Liga mistrů UEFA - Liga mistrů

Klubová sezóna 2005/2006 má za sebou svou tečku, na pařížském Stade de France se z vítězství v Lize mistrů radovala Barcelona. V utkání s Arsenalem hrála 70 minut přesilovku, dlouho prohrávala, v závěrečné fázi však skóre otočila a zaslouženě zvítězila.

Finále bylo soubojem nejlepšího útoku Ligy mistrů proti nejlepší obraně - Barcelona ve 12 utkáních nastřílela 22 gólů, zatímco Arsenal ve stejném počtu zápasů inkasoval jen dvakrát. Do už tak pevné obrany se vrátil Ashley Cole, po měsíční absenci způsobené zraněním se alespoň na lavičku posadil Senderos. Barca se musela obejít bez teenagera Lionela Messiho, který se teprve zotavuje ze zranění a kouč Rijkaard nechtěl riskovat návrat jeho svalových potíží.

Souboj hvězd obou týmů začal lépe pro Thierry Henryho. Střelec Arsenalu se už ve třetí minutě dostal do velké šance po centru Ebouého, jeho střelu z bezprostřední blízkosti však Victor Valdés vyrazil na roh. O minutu později to Henry zkoušel ze střední vzdálenosti a i tentokrát si gólman Katalánců poradil. Ronaldinho na druhé straně nebyl v úvodu příliš vidět, první příležitost Barcy si vypracoval Ludovic Giuly a i jeho střela z úhlu skončila na rukavicích brankáře, míč nadvakrát zkrotil Jens Lehmann. Ronaldinho se zastřeloval ve 12. minutě z přímého kopu, z 25 metrů mířil nepřesně.

V 18. minutě přišla situace, která ovlivnila celý další vývoj zápasu. Po pěkné narážečce s Ronaldinhem šel Samuel Eto'o sám na Lehmanna a ten jej musel na hranici šestnáctky faulovat. Míč se dostal ke Giulymu, ten jej doklepl do prázdné branky, ale norský sudí Hauge už předtím pískal nedovolený zákrok německého brankáře. Místo ponechání výhody a uznání gólu tak Lehmanna vyloučil a nařídil přímý kop, ten pak Ronaldinho z dobré pozice metr za vápnem poslal vedle. Kromě Lehmanna hřiště opustil ještě Robert Pires, stal se obětí nutného střídání. Do branky se postavil Manuel Almunia.

Barcelona početní výhody využila a vytvořila si územní převahu, do té doby aktivní Arsenal se musel stáhnout více do obrany. Šance si však přes zahuštěný střed hřiště vytvářela jen velmi zřídka, dvakrát Ronaldinho pěknou kolmicí vysunul Giulyho, ten poprvé ztroskotal na Coleovi a podruhé na Almuniovi.

Další důležitý okamžik přinesla 37. minuta. Eboué pronikal po pravé straně, bez sebemenšího kontaktu s křižujícím Puyolem padl, ale Hauge po konzultaci s asistentem nařídil přímý kop. K tomu se postavil Henry, nacentroval a nehlídaný Sol Campbell, který utekl nedůraznému Oleguerovi, hlavou přesně k tyči zavěsil - 1:0 pro Arsenal.

Barca měla i nadále převahu, v závěru poločasu svůj tlak ještě vystupňovala a ve druhé minutě nastavení měl po další parádní přihrávce Ronaldinha šanci Eto'o, obtočil se kolem Campbella, ale Almunia jeho střelu vytěsnil na tyč.

Frank Rijkaard do druhé půle posílil ofenzívu, místo Edmílsona přišel Iniesta. Barca pokračovala ve své hře, ale střílela jen zdálky, s pokusy Deca i Iniesty si poradil Almunia, Ronaldinho z přímého kopu zpoza vápna trefil jen zeď. Brazilský kouzelník byl v hlavní roli i v 58. minutě, se prosmýkl kolem Ebouého, tomu nepomohlo ani držení, ale Ronaldinhův centr zachytil Almunia.

V dalším ofenzivním střídání Van Bommela vystřídal Larsson, žádná změna se však nekonala. Arsenal bránil podobně jako v semifinále na Villarrealu a Barca se jen velmi těžko dostávala na dostřel. Místo jejích šancí přicházely brejky, těsně vedle pálil Hleb, pak dva hráče obešel Henry, ale míč si ukopl a Valdés zakročil. I další příležitosti měli Gunners - po chybě Oleguera pálil Ljungberg a Valdés musel hasit, poradil si i o něco později s nepovedenou střelou Henryho.

Barcelona šla za svým cílem, nejprve dvakrát neuspěl Ronaldinho, ovšem v 76. minutě už bylo vyrovnáno. Přihrávku Iniesty přistrčil Larsson na hranici ofsajdu Eto'ovi a ten chladnokrevně kolem nohy Almunii poslal míč do sítě - 1:1. To nebylo všechno, za dalších pět minut opět Larsson krásnou přihrávkou našel ve vápně Juliana Bellettiho a jeho střelu za svá záda nešťastně tečoval Almunia - 2:1 pro Barcu.

Od té chvíle se obraz hry pochopitelně otočil o 180 stupňů. Hráči Barcelony drželi míč, přihrávali si na své polovině a jen velmi zřídka se vydávali dopředu. Při jednom takovém rychlém útoku byl až ve vápně obrán Ronaldinho. Arsenal se prakticky vůbec nedostával k míči, v oslabení byli Gunners proti v pohodě dohrávající Barceloně úplně bezmocní.

Na vytrvalým deštěm skrápěném Stade de France tak mohla vypuknout barcelonská radost, katalánský velkoklub se teprve podruhé ve své historii dočkal triumfu v Lize mistrů. Triumf to byl zasloužený, Barca se dokázala vyrovnat s nepříznivým vývojem a nakonec dvakrát prolomit obranu Arsenalu, jejíž neprůstřelnost v Lize mistrů se zastavila na 995 minutách.