Září v Ligue 1: Marseilleský valčík a nováčkovská odvaha

Ještě než dnes večer zahájí fotbalisté Bordeaux a Remeše program prvního říjnového kola Ligue 1, přichází na řadu ohlédnutí za uplynulým měsícem. Řeč bude samozřejmě hlavně o fenomenálním Marseille, francouzská tabulka ale už po osmi kolech ukazuje mnohem více podnětů k zamyšlení..

Připomínáme pravidla, kterými se tento seriál bude řídit celou sezonu: Tělo textu je rozloženo do čtyř částí (čelo tabulky, boj o poháry, střed tabulky, chvost tabulky), na konci pak následuje ideální sestava včetně náhradníků a také anketa o nejhezčí gól měsíce. Tu tvoří vždy 5 tref, hlasovat pro tu nejlepší můžete v boxíku na pravé straně. Na konci sezony si to výsledných 10 finalistů "rozdá" o francouzský gól roku.

Co se all-stars jedenáctky týče, tentokrát následuje rozestavení 4-2-2-2; největší přetlak byl na pozici levého beka, kde by si své místo zasloužili zhruba rovnou měrou Jordan Amavi (Nice), Gaëtan Bussmann (Metz), Ludovic Baal (Lens) a také veterán Siaka Tiéné (Montpellier). Vůbec nejlepší hráč za září je opět označen jako kapitán.

Oproti srpnovému shrnutí je pak tento text zhruba dvakrát kratší - srpnový článek totiž do značné míry suploval také předsezonní preview, a zabýval se tedy podrobněji primárními systémy, rozestaveními a herními styly všech 20 týmů. Ve zbývajících dílech se však budeme soustředit opravdu pouze na dění v uplynulém měsíci.


Čelo tabulky: Nový favorit na titul?

Les Phocéens trvalo přesně dva zápasy, než nový kouč Marcelo Bielsa našel pevnou půdu pod nohama a hráči si zvykli na jeho neortodoxní ofenzivní styl. Vzhledem k tomu, že jeden z největších klubů Francie letos nehraje poháry, mohou se marseilleští soustředit čistě na ligu (plus samozřejmě Bielsovy vyčerpávající tréninkové maratony), což je pro ně v tuto chvíli prakticky požehnáním. Argentinský bouřlivák se rozhodl jít cestou totálního systémového přerodu, a na něco takového zkrátka musíte být stoprocentně koncentrovaní. Zatímco hned čtyři potenciální konkurenti v boji o Ligu mistrů tříští síly na evropské scéně, Olympique má letos jediný cíl.

Jaké je jeho přesné znění, to však ví nejspíš pouze Bielsa a klubové vedení; sám kouč zatím neprozradil nic kromě toho, že "jde zápas od zápasu", a těžko lze očekávat, že by se to vzhledem k jeho notoricky známé nechuti komunikovat s médii nějak změnilo. Víme ovšem, že na titul v Marseille nemyslí; tato otázka padá od začátku září na každé tiskové konferenci, a Argentincova odpověď zůstává neměnná. Než ale začneme obviňovat francouzské novináře z nedostatku invence, je dobré uvědomit si, že Olympique vyhrálo uplynulé čtyři zápasy se skóre 13:2. To jsou statistiky, u kterých se na nic jiného ptát snad ani nelze.

Skutečným testem pro obrozeného giganta bylo utkání 8. kola se Saint-Étienne, dosud nejsilnějším ligovým soupeřem. V tomto duelu Bielsa ukázal, že se umí přizpůsobovat soupeřově hernímu profilu - Marseille, jinak neřízená ofenzivní střela, působilo najednou vyzrálejším a zodpovědnějším dojmem, obětavě bránilo a soustředilo se na kontrolu nad míčem. Těžce vybojovaná výhra 2:1 má tak pro něj možná větší hodnotu, než utkání s výrazně slabšími oponenty (jako v Remeši, kde Gignac a spol. nasázeli pět gólů) - dává totiž najevo, že Bielsa není pouze romantickým advokátem totální ofenzivy, ale i přemýšlivým a adaptabilním koučem. André-Pierre Gignac, který se proti ASSE neprosadil (a trochu si tak pokazil úžasnou zářijovou sérii, která mu vynesla průběžné první místo v tabulce střelců), po závěrečném hvizdu prohlásil, že PSG se určitě bude v následujících kolech zvedat a že řeči o titulu opravdu nejsou na pořadu dne. Minimálně přímá kvalifikace do Ligy mistrů se však jeví jako zcela reálný cíl.

Bielsa stále spoléhá na své trademarkové rozestavení 3-3-4; vzhledem k útočnému pojetí leží největší pozornost na ofenzivním kvartetu Gignac, Thauvin, Payet, Ayew, zářijové boje však ukázaly, že minimálně stejně důležitou roli hraje defenzivní středová osa. Tu vedle opět skvělého gólmana Mandandy tvoří znovuzrozený kamerunský stoper Nicolas N'Koulou a zejména vynikající defenzivní záložník Giannelli Imbula. Otázkou je, jak by si Marseille poradilo bez nich; na lavičce však na svou šanci stále čekají dva talentovaní mladíci, Dória a Mario Lemina. Vzhledem k tomu, že Bielsa nikdy nelpěl na jménech a páteří jeho týmů byl vždy perfektně propracovaný systém, ovládaný všemi členy prvního týmu, by Les Phocéens ani v takovém případě nemuseli mít větší problém.

Také srpnový lídr z Bordeaux si stále drží skvělou formu a z druhého místa ztrácí pouhé dva body. Trenérský nováček Willy Sagnol učinil v září jeden důležitý objev - jeho tým dokáže vyhrávat i bez Lamine Saného a Wahbi Khazriho.

Nový kapitán Sané byl v srpnu vůbec nejlepším hráčem ligy, momentálně však má po operaci menisku a bude chybět dalších pět až sedm týdnů; arabského playmakera Khazriho zase trápí výpadky formy, což přímo ovlivňuje i druhý faktor úspěšného nástupu Les Girondins, kterým byla jeho skvělá spolupráce s uruguayským křídelníkem Diegem Rolánem. Poslední dva zápasy stály Bordeaux spoustu sil, přesto však dokázali vydolovat čtyři body (remíza 1:1 v Saint-Étienne, domácí výhra 2:1 nad Rennes) - a to za pomoci nových dvou hrdinů, Tiaga Iloriho a Thomase Tourého.

Je obdivuhodné, jak rychle si po Saného zranění uprostřed obrany sedli Ilori s Nicolasem Palloisem. Druhý jmenovaný je členem základní sestavy od začátku sezony, jeho výkony však jdou s každým zápasem nahoru a v posledních kolech už na hřišti vyloženě vyčníval, podobně jako senegalský kapitán před ním. Jak Ilori, tak Pallois jsou přitom podobnými typy stoperů; oba mají rádi míč, nebojí se konstruktivní rozehrávky ani občasných výletů dopředu. Tradiční bordeauxskou defenzivní zeď, kterou v posledních letech tvořili vždy jeden "stožár" a jeden "technik" (vlastně od dob Michaela Cianiho s Markem Planusem), tak najednou nahradila dvojice fotbalově skvěle vybavených obránců, a výsledkem je pružná, ohebná a mimořádně inteligentně reagující poslední linie. Jednadvacetiletý Ilori navíc vstřelil gól v Saint-Étienne, čímž zajistil remízu.

Thomas Touré je ještě o rok mladší a v Sagnolově 4-2-3-1 se ve zmiňovaných dvou zápasech zabydlel na pozici dravého ofenzivního záložníka. O jeho kopací technice se můžete přesvědčit v anketě o nejhezčí gól; jeho vítězná trefa proti Rennes mluví za vše.


Boj o poháry: Albert Cartier mezi titány

Na třetí příčce se nachází Lille, tým, který pod René Girardem nejspíš až do konce sezony nepřekvapí vůbec nikoho - Dogy jsou v současnosti obranářským mužstvem, které bude sbírat bezbrankové remízy a těsná vítězství a takřka jistě se umístí na předních příčkách. Defenzivní taktika v rozestavení 4-3-1-2 se už dávno osvědčila, takže Girard nemá sebemenší důvod cokoliv měnit. Od jeho nástupu sehrálo Lille celkem 24 domácích duelů, přičemž osmnáctkrát udrželo čisté konto - to je 75% všech zápasů. Fanoušci nostalgicky vzpomínající na ofenzivní kolotoč Rudiho Garcii nejásají, ale jelikož je takřka nemožné probít se přes sedmičlenný obranný val a ještě propálit fantoma Enyeamu mezi tyčemi, bude jejich tým sbírat body i nadále. Kromě tradičních titánů (Enyeama, Kjaer, stále lepší Idrissa Guéyé) mělo normandské publikum v září tři nové hrdiny - sebevědomého zakončovatele Divocka Origiho, belgického středního záložníka Jonathana Delaplaceho (jehož skvělý pohyb po hřišti a výborná střela mohou být velkými zbraněmi do budoucna) a také Marcose Lopese, sotva plnoletou letní posilu z Manchesteru City. Naneštěstí se poslední dva jmenovaní zranili, což by ale na výsledky mít vliv nemělo. (Ačkoliv rozdíl mezi Lopesem a vyčpělým Marvinem Martinem na pozici podhrotové spojky je zatím astronomický.)

Hned tři týmy mají na kontě 14 bodů a dělí se tedy o čtvrté místo; jedním z nich je PSG, o jehož problémech jsme velmi podrobně psali minulou neděli. Na tomto místě už proto Pařížany rozebírat nebudeme. Pouze několik poznámek: Heroický triumf nad Barcelonou v Lize mistrů (3:2) znamená, že Laurent Blanc je definitivně v bezpečí. Thiago Silva se na hřiště vrátí už co nevidět, jeho nástupce Marquinhos si však zatím vede nad očekávání dobře, i ve svém "telecím" věku se ukazuje jako lídr schopný ukočírovat větroplacha Davida Luize a celkově se dá říct, že bez něj by obrana PSG byla v uplynulých týdnech prakticky v troskách. Serge Aurier, loni nejlepší pravý bek ligy a hrdina Pobřeží Slonoviny na mistrovství světa, zatím dělá jednu hrubku za druhou a v porovnání s konkurentem Gregory Van der Wielem prohrává na celé čáře. Zatím. A posledním zmíněným hráčem bude Lucas Moura, excelentní driblér a zřejmě nejlepší hráč Pařížanů v duelech s Caen (2:0) a Barcelonou. V době, kdy řada elitních francouzských klubů zavrhuje klasickou křídelní hru, je Lucasovo živelné broušení pravé lajny vítaným návratem do dob Neného, Wendela a dalších (o něco méně kvalitních) krajanů.

Druhým týmem v této skupince je Saint-Étienne, které zatím potvrzuje dlouhodobé trendy: I v nové sezoně mají svěřenci Christophe Galtiera stálou formu (7 bodů v srpnu, 7 bodů v září) a nadále platí, že na rozdíl od rivala z Lyonu, který je schopen prakticky kohokoliv porazit a naopak s kýmkoliv prohrát, se jejich výsledky dají docela dobře předvídat. Pokud je soupeř slabší než Saint-Étienne, pravděpodobně prohraje, pokud silnější, dá se čekat jeho výhra. (Vzhledem k tomu, že objektivně silnější je letos pouze PSG a Marseille a s oběma už Les Verts prohráli, očekávejte konstantní útok na "bednu".) Nejvýraznějšími hráči desetinásobného mistra byli v září Fabien Lemoine, nenápadný brousek středu pole, který v sobě nečekaně objevil střelecký apetit a prosadil se v obou venkovních zápasech (v Lens byl jeho gól vítězný, na Vélodrome pouze zmírnil prohru 1:2), a zejména čtyřiadvacetiletý Florentin Pogba. Tento původním povoláním levý bek, který se v nové sezoně uhnízdil na stoperu, začíná svými výkony připomínat Kurta Zoumu ve vrcholné formě; buďme zvědavi, jestli mu nastavené tempo vydrží i nadále. (Mimochodem: Ano, je to Paulův bratr.)

A do třetice tu máme Metz, loňského vítěze Ligue 2. To bylo v první řadě zásluhou gólů Diafry Sakha, po jehož odchodu do West Hamu se nováčkovi předpovídala střelecká impotence (jak to tak v podobných případech bývá). Kouč Albert Cartier však přivedl do útoku tři nové posily a ukázalo se, že skutečně ví, co dělá..

"Přišli jsme o Diafru, ale máme teď více možností v útoku," nechal se před sezonou slyšet mladý ofenzivní záložník Yéni Ngbakoto. "Modibo Maïga je skvělý zády k brance, Juan Falcón je zase rozeným zakončovatelem." V samém závěru pak do kabiny přibyl ještě běloruský reprezentant Sjarhyj Kryvec, playmaker s vynikající střelou, a bylo hotovo - nová ofenziva Mét zatím funguje možná ještě lépe, jelikož do ní přibyla nečekaná variabilita. Důkazem budiž aktuální šňůra tří výher v řadě, což se hrdému klubu povedlo poprvé od dubna 2001 (!), a Falcónovy branky v posledních třech domácích zápasech. Maïga sice zatím stále přiživuje dojem, že s odchodem do Anglie ztratil veškerou kvalitu, venezuelskému sniperovi však živelný, agresivní Cartierův styl padne jako ulitý. (Zajímavé je, že Ngbakoto, nejtalentovanější a nejsledovanější hráč týmu, po velice dobrém začátku sezony poněkud uvadl a jeho roli převzala běloruská akvizice.)

Vedle nové útočné dvojky Falcón - Kryvec, která si v září podmanila Francii podobně jako bordeauxští Rolán s Khazrim o měsíc dříve, je však zapotřebí vyseknout poklonu také oběma krajním obráncům - jak Romain Métanire napravo, tak zejména Gaëtan Bussmann nalevo mají v posledních zápasech výbornou formu. Oba jsou klasickými ofenzivními beky s citem pro přesný centr, Bussmann však v této disciplíně v druhé půlce září připomínal zlatou éru Benoïta Trémoulinase. V Guingampu dal jediný gól utkání, při domácí demolici Remeše (3:0) si pak připsal dvě asistence. V těchto zápasech už měl obranu pod palcem vytáhlý argentinský stoper Guido Milán, který v sestavě vystřídal zkušeného veterána Sylvaina Marchala a rychle převzal roli dominantního prvku celé defenzivy; se svými 193 centimetry jej na hřišti opravdu nelze přehlédnout. V 5. kole ještě jeho chyba vedla k prohře v Nice (0:1), od té doby však plnými hrstmi přispívá k vítězné šňůře sympatického nováčka.

Nenápadně se na dostřel pohárovým příčkám šplhá také Nice, které letos pohání pevná obrana (včetně gólmana Moueze Hassena, který se sice na Davida Ospinu zatím nechytá, ale začíná nabírat solidní formu), výtečný levý bek Jordan Amavi a citlivě zvolená strategie Claude Puela. Zkušený kouč se poslední dobou zhlédl v Barceloně a začal experimentovat s rozestavením 3-5-2, což slibuje do dalších kol spoustu zábavy (a kdo ví, možná jeho Nice po dvou sezonách útlumu opět vystřelí směrem k pohárům). Hráčem ke sledování je určitě Carlos Eduardo, hrdina zápasu v Monaku (1:0), Puelův nový oblíbenec a skvělý exekutor přímých kopů. Zato od Montpellieru Rollanda Courbise se nejspíš žádných inovací nedočkáme; trenérský veterán letos vyznává strategii "obrana nade vše", což s heroickými výkony trojlístku Jourdren - Hilton - Tiéné vyneslo Les Pailladins v září 7 bodů z 12 možných. Žádná velká zábava to ale nebyla.


Střed tabulky: Knížecí problémy a bretaňský chaos

Nantes má na kontě 12 bodů a nachází se na deváté pozici, což zhruba odpovídá jeho předsezonním cílům; v jeho bleskurychlém, detailně secvičeném 4-2-3-1 bylo v září nejzajímavější sledovat pozici středního záložníka. Vypadá to totiž, že ať už si na pivot stoupne kterákoliv dvojice, zazářit může vždy jen jeden - v Lille (0:2) to byl Kiar Hansen, proti Nice (2:1) Jordan Veretout, v Bastii (0:0) zase Lucas Deaux. Nejlepším fotbalistou z této trojice je však samozřejmě Veretout, který úspěšně pokračuje v rehabilitaci za loňskou nepříliš vydařenou nováčkovskou sezonu. Žádné velké změny se nekonají ani v Toulouse, kde zaslouží zmínku dvě jména - srbský pravý wing-back Pavle Ninkov, kterému pozice u lajny v 3-5-2 sedí opravdu mnohem lépe než starý systém 4-3-3 (a jehož dosavadní výkony se až překvapivě blíží těm loňským Aurierovým), a jeho krajan Aleksandar Pešić. Tato letní posila v září vystřídala v útoku Martina Braithwaiteho, čímž se potvrdilo, že kouč Alain Casanova se nejspíš hodně nudí; proč by také jinak rozbíjel skvěle fungující útočnou fázi nasazením dalšího čistého zakončovatele? Teď jsou v útoku dva, Pešić a Ben Yedder, a mladý Srb zápas co zápas vysílá na soupeřovy gólmany kvanta střel, zatím to však vedlo pouze k jedné brance (při výhře 3:0 v Rennes).

O Lyonu jsme v srpnu psali, že se dost možná chytí zápasy proti Monaku a PSG; to se také nakonec stalo, když svěřenci Huberta Fourniera vydolovali z tohoto krizového dvojutkání skvělé 4 body a celkově se jejich zářijová bilance zastavila na dvou výhrách a dvou remízách. Kromě řady návratů z rozsáhlé marodky to lze připsat zejména tomu, že tým si na nového trenéra zkrátka začíná zvykat; nejvýraznějším dojmem v uplynulých zápasech působili gólman Anthony Lopes, čím dál lepší pravý střední záložník Jordan Ferri (vynikající v odebírání míčů!) a rtuťovitý forvard Nabil Fekir. Každý zápas se navíc předvede některý z dalších mladíků - v září na sebe upozornili i Corentin Tolisso, Clinton N'Jie nebo (už starý známý) Samuel Umtiti, jejichž výkonům sice stále chybí vyrovnanost, potenciál však rozhodně ne. Dlouhodobé trable s pozicí stopera - lídra by pak mohl konečně vyřešit Bakary Koné, pokud tedy bude hrát tak dobře jako v utkání 8. kola v Nantes (1:1). A teď si spočítejte, kolik z výše vyjmenovaných borců prošlo lyonskou akademií.. a kolik dohromady stála sestava Les Gones v porovnání s tou pařížskou. V zápase, kde byl Lyon v Parku princů lepším týmem a uhrál remízu 1:1. Cesta ke slávě je pro omlazený celek ještě dlouhá, rozhodně se ale ubírá správným směrem.

Lze totéž říct i o Monaku? Nejspíše ano. Leonardo Jardim je sice podle všeho správnou volbou v nově nastavené klubové politice soustředění na mladé hráče, nicméně co se respektu těch starších týče, tak růžové to rozhodně nebude. Jardim působí dojmem, že přesně ví, co chce hrát (rychlé, dynamické 4-3-3 ve vysokém tempu a s neustálou kontrolou nad děním na hřišti), hráči samotní ho ale neposlouchají - a pokud ano, mohou si být jisti tím, že jim kouč při výběru sestavy projeví nadstandardní loajalitu. To jsou samozřejmě pouze domněnky externího pozorovatele, ono to tak ale místy skutečně vypadá; v té "privilegované" skupince by mohli být například Bernard Silva, Yannick Ferreira-Carrasco nebo Fabiano. Naštěstí mají monačtí stále k dispozici nejlépe centrujícího beka ligy (Layvin Kurzawa), defenzivní štít s nejlepším periferním viděním ve Francii (Jérémy Toulalan) a excelentního playmakera schopného operovat na velkém prostoru ve středu pole (Joao Moutinho), takže až je v útoku přestanou trápit zranění a ofenzivní trojzubec se ustálí v nějaké pevnější, sehranější podobě, dá se očekávat postupný nárůst formy. Pokud se tedy do všeho nevloží únava z nabitého programu, což byl podle Jardima jeden z důvodů špatného představení v 8. kole doma proti Nice (0:1).

V nadpisu jsme psali o "nováčkovské odvaze"; to se netýká pouze Mét, ale také Caen a Lens, jejichž fotbal zatím působí v Ligue 1 jako skvělé oživení. V Caen asi budou dlouho vzpomínat na divokou přestřelku s Toulouse (3:3), zejména ve chvílích, kdy jim zase selže koncovka - nebo, lépe řečeno, než se konečně rozstřílí loňská hvězda Mathieu Duhamel. Zatím hraje opravdu dobře, soupeřova branka však jako by pro něj byla zakletá (a cenu pro nejlepšího hráče týmu tak druhý měsíc za sebou obhájil defenzivní štít Jordan Adéoti, s vydatnou pomocí od kolegy N'Gola Kantého). Lens má stejně jako jejich loňský soupeř z Ligue 2 na kontě 8 bodů, v září si však připsalo pouze dva; tento úpadek formy však nevěstí žádnou tragédii, daleko spíše jde o obyčejnou nováčkovskou výsledkovou sinusoidu. Kromě šikovného útočného dua Yoann Touzghar - Pablo Chavarría se vyplatí zaměřit se zejména na levého beka Ludovika Baala.

A Rennes? Philippe Montanier stále tápe, v září vydoloval jediný bod z dvanácti možných a jeho ještě nedávno neohrozitelná pozice se začíná otřásat v základech. "Mohu se uklidňovat tím, že mí hráči jsou bojovníci. Cítíme, že v posledních zápasech máme blíže k vítězstvím než porážkám," přemítal respektovaný kouč po těsné prohře v Bordeaux. "Tak to ale občas chodí," připojil ještě dodatek, s nímž sice nelze příliš polemizovat, otázkou však je, jestli bude mít podobně žoviální přístup i klubové vedení. Není tajemstvím, že Rennes patří k těm lépe zajištěným klubů ve Francii, hodně investuje do akademie a nemá problémy přivádět zajímavé hotové hráče; měřeno čistě kvalitativní silou, potenciálem kádru a atraktivitou pro případné posily, mohli by Les Rouge et Noir klidně konkurovat Saint-Étienne. Místo toho se však už rok a čtvrt potýkají s chaotickou přestavbou a doteď ani není jasné, jak vlastně vypadá jejich ideální sestava. Jistot je naprosté minimum - Montanier chce hrát rozestavení 4-2-3-1, v bráně má být Benoït Costil (který si mimochodem vybírá první slabší období od svého příchodu do Ligue 1), v obraně stále skvělý Mexer, v záloze mladík Doucouré a na křídle Paul-Georges Ntep. To je mimochodem technicky brilantní fotbalista, ale jeho tendence tahat míč přes desítky metrů a zásadně nepřihrávat spoluhráčům připomíná jeho předchůdce Jonathana Pitroipu. Až se odnaučí sólovat, bude z něj hvězda.


Chvost tabulky: Matuzalémův úder a bolavá impotence

Když bylo v létě oznámeno, že si své trenérské debuty v nadcházející sezoně odbudou Willy Sagnol a Claude Makélélé, většina lidí věřila spíše Makélélému; důvodů pro to bylo hned několik - měl za sebou angažmá coby asistent v PSG, kde se učil od takových veličin, jakými jsou Carlo Ancelotti a Laurent Blanc, jako bývalý elitní defenzivní záložník disponuje obrovským přehledem a přirozeným citem pro dění na hřišti, a v neposlední řadě přebíral tým, u nějž (na rozdíl od toho Sagnolova) neexistuje tlak na útok na pohárové pozice. Po prvních dvou měsících však Sagnol bojuje s Bordeaux o první místo, zatímco Makélélé s Bastií tápe, vyhrál jediné utkání z osmi pokusů a jeho herní projev nepůsobí ani trochu uceleným dojmem. Pouhé dva vydolované body ze čtyř zářijových duelů jsou chabým výsledkem, zvláště v porovnání s velice slušným srpnem, kdy Korsičané vybojovali remízy s Marseille a Bordeaux.

Bastia byla v září venku naprosto neškodná, protože její herní organizace je na brejkový fotbal příliš roztříštěná a chaotická; výsledkem je tak tým, který sice brání, ale špatně, takže je to v důsledku k ničemu. Doma se zatím Korsičanům daří alespoň sbírat remízy, všechny zápasy však vypadaly zhruba stejně - co nezachytil veterán na stoperu Sébastien Squillaci nebo energický defenzivní štít Guillaume Gillet, to šlo rovnou na gólmana Aréolu, a vepředu byl po většinu času vidět pouze Floyd Ayité, který se sice umí obdivuhodně rvát, skvěle presuje a má velice slušnou techniku, není ale klasickým útočníkem a nevyniká v zakončení. Makélélého čeká po tvrdém pádu na zem ještě spousta práce.

Pořád je na tom ale lépe než Sylvain Ripoll, jehož srpnové výsledky s Lorientem mu vynesly místo náhradního trenéra v naší all-stars sestavě. Zářijová bilance? Čtyři zápasy, nula bodů, nula vstřelených gólů. Lorient přitom dělá vše stejně jako dříve, jenže mladíkovi Valentinu Lavignemu zvlhnul na křídle střelný prach, Gilles Sunu se i nadále profiluje jako sólista, a Jordan Ayew na hrotu sice pálí jako pistolník na Divokém západě, gól však ne a ne vstřelit. Sám Ripoll na tiskových konferencích opakovaně žehral na neproměňování šancí, a má pravdu: na lorientské ofenzivní 4-4-2 se stále dobře kouká, Les Merlus stále dokáží zatlačit prakticky každého soupeře, jenže v prolamování psychického bloku nebyli nikdy bůhvíjakými přeborníky (a to už za vlády Christiana Gourcuffa). Fanouškům tak nezbývá než doufat, že se karta brzy obrátí, Ayew prolomí své střelecké trápení a výsledky zase přijdou. Pochvalu za září zaslouží pravý bek Guerreiro, zejména za velice dobře odehraný zápas s Lyonem.

Stejný počet bodů - sedm - mají na kontě také Évian a Remeš. Zatímco ve většině lig je nejstarším hráčem nějaký náhradní gólman (klasický čtyřicetiletý talisman na pozici trojky, který se těšně před vypršením posledního profesionálního kontraktu věnuje už spíše předávání zkušeností mladším kolegům), ve Francii náleží tento primát pravému ofenzivnímu záložníkovi - jeho jméno je Cédric Barbosa, je mu 38 let, a až se jednou rozhodne pověsit kopačky na hřebík, nejspíš mu v Évianu postaví sochu. Pozici klíčového muže na hřišti od něj už dávno převzal dánský univerzál Daniel Wass (který v savojském klubu nemůže vydržet déle než tuto sezonu, to by odporovalo všem zákonitostem - nad spoluhráči ční ještě výrazněji než kdysi Julien Féret v podobně slabém Nancy), to však neznamená, že by týmu stále neměl co dát. V osmém kole pomohl gólem k výhře v Lorientu (2:0), čímž vyrovnal svůj průměr v dresu Les Croix de Savoie na jednu branku v pěti zápasech.

Évian měl po šesti kolech na kontě jediný bod, byl beznadějně poslední a v médiích se začalo spekulovat o možném konci kouče Pascala Dupraze. Jenže tento skromný klub proslul tím, že se nikdy nevzdává a odmítá hrát podle jakýchkoliv pravidel pravděpodobností; stačila dvě vítězství nad Lens a Lorientem, a z beznadějné situace je rázem docela přijatelný stav. To Remeš, jejíž chvilkové vzepětí na přelomu srpna a září bylo okamžitě udusáno drtivými debakly s Marseille (0:5) a Métami (0:3), vypadá mnohem hůře - chybí jí vnitřní síla, kterou disponuje Évian, má obrovské potíže střílet góly, a nezkušený kouč Jean-Luc Vasseur nepůsobí dojmem, že by věděl, jak z této šlamastyky ven. Vyhlídky slavného klubu na rychlý vzestup nejsou příliš valné, a jestliže jsme v srpnu tipovali Vasseura na prvního odvolaného kouče sezony, můžeme to nyní směle zopakovat, ačkoliv on sám se zatím ohrožen necítí (a bylo by dobré poznamenat, že zápas s Métami musel za Remeš dochytat osmnáctiletý dorostenec Cyriack Garel, což je situace, na kterou se připravit zkrátka nelze).

Na samém chvostu tabulky se krčí Guingamp, další tým, pro nějž je překonání soupeřova gólmana neřešitelným problémem. Pokud si uvědomíme, s jak omezenými prostředky musí pracovat kouč Jocelyn Gourvennec, a připočteme k tomu další vytížení v podobě bojů v Evropské lize, nebyl by sestup o patro níže žádným překvapením. Na takové soudy je však zatím příliš brzy; bretaňský klub sice nezáří, už několikrát však ukázal, že body získávat umí (a to i proti papírovým favoritům), a s mimořádně talentovaným Gourvennecem na lavičce se jej rozhodně zatím nevyplatí odepisovat. Důkazem budiž výhra nad silným PAOKem v druhém kole EL (2:0).


Ideální sestava měsíce září:

Steve Mandanda (Marseille) - Pavle Ninkov (Toulouse), Nicolas Pallois (Bordeaux), Hilton (Montpellier), Gaëtan Bussmann (Metz) - Idrissa Guéyé (Lille), Giannelli Imbula - Florian Thauvin (oba Marseille), Sjarhyj Kryvec - Juan Falcón (oba Metz), André-Pierre Gignac (C) (Marseille). Kouč: Marcelo Bielsa (Marseille).

Náhradníci: Anthony Lopes (Lyon) - Florentin Pogba (ASSE) - Jordan Ferri - Nabil Fekir (oba Lyon). Kouč: Albert Cartier (Metz).


Anketa o gól měsíce září:

Jednotlivé nadpisy jsou zároveň odkazy na youtube - oficiální kanál Ligue 1 bohužel neumožňuje pouštět videa z jiných stránek.

Jean Calvé (6. kolo, Toulouse - Caen 3:3)



Guido Milán (6. kolo, Metz - Bastia 3:1)



André-Pierre Gignac (6. kolo, Marseille - Rennes 3:0)



Lucas Moura (7. kolo, Caen - PSG 0:2)



Thomas Touré (8. kolo, Bordeaux - Rennes 2:1)