Zápisky z kvalifikace na MS 2022 - zhodnocení (zóna CONMEBOL, 1/2)

04.04.2022, 13:04
Aktuality
Lautaro Martínez (© AFP)
Kvalifikace je na samém konci a v současné době jsou známí téměř všichni účastníci MS v Kataru. Změn ve složení MS letos nebude oproti minulým dvěma šampionátům mnoho, pouze Kanada a Katar se neúčastnili MS v letech 2014 nebo 2018. Čistě teoreticky je může doplnit ještě Skotsko, Spojené arabské emiráty nebo Nový Zéland. Každý turnaj je však jiný a personální složení většiny týmů se od posledního MS změnilo. Navíc na Kanadu se osobně velmi těším, tým okolo hvězdných mladíků Davida a Daviese by na turnaji mohl zaskočit klidně i některého z favoritů.

Postoupivší čtveřice ze zóny CONMEBOL bude určitě důstojnými reprezentanty kontinentu. Nejpřekvapivějším účastníkem MS bude pro mnohé Ekvádor, překvapení však možná bude čekat zejména jeho soupeře. Mladý tým taktického mistra Alfara může být velkým zpestřením turnaje. Třetí Uruguay po slabším začátku nalezla znovu ztracenou formu a pětice veteránů Muslera, Godín, Cáceres, Suárez a Cavani s neuvěřitelnými 659 starty za reprezentaci si zahrajou ještě na svém nejspíš posledním MS. O přítomnosti Argentiny a Brazílie na MS snad od začátku nikdo ani nepochyboval, letos však jejich týmy vypadají tak silně, že by reálně mohly být hlavními favority na zisk titulu. Posledním týmem, který zabojuje o MS, bude Peru, které si zopakuje mezikontinentální baráž z roku 2018. Nyní už ale pojďme zhodnotit vystoupení týmů v rámci kvalifikace.

Argentina

Sice to nebyla taková jízda jako v podání Brazílie, i 39 bodů v 17 zápasech je naprosto fenomenální výkon. Navíc Argentina vyrovnala vlastní rekord v počtu zápasů bez porážky. V současnosti jde už o 31 zápasů v řadě. Šňůru však může překazit už dohrávka posledního kvalifikačního utkání v Brazílii. Reprízu poslední finále Copy América ale můžu doporučit všem fanouškům fotbalu. Oba týmy už mají postup jistý, umístění ve skupině je taky rozhodnuto, tyto dva týmy si ale nikdy nedají nic zadarmo.

Brankář 10/10

Na klubové úrovni to možná neplatí, v reprezentačním dresu ale asi možná v současnosti nenajdete lepšího gólmana než Emiliana Martíneze. Gólmana Aston Villy přitom "objevil" trenér Lionel Scaloni teprve nedávno, do té doby chytal za národní tým nepříliš výrazný veterán Franco Armani. Argentina vůbec dlouho trpěla na trochu slabší brankářskou školu než měly evropské národní týmy. Připomeňme pro pamětníky jména jako Abbondanzieri, Bonano nebo Romero, kteří sice měli kvalitu, mezi světovou špičku se však neřadili. Argentinští fanoušci, kteří až do objevu Martíneze vzývali mezi tři tyče Juana Mussa, teď získali novou modlu. Martínez nechybuje a svůj tým často drží fantastickými zákroky. Problém by ale nastal, kdyby se Martínez zranil. Armani jeho kvalit určitě nedosahuje a Gerónimo Rulli či Juan Musso zase nemají téměř žádné zkušenosti s chytáním v národním týmu.

Obrana 8/10

Defenzivní linie Argentiny se dá rozčlenit na dvě rozdílné fáze - s Cristianem Romerem a bez něj. Mnohdy kritizovaný Nicolás Otamendi je stále i ve 34 letech kvalitním stoperem, ve spolupráci s Romerem se však argentinská obrana mění v zeď. Podobně perspektivní stoper je i Lisandro Martínez, který ale doplácí na přetlak na stoperu. Germán Pezzella je také kvalitním hráčem, ve dvojici s Otamendim však zdaleka nejde o obranu se světovými parametry. Rovněž kraje obrany jsou hodně nadstandardní, ne však excelentní. Lépe je na tom levá strana, kde se střídali Marcos Acuña a Nicolás Tagliafico, napravo ale dvojice Nahuel Molina, Gonzalo Montiel příliš neoslní. Zároveň však jde o dozadu poctivé hráče, kteří svou roli plní velmi dobře. Zároveň se také Molina s Montielem doplňují typologicky, protože Molina je ofenzivnějším bekem, Montiel zase v defenzivě příliš nechybuje.

Záloha 10/10

Klenot současné Argentiny, nenadarmo se říká, že ovládnete-li střed hřiště, ovládáte celou hru. Trojice Lo Celso, Paredes, De Paul možná nezní evropským fanouškům nijak dominantně, těm třem to ale klape náramně. Rodrigo De Paul je zároveň klíčovým hráčem mužstva, Lo Celso a Paredes jsou nahraditelní, De Paul ne. Jeho schopnost dirigovat hru, distribuovat míče a posílat finální a předfinální přihrávky je klíčovým usnadněním pro Messiho, který se tak může soustředit výhradně na hru v ofenzivní třetině hřiště. Se zvyšujícím se věkem navíc zraje jako víno Ángel Di María, který má na hru mnohdy podobný impakt jako Messi. Jako ofenzivní křídlo s čichem na góly se navíc osvědčil Nicolás González.

Útok 10/10

Lautaro Martínez je jasnou ofenzivní jedničkou týmu. Ze staženější pozice jej samozřejmě zásobuje přesnými pasy Lionel Messi. Oba hráči si připsali po 7 gólech. Při absenci Martíneze se na hrot postavili například Joaquín Correa nebo Julián Álvarez a ani oni si nevedli vůbec špatně. V ofenzivě opravdu Argentinu bota netlačí.

Celkové zhodnocení 10/10

Sice skončili až druzí, vyhlídky Argentinců před MS jsou ale lepší než kdy dřív. Vítězství na Copě América potvrdilo, že jsou psychicky odolnější než Brazilci. Ačkoliv nedávají tolik gólů jako Brazílie, dokáží často strhnout zápas na svou stranu jen díky několika málo povedeným akcím a pak už soupeře k ničemu nepustí. Současná Argentina je schopná porazit na světě kohokoliv, zároveň na rozdíl od Brazilců nehrozí výbuch proti takticky vyspělému slabšímu soupeři. Problém by nastal při absenci Rodriga De Paula, který je pro hru současné Argentiny nenahraditelný.

Brazílie

Představuji vám nové rekordmany jihoamerické kvalifikace. Nikdo totiž v historii nezískal tolik bodů jako současný brazilský výběr. Prozatím získala neuvěřitelných 45 bodů v 17 zápasech a neprohrála jediný zápas. To se teoreticky ještě může změnit v dohrávce s Argentinou, na rekordním počtu získaných bodů už to ale nic nezmění, rekord už se dá jen vylepšit. Brazílie projela kvalifikací jako nůž máslem a pokud si přenese formu i na mistrovství světa, může ji zastavit jedině slabší mentální vyspělost. Brazilci zkrátka bývají neklidní, když se hra nedaří.

Brankář 9/10

Když máte k dispozici dvojici brankářů Alisson a Ederson, kteří oba patří ke světové špičce, nemůžete si na nic stěžovat. Jedničkou na MS by měl být pravděpodobně Alisson, který možná v krizových momentech působí jistěji, přesto si i on sem tam v reprezentačním dresu neodpustí malinkou chybu. Dokáže však své chyby sám napravovat. Ederson má zase o něco lepší hru nohama, vzhledem k tomu, že se ale Brazílie příliš nezdržuje zdlouhavou kombinací s brankářem, je tato výhoda zanedbatelná.

Obrana 10/10

Brazílie inkasovala v 17 zápasech zatím pouhých 5 gólů, z toho pouze jednou se podařilo soupeři vstřelit jí dva góly. Byla to zásluha Peru, které však i tak zápas prohrálo 2:4. Hlavní hvězdou obranné řady už není veterán Thiago Silva, nýbrž jeho mladší nástupce Marquinhos, který předvádí úžasné výkony jak dozadu, tak i z hlediska distribuce balónů. Thiago Silva působí stále jako zkušená zeď, která dodává ještě více klidu zadním řadám. Na levém kraji obrany zase operují spolehliví Alex Sandro a Renan Lodi. Druhý jmenovaný často působil v podstatě jako další křídelní útočník. Naopak v téměř dokonalé brazilské sestavě působí pravý kraj obrany jako potenciální slabé místo. Ne že by Danilo a Emerson Royal nebyli kvalitní fotbalisté, ale zkrátka v porovnání se zbytkem sestavy jsou na tom kvalitativně hůř. Kritizovat ale obranu, která inkasovala jen pětkrát za celou kvalifikaci a své soupeře nepouštěla téměř do žádných šancí, není příliš na místě.

Záloha 9/10

Na začátku kvalifikace, stejně jako na Copě América, brazilské záloze přece jen něco k dokonalosti scházelo, pak se ale rozjela k ďábelským výkonům. Zejména Lucas Paquetá vyrostl v neskutečně nebezpečného hráče, v posledních zápasech také ukazoval své nesporné kvality Bruno Guimarães. Fred pak působí jako jakýsi "posouvač" balónů Meirelesovského typu, zároveň ale ukázal i cit pro finální přihrávku. Jako kotva mezi zálohou a obranou pak působí skvělý Casemiro, který navíc v případě zranění může být nahrazen podobně kvalitním, možná malinko ofenzivnějším, Fabinhem. Problémem brazilské zálohy však může být nenahraditelnost Paquety. Což o to, Bruno Guimarães je rozhodně excelentním fotbalistou, zatím však nemá potřebné mezinárodní zkušenosti. Navíc cítím určité problémy při konfrontaci s bojovnějšími a takticky lépe organizovanými evropskými celky. Soupeři, na kterých by si Brazílie mohla potenciálně vylámat zuby, by bylo například Švýcarsko nebo Dánsko. Tedy soupeři, které Brazilci mohou lehce podcenit, zároveň natolik kvalitní týmy, aby podcenění využily.

Útok 10/10

Na začátku kvalifikace jsem vyjadřoval pochyby, zda při pokrytí Neymara dokáže Brazílie vytvářet potřebné množství šancí a střílet góly. Tyto pochyby jsou pryč. V Richarlisonovi má nově Brazílie celkem spolehlivého střelce, Antony, Raphinha a Vinícius Júnior zase na křídlech předvádí oku lahodící věci, až si člověk říká, že je škoda, že nemohou hrát všichni najednou. V záloze má přitom Tite ještě Firmina, Jesuse nebo Cunhu. Pryč jsou tak časy, kdy Brazílie spoléhala na pouze nadprůměrné útočníky jako Fred nebo Hulk. Nyní má novou generaci skvělých ofenzivních fotbalistů doplněnou zkušeným Neymarem, který už vyhlíží překonání Pelého rekordu v počtu nastřílených branek za reprezentaci.

Celkové hodnocení 10/10

Brazílie předvedla neskutečnou kvalifikační jízdu, která se nejspíš v příštích letech opakovat už nebude, proto si ji zapamatujme. Na MS bude patřit mezi nejužší okruh favoritů, srazit vaz jí ale může podcenění soupeřů či (ne)víra ve vlastní schopnosti a nastavený systém.

Bolívie

Nakonec skončila až na 9. místě, přesto se za své vystoupení nemusí Bolívie vůbec stydět. Navíc prodělala filozofický přerod, který do budoucna může z Bolívie udělat mnohem nebezpečnějšího soupeře. Bolívie překvapivě ještě několik kol před koncem kvalifikace držela slušné šance na postup, nakonec ale v těžkých zápasech neuspěla. Přesto ale zápasy Bolívie vždy bavily a dle mého názoru byla po Brazílii druhým "nejkoukatelnějším" týmem celé kvalifikace.

Brankář 6/10

Carlos Lampe pro naprostou většinu fotbalových fanoušků na světě zůstává zcela neznámým jménem, přesto se zkušený veterán zasloužil mnoha skvělými zákroky o dlouhé držení postupových nadějí. Bohužel si ale také stále sem tam vybere slabý okamžik, který nedovoluje jeho výkony hodnotit lepší známkou než 6. Trenér Farías si ale uvědomuje, že na Lampeho se ve 35 letech už dlouho nebude moct spoléhat, tudíž na poslední zápasy dostal šanci mladý Rubén Cordano. Nejspíš z něj nebude druhý Faríñez, spolehlivějším gólmanem než Lampe by ale v budoucnu mohl být.

Obrana 3/10

Velká slabina Bolívie je stále obrana. Není to však vina pouze obranné čtveřice, trojice či pětice (ve všech těchto systémech Bolívie nastoupila), nýbrž slabou taktickou vyspělostí a špatnou součinností stoperů a středních záložníků. Dobře se uvedl naturalizovaný Kamerunec, žijící v Bolívii už dlouho, Marc Enoumba, jehož defenzivní schopnosti a sílu v soubojích lze hodnotit pozitivně. Mladíček Jairo Quinteros ale přece jen na stoperu ještě potřebuje trochu vyzrát. Až se tak ale stane (a ono se stane, taktická vyspělost přichází se zkušenostmi), bude v něm mít Bolívie velmi dobrého středního obránce. Nenadarmo si už na chleba vydělává v americké MLS. Kraje obrany jsou pak v bolívijské reprezentaci laděny spíš ofenzivně, díky čemuž se hlavně Roberto Fernández často objevuje v nebezpečných situacích, v obraně ale naopak často vznikly díry, kterých kvalitní soupeři snadno využívali. Faríasův úmysl je však jasný - naučit hrát Bolívijce sebevědomě proti silnějším soupeřům a až mladíci naberou zkušenosti, pak teprve začnou i Bolivijci hrát taktičtěji. Pokud se Césaru Faríasovi jeho úmysl podaří, zařadila by se v jižní Americe Faríasova přestavba na podobnou legendární úroveň jako "Proceso" Óscara Tabáreze.

Záloha 6/10

Pro zálohu platí prakticky to samé jako pro obranu. Taktické pokyny nebyly plněny zrovna nejdokonaleji, často ale sebevědomá kombinace Bolívie ve středu hřiště i proti jasně silnějším soupeřům brala dech. Ramiro Vaca se díky svým výkonům dokonce stal jedním z minima Bolívijců, kteří hrají kvalitní evropskou soutěž, konkrétně belgickou. Divil bych se, kdyby přestup z domácí ligy brzy nečekal i Moisése Villarroela nebo Jeysona Churu. Kdo má rád inovace a riskování ve fotbale, tak ať se teď něčeho podrží. César Farías si totiž ve chvíli, kdy si je jistý, že daný hráč na reprezentaci má, dovolí luxus postavit místo něj dalšího mladíka, kterého zkušenější mladík až v průběhu zápasu střídá. Jde o poněkud riskantní krok, který vyžaduje důvěru vedení, jelikož poslední dva zápasy v době, kdy už Bolívie neměla šanci postoupit, skončily debaklem. Farías také v určité chvíli bude muset dokázat, že změnu filozofie také dokáže přetavit ve vyrovnání Bolívie s kontinentálními konkurenty. Pokud se mu to povede v zemi, která už přes 20 let nezažila prakticky jediný fotbalový úspěch a patří mezi nejchudší na kontinentu, napíšu o něm snad i celou knihu...

Útok 7/10

Oprostím se na chvíli od ód na trenéra Faríase, ale jen z důvodu, abych vyzdvihl pro změnu veterána Marcela Morena Martinse. Hráč, který svým jménem vnáší zmatek do novinářské práce, jelikož sám má na dresu příjmení Martins, ačkoliv jej téměř každý zná jako Morena, se totiž v dresu Bolívie stal nejlepším střelcem kvalifikace a nejlepším střelcem národního týmu v historii. V necelých 35 letech je ale jisté, že svému týmu už nepomůže dlouho. V době minulé ofenziva Bolívie stála pouze na Morenovi, občas s přispěním Arceho či Chumacera, kteří byli schopní i pozemní kombinace. Nyní si ovšem tým pomáhá dlouhými nákopy na Morena jen minimálně. I to je dobrým znakem do budoucna, jelikož Bruno Miranda ani Víctor Ábrego nejsou typologicky Morenovi podobní, Carmelo Algarañaz zase kvůli svému nesmírně agresivnímu stylu, s trochou nadsázky, bude každý čtvrtý zápas chybět kvůli červené kartě. Ani on navíc není vysokým útočníkem schopným uhrát alespoň polovinu vysokých balónů. Sám jsem zvědavý, jak se v dalších letech bude Bolívie prezentovat.

Celkové zhodnocení 5/10

Pokud se někde dá definovat a zkoumat pojem "přestavba", pak na současné Bolívii. Nezajímavý a evropskými fanoušky dokonce často opovrhovaný tým z vysokých hor najednou hrál krásný ofenzivní fotbal a v jeho zápasech padlo suverénně nejvíc gólů (i díky mizerné obranné práci). Útočník Moreno dokonce vyhrál korunu krále střelců v kvalifikaci. I přes konečných 15 bodů a 9. místo ale prestiž bolívijské kopané na americkém kontinentu raketově vzrostla, o čemž svědčí také čím dál častější přestupy Bolívijců do zahraničních lig.

Ekvádor

Pro zcela zasloužený postup si Ekvádorci zejména díky skvělému začátku kvalifikace, poté už šlo z velké části o taktizování. Zejména silně nepovedený zápas proti Paraguayi ale musí být pro Ekvádor vztyčeným prstem, mladý ekvádorský tým má totiž pořád tendence podceňovat mnohé fotbalové situace. Rovněž v případě, že se soupeř na styl Ekvádoru dobře takticky připravil, měli hráči ve žlutém mnohdy problém se prosadit do zakončení.

Brankář 5/10

Začneme jednoznačně nejslabší stránkou ekvádorského mužstva. V bráně se vystřídali celkem 4 gólmani, z nichž si jednoznačně nejlépe vedl 34letý Alexander Domínguez, pro kterého půjde o druhé MS v kariéře. Právě on by měl plnit roli jedničky na turnaji. Domínguez je ale spíš gólman afrického střihu, skvělý na čáře, ale poměrně často chybuje. Dvojkou by měl být ještě o pár měsíců starší naturalizovaný Argentinec Hernán Galíndez, který ale rovněž nepůsobí v bráně ledově klidným dojmem, schází mu však navíc Domínguezovy centimetry a nesmírně rychlé reakce. Zase na druhou stranu má o něco lepší poziční hru. Pouze do dvou zápasů pak zasáhli Pedro Ortíz, kterého v případě pevného zdraví zbylých 3 gólmanů nominace pravděpodobně mine, a 21letý Wellington Moisés Ramírez. Mladý Ramírez, který se může pyšnit zlatem z juniorského kontinentálního šampionátu a bronzem z MS do 20 let, je velkým příslibem do budoucna, nebýt ale jeho obrovského kiksu proti Venezuele, měl by Ekvádor jistotu postupu už o nějaký ten zápas dřív. Jde navíc o typologicky podobného brankáře jako Domínguez.

Obrana 7,5/10

Ve středu obrany se rovněž protočilo mnoho fotbalistů. Stoperská dvojice začala ve složení Robert Arboleda, Xavier Arreaga, ale po pár nejistých výkonech byli nahrazeni mladšími Félixem Torresem a Pierem Hincapiém. Zkušenější Torres vyvažuje Hincapiého slabší schopnosti v soubojích, naopak nadějný Hincapié zajišťuje přesnou rozehrávku. Zápas proti Paraguayi ale ukázal, že oba mládenci jsou stále ještě náchylní k chybám. Popravdě ale rozhodnutí trenéra Alfara vsadit na tyto dva hráče bylo správné, Arboleda s Arreagou totiž rozhodně nejsou lepšími fotbalisty, pouze zkušenějšími. Levý kraj obrany má pod palcem Pervis Estupiñán, který díky své rychlosti zvládá obhospodařovávat ofenzivní i defenzivní úkoly, s přibývajícími zkušenostmi navíc už přestává dělat taktické chyby, kdy se nechával strhnout hrou víc do středu hřiště a odkrývat tak prostor na levém křídle. Jeho devízou je kromě rychlosti také velmi dobrá kopací technika. I v případě zranění by měl na levý kraj obrany Alfaro k dispozici o nic méně kvalitního Diega Palaciose. Na pravém kraji obrany nejčastěji hrával Ángelo Preciado, který sice také zvládá skvěle ofenzivní úkoly, z taktických důvodů je ale spíš tím defenzivnějším z dvojice beků. Alternativou na pravý kraj obrany je pak kometa konce kvalifikace Byron Castillo. Stále teprve 23letý mladík má absolutně fantastickou práci s míčem, kterou by mu mohlo závidět i nejedno křídlo z elitních světových klubů. Samozřejmě své klady vyvažuje bohužel mnohdy slabší defenzivní prací a zbrklostí, jinak už by za ten elitní klub dávno hrál (ačkoliv tedy za Barcelonu už hraje, jen tu ekvádorskou).

Záloha 9/10

Kvalitní defenzivní práce Ekvádoru není pouze zásluhou obrany, ale také defenzivního štítu Carlose Grueza. Na rozdíl od svých kontinentálních konkurentů totiž spoléhá na kvalitní poziční hru spíš než na splašené pobíhání ve středu pole a agresivní odebírání míčů. Tuto vlastnost má naopak jeho případný náhradník Jhegson Méndez, díky němuž ale může Ekvádor přejít na agresivnější napadání. Klasického středního záložníka hrává stále teprve 20letý Moisés Caicedo. Hráč, který v Brightonu prakticky vůbec nenastupuje, je pro Gustava Alfara klíčovým hráčem. Do atletického stylu Ekvádoru totiž přesně sedí. Kromě skvělé výdrže navíc Caicedo disponuje i dobrou technikou a schopností z prvního doteku zrychlovat hru. Tvůrcem hry by pak měl být z křídla Ángel Mena, bohužel ale od poloviny kvalifikace zcela ztratil formu, což se negativně projevilo na celé ekvádorské hře. Bez jeho schopnosti posílat překvapivé přihrávky se totiž z Ekvádoru stává málo kreativní běhavé mužstvo. Zajímavou alternativou místo Meny je ale Gonzalo Plata, hráč s fantastickým driblinkem a velmi dobrou střelou. I bez případné kreativity tak zůstává Ekvádor velmi nebezpečným mužstvem z křídelních prostor.

Útok 8/10

Střílení branek nebylo pro ekvádorské útočníky nijak velkým problémem. Michael Estrada se prosadil 6x, Enner Valencia 4x, díky čemuž se stal nejlepším střelcem Ekvádoru v historii. Ekvádor navíc netrpěl na časté pálení šancí, což stálo postup zejména Kolumbii. Soupeři Ekvádoru si budou muset dávat pozor zejména na velmi nebezpečné standardní situace a na fauly ve vápně. Naopak při slabší Menově formě se jen málokdy Ekvádor prosadil pozemní kombinací, 27 vstřelených branek ale svědčí o tom, že Ekvádorci si zkrátka poradit ve vápně umí.

Celkové zhodnocení 8/10

Po počátečním skvělém startu přišel ze strany Ekvádoru trochu útlum. Ten byl zejména po debaklu Kolumbie daný větší snahou soupeřů o kvalitní defenzivní hru. Ekvádoru perfektně sedí hra do otevřené obrany, takže pokud chtějí Katar a Senegal proti Ekvádoru uspět, neměli by se s ním pouštět do otevřené hry. Pokud Ángel Mena nalezne ztracenou formu, bude Ekvádor velkým zpestřením turnaje. Pokud ne, i tak si Ekvádor svým agresivním napadáním a rychlou hrou své fanoušky najde.

Chile

Brankář 9/10

Jestli někde mělo Chile skutečnou oporu, tak jí byl v bráně Claudio Bravo. Velezkušený gólman Betisu dělal mezi třemi tyčemi, co mohl, ale stejně to na postup nestačilo. Když býval mladší, patřil mezi úzkou světovou gólmanskou špičku. Na reprezentační úrovni do širší špičky patří stále. Nyní je však Bravovi už téměř 39 let a na pokračování reprezentační kariéry to nejspíš nevypadá, ačkoliv konec v reprezentaci zatím neohlásil. Jeho nástupcem nejspíš bude Brayan Cortés, velice mrštný a poměrně spolehlivý gólman celku Colo-Colo. Doby, kdy ale Chile mělo jednoho z nejlepších gólmanů na světě, jsou nějakou dobu pryč. Nesmíme totiž zapomínat na to, že gólmana nedělají jen zákroky, ale také méně viditelná spolupráce s obrannou řadou. Tu tak dokonale Cortés rozhodně řídit nedokáže, nehledě na Bravovu vzývanou hru nohama, kvůli které si jej dokonce vybral svého času Pep Guardiola do Manchesteru City.

Obrana 5/10

Podle jmen nevypadá chilská obrana vůbec špatně, už to ale nebylo ono. Ke konci kvalifikace už trenér Martín Lasarte sázel spíš na 3člennou obranu, jelikož Gary Medel ve dvojici s Guillermem Maripánem zkrátka nestačili soupeřům. Medel je sice stále velmi dobrý v defenzivní činnosti, ale ve svém pokročilém fotbalovém věku a při své extrémně nízké výšce na stopera už zkrátka nebyl schopen konkurovat silnějším útočníkům soupeře. Jelikož i pro Medela se blíží konec kariéry v reprezentaci, musí nový kouč po odvolaném Lasartem stoperský problém vyřešit. Medel tedy zatím prohlásil, že končit nehodlá, jeho výkony ale možná brzy přestanou být hodné reprezentace. Nebude to jediná výzva, rovněž tradiční krajní beci Isla a Mena jsou už pokročilí třicátníci a jejich náhradníci zatím nedosahují podobných kvalit. Těmi se nejspíš stanou Gabriel Suazo a Sebastián Vegas, nevypadá to však, že by alespoň jeden z nich napodobil nenápadného, ale přesto výborného Islu, který si v reprezentaci odbyl zatím 136 zápasů. Prodloužení Islovy kariéry sice v úvahu přichází, jelikož ve 33 letech stále ještě pár let může hrát na nejvyšší úrovni, chilský styl ale vyžaduje neustálé běhání a hrozí tedy pokles výkonnosti. Rozhodně novému chilskému trenérovi situaci v obraně nezávidím, vypadá to totiž, že Chile bude ještě příští kvalifikační cyklus plnit roli spíš černého koně než favorita na postup.

Záloha 6/10

V záloze je situace ještě dramatičtější. V tradičním rozestavení 4-3-3 totiž plnil defenzivní štít (ať už Marcelo Díaz nebo nyní Erick Pulgar) vysloveně defenzivní povinnosti a vypomáhal stoperům, Charles Aránguiz byl mozkem zálohy a Arturo Vidal jejím srdcem, plícemi a ostrými zuby. Aránguiz s Vidalem jsou tedy prakticky nenahraditelnými hráči, jenže jejich forma šla v poslední době rapidně dolů. Zejména na Arturu Vidalovi šlo vidět, jak moc chtěl svému týmu pomoci, ale nohy zkrátka srdce neposlouchaly. U Vidala se tedy nabízí podobný scénář jako u Medela. Končit nejspíš chtít nebude, na to je příliš velký bojovník, ale budou jeho výkony stačit na udržení Chile mezi kontinentální špičkou? Sám Vidal nedávno prohlásil, že jeho kariéra v Evropě se chýlí ke konci a vyjádřil přání zahrát si za brazilské Flamengo. Lpění na starých časem a spoléhání se na Vidala jako tahouna reprezentace podle mého názoru pouze prodlouží chilské trápení. Herní styl Chile stále překonaný není, jen je třeba vrátit do středu chilské zálohy onu agresivitu, kterou bylo Chile pověstné.

Útok 6/10

Alexis Sánchez byl dlouhou dobu zraněný a ani po zranění to stále není ten hráč, na kterého byli fanoušci zvyklí. Léta zkrátka nezastavíš. O něco lépe je na tom Eduardo Vargas, který ani ve 32 letech zatím výkonnost neztrácí, jeho problémem bylo často ale pálení šancí v klíčových situacích (ačkoliv reprezentační bilance 106/40 by mohla na první pohled mást). Vargas tedy sice je jedním z nejlepších reprezentačních střelců, opravdoví tahouni byli ale vždy spíš Vidal a Sánchez. Velmi brzy nastane doba, kdy Sáncheze bude muset vystřídat mladší nástupce. Tím by mohl být anglický rodák Ben Brereton, kometa Championshipu v dresu Blackburnu, který v závěrečných zápasech svému týmu pro zranění kotníku chyběl. Právě Brereton by ale mohl vyrůst v nové srdce týmu, protože až Chilan pouze po matce a v Chile nikdy nežil, jeho zápal ve hře je pro spoluhráče příkladný.

Celkové zhodnocení 6/10

Ze strany Chile šlo bohužel o zklamání a na konci kvalifikace už dokonce i o křeč. Gary Medel a Arturo Vidal už nabízejí spíš bojovnost než bývalou nadstandardní kvalitu, Charles Aránguiz se zase potýkal se slabší formou. Jediným skutečně světlým bodem, co se individuálních výkonů týče, byl Ben Brereton, který by ještě na pár let mohl tvořit vysoce údernou dvojici s Eduardem Vargasem. Chile ale potřebuje do budoucna probudit Aránguize, jelikož podobně kvalitního dispečera balónů k dispozici nemá.

Autor: Jaroslav Novotný

Komentáře (8)

Přidat komentář
Zark

bez té kurwy na fotce by byla Argentina o hodně sympatičtější

Reagovat
Recoba Inter

bez toho klauna Zarka by byla fanouškovská základna Juve podstatně méně ubožejší.

Reagovat
domingo

Teda to Chile je ale solidni starobinec, z top 9 hracu s nejvetsim poctem repre startu v historii jich 7 porad hraje v zakladu a ti zbyli dva jsou Jara a Beausejour, kteri skoncili nedavno Moc jim to nezavidim, tam to bude potreba uplne totalne prekopat, protoze ti borci za chvili skonci vsichni najednou

Reagovat
joshuatree

Kedy bude druhý diel? Ja tu síce do komentárov nepíšem, ale tieto články čítam veľmi rád, spolu s pravidelnými k ázijským a africkým šampionátom:)

Reagovat
Petr20

Vamos Argentina! Vamos Messi!

Reagovat
smazaný uživatel

CANADA, byl pro mne jasnej Adept na postup do Qataru, až na to první zaváhaní doma s Hondurasem projeli kvaldu suveréně....

Samozřejmě jako budoucí spolupořadatel MS "UNITED 2026" maj mladý mužstvo složený s vyhlídkou na to domácí MS, a trochu by i spekuloval, že zápasy s USA i Mexikem(spolupořadatelé MS 2026) zahráli takticky pro postup všech 3 spolupořadatelů, a to se taky, k přínosu fotbalu, i podařilo.... MEXICO může být "Černej kůń" nadcházejících MS.

CANADA patrně skončí svou účast ve skupině, ale takový "stárnoucí" Chorvatsko by mohlo potrápit !

Reagovat
smazaný uživatel

PERU se patrně z dodatečný kvalifikace neprobojuje na MS, zvláště když nebude moci využít bouřlivý Domácí, kde opravdu platí "domácí publikum ´= 12 hráč" !

ECUADOR dostal tu nepříjemnou "Domácí skupinu" a postup Qataru, Senegalu(další doslova "Černej kůń" MS) a Nizozemím určitě neuhraje !

Reagovat
smazaný uživatel

ARGENTINA taky neměla moc přívětivej los.... a vůbec by se nedivil už konci v základní skupině(jako na Asijským MS 2002)

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele