zbrojovce Brno. Postupně nabíral minuty a pomalu se dostával do formy, než přišlo osudné Slovácko. Baník v boji o záchranu potřeboval Jihomoravany porazit, což se povedlo, ale veškerou radost zkazila 35. minuta, kdy Valenta fauloval Svěrkoše a ten si přetrhl vaz.

Od té doby Václav Svěrkoš nevyběhl na trávník (nepočítám-li jarní rozlučkovou exhibici Marka Jankulovskiho na Bazalech). V létě roku 2013 sice usilovně pracoval na dalším comebacku, ale... Ano, znovu další zranění kolene v tréninku.

Miláček tribun
Ano, díky své oddanosti bojovat a hrát za svůj milovaný klub, je Svěrkoš miláčkem tribun. Nehledě na to, že se zastává fanoušků Baníku, má mezi nimi řadu kamarádů, bojuje za ně (viz. obrana fanouška proti ochrance v zápase Baníku se Sigmou Olomouc). A fanoušci zase nezapomínají na něho, často například vyvolávají jeho jméno.

Aspoň tímto článkem bych mu chtěl poděkovat za vše, co udělal a dělá pro FC Baník Ostrava a k dnešním kulatým třicátým narozeninám mu přeji vše nejlepší, hodně štěstí a hlavně to ZDRAVÍ.