Primera División Španělsko - Primera División

Estadi Cornallá-El Prat mělo tu možnost vidět krásný fotbalový souboj plný příležitostí a hraný ve velice svižném tempu. Obě mužstva předváděla velice rychlou kopanou založenou na pohotových narážečkách a pozemních kombinacích, načež fotbalovou veřejnost přesvědčila, že jim nynější vysoké příčky na špici šampionátu patří právem.

Zpočátku bych rád pochválil rozhodčího Javiera Álvareze, jenž prakticky nezasahoval do plynulosti a tempa hry, přičemž skvělým způsobem posuzoval jakékoliv nesportovní prohřešky hráčů, mezi něž řadím simulování a pozdější zdržování. Na španělské poměry předvedl jistojistě obstojný, ba nadprůměrný výkon.

Jak je zřejmé z výše uvedeného výsledku, tříbodová nůše a radostný pocit z vítězství bude obšťastňovat na cestě do castellónské domoviny hráče Villarrealu, kteří dalšímu přesnému zásahu italského dělostřelce Giuseppe Rossiho zůstávají na třetí příčce a posunuli se na dohled Realu Madrid, který dnes padl za oběť pamplonskému nadšení, odhodlanosti a vůli.

První dějství odstartovala tutovka kapitána z bohatou kšticí, stopera Gonzala, který po Cazorlově prodloužení Valerova rohu sám na malém vápně ve skluzu přestřelil Kameniho branku. Reial Club Deportiu odpověděl v desáté minutě pohotovou ranou Chica, který poprvé ověřil špičkové kvality Diega Lopéze, který další parádní robinsonádou zneškodnil velkou příležitost Sergia Garcíi o čtvrthodinku později, když jeho střelu vytěsnil na levou tyč.

Krátce po půlhodině hry měl převelkou šanci Giuseppe Rossi, ale jeho střela pouze o kousek minula levou tyč. Na druhé straně zlikvidoval Verdúovu střelu dalším skvělým zákrokem zkušený gólman Diego Lopéz. Blížil se závěr přenádherného prvního dějství plného krásných fotbalových momentů, jedním z něž určitě patří Rubénovo břevno či Marquezova tečovaná rána.

Poločas spěl do remízového konce, avšak Giuseppe Rossi byl proti. Nyní již dvanáctigólový nejlepší střel Villarrealu výtečně dostihl dlouhý pas Santiho Cazorly za obranu a z obrovského úhlu propasíroval míč s pomocí břevna do sítě bezmocného a zároveň nevýslovně překvapeného Kameniho. Tato Italova trefa rozhodně stála za to, navíc má vítězný nádech a cenu tří bodů.

Po obrátce přicházely další příležitosti. Agilního Gonzala vychytal Kameni, na druhé straně se mohli prosadit Sergio García či José Callejón, a opět na druhé straně Rossi. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a nabízela divákům vzrušující podívanou, která však s přicházející únavou a vyčerpaností jednotlivých hráčů mírně, ale skutečně jen mírně opadala.

Přibližně od sedmdesáté minuty sice hra měla stejný spád, avšak oproti předchozímu průběhu postrádala podobná kvanta šancí a střeleckých pokusů. Ani jedno mužstvo si nakonec nepřipsalo žádnou výraznější příležitost, ačkoliv k tomu měla třeba hostující žlutavá jedenáctka Juana Carlose Garrida velice blízko. Patrně jedinou a poslední šanci na vyrovnání měl ve třetí minutě nastavení David García, který z pětadvaceti metrů trefil vnějším nártem či spíše šajtlí míč tak, že prosviště okolo pravé šibenice plachtícího Diega Lopeze. Ochozy to jen zahučelo, na vyrovnání už nebyl čas. Žlutá ponorka uchránila cenné tři body, zatímco Espanyol se musí po týdnech klidu obávat interventa a nového soupeře v boji o páté místo, o které se hrdě hlásí Athletic Club.