Liga mistrů UEFA - Liga mistrů

Ve finále jubilejního desátého ročníku Ligy Mistrů se střetly dva odlišné týmy. Real Madrid, nejúspěšnější klub historie, a Bayer Leverkusen, překvapení letošní Ligy Mistrů.

Španělský velkoklub byl dosud ve finále nejprestižnější evropské klubové soutěže dvakrát a v obou případech vyšel z rozhodujícího duelu vítězně. V sezóně 1997/1998 porazil ve finále Juventus a o dva roky později, tedy v předminulém ročníku, vyhrál nad rivalem ze španělské Primera Division Valencií. Valencia byla tehdy také velkým překvapením, nesporné kvality ale prokázala také tím, že o rok později finálovou účast zopakovala. Loni ve finále podlehla až na penalty Bayernu Mnichov. Letos se Valencia v Lize Mistrů neukázala, bojovala pouze v poháru UEFA, kde vypadla ve čtvrtfinále s Interem Milán. Kromě dvou již zmíněných finálových účastí byl Real Madrid také 9x ve finále předchůdce Ligy Mistrů, Poháru Mistrů Evropských Zemí (PMEZ). Z devíti finálových účastí odešel královský klub z Madridu šestkrát vítězně. PMEZ se hrál od sezóny 1955-1956, v té době byl Real na vrcholu své slávy a vyhrál soutěž pětkrát za sebou, šesté vítězství přidal v sezóně 1965-1966. Mimo to Real dvakrát (v sezónách 84/85 a 85/86) vyhrál Pohár UEFA.

Pohárová historie Bayeru Leverkusen je o poznání chudší. Německý klub získal evropský pohár jen jednou, v sezóně 1987/1988 byl úspěšný v Poháru UEFA.

Pro oba finalisty byla letošní sezóna v mnohém podobná. Real slavil sté výročí své existence a chtěl toho hodně vyhrát. V březnu utržil první ránu, na domácím stadiónu podlehl ve finále španělského poháru Deportivu LaCoruňa (1:2). V minulých týdnech Real také pohrál boj o titul v Primela Division, nakonec skončil až třetí za Valncií a Deportivem. Leverkusen bojoval o německý titul až do posledního kola. O tom, že skončil až druhý za Dortmundem, ale nakonec rozhodla už porážka od podprůměrného Norimberka v předposledním kole. Ani v domácím poháru se Leverkusenu nepodařilo zvítězit, ve finále podlehl týmu Schalke 04 (2:4).

Pořadatelství letošního velkého finále připadlo na stadión Hampden Park ve skotském Glasgow. Stadión, na kterém hrají jen zápasy skotské reprezentace a finále skotského poháru, má kapacitu 52000 míst. Rekordní návštěva je ale téměř trojnásobná, v roce 1937 sledovalo zápas mezi týmy Anglie a Skotska neuvěřitelných 149 tisíc diváků. Na tento stadión má dobré vzpomínky hlavně Real. V roce 1960 tady totiž ve finále PMEZ porazil Eintracht Frankfurt 7:3 a pátým vítězstvím v soutěži v řadě završil svou zlatou éru. Ve vyprodaném hledišti, kde měli převahu fanoušci Realu, se objevily i takové osobnosti, jako španělský král Juan Carlos, nebo velcí trenéři velkých klubů - Alex Ferguson, Arséne Wenger nebo Fabio Cappello.

Sestava Realu byla jako vždy nabitá hvězdami, španělský klub nastoupil ve své nejsilnější sestavě. Na hrotu operoval španělský reprezentant Raúl Gonzáles, ze 36 přesnými zásahy nejlepší střelec desetileté historie Ligy Mistrů. Letos dal před finálovým zápasem gólů pět, nejlepším střelcem soutěže se stal s deseti trefami Ruud van Nistelrooy z Manchesteru United. Naopak v sestavě Leverkusenu chyběly hned dvě opory. V obraně nenastoupil zraněný německý reprezentant Jens Nowotny a na levém kraji zálohy citelně chyběl potrestaný brazilec Zé Roberto. Tímto zápasem se se svou profesionální kariérou loučila jedna z legend německého fotbalu Ulf Kirsten. Nenastoupil v základní sestavě, naskočil až v průběhu hry jako náhradník.

Zápas začal dost nervózně, akce často končily nepřesnými přihrávkami a hráči obou mužstev často faulovali. První příležitost mohl mít Real v sedmé minutě po faulu na Luise Figa. Z 25 metrů obvykle přímé kopy zahrává Roberto Carlos, v tomto případě ale Real zvolil signál, který obrana Leverkusenu vystihla. Bílý balet se ale prvního gólu dočkal už o dvě minuty později. Roebrto Carlos hodil snad čtyřicetimetrový aut za obranu německého týmu, tam si naběhl Raúl a také díky zaváhání Jörga Butta v brance Leverkusenu proměnil první vážnou šanci zápasu - 1:0 pro Real. Po obdrženém gólu se hráči Bayeru probrali a začali pomalu ale jistě ohrožovat Césarovu branku. Dva centrované míče ještě dokázala obrana Realu odvrátit, ten třetí už skončil vyrovnávacím gólem. Z levé strany kopal přímý kop Bernd Schneider, brazilský reprezentační obránce Lucio přeskočil svého španělského kolegu Hierra a mířil přesně - 1:1. V 17. minutě si na Figův centr naskakoval Helguera, mířil ale nad branku. O dvě minuty později opět zahrozil Real, neúnavný Raúl přešel přes dva obránce, ale pak svou akci pokazil nepřesnou přihrávkou. O další tři minuty později vyrobil chybu v obraně Roberto Carlos, Brdarič mohl jít sám na bránu, míč si dal ale daleko od nohy a gólman Realu César neměl se zneškodněním jeho akce žádné problémy. Ve 24. minutě se poprvé pěknou akcí blýskl záložník Realu Zinedine Zidane, Luis Figo ale jeho snahu nezužitkoval. O minutu později opět Zidane našel na hranici vápna volného Fernanda Morientese, ten ale svou první šanci v zápase promarnil, vystřelil přímo na gólmana Butta. Ve druhé polovině prvního poločasu převzal iniciativu Leverkusen. Ve 27. minutě kopal rohový kop Bernd Schneider, přízemní přihrávku nejprve minul Michael Ballack a po něm zkusil vypálit Boris Živkovič, našel ale jen připravené Césarovy rukavice. Ve 35. minutě našel turecký záložník Yildiray Bastürk ve vápně Olivera Neuvilla, ten vrátil míč zpátky za hranici pokutového území Ballackovi, Ballack ale netrefil branku. Ve 45. minutě, chvilku před koncem poločasu, přišel jako blesk z čistého nebe druhý gól Realu. Solari poslal dopředu Roberta Carlose, ten odkudsi od rohového praporku z první vrátil míč na roh vápna, kde stál Zinedine Zidane. Francouzský reprezentant dlouho nepřemýšlel, co s míčem udělat, jen ho z voleje levačkou napálil na bránu a byl z toho krásný gól v síti Leverkusenu - 2:1.

Druhý poločas začal podobně jako ten první, hrálo se na hranici pravidel, oba týmy spíš rozehrávaly přímé kopy, než aby vymýšlely nějaké pěkné fotbalové akce. V 53. minutě fauloval Helguera asi 20 metrů od branky Berbatova a byl z toho přímý kop, ke kterému se postavil Michalel Ballack. Trefil ale jen zeď, stejný osud potkal opakovaný pokus Bernda Schneidera. O tři minuty později zahrozil i Real, Solari centroval do vápna, těsně před nabíhajícím Morientesem míč vyrazil Butt. Po hodině hry odešel ze hřiště nevýrazný Luis Figo a oživit ofenzivu Realu přišel angličan Steve McManaman. V 64. minutě skončil zápas pro gólmana Realu Césara. Po přímém kopu se v nevinném souboji střetl s Luciem a zůstal s bolestivou grimasou ležet. Po dvouminutovém ošetřování chtěl pokračovat ve hře, ale hned po další akci Leverkusenu, kdy stále pokulhával, ho vystřídal Iker Casillas. Hráči Leverkusenu jakoby chtěli dát Casillasovi čas na rozhýbání, dost dlouhou dobu se mladý španělský reprezentant nesáhl na míč. V 72. minutě se po pěkné akci Realu dostal k míči Fernando Morientes, přihrávka z pravé strany mu ale nevyšla a skončila v náručí Jörga Butta. Deset minut před koncem regulérní hrací doby po pravé straně utekl Steve McManaman, po zemi se snažil před brankou najít Morientese, ten ale na míč nedosáhl a obrana Leverkusenu míč odkopla do bezpečí. Zbytek zápasu se odehrával ve znamení snahy Leverkusenu o vyrovnání. V 83. minutě netrefil branku Ballack, stejně dopadl i o minutu později Placente. V 86. minutě měl Placente dostatek prostoru na přesný centr, Berbatov ale nabídnutou šanci nevyužil, mířil nad Casillasovu branku. Z protiútoku zahrozil i Real, ke střele se dostal Santiago Solari, míč tečoval jeden z obránců Leverkusenu a Butt reflexivním zákrokem uchoval německému týmu naději. V 90. minutě musel být kvůli zranění vystřídán výborně hrající obránce Leverkusenu, brazilský reprezentant Lucio. Hlavně kvůli ošetřování Césara nastavil rozhodčí Urs Meier celých sedm minut. V 92. minutě kopal z rohu vápna přímý kop Schneider, na míč si naskočil ofenzivně naladěný gólman Leverkusenu Butt, mířil ale vedle. Jestliže si Casillas během svého dosavadního pobytu na hřišti stěžoval na nedostatek práce, pak si to při závěrečném tlaku Leverkusenu bohatě vynahradil. V poslední minutě nastaveného času se Bayer, včetně gólmana Butta, nastěhoval před jeho branku a Casillasovi bylo rázem pořádné horko. Nejprve vyrazil prudkou střelu Bastürka, po následujícím rohu zázračně zneškodnil gólovou šanci Berbatova a zazářil také po dalším rohovém kopu, kdy vykopl hlavičku jednoho z hráčů Leverkusenu. Do další šance už Real svého soupeře nepustil.

Real Madrid se tak po roční pauze opět vrátil na trůn evropského klubového fotbalu, v Lize Mistrů a v PMEZ už vyhrál celkam podeváté. Po nevydařené sezóně získal tu nejcennější trofej, pohár za vítězství v Lize Mistrů. Naopak se smíšenými pocity budou na letošní sezónu vzpomínat hráči Leverkusenu. Na jedné straně obrovský úspěch, na finále Ligy Mistrů na podzim určitě nepomýšleli, na druhé straně zklamání z nepovedeného závěru sezóny, Leverkusen bojoval na třech frontách, ani na jedné ale neuspěl. Příští rok se může o dobytí Evropy pokusit znovu, ale protože přijde o své hlavní opory (Ballacka, Zé Roberta a možná i Lucia), bude to mít hodně těžké. Real Madrid se přímo do příštího ročníku Ligy Mistrů dostane jen díky letošnímu triumfu, ze třetího místa španělské ligy by šel jen do zrádného třetího předkola. Protože ale obhájce trofeje nastupuje přímo do první fáze, Real se předkolu nakonec vyhne. Příští sezóna bude velkou výzvou také pro Manchester United. Manažer Alex Ferguson měl právě teď na lavičce United končit, rozhodl se ale v klubu ještě zůstat. Možná také proto, že příští finále se hraje na domácím stadiónu United, na Old Trafford. A zvlášť po letošní nevydařené sezóně bude mít Manchester určitě velkou motivaci.