Pohár mistrů evropských zemí UEFA - Pohár mistrů evropských zemí

Pamatuji si jak jsem tenkrát jako malej kluk hleděl na Bernábeu na tento match. Byl konec května. To odpoledne bylo v madridských ulicích větší horko, než obvykle... V ochozech více jak 120 tisíc diváků, kteří doufali v obhájení titulu pro nejlepší manšaft Evropy. HALA MADRID, zvolal jsem na otce, který vyfasoval vstupenky na tento špíl v práci.

69. minuta. Napětí na stadionu by se mezi diváky dalo krájet. Naše modla DI STEFANO totiž staví míč na značku pokutového kopu. Podívám se na azurově modrou oblohu a v duchu pravím: Alberto, dej to! V té době stav 0:0. Hra vyrovnaná s lehčí převahou Madridu. Jak jsem se již zmínil, dusno z madridských ulic přicházelo na stadion.

DI STEFANO se rozbíhá jak kdyby chtěl překopnout celý Bernábeu. Doufáme. Modlíme se.

JE TO TAM - 1:0. Začínáme mávat bílými šátky.

Fiore musí hru trochu otevřít, čas je neúprosný. Jenže v 75. minutě má Real šanci potvrdit své vedení. Francisco Gento běží sám na bránu. Proti němu Ital Sarti střeží fialovou svatyni. Gento se rozhlíží, kam umístí střelu. Levá, pravá, doufá Sarti. Lišák Gento ale nakonec k překvapení všech volí dloubák a zvyšuje na 2:0. Euforie. Vítězství. MADRID. MADRID. Madrid se poslední květnový den '57 obléká do bílého.

Doslova neskutečný zážitek.